Jak dvanácté místo hodnotíte?

„Pocit je to suprovej. Dvanáctý místo je nádherný, to jsem ani nečekal, ale vyvíjelo se to, jak jsem doufal. Nejelo se od začátku ostré tempo a měl jsem skvělé lyže i zabezpečení po trati. Všechno klaplo a měl jsem i štěstí. Párkrát mi přidupli hole, ale všechno vydrželo a nic jsem nezlomil a mohl se porvat o to krásné místo.“

Prošel jste si během 90 km krizí?

„Vůbec nebyla. Jenom, jak se střídaly podmínky, na trati byly různé sněhy, tak byly úseky, na kterých to tolik nejelo. Tam jsem bojoval, abych se udržel, ale za pět minut už to zase bylo v pohodě.“

Kde sníh nejvíc „drhnul“?

„Asi dvacet kilometrů před cílem to nebylo vůbec ideální. Navíc se to začalo natahovat a jet opravdu ostré tempo. V tu chvíli jsem bojoval, abych tam zůstala. Ale asi dvanáct kilometrů do cíle přišel zase jiný sníh a hned jsem cítil, že to je parádní a jelo se mi výborně.“

Jak moc ostré lokty jste potřeboval v početné skupině ve finiši?

„Bylo to drsný, ale hlavně se dlouho nedalo prodrat dopředu. Neměl jsem problém, že bych měl kontakt, jen jsme si tam brknkali do hůlek, ale jinak v pohodě.“

Mohl jste skončit ještě lépe?

„Dalo se to i nedalo. Všechny stopu byly ucpané, tak se nedalo projet. Otevřelo se to až v cílové rovince, tam jsem šel dopředu, ale do té doby nebyla šance. Předjel jsem asi osm lidí. Mohlo to být lepší i horší, ale jsem spokojený.“

Jak hodně závod bolel?

„Překvapivě vůbec, jelo se mi perfektně. Měl jsem sílu do cíle.“

Kam úspěch řadíte?

„Určitě vysoko, mezi ty nejcennější v životě. Byl jsem dvanáctý, ale strašně blízko za bednou a tam už je to o štěstí.“

Dodal vám dnešní výsledek víru, že příště třeba můžete útočit na stupně vítězů?

„Jo, určitě, o tu se dá bojovat vždycky, když je den D a pokud je člověk připravený se o to porvat. Určitě šance existuje.“

Jaký máte další program?

Pár dnů strávím doma, pak pojedu Engadin, tam si zabruslím. Je třeba, abych si zpestřil soupaž (smích) a pak pojedu Birkenbeiner.