>> jizby, 11. 05. 2014 22:13:39 tak to jsme museli bezet skoro spolu, do 21km s vodicem na 3:30 a v husakove tichu me dobehl/predbehl vodic na 3:45. celkove za 3:46. tak zdravim, me cislo 3096.

>> Otto Zemek, 11. 05. 2014 20:07:06 Děkuju! Tobě taky velká gratulace, asi Tě ten předmaratonský vítr popohnal ;)

Včera 42.2km po Praze. Sice poprvé pod 3h (2:59:45), ale jinak zklamání. Neběželo se mi dobře, tuhé nohy, na cílovém koberečku křeče a o 10min pomaleji než můj cílový čas.

Pár měsíců zpátky jsem moc neběhal kvůli bolesti holení, jen jsem jezdil na kole a plaval. Běhal jsem méně než 30km týdně. K tomu jsem ve čtvrtek před maratonem jel cyklistický závod a ještě v sobotu cítil únavu.

Moje nejčastější hláška po závodě: „Musím začít víc běhat.“ Tak snad za rok :)

>> Elvard, 12. 05. 2014 15:27:10

Každý čas pod 3 h potěší. Gratuluji. I když podle tvoji rychlosti na Běhu Luzankami to chtělo těch 10 minut dolů. 

Elvard, 12. 05. 2014 15:27:10

Každý čas pod 3 h potěší. Gratuluji....­..zdravím vás .i Milana,díky setkání s mámou Elvarda a mojí klubovou atletkou z AK KM s dob našeho mládí,kdy jsme běhali spolu i s jeho tátou, jsem měl aspoň dle fotek Běhu Lužánkami možnost poznat,jak vypadá běžec a kluk mých přátel z Kroměříže,kde jsem v r.78 začal s atletikou..­...rovněž se připojuji s gratulací k výkonu a přáním si s ním někdy vyběhnout tam za Lesnou na Soběšice a okolí, pokud by si někdy o neděli našel čas i Milan,rád bych s ním vyběhl někam okolo Holedné-Kohoutovice aj.pěkné okolí na nějaký delší běh…

to teda byl výklus…nohy bolí jak čert :) 2,5km; 8:10min/km

Žádnou super vzdáleností se pochlubit nemůžu, ale jeden úspěch by tu byl…začala se mnou běhat manželka. Minulý týden nejprve 2 km, potom dvakrát 5 km, v sobotu už 7 km. Tempo tak 6:20/km. Pohodové konverzační běhy, ale i pár kopečků. Dnes si koupila Garminy 10 :) a hned jsme je na dalších 7 kilometrech museli vyzkoušet. Nevadila ani blížící se bouřka. Myslím že je mezi námi další běžec. Je vidět že jí to baví a jak znám její cílevědomost, tak toho jen tak nenechá.

Dnes 7km pomalu 46,32min.

>> kotak, 11. 05. 2014 10:19:50 Nie, nie, Žilina. Ale nevadi, čo už s nimi, možno časom sa naučia.

Dnes teda 10,2 km; 5:38 min/km. Bol som si trocha zlepšiť náladu po tom hokeji.

Dnes odpoledne: 10 km; 4:32 min/km; øTF 156

Protoze mam v poslednich dnech jine starosti, tak bohuzel moc nebeham. Tak jsem si dneska aspon o 1 minutu a 41 sekund zlepsil svuj neoficialni osobak na 10 km – 45:21 oproti dosavadnim 47:02. 5 km navic bylo tez na urovni dosavadniho OR, podle Endomonda dokonce o 3 sekundy lepsi. Ja vim, cas to neni nikterak oslnivy, ale vzhledem k profilu trati doufam alespon uspokojivy.

Přestalo pršet, kroupy roztály, tak jsem vyrazil na okruh pod most a zpět přes letiště. Dnes rychlejších pět kilometrů. Parádní vzdoušek a na silnicích klid. Bezvětří a 12 stupňů. Nádhera.

>> milan, 12. 05. 2014 16:14:16

Problém je, že Lužánky mají ± vzdálenost, kterou chci běhat (5–10km). PIM je jen taková bokovka pro radost na kterou se nechci cíleně připravovat. Dlouhé běhy by mi ale prospěli, jen musím pomalu…

>> Akad.25, 12. 05. 2014 17:05:21

Klidně se stavím do Holedné, už jsem tam dlouho neběžel. Ideálně o víkendu (neděle). Vaše tel. číslo jsem nejdřív měl, pak ho ztratil, pak se na něj několik víkendů ptal mamky a pokaždé na to nakonec zapomněl… Jsem prostě tragéd :) Ozvu se

Dnes pokus o běh, měl to být 3 km regenerační běh, i s dcerou, ale v polovině jsme se stavily u kamarádky na zahrádce u Svratky a odcházely po půl hodině s taškou plnou rebarbory, buchta už se peče a voní, ale k věci – 1,5 km regeběh, po rovince to silou vůle jde, ale ani mírné seběhy nezvládám, se středečním startem na Triexpertcupu to moc nadějně nevidím.

Všem maratoncům gratuluju Otto, zjistila jsem, že běháme za spřízněné kluby 

Můj dnešní „poslední běh“:

Když to najednou čtu, říkám si že to zní docela morbidně, to POSLEDNÍ…jakoby mi zítra měla nohy ujet tramvaj? Nebo že mě to přestalo bavit a běh byl POSLEDNÍ ?

Že by mě k těmhle úvahám vedl můj ZATÍM poslední běh ?, dnes 1 km asi za 9 minut, víc to nešlo, normálně mi po včerejším PIM začaly nějak vrzat šlachy na chodidlech, ani jsem nevěděl, že je tam mám ( ty šlachy ). Chce to shodit 10 kilo to je tím.

Tak jsem šel na kolo a asi budu tenhle týden cyklista. Taky jsem asi půl hodiny cvičil s váhama ve fitku, ale spíš to byly dnes vážky, než váhy.

>> tinaB, 12. 05. 2014 21:00:59

Jak to ?

V klubu olizovačů potu tě nevidím, jakkoli jsi vítána hlavně kvůli genderové vyváženosti ( nyní jsme 3 muži, 1 žena a 1 pták )… VSTUP ! VÍTEJ !

( platí i pro ostatní podobně založené běžce !!! )

či snad v klubu jiných hlodavců než Veverek ?

>> Otto Zemek, 12. 05. 2014 21:22:21

já běžela v sobotu Šumavu za Splašené veverky, takže mě včera dost pobavil název klubu, kerý si reprezentoval 

>> tinaB, 12. 05. 2014 21:29:25

Splasene veverky mi pripominaji Skupova splaseneho hlemyzde – „Jo, rychlej start, rychlej start, ale kdyz ma jit cloveku pro pivo, ma start jako splasenej hlemejzd…“ To by byl klub pro me No nic, jdu rozmnozit rady skydiveru v klubu olizovacu potu 

>> tinaB, 12. 05. 2014 21:29:25

TAK POZOR !!! Veverky Praha, haha, běžely už hroooomadu závodů:

2 – míle s úsměvem aneb Lívancové běhy – pravidelně Běchovice Kunratická Ustí

atd atd… Veverci jsou běhavé !

A zároveň patří mezi OLIZOVAČE POTU

>> tuton, 12. 05. 2014 21:51:29

Thumb Up !!!

DÍKY VČEREJŠKU DNES INDIÁNSKÝ BĚH 4,2KM Á 7.50

protože běhám po okolí kde mne mnoho lidí zná, tak že když nic nejelo a nikdo nebyl na blízku – šel jsem, jelo li auto – běžel jsem nebo jsem se o běh pokoušel, taky jsem si uvědomil že se směju nahlas – a to bolestí ve stehnech a taky nevídaným stylem běhu nejhorší úsek byl zpátečních 500m přes ves k domu.

ale to zmasakrování stálo za to , za 3 – 4 dny budu fit,

všem Vám přeju radost z běhu , ať už na jakoukoliv vzdálenost

>> Otto Zemek, 12. 05. 2014 22:28:42

Mým domovským klubem je jisté umělecké těleso, ale občas jdu někam na hostování, dost často závodím za Myšáčkovu rychlou rotu, bacha, Myšáček NENÍ žádný hlodavec !!!

Inu, kde začít. Na konci léta 2013 jsem se přihlásil na půlmaraton a svůj první maraton, avšak v přes zimu jsem seděl za pecí. Běžky na blátě jsou k ničemu a běhat se mi v tom také nechtělo. Za leden až duben naběháno pouze 300km, za předešlý rok pak ca. 1000km . Pražský půlmaraton pokořen v osobáku za 1:34 a spokojenost, kompletní maraton byl ale horší, podceněné objemy se nevyplácí. Dva týdny před maratonem byl poslední „delší“ výběh (25km), pak nachlazení a dva týdny bez pobíhání, v sobotu navíc silná bolest hlavy a pocit těžkých nohou. Kvůli okolnostem jsem nechtěl laborovat s časem 3:30–3:45 a rozhodl se běžet s vodiči na 4:00, nálada dobrá a hlava nebolela, nicméně šel jsem do toho s tím, že jsem nikdy neběžel víc než 30km a že nevím, co to se mnou udělá.

Start z koridoru H, proklestil jsem si cestu až 10m za vodiče a odstartoval, během chvíle je dohnal a držel se s nimi. Běželo se dobře, bylo sice trochu tepleji, ale to nebyl problém. Tempo bylo pocitově velmi volné a tak jsem se někde kolem ca. 15km odpojil a běžel trochu svižněji. Vše probíhalo dle plánu, občerstvování i tempo kolem 5:30 na km.

A zhruba po třiceti kilometrech jsem narazil do té zdi, o které všichni mluví. Respektive zeď narazila do mě a rozhodla se, že mi dá sežrat podceněný objemový trénink (který nebyl). 31. a 32. km jsem pozoroval snížení tempa a hlavně to, že mě bolí nohy, zčista jasna a najednou, ač jsem měl energie na rozdávání, nohy byly jako kameny a každý další pohyb byl utrpením. Věděl jsem, že to udělat nesmím, nicméně u Karlových lázní jsem přešel do chůze s tím, že jen na chvíli… Zrovna tam ale stála má přítelkyně, která dle plánu předala proviant, udělala pár nelichotivých fotografií, ale hlavně mě povzbudila s tím, že to přece musím dát. Že prý ať to alespoň dojdu, je to můj první maraton a že ho dokončím. Odpovědí jí byla věta procezená mezi zuby, že nemám ani na to, abych to došel, nemohl jsem totiž skoro ani jít. Hlava ale zavelela pokusit se rozběhnout, což se podařilo a jemným krokem jsem vyrazil směrem k Rudolfinu. Po 500m jsem však u tramvajové zastávky musel opět přejít do chůze, vypadalo to bledě. Ohlížel jsem se nazpět, hledal v hledišti přítelkyni a byl jsem připraven to otočit, jít k ní a oznámit, že to balím. Pohledem jsem ji ale nenašel. Naštěstí.

Ukrutně mě také bolela záda. Pokusil jsem se ale zase rozběhnout. Doběhnul jsem těch 200m až k Mánesovu mostu a opět, již psychicky zlomen, jsem vystoupil z lehkého poběhu, přešel do chůze, vystoupil si na kraji mostu až na chodník mezi diváky… a zastavil jsem se. Předklonil jsem se, opřel se rukama o kolena a byl pevně rozhodnout svůj první maratonský běh vzdát. Musel jsem vypadat opravdu zbědovaně, pohyboval jsem se v poli na místě lidí běžících na čas 3:45 a chodce jsem nikde zatím žádné neviděl. Jedna divačka mi nabídla vodu, moc jsem poděkoval, napil jsem se a okomentoval to slovy, že to už stejně nemá cenu mi dávat vodu, že končím. Stál jsem na chodníku a těkal myšlenkami co dál.

V tom slyším, jak na mě někdo křičí „Štěpáne, co tam děláš?!“. Byl to Honza, ostřílený Ironman a Bigman, se kterým pracujeme ve stejné společnosti a se kterým se občas potkáváme na závodech. Zakřičel jsem, že na to „asi“ se*u. On se zastavil, obul se do mě, a že prý ať okamžitě běžím s ním, že maratony se nezvdávaj. Moje odpověď, že nohy nemohou, ho neuspokojila, stál tam a čekal na mě. A tak jsem z chodníku sestoupil zpět do závodní trati a dal se do chůze. Popsal jsem mé obtíže a dostalo se mi rad, ať zvolím delší krok, protáhnu svaly, že to za chvíli přejde, že to zná. Nevěřil jsem mu. On ale trval na svém, že se prostě do Holešek projdu a tam se znovu rozběhnu. Nereálné. Takto jsme spolu šli až před Kosárkovo nábřeží, na osvěžovačce jsem si zobnul trochu soli, schovaný magneslife a vše zapil trochou vody. Nechtěl jsem Honzu moc zdržovat, tak jsem mu řekl, ať běží dál, ať nevytuhne, že to nějak dám. Prohodil ještě pár vtipů, dal pár rad a s větou „Kdyby maratony nebolely, tak to lidi neběhaj“ se se mnou rozloučil. Zdálky ještě zavolal, že jestli na tom místě zůstanu, že si pro mě přijde. Takže to už byli dva lidé, co mi věřili a dávali mi sílu se na to nevyprdnout. Cítil jsem se zavázán a kodrcavou chůzí jsem se vydal vstříc těm nejtěžším devíti kilometrům. Díky pronikavé bolesti zad jsem si pomáhal rukama v bok, kdy jsem si záda jakoby nadlehčoval. Takže pokud to čte někdo z těch 1400 lidí, kteří předbíhali chodce s rukama v bok a v modrém tričku, vězte, že čtete můj příběh.

Chůze to byla velmi bolestná, nicméně každými metry jsem se alespoň fyzicky cítil trochu lépe, a ač jsem tomu nevěřil, v Holešovicích jsem se znovu lehce rozběhnul. Nebyl jsem sice schopen v běhu vytrvat, ale střídal jsem chůzi s rukama v bok a lehký klus a věděl, že bych to mohl zdárně dokončit. Chytit se vodičů na 4:00, 4:15 ani 4:30, kteří mě postupně předbíhali, jsem však schopen nebyl. Vzal jsem zavděk alespoň občasným hecem ze strany diváků i závodníků, především pak jednoho v limetkově zeleném tričku a se zrzavým vousem, který komentujíc moje ruce v bok cikcakmo pobíhal mezi všemi chodci a hecoval je do běhu. U mnohých se mu to podařilo a i z mé strany mu patří dík.

Za Těšnovským tunelem mě předběhl Evžen s vránou Sárou, kterého znám především z běhů do kopců v Praze a okolí, a vlastně i ze zdejšího fóra. Nicméně, ani jeho jsem se udržet nedokázal a střádal síly alespoň na tu Pařížskou, kterou jsem chtě nechtě musel přece proběhnout. Indiánským paběhem jsem se tedy došoural až k poslední zatáčce, kde jsem se konečně zase rozběhl a naprosto šťasten doběhl až na ten modrý koberec. Přes všechny ty útrapy jsem ale rád, že jsem maraton dokončil. Čas 4:42 je téměř o hodinu horší, než jsem si plánoval, ale vzhledem k tomu, jak jsem se na maraton (ne)připravoval, jsem možná nemohl očekávat ani nic jiného. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsem před dvěma roky vstával z gauče, za tu dobu uběhl 2200km a zhubnul přes 25kg, je můj pocit ze závodu stejně pozitivní. I proto, že mám zážitek jako bejk a také mi to připomnělo, že nic není zadarmo… a že když se chce, tak to jde.

>> Fishus, 13. 05. 2014 10:33:24

To sa da nazvať už aj príbehom – musiš byť na seba pišný.

>> ivan99, 13. 05. 2014 10:57:50

No, ona má ta mince dvě strany. Na jednu stranu to, že jsem to dotáhl do cíle, na druhé straně je to potvrzení toho, že podcenění přípravy se nevyplácí. A mnoho znalců zde na fóru by ani kilometráže 200km/měsíc nebrali jako dostatečné pro plnohodnotné absolvování maratonu. Já mohu říkat, že jsem ho sice dokončil, ale kdybych řekl, že uběhl, tak bych lhal :)

>> Fishus, 13. 05. 2014 10:33:24

skvěle! je super, že si to nevzdal a dokončil! já měl průběh hodně podobný a museli jsme i dobíhat kousek po sobě (cílový čas jsem měl 4:50 něco, ležel jsem hned za cílovou čarou na koberci a nechával si propínat lýtka, tak si mě možná viděl :D )

ještě jednou gratuluju!

>> flyerkuba, 13. 05. 2014 11:19:11

Díky, tobě též! Já měl ofiko nějak 4:46, takže jsi tam asi ještě neležel :) Ale co je doma, to se počítá. Strašně mi pomohli oba podporovatelé, hlavě to nedovolilo to vzdát.

>> Fishus, 13. 05. 2014 10:33:24

Bezva počtení ! A skvělé, že jsi to nevzdal.

Včera jsme na Youtube s Veverkou sledovali něčí video, z velké části tam bylo vše, co ty líčíš – od té bolesti zad, přítelkyně atd., teda teď jsme podle čísla našli že ty jsi to nebyl ale rozhodě jsi tyhle boje nesváděl sám.

Ale vyhrál jsi a to se počítá, velká gratulace !

>> Fishus, 13. 05. 2014 10:33:24 Hezky Fishusi napsáno, zažíval jsem něco podobného. Doufal jsem v 3:15–3:20, ovšem od 25km jsem začal tušit, že do té doby velmi pohodové tempo nevydržím až do cíle. Od 33km střídavě chůze kvůli křečím. A přitom dlouhé běhy 28–34km 2–3× měsíčně běhám. A Anticramp jsem jedl. Nakonec 3:43:17, aspoň má člověk příště co zlepšovat.

Dnes 7km 45,17min.

>> Fishus, 13. 05. 2014 10:33:24

Super počtení…když jsem viděl, že bude co číst…nedalo mi to a musel jsem si k tomu udělat kávu. NEVER GIVE UP – MAN! 

Dnes 8,5km; 6:15 min/km. Prvých a posledných 10 minút trocha pomalý beh ako rozcvička a výklus no a pomedzi to niečo cez pol hodinu treningu na asi 100 m dlhom, celkom prudkom kopci hore dole, hlavne teda na spevnenie a posilnenie nôh. Síce krátky tréning a počasie tiež oničom, ale lepšie ako nič.