15.9.2006-Řásná-přespolní běh To mně se loňský běh v Řásné do paměti sice vryl (jako zoufalý propadák), ale asi ne dost na to, abych si lépe zapamatoval, kde je vlastně cíl (že je jinde než start) což má vliv na rozhodnutí, kdy nasadit do závěrečného finiše. Toho, že při výběhu do kopců jsem mnohem více předbíhán, než abych sám někoho předběhl, jsem si už všiml – a proto jsem po startu vyběhl více zčerstva, než odpovídá mé výkonnostní kategorii. Tušení mě nezklamalo a při výběhu do obávaného stoupání mi můj loňský soupeř „přivezl“ za svými zády přede mě mého soupeře letošního. Oba se mi pak vzdálili, že jsem je v některých úsecích ztrácel z dohledu. V přehlednějších úsecích však bylo vidět, že i oni se od sebe oddělují, signál k zahájení stíhacího manévru. Se svým sporttesterem jsem byl „dohodnutý“, že se budeme držet pod 180 tepy za minutu – nějaká rezerva k tomuto limitu ještě byla k dispozici. Využívám tedy všech seběhů a pokud možno i rovinek a dotahuji se do závětří za svého soupeře. Ve druhém kole (na psychiku jsou tyhle dvouokruhové závody dost záhul) mi v kopci opět těžknou nohy a dostává se přede mně i (pouze podle loňských výsledků papírově slabší) triatlet ve žlutém tričku. Předbíhá až před modrý dres veterána přede mnou. Takhle ve dvojici pak vybíhají z lesa do znatelného protivětru a já – již s odstupem 40 metrů – za nimi. Když už to vypadá úplně beznadějně, „žluťásek“ se dopouští „mapové chyby“ a oba v zatáčce na jihozápadním cípu okruhu přebíhají rozcestí asi o 10 metrů. Když si chybu uvědomí a vrátí se zpět na trať, mají už Ghost Bustera těsně v patách. Zbývá asi dvoukilometrový seběh do Řásné. Oba opět přidávají a odskakují mi znovu asi o 30 metrů. Rozhoduji se použít svůj oblíbený grif – „50 opravdu dlouhých a rychlých dvoukroků pro stažení náskoku“ – ale nestačí to. Navazuji tedy dalších 50 dvoukroků – a – jsme opět ve trojici. Stabilizuji se a zvažuji, zda vyčkávat nebo útočit. Asi po minutě mám toho běhu „v balíku“ tak akorát – a vyrážím vpřed. Žluťý dres odpadá, modrý zůstává v závěsu. Takže únik při seběhu se nedaří. Dovážím si svého soupeře za zády až do Řásné a o výsledku souboje se má rozhodnout v závěrečném spurtu. Ten končí mým totálním výpadkem – soupeř náhle „ožívá“, odskakuje a za dalším rohem zjišťuji, že už jsem v cílové rovince a nemám šanci. Zlepšení oproti loňsku se však koná, takže důvod ke spokojenosti – i vzhledem ke zmíněnému maratonu před šesti dny – tu je. Do konce letošního seriálu zbývá pět závodů. Vypadá to, že ještě nějaké souboje zažijeme. Koho zajímají grafy, najde je opět na [url]http://gam­bit.hbnet.cz/da­ta/bv_2006/bv2006­.htm[/url]

Chlapi, smekám ! 6 dní po maratonu (+ vl001 navíc nevyspalej) a takhle zaběhnout ! To mě 4 dny po mém zatím jediném maratonu dělala ještě problémy chůze se schodů, po 10dnech jsem si šel poprvé zaběhat, ale jen jsem tak cupital a teprve za další 4 dny jsem normálně běžel. Moje bilance před Řásnou nebyla nikterak oslnivá – jen 2× rychlejší než loni, když počítám i VC Datalusku, která byla letos trochu zkrácena, o nějakém osobáku resp. tragédím osobáku (od roku 98) jsem si mohl nechat zdát. Pozitivní ale bylo, že ten jediný skutečně rychlejší závod jsem běžel zrovna naposledy na hodinovce, a tak jsem si mohl pro Řásnou stanovit docela reálný cíl – být opět rychlejší než loni anebo dát rovnou OR, který byl jen o 20 sec. lepší než ten loňský čas. Klasicky opatrný začátek, doháním Pepu, který mě tak potrápil na hodinovce. Začíná taky vždycky opatrně, pak zrychluje, poběžím tedy s ním. Ale jde až moc pomalu, tak ho tedy předběhnu a uvidíme. (Dobře jsem udělal, tentokrát nebyl ve své kůži a skončil nakonec 2,5 minuty za mnou.). Sleduji Honzu, není moc daleko, mohl bych ho udělat už v 1.kole. Už ho skoro mám, ale ještě dříve se mi daří předběhnout – světe div se – vl001 ! „No konečně“, povídá, von se snad na ten návrat starých časů těšil ! Předbíhám Honzu, 1.kolo je u konce, mezičas docela slibný, ale chce to trochu přidat. Dva kluci brzy po sobě vzdávají – ta dnešní mládež nic nevydrží ! V prudkém stoupání mě Honza bere zpátky, to jsem čekal. Jen si běž, však tě s kopce zase zdolám. Oba se pozvolna dotahujeme na mé dva největší soupeře v celkovém hodnocení a oni zase na další dvojici. Zdá se mi, že je tam Ghost Buster, ale to je omyl. Na náhorní rovině zhruba v půlce okruhu se řadíme do ukázkového dvojstupu jako ZDŠ na povinný výchovný koncert. Je nás 6 v kupě a kromě Honzy všichni ze stejné kategorie – tak tohle jsem zažil jenom kdysi na Běchovicích !. Tenhle souboj chci vyhrát, od teď budou už jen seběhy a rovinky, a tak tu naši krásnou formaci kazím. Ostatní si to nechtějí nechat líbit a začíná mela. Jeden mě předbíhá, jsem tomu docela rád, zavěšuji se za něj a ostatní za mnou. Před asfaltkou jsme už jen 4, ztratili jsme Honzu a domnělého Ghost Bustera. Nastává moje chvíle – v seběhu se trhám. Nejprve se zdá, že můj únik nikdo nezachytil, po chvíli ale slyším sílící dusot. Je to Franta, pověstný svými skokovými návraty formy. Na hodinovce jsem mu dal kolo, nyní mě žene před sebou jako nadmutou kozu. Blížíme se k odbočce na kamenitou cestu, omylem zatáčím o 50 metrů dříve. „Až tam !“ volá Franta. I přes zaváhání se pořád držím před ním. Na kamenité cestě těsně před vesnicí mě Franta předbíhá, jde jako tank. Musím mu to vrátit co nejdřív, na cílové rovince by mohlo být pozdě. Proto nastupuji hned na začátku asfaltky, cca 150–200 m před cílem. Beru Frantu a ještě někoho, kdo se v závěru propadl až k nám. Ždímu ze sebe poslední rezervy a snažím se držet tempo. A je tu cíl – podařilo se. Teprve teď koukám na stopky – i tohle se povedlo, je to nový osobák , o pouhé 3 sekundy ! Díky moc, chlapi, že jste mě donutili běžet a tisíceré díky Franto, že jsi mě tak hnal a nenechal zakufrovat ! PS. Ten opozdilec v závěru byl Tonda. Když jsem ho v Novém Veselí porazil, myslel jsem, že je to na dlouhé roky naposled. Ten čas ale letí…

22.9. Vysoký kámen Na loňský Vysoký kámen si vzpomínám velmi dobře. Trať se mi líbila nejvíce ze všech – krásná lesní trasa se zajímavým kontrastem vytvořeným dvěma kříženímí dálnice. Loni krátce po startu začal silný liják. Tak silný, že chvílemi nebyly slyšet ani vlastní kroky. A v té krásné kulise, uzavřený sám do sebe, jsem si doběhl pro nejlepší loňský výsledek. A co letos?

Ve středu jsem zahájil na bazéně plaveckou sezonu. Nepříliš vhodně. Zdánlivě letní počasí po plavání nebylo až tak letní a skončilo to silným nachlazením. Nebýt to Vysoký kámen, v pátek jsem zůstal doma. Ale já chtěl zkusit loňský čas aspoň vyrovnat. Navíc Mato psal, že na nachlazení není třeba brát zase tak velký ohled… Tak jsem vyrazil. V autě v klidu před závodem potem orosené čelo a tep 66. Nic moc. Při pokusu o rozběhnutí tuhé nohy, raději jsem odbočil do lesa podívat se, jestli rostou houby. Během pár minut mám tři hříbky. Slušný úlovek. Šup s ním do auta a zkusím si ten start…

První 2 km trošku do kopce za 9:42. Sice jsem neobvykle zpocený, studí mne záda, ale běžím. Mám strach, abych se nerozkašlal, možná by to ani nešlo dál. Ale jde to. Dostávám se do slušné skupinky běžců končících obvykle přede mnou. Při prvním podběhu dálnice zrychluje Miloslav Zvěřina, najednou se posouvám ze závěru skupinky hned za něj. Z kopce! To je divné… Z kopců většinou ztrácím. Že by za to mohla změna těžiště a mantra lítám si nad zemí? Přece to nemůže mít takový účinek. A tak rychle. Každopádně zapomínám na nachlazení a snažím se držet v závěsu. Do kopce bych mohl kupodivu i rychleji, ale zůstávám schovaný. Na rovnějších úsecích se držím tak tak. Ale jde to. Při druhém přeběhu dálnice vnímám kontrast spěchajících aut s klidem lesa. A také to, že se skupina definitivně trhá. Míla se začíná vzdalovat, jsem kupodivu druhý a za mnou se tvoří mezera… Relativně rovinatý úsek probíháme beze změn, jen náskok „prvního“ narůstá. Přichází seběh a – trošku stahuji. Divný den. Navíc ani neslyším Hejkala. Dobíhám na metu 2km do cíle (54:25). Tady jsem loni docela vytuhl. A letos – můžu. Sice nemůžu moc dýchat, ale evidentně zrychluji. Já snad budu rychlejší než loni o víc než minutu! Nemám čas o tom přemýšlet. Poměrně mělce, o to intenzivněji dýchám a běžím, co to jde. Zase kousíček stahuji. Aniž bych se nadál, je tu cíl. 1:03:01. Je prakticky nemožné, abych byl schopen běžet trináctý a čtrnáctý kilometr za 4:18, i když je to malinko z kopce. Přesto je to tak. Zvláštní den. Oproti loňsku zlepšení o neuvěřitelných 3:42. Na to bych si opravdu před závodem nevsadil. Přes pověstný Hejkalův finiš zůstal i on za mnou :P. Co dodat. Podruhé v životě jsem v první půlce výsledkově listiny Běžce Vysočiny. Bodový zisk není nijak enormní, vítězný Robin Vohlídal totiž nechal za sebou druhého o neuvěřitelných 4:22. Oproti loňskému vítězi taky skoro 4 minuty rozdíl. To se holt body sbírají těžko. Ale co s bodama. Zůstává hezký pocit z příjemné trati i pocit z docela povedeného výkonu :)

Víkend pak byl ve znamení čajíčků a jiných dobrot, žádné závažné následky z běhu s nachlazením však necítím. Možná si zase brzy zaběhám :)

Tak to teda gratuluju k pěknému výkonu i zážitku. Ty se letos opravdu hodně zlepšuješ. Tak zatím na viděnou v Blažovicích!

I já gratuluji ! Běžet nachcípanej není žádná legrace, řekl bych, že je to risk s asi 10% šancí na úspěch. Zrovna Tebou jmenovaný Miloš to takhle zkusil asi před 3 roky právě na tomhle závodě a byl rád, že vůbec doběhl. A Ty si klidně vystřihneš lepší finiš než já ! Zhruba 1500–1700 metrů před cílem jsem změřil náš odstup a byl asi 27 sec. a v cíli to bylo 34.

S těmi souboji měl Ghost Buster naprostou pravdu. Pro mě začalo 2 hodiny před startem ale docela jiné drama. Zničehonic si mě v práci zavolali šéfové na představenstvo, abych jim cosi vysvětlil. A takové porady mohou zabrat minuty stejně jako hodiny. Honem jsem zavolal Janě Hotařové, že se možná objevím až těsně před startem, pokud vůbec a vydal se do jámy lvové. Naštěstí mě těsně před 4.hodinou pustili a na start to mám z práce jen 3 stanice městskou, takže jsem vše nakonec stihl v pohodě. Přesto je tu opozdilec, už jsme seřazeni na startu, když se k nám nekompromisně řítí jakési auto – že by teroristický útok ? Ale ne, z auta vyskakuje Karel a mezi převlékáním vysvětluje, že netušil, že půlka Jihlavy je rozkopaná a druhá půlka plná objížděk. Jana ho pouští na start bez čísla a vyrážíme. Já zase opatrně, ale už po 1.km zrychluji, mám přece určitý výkonnostní cíl a navíc mě ke zrychlení donutil Franta Stoklásek, který se vedle mě vynořil z lesa. Do kopců mu to většinou jde ještě hůř než mě, ale na rovině a hlavně s kopce mu dost často nestačím, což se má státi i dnes. Abych nezapomněl, Franta taky heká, pokud se tedy oba takto sejdeme, mají běžci okolo nás o zábavu postaráno. :) Když vyfuním prudký kopec na 3.km a odbočím doprava na cca 8-kilometrový okruh, ocitám se na několik minut na cestě, po které běhám z práce, avšak opačným směrem. Kromě dvou opozdilců jsou ostatní hezky (vlastně nehezky) daleko přede mnou. Vl001 ani nevidím. Pod dálnicí povinně předbíhám občasného běžce Vildu, ale jakmile opouštím svou popracovní trať a dostávám se do protikopečku, mé nohy náhle odmítají běžet. Vilda mě bere zpátky a chvíli mám co dělat, abych se ho udržel. Když se konečně vzpamatuji, je tady Franta, který dohonil manko ze stoupáku, a chytám se jeho. Úporně dotahujeme Honzu s Frantou Pospíchalem, máme je až na štocké silnici. Po 50 metrech odbočujeme opět do lesa na asfaltovou rovinku. Tady chvíli bojujeme ve čtyřech, pak ve třech, Franta Pospíchal ztrácí. Tentokrát mě honit nebude. Můstek nad dálnicí, krátký prudký stoupák, předbíháme Martina, který se propadl až k nám, podle očekávání tady zvolňuje i druhý Franta a ani mně se tu neběží moc dobře. Nahoře se opět úporně dotahuji na Honzu. Odbočujeme z asfaltu opět na nezpevněnou lesní cestu, čeká nás ještě asi kilák, pak se prudkým seběhem napojíme na cestu, odkud jsme přiběhli. Držím se Honzy zuby nehty, kousek před námi jsou Mirek a Pepa, snad je v seběhu udělám. Vlastně je ta naše parta z Řásné opět pohromadě ! A seběh je tady a s ním i velká proměna pořadí. Za zády se nám vynořil nečekaně potichu běžící Franta Stoklásek a třímetrovými skoky si během krátké chvíle vylepšuje pozici o 6 míst ! Mám rád rychlé seběhy, ale chytit se Franty by mě asi stálo život, tak tedy zrychluji o poznání méně. Dostávám se před Honzu, Jirku, který má problémy, a konečně beru i Pepu s Mirkem. A tady mě čeká mnohem větší šok, než Frantovo plachtění. „To není možný ! Makej ! Máš dlouhý nohy ! Kolik máš tep ? Taky moc ?“ Mirek běží vedle mě a huláká, jako by se právě odlepil od stolu s pivem, a neměl za sebou 11,5 km intenzivního běhu. Odpovím mu několikerým zahejkáním a naštěstí mu utíkám. Pozice jsou rozdány, 20–30 metrů přede mnou Jarda, dalších asi 20m Franta a v dálce je ještě vidět vl001. Abych splnil svůj cíl, musel bych dát poslední 2 kiláky za 8 minut a max. 5 sekund (a dotáhnout a předběhnout vl001 resp. donutit ho k rychlejšímu finiši) , to je naprosto nereálné. Je mi jasné, že Jarda mě nepustí, radši duši vypustí. Se zhruba stejným odstupem tak běžíme až do cíle. Franta se nejprve vzdálil, ale ke konci zase zvolnil, takže i na něj zůstala ztráta stejná. 7 nás doběhlo do cíle v rozmezí ¾ minuty a oba Frantové tu skupinku „zarámovali“. Tento závod jsem chtěl uspět, něco málo k tomu ale chybělo, pocity jsou smíšené, ale radost přeci jenom převládá. Letos zatím největší bodový zisk (čelo šlo rozumně), při splnění cíle to mohla být osmička jako vyšitá ! Byl to jubilejní 10.ročník, rok 97 mě ještě zastihl ve formě, zbývajících 8 tragédích výkonů (jednou jsem ze zdravotních důvodů nestartoval) se pohybuje v dost malém rozmezí 1:03:08 – 1:04:24. Trochu jsem se v těch číslech vrtal a objevil zajímavou posloupnost – v roce 2000 1:03:33, 2003 1:03:34 a 2006 1:03:35 !! Takže za 3 roky to bude 1:03:36 ;) Závěrem chci pogratulovat Ghost Busterovi za bramborovou medaili a překonání mého osobáku ! Na http://www.aerobnitraged.com/?p=99 je krátký popis toho, co jsem tropil po závodě – nic vhodného k následování…

[quote=Hejkal]I já gratuluji ! Běžet nachcípanej není žádná legrace, řekl bych, že je to risk s asi 10% šancí na úspěch. Zrovna Tebou jmenovaný Miloš to takhle zkusil asi před 3 roky právě na tomhle závodě a byl rád, že vůbec doběhl. A Ty si klidně vystřihneš lepší finiš než já ! Zhruba 1500–1700 metrů před cílem jsem změřil náš odstup a byl asi 27 sec. a v cíli to bylo 34. …[/quote] Jednou jsi dole, jednou nahoře… Vyjímečně mi to vyšlo i s nachlazením. Možná proto, že to byl teprve druhý den. Nicméně gratulace nechme vítězům. Běháme přece pro radost, ne? I když nemám radost ze čtení, jak jsi zase úspěšně přibral. Jistě využiješ výhodu vyšší váhy v pátek v Polné a na tamní krosové trati mi v seběhu zase utečeš. Ach jo. Taky jsem se snažil se teď dva dny cpát, ale mně to nějak nepomáhá :)

22.9.2006-Vysoký Kámen-přespolní běh Už se Vám to někdy stalo – že jste se „propadli“ startovním polem, ale – dopředu? Tak o tom byl z mého pohledu běh na Vysoký Kámen. Ke startu jdu s obavami. Loňský výsledek na této trati patřil k mým nejlepším a letos – namísto abych se držel osvědčených rad zkušených odborníků – a den před závodem si užíval klidu od běhání, nechal jsem se příznivým počasím vyhecovat k sice pomalému ale dvacetikilome­trovému tréninku. Co naplat, říkám si, snad ten závod nějak přetrpím. Při pohledu na Hejkalův humorně laděný dres ještě přemýšlím, čí obličej to má nakreslený pod startovním číslem. (G.W.B.?) Ordinuji si defenzivní strategii – netlačit na pilu a snažit se udržet alespoň na dohled svému letošnímu soupeři, na kterého mám momentálně bodový náskok odpovídající asi 40 vteřinám. Začátek trati – mírné stoupání. Vypadá to, že se poběží na pohodu, možná, že si ten závod oba škrtneme a jen se tak proběhneme po lese … Daří se mi zavěsit se do háku a víceméně kontrolovat vývoj. Po 2–3 kilometrech s potěšením shledávám, že běžíme ve čtyřčlenné (papírově vyrovnané) skupině – já, Ivan, Tonda, Jirka. Tempo již je svižnější, ale sporttester ukazuje tepovku v únosných mezích, takže zažívám obvyklý průběh – ve stoupáních mírně ztrácet, v rovinách a sebězích se dotahovat zpátky do skupiny. Celou čtyřku statečně táhne Tonda, který v posledních několika závodech překonával určitý útlum, dneska ale válí. Víceméně v poklidu vybíháme až k nejvyššímu bodu celé trati, cestou dokonce předbíháme asi dva mladíky, kteří se na nás ani nepokoušejí navěsit. Po levici si všímám – roste tu má oblíbená potrava bedla vysoká, bohužel se jaksi nehodí, abych ji sebral a běžel s ní do cíle… Asi 30 metrů před dosažením nejvyššího bodu pozoruji, že před námi jsou na dohled dva běžci, které rovněž tím svižným Tondovým tempem dotahujeme. Přestávám ovládat své závodnické pudy a vyrážím zrychleně vpřed, abych se za ně navěsil. Předpokládám, že do cíle zbývají poslední asi dva kilometry. Z naší čtyřky se ke mně ale nikdo nepřidává – tak to je škoda, místo abych si běžel schovaný ve čtyřčlenné skupině, budu muset vlát za roztroušenou dvojičkou, stíhán organizovanou trojicí? Navíc si uvědomuji, že do cíle to bude poněkud dále, protože na trati jsme teprve 40 minut. Vypadá to na taktickou chybu, ale nedbám toho a protože předpokládám, že už budeme jen sbíhat z kopce, snažím se co nejvíc odskočit. Faktem je, že profil trati se v dlouhé rovince ještě malinko zvedá vzhůru, ale když se člověk nekouká na tepovku, dá se běžet podle toho rychlejšího z dvojice, na kterou jsem se dotáhl. Na značce 2 km od cíle se ohlížím a vidím, že můj náskok už je velmi nadějný. Říkám si, že těch 8–9 minut už to vydržím – a daří se to. V cíli je z toho čas nečekaně hluboko pod 1 hodinu (loni jsem z tohoto závodu měl dojem, že rychlejší už nikdy nemůžu být, ale letošní zlepšení činí skoro minutu a půl) I pořadí ve výsledkové listině je pro mě rekordní, to však považuji především za důsledek skutečnosti, že za dva dny propuknou Běchovice. Což je ukázkou případu, kdy následek nastane dříve než jeho příčina. Takže – Tondo díky, a v pátek v Polné … to be continued. To už mi nejspíš vl001 uteče, protože to vypadá, že čím víc má zdravotních či pracovních komplikací, tím razantněji se zlepšuje. (Což však vůbec nevadí, protože je letos ještě v jiné kategorii ;) Grafy ze sporttesteru Garmin Forerunner 301 z webové aplikace MotionBased.com jsem vyvěsil na obvyklém místě, [url]http://gam­bit.hbnet.cz/da­ta/bv_2006/bv2006­.htm[/url].

[quote=Ghost Buster]22.9.2006-Vysoký Kámen-přespolní běh Grafy ze sporttesteru Garmin Forerunner 301 z webové aplikace MotionBased.com jsem vyvěsil na obvyklém místě, [url]http://gam­bit.hbnet.cz/da­ta/bv_2006/bv2006­.htm[/url].[/qu­ote] V grafech máš myslím 2× Řásnou, Kladno mi nejde otevřít. Já jen, abys viděl, že na to občas někdo kouká :)

[quote=vl001]V g­rafech máš myslím 2× Řásnou, Kladno mi nejde otevřít…[/quote] Už je to opravené, díky za korekci.

Polná 29.9.2006 Trať v Polné je pro mne docela těžký kros, asi po Opatově (kde mi problémy dělá nerovná louka) druhá nejtěžší. V pátek v poledne jsem se necítil moc dobře. Unavený, bez energie. Zkusil jsem neobvyklou terapii a dal si po obědě dvě silná pressa. Buď mne to nakopne nebo položí. Do závodu sice časově daleko, ale pomohlo to, při rozběhání jsem se cítil pořád ještě v pohodě. Rozběhl jsem to v docela opatrném tempu. Pořád jsem se sledoval, jestli normálně dýchám, jestli mi něco není… No, možná mi to pomohlo nepřepálit začátek. V náběhu do druhého kola jsem viděl, že běžím na Hejkalových 52 minut a když jsem se ohlédl, za mnou skupinka pronásledovatelů s Hejkalem na konci (-30s?). Na krosu jsem nikdy Hejkalovi neutekl, tak si říkám, proč ne dnes? Když už mám ty narozeniny… A taky jo. Do kopce jsem dokázal ještě přidat a dotáhnout skupinku přede mnou. Zezadu se kupodivu nikdo nepřibližoval. V seběhu jsem se udržel (už zase???) a na silnici skupinku předběhl. S Mílou Zvěřinou v zádceh. Seběhy mu fakt jdou. Dobíhám pod obávaný stoupáček před cílem, šplhám do něj z posledních sil. Mladík přede mnou najednou nějak divně našlapuje. Asi křeče v obou nohou. Předbíhám ho, na vrcholku kopce se ohlédnu, leží na zemi. U něj místní i dva běžci, pokračuji do cíle. Cíl o skoro tři minuty lepší než loni. Asi nejpovedenější kros mé tragédí kariéry. No, taky se jednou může něco povést, ne? Při vyklusání se vracím k běžci na zemi, pořád leží, křeče se mu asi vrací, ale jinak je docela v pohodě. Nicméně ho odváží sanitka. Divné dny. Jedním z běžců, který zastavil mu pomoci byl pár vteřin za mnou běžící Miloslav Zvěřina. Způsobil tím paradox v celkovém pořadí, kdy i po desíti odběhnutých závodech je on, coby lepší běžec za mnou. To pochopitelně opraví hned na dalším závodě a přeskočí mne. Je fajn vidět, že ač se na Vysočině soutěží o každou vteřinku, jsou chvíle, kdy jde soupeření stranou. Dokázal bych to také? Pevně doufám. Ale raději bych teď zase běžel pár závodů, na kterých nikdo k zemi nespadne…

To vl001: Říkáš, že aspoň jednou se to může podařit… Já mám spíše pocit, že se Ti v poslední době daří úplně vše… A že Tvé zlepšování je markantní.

Přeju Ti úspěch v Amsterodamu.

[quote=running-observer]To vl001: Říkáš, že aspoň jednou se to může podařit… Já mám spíše pocit, že se Ti v poslední době daří úplně vše… A že Tvé zlepšování je markantní. …[/quote] Abych ti pravdu řekl, taky jsem si toho všiml. Moje zlepšování je natolik markantní, že jsem dokonce letos ještě nebyl ani jednou poslední (v kat. A) :) Možná je to tím, že tento web nalákal další adepty k běhání :) Snad nějací přibudou i příští rok. Nejsem si úplně jist stálostí formy :)

Jenom pro lepší orientaci ohledně toho zlepšování vl001 : – zkusil jsem se za něj na tom krosu zavěsit (sám přece říká, že byl v nic moc formě :) ) a zhruba v půlce jsem zjistil, že se začínám zavařovat, hlavně píchání v boku. Musel jsem zpomalit, takže jsem za chvíli uslyšel Hejkala a i ten mě nekompromisně nedal šanci. Teda slušná dvojitá rána mému sebevědomí :). vl001 – gratuluji k narozeninám, tím výkonem jsi je pořádně oslavil. To zlepšování fakt nejde přehlídnout.

vl001: Koukám, že ke svým nejpovedenějším závodům (hodinovka, kros, nemoc) potřebuješ Hejkala v zádech Co napsat k závodu, ve kterém jsem prohrál na celé čáře ? Snad jen to, že může být ještě hůř a že zajímavé, ba i vcelku pozitivní momenty byly i tak. Poprvé po Kněžicích jsem si troufl vzít sporttester a poprvé po Kněžicích jsem byl pomalejší než loni, i když jen o 2 sekundy. Pozitivní je, že jsem zase zaběhl obě půlky zhruba ve stejném čase, že jsem porazil Standu, který přepálil začátek, Přemka (tj. svého černého soupeře z Nového Veselí), který přijel na kole až z Ostrova nad Oslavou, Martina, který se před závodem cítil na invalidní vozík a nakonec taktak i svou kalibraci Honzu, který byl ještě ve ¾ závodu hodně daleko přede mnou. Negativní je, že mi moje váha bránila běžet rychleji do kopců, ale zároveň neumožnila se z nich rychleji kutálet, že mě tentokrát porazili všichni moji přímí soupeři – i když podle výsledkové listiny zase tak moc daleko nebyli – a že jsem se nedokázal dostat ani přes běžce ve žlutém kloboučku, který byl docela blízko už začátkem 2.kola. Myslím, že to byl letos zatím můj nejhlasitější závod, což si z 1.ruky užili mj. i Standa, Iveta (dcera Ghost Bustera) a taky žlutý kloboučník, který se díky tomu udržel přede mnou. „Někdo tam za mnou rodil“ zněl jeho komentář po závodě.:) V celkové tabulce to kupodivu nevypadá tak zle, aspoň na 1.pohled, pozici jsem s odřenou kostrou udržel, při škrtání jsem ale oproti ostatním v mírné nevýhodě. To znamená 2 závody doběhnout s nimi a jednou je porazit zhruba tak jako oni teď mě. Od soboty se hlídám v jídle a včera už jsem chtěl podlehnout. Jenže podíval jsem se na loňský výsledek Heulosu a zhrozil se – půl bodu ztráty na Jardu a v Polné byl mezi námi loni o fous menší odstup ! Takže jsem nepodlehl. Je pravda, že se stalo jakousi nepříjemnou tradicí, že Heulos, který mi i tak nesedí, absolvuji nachcípanej a loňský rok nebyl výjimkou. Letos se situace zatím vyvíjí tak, že v neděli jsem dostal pořádnou rýmu a večer cítil cosi nedobrého na průduškách. Ale během pondělka se navzdory (nebo díky?) decentnímu tréninku vše zázračně spravilo a zatím je to docela OK, akorát s tím spánkem je teď na začátku měsíce dost problém. Nedoufám, že bych zítra nějakým zázrakem Jardu a spol. porazil, rozhodně se ale pokusím minimalizovat ztráty.

6.10. Heulos

Tento závod mi už loni přišel nezajímavý, až letos mi došlo proč. Běží se sice v lesnatém, ale přesto městském parku. Spousta výrostků, není to ono. Obvykle mívám z běhů na Vysočině pocit, že jsem na dovolené, v jiném prostředí než v Brně, v Heulosu se tento pocit nedostavuje. Závod samotný je kros. Možná by se dal považovat profilem a zatáčkami za poměrně těžký, ale je moc krátký na to, aby mi stačil zlikvidovat nohy. Hejkal – který mi vytýká, že až příliš často závodím – tentokrát neodolal a vyzkoušel jeden z kratších závodů před tím hlavním. Tedy, dva závody v jednom dnu, to já zatím nedělám :) Proběhl ho za nadšeného aplausu v čele závodu, není divu, že v závodu samotném mne tentokrát vyjímečně nedoběhl.

Průběh závodu tentokrát ani popisovat nebudu – vyběhl jsem, dával jsem pozor, abych se při sebězích nerozplácl díky listí na cestičkách – a doběhl jsem. Díky kratší vzdálenosti jsou tentokrát slušné body, i když ty nejsou zrovna to nejdůležitější. Ale jako poslední závod Běžce Vysočiny mi to přišlo divné. Možná doma zkusím ještě jednou ukecat ty sobotní Okříšky za dva týdny :)

vl001: tak to se Ti povedlo s tím kratším závodem :) Je pravda, že mi Míša udělala velikou radost, přesvědčivě vyhrála a oproti jaru se zlepšila o 19 sekund ! Nechala za sebou i Kryštofa, což je super, zvláště když se já na otce Jindřicha nechytám :) O co větší byla radost v děckách, o to větší bylo zklamání v dospělých – zkrátka mi to neběželo, neběželo a neběželo :( S přibývajícími roky mi tento závod nesedí čím dál víc. Ráno jsem se přitom vzbudil docela odpočatý, výborně naladěný a o 2 kila lehčí, tentokrát jsem vydržel se hlídat celý týden. A závod nula nic, i Honza mi tentokrát utekl. Po 1.kole mi bylo jasné, že ztráty spíše maximalizuji a 2.kolo nebylo lepší. Nebyla síla v nohách a hlavně plíce vůbec nestačily. Sice jsem se ve 2.kole posunul o 4 pozice dopředu přes 2 chabrusy (Martin a Miloš) a 2 kufraře, které jsem i tak zdolal až v infarktovém finiši, díky němuž jsem aspoň běžel o něco rychleji než loni a za který mě Ghost Buster pochválil, ale TOHLE prostě úspěch nebyl. Nemusel jsem ani koukat do výsledků natož do celkové tabulky, abych věděl, kolik uhodilo. Jarda se kupodivu moc nevzdálil, zato Pepa ano a nejvíc mě překvapil Franta s dalším brutálním skokem formy, jeho útok ze zálohy začíná být velmi velmi nebezpečný. Takže – dnes se pokusím něco potrénovat, i když jsem už zase trochu nachlazenej, zítra nestíhám, ve středu možná mírný výklus a v pátek 13. budu doufat, že se stane zázrak…

Ještě k těm Okříškám – Bohouš povídal, že se možná poběží až v neděli – kvůli volbám ! Rozhodnutí padne zřejmě v pátek na Rudném, budu informovat. PS.: Dodatečně jsem si všiml, že Míša za sebou nechala i malého Pepíka Smetanu – tak to je síla ! Chudák Milda, nejen že byl v ještě větším srabu než já, ale jeho holka byla až 4. ;)

Pátek 13.10., Rudný – sice jsem zase prohrál, ale nebylo to tak zlé. Trať byla oproti nedávné minulosti pozměněna po vzoru dávnější minulosti – více ke krosu. Zatímco byla vypuštěna obrátka prakticky po rovině, takřka plochý seběh od krematoria byl nahrazen členitou a zatáčkovitou objížďkou – nejprve prudce nahoru a pak prudce dolů, s napojením na původní trať jak jinak než do prudké zatáčky. Vzhledem ke své figuře a stylu jsem byl tedy znevýhodněn, ale byla to nevýhoda jen mírná oproti tomu, že Bedřichovská 20, která mi už několikrát na podzim zachránila skóre, je letos nahrazena krátkým krosem v Okříškách :( Abychom se vešli do úvodního stoupání lesním průsekem, startovalo se u hospody ve Zborné. Cíl však byl naštěstí dole u průseku (a před silnicí). Okolo hospody tvoří silnice jakýsi „pravoúhle šišatý trojúhelník“. V domnění, že se poběží po přeponě, jsem se postavil doprava dozadu. Jenže se nečekaně vystartovalo po odvěsně a já byl tím pádem napravo vepředu ! Jen jsem zoufale zavolal „Chlapi, nezabijte mě, já rychle nemůžu !“ a už jsem jen sledoval běžecký styl lidí, které jinak takto vídám jen při hodinovce. Všichni mě naštěstí stihli předběhnout ještě před průsekem a já se tak – naprosto opačným stylem – ocitl na své obvyklé cílové pozici. A skutečně, od teď už mě čekal jenom postup o jediné místo dopředu. Tedy, ne že bych se nudil. Skoro celý závod jsem za sebou slyšel hejkat Frantu, kterému jsem s minimálně stejnou vehemencí odpovídal. V cíli za to ale chlapi nespravedlivě aplaudovali jenom mně :) Až ke konci si Franta podle svého zvyku odskočil, ale to už jsem jen lapal po dechu, takže mě taky nebylo slyšet :) V nejnižším místě sjezdovky v 1.kole jsem se na chvilku dostal vedle svého konkurenta Jardy, což ho vyplašilo natolik, že se mi v nejbližších kopečkách velice rychle vzdálil a vzal s sebou i dalšího Jardu – kufraře z Heulosu. Ve 3/4 závodu přišla resp. v největším stoupáku vykulminovala krize – přešel jsem do chůze a předběhl mě Honza, který se do té doby držel těsně za mnou. Stačil mi utéci tak o 30 metrů, dalších 30–40 m byl Jarda Okáč, který tentokrát nekufroval ani náhodou a dalšího Jardu už nebylo ani vidět. V seběhu jsem pak dotahoval, co se dalo, Honza taky, a tak jsme dole byli zase v trojici. Poslední cca kilák a půl byl hodně infarktovej, do kopce byli lepší Honza s Jardou, s kopce jsem měl navrch já. Nakonec jsem je ve finiši porazil a ještě se docela přiblížil Jardovi Procházkovi – konkurentovi. Ten měl před sebou dost velkou díru, takže šel podle mě závěr dost na pohodu a jen si kontroloval pozici. V celkovém hodnocení ho ještě teoreticky mohu předhonit, pokud se v Okříškách stane zázrak a porazím ho na té krátké trati o nějakých 45 sec. Pepa opět utekl víc, ale ne tak hrozně jako na Heulose, v celkové tabulce už je nedohonitelný, i když do Okříšek nepřijede. Naopak Franta se tentokrát nezúčastnil, čímž svůj útok ze zálohy zabalil. Musel by Okříšky téměř vyhrát, aby se ještě dostal přede mě.

Jejda, zatímco jinde to žije, tady si začínám připadat, že trpím samomluvou ! :) Takže slíbené informace: Okříšky jsou skutečně přesunuty na neděli 22.10., platí přesně to, co je na http://www.bezec.wz.cz resp. http://www.bezec.wz.cz/…y%20prop.htm . Včera mi to telefonicky potvrdila Jana Hotařová. V 9:30 nejmladší děcka a až v 10:45 hlavní kategorie – 2 závody tedy nepoběžím ;) Rodina není ochotna tak dlouho čekat. Pauza 9 dní mezi závody nabídla trochu větší prostor k tréninku „poslední záchrany“. V pondělí jsem byl spokojen jako při vydařeném závodě, ve středu to byla tak trochu donucovačka a včera jsem klusal, protože jsem kvůli svému výročí jít běhat prostě musel. Přistihl jsem se, že je mi už docela jedno, jak to letos dopadne. Co bude potom ? V pátek 27.10. v 16:30 se koná valná hromada sdružení BV, jehož jsem členem a kde mám jedinou šanci svým hlasem ovlivnit podobu seriálu BV pro příští rok. Je to poprvé, co se valná hromada koná jindy než vyhlášení výsledků (to je až 10.11.) a je to dost velká smůla, protože ve stejný den chtěl Vašek Vantuch pořádat Bedřichovskou 20 mimo šampionát, na což jsem se docela těšil. Další týden už bude zimní čas a i při startu v 16:00 bychom my tragédi dobíhali až za tmy. Podle posledních zpráv si to Vašek údajně rozmyslel a nic se konat nebude :( 10.11. tedy to vyhodnocení – zase to má výhodu, že letos s běžci popiji dvakrát :), dále Běh 17.listopadu, shodou okolností ve volný pátek 17.11. (trať jako Jarní cena Datalusku, ale jen 2 kola), no a na Silvestra Silvestrovský běh. Ten má tu zvláštnost, že se běhá podle kategorií příštího roku, takže např. vl001 už tam bude u nás, pokud přijede.

Okříšky mi nakonec asi opravdu nevyjdou, vyjímečně dám zřejmě přednost tréninku a zkusím se ještě dát dohromady na 1/2M v Otrokovicích.

Bedřichovské 20 je škoda, ani dobíhání za tmy bych se nebál :) On je tam ale ještě týden mezi – 3.11 – proč to neposunout dopředu?? Kdyby se náhodou něco změnilo, dej, prosím, vědět.

Jedno mi to sice bylo, ale ne zase tak moc – prohrál jsem snad ještě hůř než na Heulose. V celkovém hodnocení jsem o 2 místa klesl, ale to by se stalo i při vydařeném závodě. Několik dní jsem se pral s nachlazením, stylem Coldrex – výklus – svařák, a v sobotu to vykulminovalo, večer z toho byly jasné příznaky začínající chřipky. Tak tedy teplé mléko s medem, ještě teplejší čaj se slivovicí a honem spát. Ráno bylo docela dobře, jen ten spánek bych s chutí ještě protáhl. Závod nezačal nejhůř, předběhl jsem několik běžců z obvyklé „povinnosti“ a v půlce 1.kola jsem už dýchal na záda Honzovi. Chvíli jsem dokonce uvažoval, mám-li ho předběhnout hned a začít pronásledovat další běžce, nebo ještě počkat. Počkal jsem do začátku 2.kola a to už jsem v úvodním stoupáku cítil, že to přestává být ono. 2.kolo, během kterého jsme předběhli lepšícího se Petra, dále pak Emana a Frantu, co měli ještě větší problémy a hlavně dříve než já (Eman ani nedoběhl), jsem ještě vydřel těsně za Honzou, ale to 3. byla naprostá katastrofa. Nestačil jsem ani na rovinkách, ba ani s kopce ! Jen jsem se v pravoúhlých zatáčkách ohlížel, jestli mě někdo nedohání. 100 metrů před koncem jsem kus před sebou uviděl 70-letého Vaška Vantucha, jak dokončuje 2.kolo a to mě vyburcovalo ke sprintu. Dohonil jsem ho pár metrů za cílem a zatleskal mu – není moc běžců, kteří by si ten aplaus zasloužili víc než on… Z organizace závodu mám dosti smíšené pocity. Vynechám ty starty na etapy, k tomu jsem se vyjádřil už minule. Rozhodně uznávám, že situace je vážná a držím palce Zdendovi Pilátovi, aby se nejen opět pořádně postavil na nohy, ale aby se mohl i vrátit mezi nás běžce. Hlavní promotér tedy z velmi vážného důvodu odpadl a Jana s Bohoušem z toho, co měli k dispozici, zvládli svou úlohu velmi dobře. I když – Aleš Palko by asi říkal něco jiného. Nicméně, Bedřichovská 20 se solidním zázemím byla vystřídána závodem, který je z ruky a letos byl prakticky bez zázemí. Jiná věc je, že se v hlavní kategorii zúčastnilo o 20 běžců více, než loni na Bedřichově…

Podle posledních zpráv se Bedřichovská 20 opravdu poběží, a sice v pátek 3.11. již v 15 hodin ! Inu, bude zimní čas. Poběží se bez čísel a bez cen, možná i bez startovného, časy změří Vašek Vantuch. Pokud někdo dorazí třeba jen minutu před startem a bude připraven, může se připojit a běžet. Takhle nějak si to aspoň představuji. Zítra se dozvím více. Pevně doufám, že se zúčastním, jsou 2 okolnosti, které by tomu mohly zabránit:

1. Moje tělesná schránka si řekla, že už je po závodech a může se marodit – snad ji do té doby zpacifikuji
2. Horší – odejít z práce začátkem měsíce již ve 14.15 bude opravdu problém, zvláště za nepřítomnosti kolegy.

Přestože už mám koleno skoro v pořádku a vyjdu i schody, asi si na Bedřichovskou 20 netroufnu. Mrzí mne to, snad bude ještě šance někdy si to zaběhnout, vůbec nejlepší by bylo vrátit tuto trať do Běžce Vysočiny :)

[quote=vl001]Přes­tože už mám koleno skoro v pořádku a vyjdu i schody, asi si na Bedřichovskou 20 netroufnu. Mrzí mne to, snad bude ještě šance někdy si to zaběhnout, vůbec nejlepší by bylo vrátit tuto trať do Běžce Vysočiny :)[/quote] Tak to je síla, netušil jsem, že máš problémy :rolleyes: Každopádně by asi nemělo cenu abys vážil cestu od Brna na akci, sice příjemnou, ale asi takovou: Ve 14:30–14:45 se v počtu 3 nebo 4 + časoměřič Vašek sejdeme u haly Sokola Bedřichov a podle počasí a momentální nálady buď poběžíme „závod“, nebo jen tak vyklušeme možná celou trať, možná jen část – minimálně k Lyžaři a zpět (cca 5 km). Po skončení zajdeme na chvilku do hospůdky:) Se mnou to nevypadá moc dobře, včera jsem v rámci rekonvalescence pomaloučku vyklusal 4 km a plíce to vůbec nechtěly ufunět, navíc jsem si připadal, že vážím minimálně o 10 kg více ! Pokud se zítra poběží správná trať, bude problém ji vůbec uběhnout. Co se týče nutného brzkého odchodu z práce, vypadá to zatím taky dost bledě… Taky bych tento závod chtěl vrátit do BV, ale asi je to nereálné, minimálně nejbližších několik let. Příští rok vypadla Třebíč, místo toho se poběží Sádek, jarní termíny ale zůstávají na zachovány. Začne se 13.4. na Pávově, závody budou pokračovat ve stejném pořadí jako letos, až 25.5. místo Třebíče bude volno na regeneraci mezi Stonařovam a Kamenicí (nebo na PIM ?). Nové Veselí má jinou trať, ale ne obrátkovou, nýbrž 3 okruhy po 7 km. Na podzim tedy bude 9 závodů BV a začne se Kněžicemi 31.8, o týden později než letos. Tento závod byl vážným kandidátem na zrušení (neshody s místní TJ), nakonec se poběží, ale nebudou sprchy, šatny budou jinde a hlavně bude jinde místo startu a cíle. Dále opět ve stejném pořadí (Sádek vychází na 14.9.) až na závěr – jako poslední se poběží 26.10. Rudný. Přecijenom je tady stylovější atmosféra pro ukončení sezóny než v Okříškách. Velice dobrou zprávou je, že se Okříšky poběží 19.10., což je PÁTEK :) Chotěboř, Veselí a Třešť zůstávají v neděli resp. v sobotu, s touto tradicí už jsem se smířil ;) 28.9. je státní svátek, a proto se závod (myslím že Vysoký Kámen) poběží už ve čtvrtek 27.9.

Nemám žádné vážné problémy, jen jsem díky vrozené šikovnosti spadl na rovině a natloukl si hlavně koleno, viz http://vl001.blogspot.com/…-nejsem.html , už je to skoro dobré :)

Zítra určitě pojedu do Chrudimi, možná budu potřebovat se stejně stavit v Jihlavě, tak by to nebyla ani malá zajížďka. Bedřichovská 20 pro mne měla loni zvláštní kouzlo. Den předtím mám narozeniny a docela jsem ochutnával různá vína. Druhý den jsem byl tak zblblý, že jsem zapomněl jíst. Běželo jsem pak docela pomalu, ale přesto vlastně dobře. Tak jsem se právě tam rozhodl běžet svůj první maraton s tím, že horší to snad už být nemůže :) A nebylo…

Závody v Běžci Vysočiny jsou moc hezky a kvalitně organizované.Podle mě se pohybují na úrovni Českých pohárů.Závody jsou vybrané na pěkných místech v blízkosti Jihlavy.Jen nechápu proč některé závody se zrušily.Ale zase je pravda,proč držet závody kde je malá účast.Určitě můžu tyto závody jen doporučit.

[quote=misa.ste­panek]Závody v Běžci Vysočiny jsou moc hezky a kvalitně organizované.Podle mě se pohybují na úrovni Českých pohárů.Závody jsou vybrané na pěkných místech v blízkosti Jihlavy.Jen nechápu proč některé závody se zrušily.Ale zase je pravda,proč držet závody kde je malá účast.Určitě můžu tyto závody jen doporučit.[/quote] Ahoj, tak ted jsem byl dokonale zmaten. Uz jsem si myslel, ze tady snad neco pisu ja! :) Zdravim jmenovce z Vysociny! Michal Stepanek

Taky jsem byl, Míšové, trochu zmaten :) Bedřichovská 20 se nakonec opravdu uskutečnila, práci se mi podařilo včas opustit, a tak jsme se pár minut po 15.hodině sešli na startu v obsazení startér Vašek Vantuch, běžci Pavel Hotař, Jarda Jiřík, Jarda Schling a já. Tentokrát je tedy v 1.řadě místo pro všechny. Jsme domluveni běžet celou trať, zpočátku volný výklus, pak se uvidí. Před hodinou a půl byla pořádná sněhová vánice, ale teď je krásně slunečno, i když k teplu to má hodně daleko. Hned za první zatáčkou, do táhlého mírného kopce, přichází překvapení – na silnici je místy náledí ! A to jsme ještě vlastně ve městě ! Máme se tedy na co těšit. Například kopec k Lyžaři, to teprve bude nářez. Je ! Za Lyžařem to začíná pěkně foukat, ještě že jsem si ty rukavice a čelenku vzal. Jen ta moira pod bundou měla mít dlouhé rukávy… Dosud jsme klusali všichni pohromadě, až teď cca na 4.km se Pavel a já začínáme mírně trhat. Tep lehce přes 160, žádnej ostrej závod, ale ulejvání už taky ne. Tedy aspoň já ne, Pavel ještě asi ano. Náledí je občas i na místech, kde by mělo od sluníčka dávno roztát, a když vbíháme do lesa, definitivně se s ním smiřuji jako s nezbytnou součástí dnešního běhu. Tep jde dolů, jsem opět schopen místo holých vět komunikovat v rozvitých souvětích. A cítím ještě něco jiného, méně příjemného – dříve nebo později budu muset na půl minuty nedobrovolně zastavit, v chladném počasí se mi to stává takřka pravidelně. Snad vydržím až k obrátce. Kraj lesa, seběh alejí, tep klesá až na 141 a najednou slyším dusot – Jardové se dotáhli ! Tak, konec flákání. Jsme těsně před Smrčnou a opět trochu zrychlujeme. „Měli jste nás aspoň na chvilku pustit“, řekl mi v cíli Jarda Jiřík a měl pravdu. Držíme tempo, vbíháme do Smrčné, krátký ostrý stoupák, odbočka vpravo na silničku do Štok, mírně do kopečka, podběhnout ucpanou dálnici a po několika minutách je tu kýžená obrátka a pro mě i zastávka u lesa. Pavel na mě k mému údivu čeká a vyrážíme na zpáteční cestu opět spolu. Jardové mají asi minutovou ztrátu. Zapomněl jsem se podívat na mezičas, je to kolem 57 minut, zkrátka pohodovka, tedy alespoň doteď, neboť podle plánu zrychlujeme. Já to takhle dělám už roky, to nadšení, že se běží zpátky a navíc s kopce, mě tady vždycky nakopne. Tentokrát je to ale nakopnutí z rychlejšího výklusu do téměř závodního tempa. Před dálnicí si několikrát hejknu, částečně i z radosti, že mě konečně přestaly studit ruce. Pavel zatím běží stále vedle mě. Smrčná, zledovatělý seběh, jsem přiměřeně opatrný, přesto jdu dopředu snad o nějakých 30 metrů, Pavlovy boty jsou asi klouzavější. Lidi, já vedu závod ! Jistě, ne nadlouho, ale je to krásný pocit. Ještě jeden krátký seběh a znovu jdu na chvilku dopředu. Následuje dlouhý stoupák, kde nás na cestě tam dohonili Jardové. Pavel se naštve a definitivně mi utíká (oficiální verze po závodě zněla „Potřeboval jsem se zahřát“). Jsem tedy sám, čekat na Jardy se mi nechce, a tak zrychluji – tep brzy překročí 170. Zbývá cca 7 km, o kolik mi Pavel stihne utéci ? 4 minuty, 5 ? Vybíhám z lesa a kupodivu není moc daleko, naměřím zhruba minutový odstup. Ještě potěšitelnější je, že Pavlův náskok téměř neroste, u Lyžaře je jen o 10 sekund větší. Je mi jasné, že Pavel běží s dost velkou rezervou, tohle „závodění“ mě ale začíná bavit a jdu do toho naplno. Říkám si, že bych se s trochou snahy mohl vejít ještě pod hodinu a ¾. Přesto a navzdory náledí se stíhám i kochat. Napravo ode mě probíhá nádherný západ slunce, nebejt týhle akce, tak ještě dřepím v práci… U Lyžaře kochání končí, následuje brutálně zledovatělý seběh, ze kterého mám strach už od chvíle, kdy jsme ho běželi nahoru. Snažím se volit rozumný kompromis mezi opatrností a rychlostí, s 18 km v nohách se rozplácnout na asfaltu by nebylo nic příjemného. Dobře to dopadlo, Pavlův náskok se podle očekávání zmenšil, aby u krematoria opět trochu narostl. Asi měl obavy, aby si ho tam nenechali. :) Poslední táhlý seběh jde Pavel zase hodně opatrně a já co to dá, takže se náš odstup znova smrskne, nemám moc dobrý odhad, ale může to být tak 60 – 80m. Pavel zřejmě tuší čertovinu a na poslední rovince pořádně zrychluje. Letmý pohled na stopky, hurá, stíhá se to, a zrychluji taky – tep vyskočí až na 180. A už je tu Vašek a cíl, po tom sprintu musím snad desetkrát hejknout, než se vzpamatuji. Dneska to byl dlouhý běh, trénink i závod současně. Pavel má lehce přes 1:43, já jsem 20 sekund za ním, no to je bašta, já vlastně bojoval o vítězství ! Jdeme do šatny (ano, máme k dispozici šatnu !), přicházejí Jardové, dali jsme jim něco přes 6 minut, oba to pojali jako dlouhý běh a příjemné popovídání, a Vašek – ten to z nás odnesl nejvíce. V domnění, že Pavel poběží naplno, čekal v cíli na mraze více než půl hodiny, než jsme se objevili. Následují samá pozitiva, objevuje se spousta hezkých děvčat, odkládají svršky a gratulují nám (později mi chlapi řekli, že jsem z toho běhu musel mít nějaké chvilkové zmatení mysli – ty holky prý přišly na volejbal a oblečené v zimních bundách čekaly, až vypadneme z šatny) a potom do hospůdky na svařáček. Shodujeme se, že to byla vydařená akce a za rok ji zopakujeme.

No tak teda ještě trochu Hejkalovy samomluvy ;) 10.11.2006 – vyhodnocení BV Velice příjemná akce dokonce s muzikou, podle mě zdařilejší než ten loňský jubilejní ročník. 17.11.2006 – Běh 17.listopadu Docela by mě zajímalo, kolik běhů stejného jména se toho dne běželo. Brňáci tím svým začali zimní pohár a vl001 si tak odbyl „předčasně veteránský debut“ :) Ten náš běh 17.11. vede po stejné trati jako jarní cena Datalusku, má ale jen poloviční délku – 2 kola pro všechny. Ženy to vlastně mají stejné jako na jaře a mohou tak své výkony porovnávat dvakrát do roka. Od Bedřichovské 20 se mi opět povedlo úspěšně přibrat, a tak jsem dle doporučení Miloše Škorpila tento závod pojal jako společenskou akci s jediným cílem – vejít se, proboha, do 20 minut ! Při zběžném obhlédnutí prořídlého startovního pole jsem usoudil, že počet běžců za mnou se tentokrát vejde na prsty jedné ruky. Nakonec jsem potřeboval obě, ve 2.kole totálně vytuhl Petr a jakýsi mladík dal 2 chodecké vložky, díky kterým jsem se posunul před něj a nepomohlo mu ani závěrečné zrychlení, kterým mě donutil k infarktovému finiši. Cíl jsem si splnil o více jak půl minuty, dokonce jsem zaběhl o fous rychleji než předloni, kdy jsem byl po vyhodnocení BV, nachcípanej a ještě jsem sebou švihl. V naší slabě obsazené kategorii jsem byl 4. z 5, bedna byla ale vzdálena 2,5 minuty a ani svým 10 let starým osobákem bych na ni nedosáhl. Bronzový Vašek mi ale prozradil, že chybělo jen velice málo k tomu, aby se tohoto závodu nezúčastnil…

JJ, docházka dělá vítěze. Občas nemůže ten, občas onen. Zvlášť mladíci mají občas jiné priority. A i díky tomu jsem v celkovém pořadí na velmi lichotivém 14 místě ze 77 běžců kategorie A. Pravda, lepší by bylo, kdybych tak dobře opravdu běhal a ne jen relativně pravidelně docházel na závody, ale i tak je to pochopitelně úspěch. Jsem zvědav příští rok na docházku kategore B1, letos chodili nějak moc pravidelně :)