Po Jiřím Magálovi, Martinu Koukalovi a Lukáši Bauerovi teď ukončil kariéru i další ze zlaté generace českých běžců na lyžích. Martin Jakš se tak rozhodl především z toho důvodu, že se chce více věnovat rodině.

„Holky mi rostou jako z vody a nyní už to odjíždění pryč není tak úplně bezstarostné jako dřív. Už před sezonou jsem to měl trochu v hlavě, ale finální rozhodnutí jsem nechával až na jaro. Nakonec to po této sezoně bylo trochu těžší, protože jsem z ní měl dobrý pocit. Jak výsledkově, tak i systémem,“ popisuje jednatřicetiletý Jakš. Definitivní rozhodnutí přišlo až po narození třetího potomka. „Krátce po návratu z olympiády se nám předčasně narodil chlapeček. Má přítomnost doma bude nyní tedy ještě důležitější. A to nakonec rozhodlo,“ říká.

V uplynulé sezoně se mu dařilo ve Světovém poháru i na Tour de Ski, nejlepší formu si však schoval na únorové olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu. Pod pěti kruhy se v individuálních závodech dvakrát probojoval do nejlepší desítky, ve skiatlonu byl devátý, na klasické padesátce osmý. K tomu přidal sedmé místo v týmovém sprintu s Alešem Razýmem. Pod skvělými výkony zkušeného závodníka byl podepsaný i Ilkka Jarva. A právě možnost další spolupráce s finským šéftrenérem české reprezentace bylo pro Jakše velké lákadlo si kariéru ještě prodloužit. „Spolupráce s Ilkkou i s celým týmem byla fajn a na splnění cílů v tréninku, které jsme si stanovili, nebylo během jednoho léta dost času,“ popisuje Jakš.

Do Světového poháru poprvé nakoukl v roce 2005, celkem pětkrát v nejprestižnějším seriálu vystoupal na stupně vítězů. Mezi jeho největší triumfy patří ten z roku 2008, kdy se stal mistrem světa do 23 let.

„Byl jsem jedním z těch, kterým se koníček stal i zaměstnáním. Na nejvyšší úrovni jsem se pohyboval přes deset let. Zažil jsem spoustu pěkných chvil, ale i hořké situace, ze kterých jsem se musel oklepat a jít dál,“ rekapituluje.

„Neumím odpovědět, jestli jsem dosáhl všeho, čeho jsem chtěl, protože jsem lyžoval z lásky k tomuto sportu a neměl jsem na začátku kariéry cíl, který musím splnit. Když tedy pominu dětský sen vyhrát olympiádu. To se mi tedy nepovedlo,“ dodává s úsměvem.

Na odchod do sportovního důchodu se nijak zvlášť nepřipravoval, obavy z něj ale nemá. „Jednoznačně to bude po těch letech velká změna. Díky lyžování jsem poznal spoustu lidí a s některými z nich jsem strávil opravdu hodně času. Ale i když s nimi už nebudu v tak úzkém kontaktu, tak to neznamená, že si na ně nevzpomenu nebo že se čas od času nepotkáme,“ říká s tím, že svět sportu úplně opouštět nehodlá. „Nadále bych se chtěl kolem sportu trochu pohybovat, i když v úplně jiné pozici. Uvidíme, jak se to vyvine.“

„Odchod Martina nás velice mrzí. Jeho důvody ale naprosto chápeme a rozhodnutí akceptujeme. Martin toho pro české běžecké lyžování odvedl spoustu, je posledním z té veleúspěšné generace závodníků. V posledních letech byl lídrem nejen v závodech, ale také pilířem celého týmu.

Všichni mladší reprezentanti k němu vzhlíželi a on ji toho hodně předal. Velmi mu děkujeme za vše, co pro lyžování udělal, a přejeme mu jen to nejlepší do další životní etapy,“ říká sportovní ředitel Úseku běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR Lukáš Sacher. „Budeme velice rádi, když se v budoucnu domluvíme na nějaké formě spolupráce. Jako například s Martinem Koukalem, který působí u juniorské reprezentace. Závodníci, kteří dosáhli významných světových úspěchů, rozhodně mají co předávat dalším generacím,“ dodává.