Počátkem února jsi získala stříbro v italském závodě Toblach-Cortina. Jak se pro tebe závod vyvíjel?

„Cítila jsem se před ním hodně dobře a dokonce jsme plánovala útok kolem 20.km, který by ode mě rozhodně nikdo nečekal. Můj plán mi bohužel nevyšel, vzhledem k tomu, že do stopy napadly dva centimetry sněhu a s tím se nedalo odjet. A tak jsem se snažila během závodu dělat alespoň trochu tempo, ale jakmile jsem potřebovala vystřídat, tak se nikomu z holek nechtělo. Asi pět kilometrů před cílem nás dojela skupinka kluků a v tu chvíli se začalo závodit. Britta Norgren, která se celou dobu schovávala vzadu a šetřila síly, se snažila odjet a nakonec mi na ní bohužel chyběly v cíli tři desetiny.“

Předchozí závod, populární Marcialonga, skončila stejným výsledkem. S jakým pocitem jsi brala toto stříbro?

„Začátek sezony se nevyvíjel úplně podle našich představ, takže s druhým místem na „Marče“ jsem maximálně spokojená. I když neříkám, že mě ten jeden metr, o který jsem dojela druhá, nemrzí. Tušila jsem už před startem, že se mi pojede dobře. Nejenom proto, že mi ta trať sedí, ale i jsem se cítila dobře a věřila si. Okolo 20. km, kde nás dojeli kluci, kteří startovali deset minut za námi, se začalo sprintovat, a každá z nás se chtěla udržet nějaké skupinky kluků. Po několika minutách jsme zůstaly spolu pouze já s Brittou Norgren, která se mi při každé příležitosti pokoušela nastoupit a odjet. Zbytek závodu jsme jely spolu a rozhodlo až posledních sto metrů. Musím říct, že v posledním kopci jsem si na Brittu docela věřila a přišlo mi, že nevypadá úplně svěží, ale nakonec jí těch sil zbylo přece jenom o trochu víc než mě a vyhrála.“

V sobotu tě čeká další díl seriálu Visma Ski Classics, „domácí“ Jizerská 50. S jakou strategií půjdeš na start, abys obhájila loňský triumf?

„Na Jizerskou 50 se těším každý rok a to nejen kvůli tomu, že se mi tam většinou daří. Ta atmosféra nejen při závodě, ale i dny před závodem je neuvěřitelná. Tolik lidí mě během tréninku zastaví a popřeje do závodu hodně štěstí! To mi dodává potřebnou energii. Pro mě osobně je tento závod na děleném prvním místě s Vasákem.“

A ta strategie?

„Utahat Brittu!!! Hlavně doufám, že nebude sněžit a budu moct naplánovat útok, který mi nevyšel v Toblachu. Stadion v Bedřichově je totiž mírně z kopce a je i krátký a to Brittě vyhovuje, tak by to mohlo dopadnout stejně jako minulé dva závody. Ale nesmíme zapomenout, že na startu budou i další seveřanky, které jsou silné. Snad budu mít dobrou formu a dost sil, abych mohla stupňovat tempo. To uvidím až během závodu. Držte mi palce!“

Druhá místa z výše zmíněných závodů ti dávají i druhé místo v celkovém bodování seriálu. Jsi s tím spokojená?

„Před sezonou jsem měla cíl pokusit se ještě jednou vyhrát celkově Visma Ski Classics. Díky horším výsledkům na začátku má Britta celkem slušný náskok, ale stát se může ještě cokoliv.“

Připomenu pro neznalé – nějaký čas jsi jezdila v rakouském národním dresu. Nedávno ses však vrátila do české reprezentace. Co bylo důvodem?

„Deset let jsem reprezentovala Rakousko, byly to náročné roky v kolotoči Světových pohárů, mistrovství světa a také dvou olympiád. Určitě jsem je dobře reprezentovala, ale po přechodu na maratony nebylo důležité, zda je dále reprezentuji, i když Vasák v roce 2016 jsem vyhrála v jejich barvách. Chtěla jsem pro Česko ještě dělat radost v podobě dálkových běhů, fanouškům se odvděčit umístěním na medailových stupních nebo vítězstvím. Zatím se to daří a to, že jsem se dokonce stala Královnou bílé stopy za běh na lyžích v ČR za minulou sezonu, byla pěkná tečka. Bydlíme sice stále v Rakousku a měnit se nám to nechce, ale je příjemné závodit za rodnou zemi.“

Závodíš nyní v dresu Bauer Ski Teamu. Jaké máš podmínky a jaká je týmová atmosféra?

„Lukáš Bauer byl dlouhá léta mým kolegou po světových soutěžích, takže jsem věděla, že je to absolutně spolehlivý člověk. Po dvou letech v norském týmu (Team Santander, pozn.red.), který je velmi profesionální, mi nedělá problém být v týmu, který sice disponuje menším rozpočtem, ale určitě mi nic nechybí. Lukáš se perfektně o všechno stará a v tom ho obdivuji. Často je legrace a občas se musí leccos vysvětlit. Museli jsme třeba přehodnotit práci kolem mých lyží a vrátit se k systému, který byl úspěšný. Ale zatím fungujeme dobře. Věřím, že na konci sezony bude co oslavovat.“

Jak vypadá harmonogram tvého běžného tréninkového dne?

„Asi takto: 7:30 budíček, 8:00 snídaně, 9:00 – 12:00 1. fáze tréninku, 12:30 oběd, 13:00 – 16:00 relax (spánek, masáž), 16:00 – 17:30 2. fáze tréninku, 18:30 večeře a 22:30 večerka.“

Které další závody tě letos po Jizerské 50 čekají?

„Mezi Jizerkou a Vasákem je opět týden volna, který možná vyplníme závodem Tjejvasan na 30 km, který se jede přímo na trati Vasova běhu a je to krásný běh jen pro ženy. Startuje jich kolem 12 000. Poslední tři závody jsou také na severu, a to Birkebeiner na 54 km, Reistadloppet na 50 km a Levi na 67 km.“

V mediích se spekulovalo ohledně tvé možné účasti na ZOH v Koreji, kam jsi nakonec neodcestovala. Řekla bys k tomu něco?

„Pro mě je letos olympiádou Vasův běh.“

Dvě tvé kolegyně z běžek, Zuzka Kocumová a Helena Erbenová Karásková, se v letním období věnují extrémním závodům (Spartathlon Race, Adventure Race…), kde patří do světové špičky. Lákají tě podobné akce taky?

„Vzhledem k tomu, že já považuji můj sport také za extrémní – 11 závodů odpovídá 620 km -, nemám potřebu v tom pokračovat i v létě. V létě musím především kvalitně zregenerovat po náročné sezoně a potrénovat na tu další.“

Jaký je tvůj vztah ke klasickému běhu bez běžek?

„Běhat mě baví, i když od operace kolene před šesti lety už si to tak neužívám, hlavně z kopce.“