„Naprostá spokojenost. Zatím jsem stále přesvědčený, že to bylo moje poslední Lahti a být do desítky je super. Jsem rád, protože se mi tu většinou dařilo,“ hodnotil svůj dosud nejlepší výsledek letošního seriálu sedmatřicetiletý Bauer. Do závodu přitom nenastupoval s přehnanými ambicemi. „Asi není překvapení, že jsem se během toho týdnu po Falunu na lyže moc nedostal, byly tam úplně jiné věci než trénink. Což samozřejmě není asi úplně profesionální, ale ten výsledek z Falunu si to vyžadoval,“ připomněl Bauer své týden staré světové stříbro z klasické padesátky ve Švédsku.

„Už včera ten trénink tady na těch tratích byl strašnej. Jezdilo se mi hrozně, dneska před závodem taky. Jak se čeká před startem, tak jsem šel do té startovní brány a měl jsem pocit, jak kdybych už měl po závodě. Motal jsem se, měl jsem pocit, že se mi podlamují nohy,“ přiznal. „Takže na to, že se mi pak ani při tom závodě nejelo nic moc, bylo to takový utažený, tak mě hodně těšily ty pozice, které mi hlásili.“

V boji s únavou tentokrát běžcům nepomohlo ani počasí. „Docela silně mrholilo, bylo mokro a tím, že jsme tady blízko vody, tak ani moc nemohli používat sůl. Takže bylo spoustu hlubokých míst, nejelo to. I servismani měli dost práce, ta podmínka byla taková, že buď vám to stoupalo do kopce a nejelo to a nebo obráceně, takže i servisáci se zapotili. Ale já si myslím, že jsme měli slušné lyže,“ chválil dlouholetý lídr českého běhu na lyžích.

Do závodu s intervalovým startem vyrážel s číslem 45 a už od druhého mezičasu se držel na dosah elitní desítce. „Nevím, jestli to bylo štěstí, nebo smůla, že jsem první dvě kola jel s tím Fabianim,“ zmínil Bauer pozdějšího italského vítěze. „On jel teda za mnou a já byl trošku překvapenej, že mu nemůžu ujet, ale jak je vidět podle těch závěrečných výsledků, on jel naprosto výborně a byť mi v cíli děkoval, že se za mnou vyvezl, tak je to jeho výsledek,“ dodal uznale.

Fabianiho na pódium doprovodili Kazach Poltoranin a Fin Jauhojärvi. Další z Čechů, Martin Jakš, skončil s minutovou ztrátou třiadvacátý.

Bojuje s vyčerpáním, přesto se Lukáš Bauer se zimou ještě neloučí. Přesně za týden nastoupí do královského závodu každé sezóny – volné padesátky na legendárním Holmenkollenu. „Chystám se tam, i když moje pocity jsou takové, že jsem fakt hodně, hodně unavený, i když za sebou samozřejmě nemám tolik závodů jako ostatní,“ přiznal Bauer. „Možná je to dané i tím super výsledkem, že ze mě všechno spadlo a teď se pohybuju někde mezi užíváním si toho výsledku a vědomím, že jsou ještě dva svěťáky, kdy si říkám: Dojeď to, pokus se to dojet v nějakým větším stylu. Takže pojedu, ale nekladu si žádné velké cíle.“

V minulosti byl na Holmenkollenu druhý i třetí. A myšlenka, že ke stříbru z falunské klasiky by mohlo přibýt i další pódium z volné techniky v Oslu, se určitě čas od času ozve i v unavené hlavě Lukáše Bauera. „Dneska se to povedlo, ty pocity byly těžké. Teď je další týden, já se odtud vracím domů na Božák, kde jenom lehounce polyžuju a ve čtvrtek letím na Holmes, kde mě čeká další padesátka a další boj o život,“ utnul však se smíchem veškeré spekulace.