Klasika jí sedí a i když po předposlední etapě prohlásila, že jí tentokrát ani trochu nechutnalo, čísla mluví jasně. Ani jedním z mezičasů neprojela osmadvacetiletá Češka hůř než dvanáctá. „Dneska to bylo fakt těžké. Měla jsem ale tak fantastické lyže, že hodně z toho výkonu udělaly právě ony,“ znovu děkovala servisu. „Pořád se pohybuji kolem té desítky a to je super. Ty pocity nejsou tak příjemné, jako byly loni, je to boj. Nicméně vidím, že i takhle to stačí a až to jednou bude dobré, tak to bude fakt dobré!“ smála se zářící hvězda loňské sezóny.

Tehdy si věřila i na suverénní Norky, pak její záře na okamžik pohasla. Věří si znovu? „Ještě ne. Občas mám takové myšlenky, že by to mohlo jít, ale pak přijde den, který mě shodí zpátky na zem. Není to u mě zatím setrvalý stav, ale myslím, že se to všechno pomaličku vrací do starých kolejí. Ještě to chvíli potrvá,“ naznačuje.

A celý neseverský svět si říká: Už aby to bylo. Norský trojblok nikdo neprorazil ani tentokrát. Marit Björgenová sice o svou suverenitu přišla, ale být druhá o vteřinu za týmovou kolegyní Johaugovou snad ani nemůže brát jako prohru. Třetí skončila jejich krajanka Wengová. A za Norkami zela více než minutová propast. „Už by to chtělo, aby jim to někdo naboural,“ souhlasí nejlepší Češka.

V konečném hodnocení Tour de Ski už Norky pravděpodobně neohrozí. Mohla by ale zaútočit sama na sebe a překonat loňské osmé místo. Před poslední etapou je v celkovém pořadí sedmá. „Ale je za mnou minimálně šest, sedm lidí, kteří jsou ve vteřinkách,“ krotí přílišná očekávání. „Přede mnou je šest vteřin díra a je tam Američanka, která jezdí nejrychlejší časy právě na sjezdovku, takže si myslím, že tam se udělá jedna skupina a my pojedeme pak v té druhé. Bude záležet na tom, jak to pojede, ale na sjezdovce už potom jede každý sám za sebe,“ spekuluje Eva Vrabcová Nývltová.

Zítra ji čeká očistec. Strmou sjezdovku Alpe Cermis, na jejímž vrcholu stojí závěrečná cílová brána, nemůže mít rád snad nikdo. I když.. „Já se na ni těším. Je to vždycky boj o přežití a já se ráda trápím,“ říká se smíchem jediná Češka ve startovním poli.

Na konci trápení by ráda objala svoji nejlepší kamarádku – fenku samojeda Bellu. „Mám tajné přání, aby mi ji přivezl někdo nahoru do cíle. Je to trošku utopie, ale bylo by to krásný,“ zasnila se.