Tak já se opět zúčastním – nestane-li se něco neočekávaného. Loni jsem se příliš nevytáhl, letos bude ještě hůř. Dnes dopoledne byl sice solidní chládek a ani teď se sluníčko netlačí z mraků moc ochotně, ale v neděli už má být zase pařák Přesto se na závod těším, jen z toho stoupání po státovce na 11.-15.km beze stínu mám docela hrůzu. Poslední 2 závody mi pomohlo, že jsem se těšil na pivo v cíli, mohlo by to zafungovat i tady – mám domluven odvoz 

running-observer : budu to brát jako tréning vytrvalosti. Ty delší závody omezuju dočasně, abych si trochu odpočal a potrénoval. Konec konců to s tím odpočinkem nijak nepřeháním, běžecký pohár je přece každý týden :)

Nové Veselí máme tedy z krku, vl001 tam – jak upozorňoval – nebyl, Ghost Busterovi se asi moc psát nechce, což chápu, tak se tedy pokusím já. Letos byl jubilejní 20.ročník, na startu nám k tomu za decentní příplatek dávali trička a zároveň se naposledy běželo na historické trati, od příštího roku bude trať změněna, co jsem zaslechl, tak se snad poběží opačným směrem a s obrátkou. Moje taktika byla jednoduchá – opatrný začátek, běžet s někým, kdo mě neuštve ani nebude brzdit (ale jak to jen poznám ?), běžet s ním aspoň půlku závodu a pak se uvidí. Startujeme dole ze vsi, cíl bude na hřišti o hezkých pár metrů vejš, už to je docela deptačka. Nasazuji opatrné tempo, předbíhám své kolegy z BV, kteří letos dobíhají závody daleko za mnou a přemýšlím, koho se chytit. Předbíhá mě starší pán s číslem 13, kterého bych v „civilu“ vůbec netipoval na běžce – to bude on ! Běžíme skoro pořád vedle sebe, probíháme Březí, Kotlasy, držíme průměr 5 minut na kilák a předbíháme celkem snad 10 běžců. Už jsme v Ostrově, ostrá zatáčka doleva – za chvíli to začne. Vlastně se doteď běželo velice příjemně, ani nebylo moc horko. A je to tady – státovka, krátký ostrý stoupák a – a třináctka se zastavuje ! Tak, teprve 8 km a jsem na to sám. Krpál přechází v dlouhé mírné stoupání, nějakých 100 metrů přede mnou je můj soupeř Jarda, zkusím ho dohonit, jestli se to podaří, bude to letos teprve podruhé. „Nechcete houbu“ volají na mě jakési dvě dobré duše, které se znenadání objevují vedle trati. „Chci !“ vyhrknu vděčně a kropím na sebe živou vodu. Jardo, těš se ! 9 km, seběh do Sazomína, zatím jsem se jenom mírně přibližoval, ale teď ho dotahuji mílovýni kroky. Na konci vesnice jsem již vpředu, chvíli se mě Jarda drží a pak odpadá. „Ty blázne, co děláš, ještě nejseš ani v půlce !“ bouří se mé opatrné já. Na desítce jsem mezi 48 a 49, co jsem sám, tak jdu trochu rychleji. 50 m přede mnou je Miloš s kloboučkem na hlavě a s cyklistickým doprovodem. Dobrá, toho dohoním a už budu opatrný. Daří se mi to u občerstvovačky. 2 loky do sebe, 2 kelímky na sebe a už jsem vedle Miloše. Plácá mě po zádech se slovy „Jen běž“ a dodává „Ještě 10 km a už melu z posledního“. Začíná nejhorší úsek a mně se ani trochu nelíbí, že mám jít zase sám. Najednou slyším spásonosné dupání, Miloš se přece vzpamatoval a půjdeme spolu ! Ale ne, jakýsi mladíček po velmi opatrném začátku zjistil, že má na mnohem víc a žene se kosmickou rychlostí vpřed, tak s tebou hochu nepoběžím. Je tady Vatín a 12 km, mladíček dohání 2 chlapy cca 70 m přede mnou – v černém a bílém tričku. Černej jde zhruba moje tempo, ale bílej evidentně nestačí. Doháním ho za Vatínem před mostem a on je to Ghost Buster !!! Tady na fóru jsem mu vynadal, že se považuje za tragéda a on na truc předvádí tragédí výkon, tak to je síla ! Valím dál, mým cílem je teď černej, trochu se mu blížím, stoupání nebere konce, ale na to jsem od loňska připraven. Opět jsou tu ty dobré duše s houbičkama a kýblem, zase se důkladně polejvám. Kus před černým někdo přechází do chůze a pak si lehá do příkopu, nohy nahoru – ale to je Franta, velký favorit kategorie nad 60 – letos mě zatím vždycky porazil. Černej ho dobíhá, podává mu houbu, Franta vstává a volným krokem pokračuje. Doháním ho, dá se do běhu, chvíli se zdá, že mu nebudu stačit, ale pak definitivně zvolňuje. Brzy na to předbíhám dalšího odpadlíka, Jacka – zase bomba ! Ani si nevzpomínám, kdy jsem byl naposled před ním. „Potřebuju nutně napít“, povídá, máme to k občerstvovačce ještě skoro 2 kiláky. Úporně se dotahuju na černého, je tu Žďár, 15 km, stále držím průměr 5 minut, ale cítím, že začínám mít dost. Chytnu se ho a poběžím s ním, už zbývá jen metr a – von se zastaví ! To mi snad udělal schválně ! Seběh, ostrá zatáčka, 16 km a občerstvovačka, ještě někoho dotahuju – Tondu ! Ten přece pravidelně dobíhá minuty přede mnou ! Tentokrát vypiju celý kelímek vody, už jsem dost vyprahlej, ale houba je skoro suchá. Předbíhám Tondu a pouštím se na posledních 5 km. Podle popisu tratě jsem si loni naivně myslel, že to budou seběhy, ve skutečnosti je to zvlněná trať s mírnými kopečky, které jsou ale v této fázi dost nepříjemné. V dálce ještě vidím kohosi v bílém, nejprve se zdá, že ho snad ještě dohoním, brzy ale začínám tuhnout. Na 18.km mě zpátky předbíhá černej, zkouším se ho držet, jde mi to asi jen 200 metrů, pak se začíná definitivně vzdalovat. Ještě jednou se objevují dobré víly s houbičkou, chválabohu ! 19.km, Budeč, 300 m mírného stoupání a v dálce už je vidět Veselí. Zdá se, že mě ještě někdo dohání a není to příjemný pocit, už opravdu nemůžu. Průměr dávno vylezl nad 5 minut. Ve skutečnosti má Tonda za mnou minutovou ztrátu, ale to teď netuším. 20.km, seběh, ani z něho mi to už nejde, pak stoupák jako na Mount Everest, zatáčka, fotící Bohouš, 21. kilometr, poslední zatáčka a cíl na stadióně. Jsem tu, v čase o 4 minuty horším než loni, ale jak se později dovídám, dopadl jsem ještě dost dobře. Beru si od pořadatele mattonku a tatranku a těžce dosedám. Povídám si se svým „černým“ soupeřem a pozoruji jak dobíhají ostatní – Tonda, Franta, Jarda a další. Když po asi 6 minutách doběhnou Jack s Milošem, namáhavě se zvedám a šourám se do sprchy. O půl hodiny později nevěřícně zírám na výsledky – vešel jsem se do lepší půlky nejen celkově, ale i v kategorii !! Smůla je, že body jsou mizerné, první dva z naší kategorie jsou zároveň prvními dvěma celkově, taky to bídáci nemuseli tak hnát. Jenže bojují spolu o celkové vítězství, a tak jim nic jiného nezbývalo. Kdyby bývali nepřijeli – to ne, to bych byl na bedně a tam přece nepatřím 

Díky Hejkalovi teď nemusím protrpět celý závod znovu při popisu jeho průběhu. Takže jen upozorňuji, že na [url]http://gam­bit.hbnet.cz/da­ta/bv_2006/bv2006­.htm[/url] je již vyvěšena mapka a grafy vzešlé z GPS. Dámám, které nám na trati podávaly navlhčené houby i mimo občerstvovačky tímto dodatečně děkuji. Hejkalovi gratulace a poklona před jeho bravurní strategií. Všem soupeřům pak upozornění, že v Kněžicích (kde se běží víc ve stínu) – věřím – pozvednu tragédí prapor výš a zabojuji víc.

Teda chlapi, já zírám. Kdybych byl na startu, bral bych víc bodů mezi námi mladíky než v další kategorii seniorů čekatelů. Jestli já nakonec nezfixluju datum narození, abych mezi vás starší příští rok nemusel… Když si uvědomím, že za 1:50 mohlo být úžasných 7 bodů… Ale někdy příště. Po Moraviamanu nebyla chuť ani vyklusat. Ani 2 kilometry, natož půlmaraton. Běžec Vysočiny má teď do 25.8 běžeckou přestávku, ale přesto se na Vysočině sportovat bude. Pokud by tam byl někdo z čtenářů na dovolené, dá se třeba zkusit některý z triatlonů letos vzniklého POHÁRU TRIATLONU BĚŽCE VYSOČINY. Podrobnosti jako obvykle na http://www.bezec.wz.cz , tady aspoň základní termíny (dám je ještě do triatlonového kalendáře, snad to nebude vadit):

8.7.2006 Kněžice 400–25–4 9.7.2006 Kněžice 400–16–4 (kolo terén!) 22.7.2006 Melechov 400–35–6,5 05.08.2006 Luka nad Jihlavou 500–26–5,6 12.08.2006 Jihlava 500–15–4 19.08.2006 Chotěboř 600–18–4

Nejen objemy jsou to jistě triatlony pro všechny, tak si přijďte zatrénovat. Možná se taky na nějakém závodě objevím (určitě ne na celém seriálu) a doufám, že si konečně vyzkouším, jaké to je nebýt v triatlonu v poslední třetině výsledkové listiny…

Ghost Buster: Díky za gratulaci. Kněžice mi trochu kolidují s dovolenou v jižních Čechách. Našel jsem na mapě, že je to jen nějakých 40–50 km do Kněžic, tak mě doufám rodina pustí Dnes si jdu poprvé od závodu zaběhat – cca 13 km z práce domů mírnou oklikou – trať zahrnuje část z podzimního běhu na Vysoký Kámen a část z úvodního Pávova – obojí v protisměru, resp. část závěrečného Rudného ve stejném směru (kopec od Zborné k Lyžaři). Někdy (dnes určitě ne) to natáhnu na 15 km a běžím tak cca 2.5 km Pávova ve stejném směru – od Stříbrňáku k Lyžaři (zároveň část čerstvě zrušené Bedřichovské 20). No a kdybych toho ještě neměl dost, tak v Jihlavě místo doprava domů mohu běžet doleva další oklikou a dát si část jarního Datalusku nebo dokonce celý okruh podzimního Heulosu. Vlastně běžím i vedle stadionu, kde se loni poprvé konala hodinovka Jsem docela zvědavej, v pondělí v poledne mě brutálně rozbolelo koleno, večer už jsem se skoro nemohl hejbat, ráno jsem to pak namazal zázračnou mastí a od úterního poledne je to OK. Tohle bude zatěžkávací zkouška, dnes jdu každopádně stylem „běžím si jak se mi zrovna chce“, ale od 1.7. chci postupovat podle tréninkového plánu, kterej ale zatím ještě nemám Z toho důvodu se přesouvám na fórum o tréninku…

Kněžice budou až za 9 dní, ale pro mě je to poslední den před závodem, co jsem „online zadarmo“. Navíc nemohu dopustit, aby BV opustil 1.stránku ve fóru :) Zatímco v červenci jsem se snažil na své poměry poměrně dost trénovat a cpal jsem se o 106, v srpnu jsem v obojím polevil – mírně, což je v 1. případě bohudík (z důvodu únavy materiálu) a ve 2.bohužel (z důvodu velmi malé kázně). Nezhubl jsem prakticky nic. Měl jsem v plánu děsné resp. děsivé zlepšení, jako vl001, ale popravdě vůbec netuším, jak na tom jsem. Kněžice tedy napoví, loni jsem je dal za 41:58, letos vítám jakékoli, i to nejmenší zlepšení. PS. Když jsem asi před týdnem své ženě asi už popáté a spíš jen tak pro připomenutí povídal, že si z dovolené jen cca 40 km odskočím na závod, zeptala se naprosto překvapeně: „Ty tam opravdu chceš jet ?“ … ;)

25.8.2006-Alejemi v Kněžicích-9.1 km-lesní a polní cesty, místy kluzké (až rozbahněné) Tenhle závod byl (snad nejen z mého pohledu) mimořádný v několika ohledech.

Za prvé – šlo o první závod po velké prázdninové pauze (kterou si mnozí nedočkavci krátili triatlonovými výstřelky), takže zde bylo možné předvést, jak se kdo dovede připravit, vypadne-li z kolotoče každotýdenních závodů a má možnost volněji trénovat v příhodnějším počasí (než po zimní pauze, kterou si rovněž mnozí nedočkavci krátí všelijakými aktivitami) a načasovat svou výkonnost v delším horizontu.

Druhým (letos skutečně výjimečným) znakem bylo, že se běželo (až na nepatrné posunutí startu o méně než 20 metrů) po stejné trati jako loni, takže srovnání časů s loňskými výkony je objektivní.

Do třetice – po přeukrutném trápení v červnovém vedru půlmaratónu v Novém Veselí tu byla u mnoha závodníků patrná za dva měsíce nakumulovaná touha spravit si nejen běžecké sebevědomí, ale i bodové konto.

Můj případ byl ještě poněkud komplikován dalšími aspekty – vzhledem k průběžné přípravě na kladenský maratón (která v mém případě vyvrcholila opravdu dlouhým a pomalým sobotním tréninkem, což bylo v počáteční fázi závodu citelné jako poněkud líné nohy), jsem nechtěl běžet úplně na krev, neboť se již ocitám na začátku období, kdy by se tělo nemělo moc zatěžovat, a spíš jen udržovat dobrou fyzickou pohodu.

Dalším hendikepem bylo, že doprava do místa startu byla komplikována nečekanými objížďkami a dopravními zácpami, takže zbývalo méně času na rozklusání. Ještě jedna nepříjemnost se mi stala, když jsem si chtěl nasadit svůj GPS-měřák tepové frekvence. Ukázalo se, že zůstal ležet doma na stole, když jsem z něj ráno stahoval data za celé prázdniny – taktický plán, že druhou půlku poběžím o 10 tepů rychleji než tu první, se tedy budu muset pokusit dodržet odhadem. To nic, aspoň že mám na ruce hodinky se stopkami. Startujeme, zapínám stopky a vyrážíme z Kněžic polními cestami vzhůru do alejí v lese vzdáleném asi dva kilometry. Startovní pole se obvyklým způsobem trhá a vzdalují se mi i soupeři, se kterými jsem se dnes chtěl utkat. Nechávám to být, mám přece v záloze zrychlení v druhé půlce závodu. Když mě asi po třech kilometrech předbíhá i závodník, který končívá obvykle o 1–2 body za mnou, napadá mě, že to s tou taktikou pomalejší první půlky začíná být přehnané, a rozhoduji se využít toho, že se běží po lesní cestě – tedy ve stínu – a zařazuji vyšší rychlost. A hleďme – moji „úhlavní soupeři“ se objevují v dohledu. Dobrá, cesta je sice kluzká, ale na to jsme my orienťáci zvyklí, takže s tím se už popasuji. Před polovinou závodu se koukám na „stopky“ – a hele – je tam „17 minut 21 vteřin“ – hm – tak to jsem si tu předpokládanou polovinu od loňska buď špatně zapamatoval, nebo jsme se všichni hódně zlepšili. No pravda je taková, že jsem stopky „spustil“ v chybném módu, takže neukazují minuty a vteřiny, ale 17 hodin a 21 minut. Což je další – kolikátý už políček do psychiky rekreačního běžce s ambicemi zpomalit své zhoršování… Při přeběhu přes potok Bělohlávek mě napadá, že vlastně ani nevím zda se stejnojmenný závodník (podle kterého si rád koriguji své běžecké tempo) nachází přede mnou či za mnou. Pro jistotu zařazuji ještě vyšší obrátky (dle vypěstovaného odhadu již okolo 95 procent maximální tepovky) a pokračuji ve stíhání uprchlíků. Profil trati je v těchto fázích poněkud zvlněný, takže při výbězích do kopců výrazně vnímám, že můj BODY MASS INDEX není pro tyto okolnosti na ideální hodnotě. Snažím se to kompenzovat při sebězích a daří se. Přibližuji se ke svým soupeřům natolik, že už by mě mohli slyšet. Přeběh přes „velkou bahenní koupel“ si opravdu vychutnávám, protože tam názorně vidím, že když se nebere ohled na osobní pohodlí a hygienické předsudky, dá se na takovém úseku získat nečekaně mnoho metrů. Vybíháme z lesa a vyvstává otázka: držet se ještě za svým soupeřem a trochu si odpočinout, nebo už nastoupit? Jako téměř vždy v těchto případech, volím druhou variantu a snažím se ještě blafovat, že se mi běží LEHCE, VELMI LEHCE a že takhle rychle, jako jej předbíhám, jsem schopen běžet až do cíle ;) Že by nejlepší moment z celého závodu ? Po polních cestách (opět zvlněným profilem, ale více už se sbíhá dolů) se vracíme do Kněžic a mně se daří (což opravdu zažívám málokdy) předběhnout ještě dalšího závodníka, byť z jiné kategorie. V cíli pak shledávám, že svůj výkonnostní cíl – zlepšit se oproti loňsku o více než půl minuty – se mi podařilo splnit. To nezarmoutí. Jdu se obléknout protože se poněkud ochladilo, a hodlám vyměnit dvacetikorunový kupón obdržený při prezentaci za nějakou protihodnotu. Ke svému úžasu však zjišťuji, že jsem se zřejmě stal obětí nějakého reklamního triku. Dvacetikorunový kupón nelze směnit za nic jiného než za pro mě zcela nezajímavou uzeninu a to ještě za podmínky, že si připlatím 15 korun, za které obdržím pro mě jako řidiče poněkud nevhodný pěnivý mok. Ani když navrhuji, že bych za těch 20 Kč uvítal třeba jen kelímek čokolády (v ceníkové hodnotě 8 Kč) pro svou poněkud prokřehlou manželku, která na mě čekala v cíli, nesetkávám se s kladnou odezvou. Raději si tedy ten papírek beru zpět, protože podle impozantního pořadatelského pravidla je i prosté odevzdání tohoto šeku v bufetu vázáno na doplacení 15 korun … No nic. Naštěstí se v těle vyloučilo dost endorfinů k tomu, abych to přešel s humorem. Potkávám ještě poněkud vychrtlého „Hejkala“, který si vzal „dovolenou z dovolené“ a raději odjíždím zpátky domů, neboť nás ještě čekají nějaké nákupy a nemáme to domů tak úplně blízko. A jestli si dám příští týden hodinovku na dráze v Jihlavě? Věřím, že ano. Tam by zlepšení oproti loňskému výkonu bylo opravdu na místě.

Sice jsem se chystal na Vysočinu na triatlon, ale zůstalo to jen ve fázi příprav. Nakonec dostaly přednost jiné aktivity, tak jsem jen se smutkem sledoval výsledky Poháru triatlonu Běžce Vysočiny, ve kterém jsem mohl končit na docela příznivých místech. Kdybych nedával přednost závodům jihomoravské triatlonové ligy, případně Beskydtouru nebo Slovakmanu, kde pravidelně končím v závěru startovního pole, tak kolik známých a zkušených běžců já mohl porazit! No, v pátek se začalo na Vysočině znovu běhat a přestože mne na poslední chvíli nalákal sobotní Malý svratecký maraton, do Kněžic jsem s kůží na trh prostě musel…

Loni jsem přepálil výběh do úvodního kopce, letos jsem začal pomalu, přišlo mi, že až příliš. I ženské byly přede mnou (ale ty běží jen kousek a pak se vrací). Přede mnou mezera, za mnou mezera, nikdo v dohledu, tak si říkám, že to jen odklušu a pak – zaslechnu moji kalibraci. Hejkala. Ostatně vzhledem k tomu, že člověk ryhleji slyší než vidí je normální, že ho vždycky slyším – a nevidím. No, přidal jsem. Prvního opozdilce jsem předběhl nahoře u zámečku a začal jsem stíhat čtyřčlennou skupinku běžců, kteří normálně končí kus přede mnou. V posledním stoupání na louce jsem ji ke svému údivu předběhl (že bych uměl běhat do kopce?), v seběhu kousek poodběhl a v cílové rovince přes jejich mohutné nástupy čelní místo udržel. Oproti loňsku čas lepší o dvě minuty, velká spokojenost. V cíli jsem zaregistroval, že jsem dnes lepší i než Jan Škrleta, tak jsem mu aspoň poblahopřál k bronzu z Libereckého MČR v půlmaratonu (kategorie M65…). Běžců z Vysočiny tam bylo úspěšných povícero.

Občerstvení v Kněžicích se opravdu nepovedlo. Při prezentaci jsme dostali lísteček „Občerstvení v ceně 20 Kč“. Párky nejím, tak jsem si naivně myslel, že bych lísteček vyměnil třeba za kofolu, nepovedlo se. Přítomná slečna mi s prapodivnou logikou řekla, že mi kofolu dá, když si připlatím 15kč. Proč, když normálně u nich stojí 12 kč bylo natolik nad mé chápání, že jsem raději rychle odjel domů sbírat síly na Malý svratecký maraton. Lístek asi žádnou hodnotu neměl. Inu, nejsou to peníze. Škoda. Na Vysočině to bývá většinou zařízené daleko lépe. Ale kvůli kelímku s pitím neběháme, ne? :)

Samozřejmě ne kvůli kelímku, anóbrž půllitru oroseného :) Já si dal k té kofole klobásu a doplácel jsem taky 15 Kč ! Cestou zpátky jsem si nadával, že mě ještě čeká ten guláš, co jsem si nedal k obědu + velké množství piva a vína a že jsem tu klobásu mohl oželet a měl bych to zadarmo, vida vida vida…

Teď kapku vážněji. Nejprve stručná rekapitulace: Ghost Buster – rovná minuta zlepšení – gratuluji ! vl001 – rovné 2 minuty zlepšení – gratuluji !! – skoro mám dojem, že jste to tak trefili schválně Hejkal – cca půl minuty zhoršení – žádný důvod k veselí (ani Veselí…) Důvody ? Asi snížená výkonnost po čtvrteční indispozici (mírné příznaky čehosi, snad chřipky, ale v pátek už mi nic nebylo), možná i nižší intenzita tréninků, než bylo třeba a hlavně ta váha, se kterou jsem během prázdnin udělal jen velmi málo.

Při svém 253.startu v BV jsem poprvé v životě běžel se sporttestrem a byl jsem totálně šokován, jak rychle mi vylítl tep nad 90%TFmax. Při trénincích jsem si myslel, že 85% je moc, a to byla asi chyba. Velmi opatrný začátek, jako obvykle, v tom 1.prudkém stoupáku jen velmi decentně a ještě docela v pohodě dotahuji větší skupinku zametačů, kde jsou mj. i chlapíci z Opatova (kdyby i tihle měli být přede mnou, tak už je to hodně zlý), juknu na pristroj a – 168 !!! (Orientačně jsem měl 180, po závodě jsem to opravil na základě skutečnosti na 183.) Tak je teda předběhnu a na rovince se bez problémů dotáhnu na další trojici a od této chvíle již nejdu pod 170. Složení naší skupinky dává iluzi dobré pozice – je tu Vyskočil, Stoklásek a Pospíchal – člověka by to až ukolébalo. Dívám se tedy dopředu a tam je ta realita – 50m Machálek, kus před ním Vosyka, na hranici viditelnosti Škrleta a zdá se, že se pánové vzdalují. No nic, musím přidat, ale jde to setsakramentsky ztuha. Každé i malé stoupání úspěšně tuhnu a Míla Vyskočil se mi vždycky zpátky přiblíží, takhle to s ním hraju až do konce. Když už mi to moc nejde, tak ať je za mnou aspoň někdo, kdo mě jinak stabilně poráží. Pepu Machálka beru až za půlkou a dávám mu nakonec jen 3/4 minuty, a to prosím loni začínal a je o 13 let starší ! To Láďa Vosyka aspoň kdysi Běžce vyhrál. Už je taky za náma, byl si odskočit. Honza Škrleta je ale pořád dost daleko – to je zase moje „kalibrace“ – pokud skončím za ním, znamená to opravdu velkou mizérii. Trochu se utěšuji, že se třeba přes prázdniny brutálně zlepšil. jenže co ti ostatní, které ani nevidím (resp. ve veliké dálce, mezi nimi je i vl001), ti se taky brutálně zlepšili ?! Tak hochu makej – to se ale snadno řekne a hůř realizuje. Za Honzu se propadá kdosi v červeném tričku, v kopcích se mi sice mírně vzdaluje, ale na rovinkách a v sebězích se mu blížím mílovými kroky – i při té mizérii. Je to Jirka Metzner, letos začal, je naopak o 13 let mladší, v Třebíči a Dačicích jsem ho porazil, v Opatově zůstal kousek přede mnou. Tady mi to opět docela v pohodě vyšlo, aspoň někdo. A je tu již zmíněný bahňáček, zdá se mi, že pravý okraj je čistší, ale chyba lávky – na rozdíl od Ghost Bustera jsem tady dost ztratil. Vybíháme z lesa, Honza dohonil domácího Frantu Nechvátala, pořádnej kus před nimi jsou vidět ještě asi 3 další běžci – ty už 100% nedohoním. Zase stoupák a hned druhej, to není možný, loni byl ten závěr přece po rovině a s kopce ! Míla už zase dupe nějakých 5 metrů za mnou a Honza s Frantou pořád tvrdohlavě 40m přede mnou ! Před posledním prudkým seběhem se Franta odpoutává, tak je to jasný, už jenom max. ten Honza. Beru ho s vypětím na konci seběhu, ale v následujícím krátkém prudkém stoupání si neodpustí čertovinu, dotáhne se a strká do mě se slovy „Běž, člověče !“ No dobrá, rovinka už je tady, tak běžím. U hřiště zvolňuje Franta, ale pečlivě si mě hlídá. Konečně cíl, 42:30, mohlo to dopadnout i hůř.

Těsně po závodě bejvám vždycky zdánlivě „vychrtlej“, ale pak to zase rychle naberu zpátky. V pátek večer jsem si tedy ještě užíval, gulášek a pivečko, křupínky a vínečko, ale od soboty jsem najel na tvrdší režim, doufám, že vydržím, ty poslední 2 odpoledne a večery byly hotové peklo. Dneska je mi zatím hej, právě jsem poobědval ;) Šance tu ještě je, na hodinovce ten pupek tolik nevadí, pak je nemistrovský Sádek, kam nejspíš ani nepojedu, takže mám vlastně 3 týdny. Dneska ráno jsem měl 83 kg, což je o 3 méně než v červenci, takže malá odměna tu už je. ;)

Tak co, pardi, jaxe těšíte na hodinovku ? Já se budu takto motat dokolečka už pošestnácté a po minulé přehlídce svých schopností budu rád, když nespadnu pod svůj zatím nejhorší výkon (13118 metrů – rok 2000) ;)

Těšíme. Bude to můj první běh na čas, nikdy jsem neběžel ani známý Cooperův 12iminutový test, takže ať to dopadne jakkoli, bude z toho osobák :). Jsem zvědav. Předběžně to odhaduji taky na 13×xx metrů, aspoň doufám. 14 km s pravděpodobností asi tak 1,3%.

[quote=Pavel]Tě­šíme. Bude to můj první běh na čas, nikdy jsem neběžel ani známý Cooperův 12iminutový test, takže ať to dopadne jakkoli, bude z toho osobák :). Jsem zvědav. Předběžně to odhaduji taky na 13×xx metrů, aspoň doufám. 14 km s pravděpodobností asi tak 1,3%.[/quote] Rád Tě poznám, přijedeš, předpokládám s vl001. Já jsem ve 14km tajně doufal ještě před 2 týdny, ale předchozí závod + srovnání s loňským rokem mě uvedly do kruté reality. Ale co, hlavně že se hejbeme :)

[quote=Hejkal]Tak co, pardi, jaxe těšíte na hodinovku ? Já se budu takto motat dokolečka už pošestnácté a po minulé přehlídce svých schopností budu rád, když nespadnu pod svůj zatím nejhorší výkon (13118 metrů – rok 2000) ;)[/quote] Hodinovku očekávám vždy s obavami. Já ji vůbec neumím! Právě proto si jich dávám letos ještě pár za cíl. Abych se je třeba trošku naučil. Ale mně se na tom oválu vždycky nějak zatočí hlava nebo co a stojí to za houby. No, možná je to tím, že obvykle hodně přepálím začátek a se ztuhnutýma nohama se běžet dlouho nedá. Tak uvidíme. Máš asi velkou šanci zlepšit vzájemné skóre, tvůj nejhorší výkon je lepší než můj nejlepší :) No, uvidíme. Přiznávám, že bych si rád rekord vylepšil ;) Jo, kdybyste měli po ruce nějakého vhodného počítače/počítačku, byli bychom rádi, kdyby si vzali pod patronát i nás sirotky, přijedeme z Brna bez…

[quote=Hejkal]Rád Tě poznám, přijedeš, předpokládám s vl001. Já jsem ve 14km tajně doufal ještě před 2 týdny, ale předchozí závod + srovnání s loňským rokem mě uvedly do kruté reality. Ale co, hlavně že se hejbeme :)[/quote] Nápodobně, moje řeč. [quote=vl001]Ho­dinovku očekávám vždy s obavami. Já ji vůbec neumím! Právě proto si jich dávám letos ještě pár za cíl. Abych se je třeba trošku naučil.[/quote] 14.10. je hodinovka v Kuřimi.

Hodinovka má i řadu výhod – nejsou tam vůbec kopce, člověk se zaručeně dostane do cíle… :)

VY jste fakt tvrdaci, hodinkovku uz nepujdu, to bych se z tech kol zblaznil, nejhorsi na tom je, ze v normalnim zavode si muzu rict, ze kdyz zrychlim, tak to budu mit driv za sebou, ale to u hodinovky nejde.

[quote=tuta]VY jste fakt tvrdaci, hodinkovku uz nepujdu, to bych se z tech kol zblaznil, nejhorsi na tom je, ze v normalnim zavode si muzu rict, ze kdyz zrychlim, tak to budu mit driv za sebou, ale to u hodinovky nejde.[/quote] Ale zase víc uběhneš :) A já se tak těšil, že se osobně seznámím s dalším „tragédem“, a vono nic. Máš ale docela pravdu – hodinovka je tak trochu pakárna…

tuta: Šmarjá, chlape, teď jsem četl Tvůj příspěvek z Víru, Ty běháš maratony pod 3 hodiny, takže žádnej tragéd, sorry ! To bys mi dal na hodinovce aspoň 8 kol. Byl tam loni bourák, kterej pokořil 18 km, nadělil mi tuším 11 okruhů, a ti dva, co neudělali ani 9 km, ho každé svoje kolečko viděli, jak je předbíhá !

Tak z výsledků jsem s překvapením zjistil, že jsem Jihlavskou hodinovku VYHRÁL!!! – no, dobrá, jenom v kategorii junioři, kde nás bylo málo, vlastně…1 :), ale někde se holt začít vyhrávat musí. :D Někdo by mohl namítnout, že jsem byl v kategorii úplně poslední, ale to se důrazně nedoporučuje!

Dodatek: rád bych poděkoval vl001 za dopravu, Standovi Jungovi za zapůjčení drobných na startovné, oběma za dobrou náladu a počasí za příjemný chladný podvečer. Jo a z Brna jsme tam potkali i Ivo Zejdu…

Z hodinovek mám respekt. Přijdou mi těžší než třeba půlmaraton. Před startem jsem se necítil úplně nejlíp a pomalu se loučil s cílem 13,5 km. Začal jsem raději opatrněji, po dvou kilometrech zrychlil na docela slušné tempo a kupodivu ho držel až téměř do konce. Malou krizi kolem 11km vyrovnala snaha o závěrečné zrychlení a tak mi nakonec do 34 kol chybělo kraťoučkých 30 metrů. Takže cíl o pár metrů překonán a velká spokojenost.

Pohled do výsledků je pak i pro mne šokující. Loni hodinovka patřila k mým nejslabším výsledkům, letošní je nejlepší výsledek ze všech mých účastí na Běžci Vysočiny a to jak bodovým ziskem tak tím, že jsem poprvé skončil v lepší půlce celkově! No kdo by to na stárnoucí kolena čekal. Pravda, k rekornímu bodovému zisku mi pomohla i neúčast těch úplně nejlepší. Ale kdo by se takovými drobnostmi zabýval.

Samozřejmě dodatečně blahopřeji Pavlovi k vítězství. Ne nadarmo chtěl počkat na vyhlášení výsledků. Určitě to tušil. Ale já zatím nejsem zvyklý vozit vítěze. Příště se polepším.:)

Ahoj hoši, jste fakt borci – 2 dny po sprinterském krosu na Veselce takový výkony. A Ivoš Zejda tentokrát taky pořádně zabral… Pavlovi gratuluju k vítězství jak ve své kategorii, tak v rámci traged teamu. Ale s tímto se Pavle nespokoj a makej na sobě, jinak mě máš zase za zády jako na Veselce…

Taky jsem tak trošku pomýšlel na 13,5 km, ale nakonec jsem byl rád když padla aspoň ta třináctka. Taky jsem tam premiérově nacvičil pád na tartan. Cítil jsem lehké šťouchnutí do kotníku, noha co šla dopředu se zahákla za lýtko, za sebou jsem uslyšel omluvné „Stando promiň“ a už jsem se kutálel po tartanu. S uspokojením kvituji, že si na mě nikdo nešlápl :) – bylo to krátce po startu ještě jsme běželi všichni pohromadě. Následky naštěstí minimální – jen lehké stopy v místech styku s tartanem. Ještě že tam nebyla škvára …

Zapomněl jsem ještě na jednu důležitou věc – poděkovat za skvělou organizaci. Přes na hodinovku vysoký počet startujících (68) vše proběhlo bez problémů, naší trojici z Brna byli „přiděleni“ skvělí počtáři kol (díky jim, že nás přijali za své a ještě povzbuzovali :) ). Přestože startovali i poměrně pomalí běžci, na dráze byla pevná disciplína a pořád dost místa. Ani nevím, kolikrát bych měl tomuto závodu udělenou jedničku s hvězdičkou podtrhnout…

Taky jsem se před startem necítil, ale u mě to není nic neobvyklého ;) Opatrný začátek, vl001 spolu se Standou jen kousek přede mnou – to je podezřelé, asi na to jde mou taktikou. A skutečně, zatímco Standu za chvíli mám, vl001 se začíná beznadějně vzdalovat. Kroutím jednotlivá kolečka, jak se dá, 7 minut před koncem už je to jen udržovačka, vl001 má náskok snad 150 m, mezi námi nikdo ve stejném kole, za mnou Pepa Šmarda i Martin Soukup, kteří mě v Kněžicích porazili. Najednou se přede mě brutálním způsobem dostávají Pepa Opavský a Míla Vyskočil, jako by neběželi ve stejném kole, ale minimálně o 2 napřed. V nepovedených Kněžicích byli oba za mnou. Zoufale se snažím udržet jejich tempo, tep určitě nad 180, sporttester dnes radši nemám. Asi v 56. minutě přestává Míla stačit, tak honem za Pepou, už má 10 metrů náskok. Je to několikanásobný vítěz VB v kategorii nad 40 – tuším roky 92–95, v posledních letech má ale zdravotní problémy, a tak se z něho stal můj soupeř. S vypětím stahuji na 3 metry, v poslední minutě oba zrychlujeme, bereme Standu o kolo. Je tu rovinka, posledních půl minuty – teď anebo nikdy ! Podařilo se ! Přece jenom mám krapet delší nohy. Sprintuji jako o život, stačím i Tichému a Pechkovi :) Výstřel a konec – 5 metrů chybí do 13,5 ! Co se dá dělat, víc to opravdu nešlo. Stáhl jsem vl001 na 75 m, Pavel ani Ghost Buster mě nestihli vzít o kolo. Je to lepší než loni, jen o 37 m horší než předloňský nejlepší výkon mé ryze tragédí éry (začala v roce 98), celkově 10.čas z dosavadních 16 startů (poprvé v roce 89, nejlépe 14,7 přesně před 10 lety – to už snad ani není pravda…) Kdybych Kněžice neběžel, byl bych asi docela zklamán, takhle jsem ale spokojen :)

Jinak gratuluji všem, zvláště vl001 za povedenou strategii – zdá se, že se tu hodinovku naučil :)

Koukám, Hejkale, že jsi v podstatě jediný, kdo nejede do Kladna. Když už je v pátek to volno, měl bys s tím něco dělat ;)

[quote=vl001]Kou­kám, Hejkale, že jsi v podstatě jediný, kdo nejede do Kladna. Když už je v pátek to volno, měl bys s tím něco dělat ;)[/quote] No to bych tomu dal, udělat si černé šmouhy na své krásné již téměř 10-leté vzpomínce, to radši doma ukecám ten Sádek ;) :) Navíc se chci podívat do Brna na A1GP, ještě jsem doma nic neřekl. Ale je to dobrý námět pro příští rok, to Kladno – uvidíme, jak se to v termínovce popasuje s BV…

[quote=vl001]Kou­kám, Hejkale, že jsi v podstatě jediný, kdo nejede do Kladna. Když už je v pátek to volno, měl bys s tím něco dělat ;)[/quote] Jo takhle – něco dělat – máš nejspíš na mysli trénovat, no to samozřejmě ano ! Dnes mám zrovna v plánu úseky, ale jsem po včerejším výklusu zatím tak tuhej, že mám problémy vyškrábat se v práci do schodů.

[quote=Hejkal][qu­ote=vl001]Kou­kám, Hejkale, že jsi v podstatě jediný, kdo nejede do Kladna. Když už je v pátek to volno, měl bys s tím něco dělat ;)[/quote] No to bych tomu dal, udělat si černé šmouhy na své krásné již téměř 10-leté vzpomínce, to radši doma ukecám ten Sádek Jo takhle – něco dělat – máš nejspíš na mysli trénovat, no to samozřejmě ano ! Dnes mám zrovna v plánu úseky, ale jsem po včerejším výklusu zatím tak tuhej, že mám problémy vyškrábat se v práci do schodů.[/quote] Na čas z doby před deseti lety stejně nenatrénuješ ani za dalších deset let :) Správný tragéd si užívá už jen prostý fakt, že doběhne. Vcelku. Čas je jen taková nepodstatná vlastnost hmoty, navíc ještě k tomu relativní…

Tak přeji příjemnou ochutnávku burčáku maskovanou běžeckým závodem.

Když tak čtu, jak všichni běháte úseky, já to fakt taky někdy zkusím. Ale asi si nebudu komplikovat mládí a začnu s tím příští rok, až postoupím do honosnější věkové kategorie :).

Po týdenní přestávce pokračoval Běžec Vysočiny v Řásné. Zavzpomínal jsem na loňský rok – Řásná… to jsem neběžel, nevzpomínám si. Kouknu do výsledků a jsem tam. No to se mi ještě nestalo. Vůbec jsem si nemohl závod vybavit. Ale na webu jsou i fotky, vzpomněl jsem si. Kros. Docela těžký (ale ne nejtěžší), docela do kopce. Když jsem přijel až v noci z Německa, vůbec se mi do Řásné nechtělo. Ale to by mohla být zbabělost. Přece se pár metrů terénem neleknu, ne? Vyrazil jsem. Přes Třebíč. Špatná volba. Díky objížďce jsem si cestu docela prodloužil. Před startem jsem se cítil docela unavený. Nevyspaný, divná cesta… A co. Start. Ghost Buster natěšený maratonským rekordem z Kladna mi utekl hned na silnici. Tak jsem si v klidu stoupal terénem a najednou to přišlo. Začalo mne píchat. Divné. V boku mne občas píchá, ale v trenýrkách? Na takovém místě? O tom jsem nikdy neslyšel. Snažil jsem si vsugerovat, že je píchání přelud. Nešlo to. Píchalo to víc a víc. Pak jsem pochopil, že se mi uvolnil zavírací špendlík, kterým mívám na vnitřní kapsičce, spadl níž a tam si píchá… No, nezbylo než zastavit, zalovit v trenýrkách, špendlík vyhodit… Doběhl mne Hejkal. A ten když mne doběhne, už mu neuteču. Zkoušel jsem se ho držet, ale z kopců se valí zkušeně, tam náskok narůstal. Ve druhém kole v kopci to bylo lepší, začal jsem dotahovat skupinku před sebou včetně Hejkala, ale nakonec to nešlo a v seběhu se mi opět všichni vzdálili. V cíli oproti loňsku zlepšení o necelou minutu, taky dobrý. Sice se normálně zlepšuji víc, ale tentokrát jsem se zase tolik neunavil a po závodě se dostavil pocit příjemné euforie. Tak jsem v té euforii vyjel směrem na Jihlavu a přes dvě menší objížďky (Jihlava, Měřín) a zácpu na dálnici euforie vydržela až domů. Možná je lepší neběhat úplně naplno :)

1.9.2006-Hodinovka na dráze Loni mě tahle disciplína doslova „vypekla“, protože v průběhu závodu začalo na trať tak prudce pražit sluníčko, že jsem za druhou půlhodinu urazil o 2 km míň než za tu první. Ten letošní termín byl co do počasí pro běhání mnohem vlídnější, i hudba pouštěná z reproduktorů na stadionu byla o něco příjemnější než loňský odpudivý rachot. Pořadatelé si pochválili vyšší účast žen, dost možná, že v příštím ročníku pro ně budou i samostatné sprchy ? Zdánlivá sterilita „nudného běhání po dráze“ byla poněkud zmírněna linoucími se závany vůně opékaných špekáčků z ohně planoucho na přilehlém pozemku. Můj problém je, že vlastně nevím, jakou strategii pro tenhle typ závodu zvolit. Protože jsem na sobě zpozoroval, že pomalejší začátek s vystupňováním tempa v průběhu závodu je mi psychicky příjemnější, vymyslel jsem si, že prvních 10 minut poběžím na 165, pak 35 minut na 175 tepů za minutu a konec nadoraz. Realita však opět byla poněkud odlišná, takže jsem prakticky po celou dobu běžel hodně přes 170 tepů. Navíc tříkolový výpadek snímače tepu v poslední čtvrthodině mě zbrzdil ve snaze vystupňovat výkon těsně pod hranici maxima. Loňskému Ghost Busterovi jsem sice utekl, vytyčeného cíle (14 km) se mi však dosáhnout nepodařilo. Nevadí, příští rok se běží znovu … Závěrečné dohadování borců u výsledkové listiny na téma uběhnuté versus započítané okruhy (kvůli kterému pravděpodobně nedošlo k oficiálnímu vyhlášení vítězů) bude pravděpodobně přetrvávat i do dalších ročníků, dokud se neujme nějaké spolehlivé elektronické počítání pomocí čipů. Osobně si myslím, že dalšímu problému, obtížně předběhnutelným chuchvalcům běžců, které se tvořily hlavně v závěru závodu, by se dalo předejít buďto oddělením startu jednotlivých kategorií nebo nějakým rozdělením drah.