>> skorobezec, 08. 03. 2021 14:40:28

" Ale možná to někdo uvidí jinak."

ano, to si uhadol presne.

>> skorobezec, 07. 03. 2021 10:10:15

Tak to se ti musím omluvit, měl jsem tě díky lavině tvých příspěvků, moji čtenářske nepozornosti a určité povrchnosti v kategorii mnohem mladšího běžce. V tvém aktuálním věku jsem si udělal MR, desítka byla za PB cca o 30 vteřin pomalejší. Při zhruba stejných objemech v předchozích 2–3 letech.

Co třeba na nějakou dobu (klidně i pár měsíců) běh úplně vynechat? Pořád se pravidelně hýbat, držet si hmotnost a zatěžovat pohybový aparát jinak. Třeba po takové pauze zjistíš, že máš na běh jiný náhled a zároveň ta výkonnost není až tak zásadně horší…

>> milan, 08. 03. 2021 19:26:57

Delší doba bez běhu je pochopitelně možnost a vůbec ne špatná, ale i to je něco, k čemu musí člověk dozrát. Já v té fázi ještě nejsem. Už jsem pár pauz bez běhání zažil, jedna byla mnohaletá a pochopitelně jsem spoustu věcí začal vidět jinak, ale stejně se vrátila soutěživost. A hlavně něco uvnitř mi pořád říká (možná nalhává), že ten zenit ještě za mnou není. Nemyslím to, dosahovat výsledků z mládí, ale nějak se ještě nepoddat tomu, že už mi není dvacet a vydolovat ze sebe maximum, dokud to ještě jde. I proto mě docela vyděsil ten náhlý a rapidní pokles výkonnosti. Ovšem ten článek, co poslal Mato mi dává docela smysl. Takže spíš bych viděl řešení tímhle směrem. Alespoň jako první krok. Ad pravidelně se hýbat. Myslím, že těch možností v dnešní době až tolik není, tak jsem rád aspoň za to běhání.

Když už jsi to napsal, mohu se zeptat, jaké ty objemy v té době byly? Dávalo by mi to i smysl, pokud jsi měl před tím 2–3 roky zhruba stejný objem, který byl možná navýšen z předchozího období, tak by se to právě za ty 2–3 roky mohlo projevit v dobrém času na maratonu.

>> skorobezec, 09. 03. 2021 15:09:41

Když to delší dobu nejde, má to své důvody, a nelze moc čekat zázračný obrat. V mém případě to bylo hodně psychikou a stačilo změnit disciplínu. Jinak si zajdi na sportovní vyšetření a možná Ti řeknou, kde je problém, či jaké máš možnosti.

>> Petr Kaňovský, 09. 03. 2021 15:13:23

musím potvrdit, že psychika dělá víc jak 50%, nemyslím na top výkony ale všeobecně. Minulý rok jsem měl problém (práce, atd) a musím řict, že psychika dokáže tělo tak utlumit, že člověk není schopen ani pořádně chodit natož běhat. Naštěstí se z toho postupně dostávám a vidím ten rozdíl.

>> filipoinzagi, 09. 03. 2021 15:18:53

Teprve po několika letech to beru s odstupem, co se tu psalo, vlákno ještě existuje. Byl jsem dost blízko toho, abych s běháním úplně skončil, ale změna disciplíny mi velmi pomohla, dalo to i mnohem větší pestrost a více času v přírodě, tak fajn nakonec. Držím palce!

>> filipoinzagi, 08. 03. 2021 11:42:08

ahoj běžče, no asi nejsem ten pravý , co by tu měl radit  ,

já jsem dvouměsíční plán tak nějak nikdy nejel, snažil jsem se v zimě dělat obecnou vytrvalost, což je skoro 4měsíce, a pak malinko přepnout na desítku, což je trošku podobné, no a mé přepnnutí na maraton – tam to bylo se spoustou chyb a taky to tak ve výsledku dopadlo 

od podzimu 2015 jsem si skoro pravidelně něco udělal ( většinou svojí hloupostí a ne vždy v souvislosti s běháním ) a tak vlastně svoj limit jsem si nikdy neověřil a každý rok začínám znovu,

a nyní – pokračuji v obecné vytrvalosti se snahou malinko navyšovat kiláky – hlava by chtěla, ale tělo protestuje 

někde jsem tu viděl někdo ti ti radil výraz ťapání -ťapat – ano super – pokud se ale bavíme o zvyšování výkonosti, tak toto používám jen v rámci rege krátkého běhu a v žádném případě ne při navyšování kilometráže ( vyjímečne parkrát používám, když začínám běhat po nějakém po opravdu delším zranění )

snad se někde zase potkáme , ať nám to běhá

nemusím vědět všechno – děkuji nechci to vědět

Rok se s rokem sešel (tedy je to o kousek dýl) a tak navážu na to, co jsem zde před rokem a půl řešil. Bylo to období, kdy bylo asi vše špatně a já marně hledal příčinu rapidně klesající výkonnosti. Podezření bylo na léky (imunosupresiva), které jsem tou dobou užíval. A já se jen těžko smiřoval s tím, že s blížící se sotva padesátkou bych se měl už připravit na strmý výkonnostní pád bez možnosti návratu. A abych to tedy nenechal jen tak vyšumět, a ač to z následujícího asi nebude moc poznat, tak protože mi určitým způsobem pomohly i rady z tohoto fóra, tak zde napíšu malý report o tom, co následovalo.

Řekl jsem si, že takto to nechci a rozhodl se jít tak trochu hlavou proti zdi a tak namísto zde navrhované pauzy, jsem se rozhodl jít opačným směrem a využil toho, co mě naučil poslední rok, a to běhat pomalu. Ne, že bych pomalu nikdy neběhal, ale spíš je to myšleno tak, že jsem přestal řešit tempo běhu, ale soustředil se jen na své pocity. Přestalo mi dělat problém běhat i výrazně nad 6 min/km, což mi dříve přišlo nepředstavitelné a skoro jako ztráta času. Dva měsíce jsem pak v podstatě jen pomaličku klusal a navýšil objem zhuba z nerovnoměrných – 40–80km/týdně na pravidelných 100+ km/týdně, v navyšování jsem pak pokračoval ještě další měsíc, kdy jsem už přidal i nějaké rovinky a abecedy a kilometráž se ustálila na zhruba 120–130 km/týdně s jedním úletem 153 km/týden (v čemž ovšem byl jeden trailový 60 km závod), přičemž tyto objemy jsem držel v podstatě do konce srpna loňského roku.

V tomto období, jsem se se svou lékařkou také dohodl na změně medikamentů a přešel z jedné sr.č.y na další, tedy z imunosupresiv na cytostatika (která naštěstí po čase byly nahrazena biologiky). Žádná výhra, ale svůj význam to asi mělo, protože jsem přestal cítit v těle takovou, těžko popsatelnou, tupou zabržděnost a hlavně mě opustily ty enormní bolesti lýtek. Což se začalo projevovat hlavně při některých dlouhých bězích 18–20km, které jediné jsem v té době běhal v rychlejším tempu, než v té době obvyklých 5:30–6:40/km. Ale hlavně mě běh zase začínal bavit. Tomu napomohlo také to, že jsem většinu denních dávek rozdělil na dvě části, jednu ráno a jednu večer.

Původním cílem bylo připravit tělo na intenzivnější zátěž, která měla následovat a od níž jsem si sliboval opětovné zlepšení výkonnosti, ale protože mi tento systém začal vyhovovat, tak jsem u něj už zůstal, aniž bych zatím do oné intenzivnější fáze přešel. Přesto i tak se mi určité zdravotní problémy úplně nevyhnuly a po testovací stupňované desítce na páse (na počátku září), mimochodem jediné „rychlejší“ desítce (39:10) ten rok, se objevily bolesti nártu, které byly poměrně silné. Sice jsem pak zkusil ještě pár běhů, dokonce odběhl i jeden kratší závod a tréninkový půlmaraton, ale nakonec jsem se rozhodl ukončit sezónu a dát si několik týdnů pauzu.

Když jsem asi po měsíci znovu začal, postupně jsem opět navyšoval objem a vracel se k systému, ve kterém jsem skončil. Tentokrát sice byl nárust km pozvolnější a i kilometráž se ustálila na o kousek nižší hladině, ale v podstatě vše i v tomto roce je děláno podobně jako minulý rok. Absolutní většina zátěže je v pomalých klusech v tempech 5:30–6:00 min/km, přičemž nemám problém zpomalit až k 7 minutám, případně se kousek projít nebo zastavit, necítím li se daný běh moc dobře. Do toho od půlky jara párkrát do měsíce nějaká abeceda a rovinky a čas od času delší běhy v o něco rychlejším tempu budˇse stupňovaným závěrem nebo vloženým tempovým úsekem, případně fartlek. A v poslední době také ještě občas vyběhlý nějaký ten kopeček. Na intervaly jsem zcela rezignoval a k závodnímu tempu se dostávám vlastně jen v určitých úsecích dlouhých běhů, do nichž takové pasáže někdy vkládám a v závodě .

A výsledek tohoto experimentování? Loni pokud se nepletu 5 závodů. Z těch co jsem už dříve běžel, tak 1 vylepšený 6 let starý osobák na konkrétní trati a z porovnatelných výkonů osobák na pětce na dráze 17:32.

Letos 12 závodů všech možných profilů a vzdálností, přičemž ve všech závodech osobáky, buď na konkrétní trati nebo porovnatelné vzdálenosti, vyjma dvou závodů na počátku sezóny (jeden necelé tři týdny po covidu, který jsem prodělal na jaře se spíše lehčím průběhem (teploty 39 asi dva dny a tři dny poměrně silné bolesti těla, hlavně zad), který mě asi na týden vyřadil z tréninku). Z těch hlavních to pak byly osobáky na 5km, 10 km i půlmaratonu, se zatím prozatímním účtem 5km:17:09, 10km:36:13, 1/2M:1:21:05 (zlepšení o 8 min proti předchozímu nejlepšímu času) Výsledku na půlce si také nejvíce cením, protože s vytrvalostí jsem byl vždy dost na štíru a v každém předchozím PM nastal zlom někde kolem 15 km, kdy mi došlo a tempo šlo rapidně dolů, zatímco v tomto to prostě letělo, absolutně bez krizí a celou druhou polovinu jsem běžel rychleji a rychleji (41:32–39:33; posl. pětka pod 18 min).

Rozhodně není vše zalito sluncem a vím, že pořád je spousta věcí hodně špatně a musím na nich pracovat, ale je to povzbuzující a říkám si, že úplně za zenitem snad ještě nejsem a vzhledem k faktu, že všechny závody byly běhány bez jakéhokoliv ladění z plného tréninku, tak věřím, žá pár zlepšení mě ještě stále čeká.

>> skorobezec, 02. 08. 2022 11:35:39

Zajímavé a pěkné. Mimochodem, Hostýn jsme loni běželi stejný závod!

>> Petr Kaňovský, 02. 08. 2022 23:39:24

Nejen Hostýn

Ahoj, co se týče tvé nemoci tak podle léků asi nějaká autoimunitní choroba? Držím palce. Co se týče těch výkonu moc pěkné, hlavně ta desítka. Osobně bych tahle dlouhé objemy nedávala. Pokud nebehaš ultra. Obecnou vytrvalost máš stoprocentně výbornou a tou velkou kilometráží si už akorát zatěžuješ nohy. Proč tam nevložit něco jiného. Jít si zaplavat nebo jogu.....

>> Alena77, 03. 08. 2022 08:44:28

Ano, autoimunitní. A díky.

No, to jsou právě ty věci, které vím, že jsou špatně. Málo regeneračního a posilovacího cvičení, málo jiných fyzických aktivit jako plavání, kolo, treking či jiné sportovní aktivity. Určitě bych je rád nějak zakomponoval, ale zatím se mi to moc nedaří.

A je toho spousta dalšího – strava, spánek, styl běhu, na tom vše je třeba pracovat. Ale je třeba postupně a doufám, že to budu stupínek po stupínku zlepšovat jeden dílek za druhým.

Já mám taky autoimunitní onemocnění. S doktorkou jsme se domluvily o přístupu ez léků. Autoimunitní onemocnění je třeba i cukrovka, do které se prostě člověk prožere. To co tělu dáváme,to nám taky vrací. Já jsem dávala svému tělu roky šílený kapky , co se týče alkoholu, jídla a stresu, až jednou řeklo dost. Takže jsem zvolila lepší stravu, hodně spánku a sport. Léky nepotrebuji, nemoc se nejhorší. Jsem přesvědčena, že se zlepší. Ke každému sportu potřebuješ kompenzaci. Žádný se nedělá jednostranně. Já ke běhu cvičím. Pusť si pár besed s Janem Vojáčekem.

>> skorobezec, 03. 08. 2022 09:30:36

>> Alena77, 03. 08. 2022 10:47:30

A jak se na takové autoimunitní onemocnění přijde? Raději nebudu u sebe moc pátrat, ale cítím se celkem zdravě poslední roky.

Mudr ti musí zatrhnout ty správné testy Protože jsou dražší tak se praktikum moc nechce do testů. Já mám pozitivní protilátky ANA.

>> Petr Kaňovský, 03. 08. 2022 16:31:59

Proč pátrat po problému, když se cítíš zdráv.

Autoimunitních onemocnění je spousta a záleží, na kterém orgánu či části těla se projeví. Některé jsou poznatelné velmi snadno, jiné je třeba identifikovat složitěji.

>> Alena77, 03. 08. 2022 10:47:30

Cukrovka, do které se člověk prožere (DM II. typu), není autoimunitní onemocnění. DM I. typu je autoimunitní onemocnění, ale do toho se člověk neprožere.

>> Petr Kaňovský, 03. 08. 2022 16:31:59

Na DM I. typu se přijde buď tak, že při preventivní prohlídce či laborce z jiného důvodu se najde zvýšená hladina cukru, nebo nastanou nepřehlédnutelné příznaky: hubnutí bez příčiny, žíznivost a časté močení, rozšířené zornice, ztráta nálady a výkonnosti až kolaps.

Za příčinu vzniku diabetu 2. stupně jsou považovány obecně špatné stravovací návyky a celkově neutěšený životní styl. Nadměrná konzumace živočišných tuků a smažených jídel zdraví nepřidá a potenciál diabetu podpoří, podobně jako kouření, častá konzumace alkoholu, nadváha, nedostatek pohybu, ale i nadmíra stresu. Autoimunitní onemocnění je jednička. Tak tak

>> MartiNo, 04. 08. 2022 11:27:26

Vím, co je to cukrovka, ale předpokládám, že oba mluví o jiné autoimunitní chorobě, kterou mají?

Hele, cukrovku jsem dala jenom jako příklad.

>> Petr Kaňovský, 04. 08. 2022 12:42:09

Ano, určitě mluví o něčem jiném.

Ale ptal ses obecně na příznaky autoimunitního onemocnění, což DM I. typu je. Asi ti ta odpověď ale k ničemu není, pardon :)

>> Alena77, 04. 08. 2022 13:26:43

Jenže „cukrovka vyžraná“ je zcela chybný příklad = není to autoimunitní onemocnění, a naopak cukrovkář I. typu není rád, když se mu předhazuje, že si toto autoimunitní onemocnění způsobil svým životním stylem, protože to je samozřejmě nesmysl.

Tedy věta „Autoimunitní onemocnění je třeba i cukrovka, do které se prostě člověk prožere.“ je nesmysl.

Mmch nejsou to stupně, ale typy. Tedy není jedna nižší a druhá vyšší (lehčí těžší), ale jsou prostě jiné příčinou i kompenzací (I. typ), respektive léčbou (II. typ).

>> MartiNo, 04. 08. 2022 13:39:05

A úplně se ani neorientuji, jak jsou tyto nemoci slučitelné se závodním běháním a tedy jak moc vyšší intenzity tomu škodí. Jinak mám dojem, že nějaký druh měl i ten hasič, Dvořák, mám dojem, ale nevím, jak na tom teď je, dlouho jsem o něm nečetl.

>> skorobezec, 02. 08. 2022 11:35:39

Vďaka za super report. Ako si to vysvetľujes, že takto na teba zapôsobil úplne iný spôsob tréningu? Predpokladám, že roky predtym si trénoval ako 90% hobikov – intervaly/tempove behy/dlhé behy… Máš nato nejakú teóriu? Budeš pokračovať v tomto klusani naďalej? Tempo si určujes na základe momentálnych pocitov, či tepov, lebo 5:30–7:00 je dosť veľký rozptyl.

Mne by vadilo, že sa mi zníži celkový nábeh, keďže nemôžem pridať ku každému výbehu 15min, ale zjavne to funguje – viď ty alebo ešte pomalšie trenujuci Peťo K.

>> simon_sez, 04. 08. 2022 23:14:27 Peťo K

Já vycházím z Maffetone principu, když přitom i při tepech pod MAF (dle spiroergometrie 128–131) se aerobní metabolismus zapojuje v poměru ještě více, takže pokud měřím vzdálenost a ne čas, tak je zapojení ještě vyšší. K tomu ovšem mám občas nějaké testy v závodním výkonu, skorobezec má i dost závodů, i to třeba počítat do tréninků. Rozhodně bych ale neměl tak dobré výsledky do vrchu, kdybych už z běhů základní vytrvalosti byl unavený a kdybych intenzity nekompenzoval běhy na velmi nízké intenzitě, do 50% maximální. U mě je ale prioritní zdraví a to se mě fakt i díky tomuto způsobu tréninku drží dobré.

>> simon_sez, 04. 08. 2022 23:14:27

Čím si to vysvětluju. Osobně si myslím, že ten nejdůležitější faktor, který se projevil je ta pravidelnost a asi i počet hodin strávených tím během. Tím, že běhám pomaleji, nohy pracují delší dobu. Ono se tady o tom i už asi vícekrát psalo, že je lépe pracovat s časem, než vzdáleností. Já to tedy tak přímo nedělám, nemumím běhat tak, že si řeknu poběžím 30 s rychle a 30 pomalu, nebo poběžím 8 minut v tempu těsně nad ANP, ať za tu dobu zaběhnu jakoukoliv vzdálenost. Jsem spíš vzdálenostní typ, tak pokud už zrychluju, tak buď na nějaké změřené vzdálenosti nebo od místa k místu, případně jen podle pocitu, když se mi chce a pak běžím rychle tak dlouho, jak mě to baví.

A ano, vše běhám jen na pocit. Zkoušel jsem běhávat na tepy, ale mám obecně hodně vysoký tep při zátěži a dostat se pod 120 kromě klidu či pomalé chůze je pro mě skoro nereálné. A těch 120 mám tak nějak zafixováno jako takovou magickou hodnotu a jelikož se k ní stejně nikdy nepřiblížím, tak mám pak pořád pocit, že běhám blbě. Tak jsem tepy opustil a začal se soustředit jen na pocit. A z toho vychází i tempo. Když mám unavené nohy a nejde to, tak běžím pomaličku, když se cítím normálně, tak běžím trochu rychleji (ale stále pomalu) a když mám chuť a mám pocit, že to bude mít tréninkový efekt, tak pak běžím i rychle (pak z toho vznikají fartleky, stupňované běhy a pod.).

Pokud jde o trénink dříve, nebyl naprosto diametrálně odlišný. Ano běhal jsem i intervaly, ale třeba tempových běhů bylo minimum a dlouhé běhy tak jednou týdně, ale to mám v průměru asi i teď. Jak psal Petr, také je tam dost závodů, kterými vlastně nahrazuju ty tempové běhy, ale v tom počtu také není až takový rozdíl proti minulosti. Spíš tam fakt chyběla ta pravidelnost dlouhodobá. Ta kilometráž i počet tréninků skákal jak v průběhu týdnů, tak i měsíců. A obecně jsem asi vše běhal rychleji. A celkově byl měnší rozdíl mezi tím, když jsem běžel rychle a když pomalu. Teď je ten rozdíl hodně velký.

A ano budu v tom pokračovat nadále dokud mi to bude vyhovovat (není to tedy jen klusání, to tvoří tak 80–90 % objemu). Jen časem budu chtít udělat určité změny, abych mohl popracovat i na rychlosti, a to jsem pak zvědav, jak to půjde dohromady s tím vysokým objemem. Navíc mám práci, která mi relativně umožnuje si tréninky naplánovat tak jak potřebuju, a to je hodně velká výhoda. A doma už si taky nějak zvykli 

>> Petr Kaňovský, 04. 08. 2022 15:08:34

Ten vliv bude asi opět odvislý od typu nemoci. A těch je opravdu spousta a jelikož se jedná o autoimunitní reakci organismu na určitý podnět, která má nějaký projev (velmi odlišný u různých reakcí), tak z toho pak vyplývá i ten vliv. Některé pak ani tu vrcholovou intenzivní zátěž nedovolí a v případě těch, u nichž je vysoká zátěž možná, tak pak závisí na tom, který orgán zasáhnou. Nevím o žádné autoimunitní nemoci, u nichž by byla vysoká intenzita spouštěčem reakce, ale určitě se shodneme na tom, že vrcholová zátěž vytváří určitou krátkodobou, nebo i dlouhodobou nerovnováhu v organismu a zatěžuje orgány, takže u orgánů, které už tak dostávají zabrat v důsledku autoimunitní reakce ta další zátěž pravděpodobně nějaký negativní vliv mít může.

Z mé zkušenosti se domnívám, že by to tak být mohlo, protože v době, kdy jsem se ještě vyhýbal celkové „léčbě“, tak jsem v průběhu roku zaznamenával zhoršení stavu v korelaci se vzrůstající zátěží. Ale na druhé straně je otázka, jelikož ten stav se zhoršoval v určitých cyklech a má zátěž také, zda se nejednalo pouze o shodu okolností a stav by se nezhoršoval tak jako tak.

>> Petr Kaňovský, 05. 08. 2022 05:14:20

Peťo, Maffetona som už u teba na stránke dávnejšie študoval a rozumiem princípu aj chápem, že ti vyhovuje a tvoje výsledky sú obdivuhodné

Ale skorobezec sa podľa mňa pohybuje s tepmi vyššie. Skôr sa mi páči to vysvetlenie, čo som tu našiel už na viacerých miestach, že je dôležité tie pomalé behy bežať fakt pomalšie a samozrejme pravidelnosť/nábeh.

Len ja mám obmedzeny časový fond cca. 6hod. týždenne, tak rozmýšľam ako ho najlepšie využiť a pritom si vybehnúť a nie sa prechádzať (MAF) Aj na základe (skoro)bežcovej skúsenosti spomalim, takže vďaka.

----------------------------------------------------+

Aby som bol v téme, ja som bežecke batoľa, takže pred zenitom Ak niekoho trápia pochmúrne myšlienky, tak odporúčam blog 12Honzu.

>> simon_sez, 05. 08. 2022 11:36:24

Tak jde o to, zda ta má zkušenost je přenositelná na každého.

Nejde jen o to zpomalit, něco rychlejšího do toho dát musíš. To pomalé běhání je spíš na to, aby si nohy zvykly pracovat a přišlo jim to jako samozřejmost a také pro regeneraci.

Pokud máš časový fond 6h (mi to zabere asi 10 v průměru), tak to rychlejší tempo ti asi bude tvořit větší procento času, než u mě. Pokud jsi mladší, nevím tedy kolik, tak také tvé tělo bude jinak reagovat a i regeneraci budeš mít asi rychlejší, tím pádem si můžeš dovolit i více rychlejších (nebo náročnějších) tréninků v méně jednotkách.

A ano, pomalé běhy je třeba běhat pomalu a rychlé rychle. Kolikrát jsem narazil mezi hobíky na to, že jsem se s někým rozklusával pře závodem v tempu 6 min/km a mu to přišlo pomalé a pak v závodě běžel „závodní tempo“ 5:30–5:40/km. Tak takto tedy ne