>> Mato, 05. 12. 2012 08:30:52

Jasně, srovnání je na místě snad jedině z pohledu progrese ve výkonnosti a v porovnání časů 400m/800m/1500m/5 km, což je ale přirozené, protože já jsem vytrvalec a Baruš trénuje spíše anaerobně, a proto má 1500m výrazně horší, než by odpovídalo přepočtu ze 400–800m, nemluvě o 5 km. Porovnání absolutních čísel rekordů nedává smysl, už kvůli zmíněnému rozdílu v pohlaví i věku.

>> Petr_P, 05. 12. 2012 11:56:26

To je pravda. Ja ked som trenoval a behal sprinty, skor som chcel byt ako Michael Johnson, Frankie Fredericks a Ato Boldon.. Jeden kamarat zase zacal behat u nas sprinty len kvoli tomu ze chcel byt ako Maurice Green…jednoducho najrychljsi muzi sveta…zaroven som obdivoval Hishama, Haileho a spol, no nejake mena na maratonoch si ako decko nepamatam Kto vyhral OH maratomn a podobne…

Rychlost som pravdaze vyuzival pri futbale, hokejbale, baskete, volejbale…mrstnost, vybusnost..takze preto som sa chcel aj zlepsovat a byt stale rychlejsi a rychlejsi no neskor …aj tu rychlost udrzat a nevykapat po par sprintoch za loptou. Spoluziaci neskor nechapali ako mozem pocas jedneho futbalu odbehat tolk osprintov a este stale vladta behat za loptou…niekedy aj 3–4hodinove futbaly s chalanmi cez vikend bez vody a jedla.

Ale zeby som chcel behat len tak…a hned na maraton, pff To mozno o niekolko rokov ako dalsia meta. Jedna taka meta sa mi uz splnila, bol som na Weltklasse Zürich dva tyzdne po OH v Pekingu s Boltom a ostatnymi…a dva dni na to zase Lausanne…Dalsim bolo „spolocny“ beh s Hailem na 1/2M vo Viedni → dovod preco som vlastne zacal viac trenovat dlhe behy…ale to je uz off topic..len k tomu dovodu preco sprinty a nie maraton 

K Barus bych nebyl tak kritický. Na rozdíl od dalších jsem měl možnost s ní promluvit osobně a nepřišlo mi že by měla přehnané sebevědomí a nereálné vidění situace. Je jasné že její věk vysvětluje mnohé a ke spoustě věcí je přirozeně třeba dozrát. Hlavní trať má 800 m čemuž její trénink odpovídá (zde jsou intervaly na místě) a delším se věnuje pouze doplňkově a zatím se spokojuje s tím že jí dosavadní přístup stačí k úspěšným umístěním. Kdyby se chtěla v budoucnu na delší tratě vážněji zaměřit, tak tomu trénink přizpůsobí. S raděním je to složité, těžko určovat kdo v diskuzi smí či nesmí rady dávat, prostě kdo má k tématu co říct tak napíše a čtenář si to musí inteligentně přebrat a ne slepě nekriticky přejímat všechno co se na netu dočte. Neosobní komunikace na netu dost zkresluje a snadno při tom vznikají různá nedorozumění a kontroverze. Mohl bych dlouze vyprávět o svých zkušenostech z mnoha zájmových diskuzních fór a nerad bych zde viděl opět podobné jevy. Jelikož většina lidí na fóru běhá jen amatérsky, tak mně docela zajímají příspěvky lidí co naopak běhají závodně, i když jejich informace pro mně vesměs nejsou adekvátní a přímo využitelné, ale čistě jen ze zvědavosti a touhy po širším poznání se rád poučím a poznám odlišný úhel pohledu.

Fakt, že když jsem se prvně dozvěděl o těch dorosteneckých výkonech, tak mně taky překvapila úroveň. Měl jsem vždycky za to, že závodní atleti jsou už v tomto věku někde úplně jinde a teoreticky bych se jim nemohl vůbec rovnat (ani holkám). Tohle opravdu nesvědčí moc příznivého o stavu naší atletiky, ale to je věc celého systému a ne jednoho člověka. Kritický pohled je jistě na místě, ale přimlouval bych se za umírněnost. Přeci nechceme naše potenciální atletické naděje úplně demotivovat. Buďme rádi že dneska z mladých vůbec někdo atletiku dělá přes všechny překážky co přináší současná doba. Sklon k důrazu na pořadí sice nepovažuju za správný, ale měl bych pochopení, asi každý kdo zkouší závodit tajně touží po vítězství a medailích, ale většina se toho nedočká. Mezi ženama je to relativně snazší, ale co jsem poznal tak mezi chlapy je konkurence mnohem tvrdší, úroveň výkonů úplně jinde a musím se prostě smířit s tvrdým faktem, že můžu bojovat leda tak o vítězství sám nad sebou a překonání nějakých vysněných limitů. Ovšem to už je věc osobního založení a přístupu jakou motivaci pro snažení a jaké uspokojení z běhu konkrétní člověk má.

>> kanovsky, 05. 12. 2012 12:22:56

Ja som to samozrejme pochopil hned od zaciatku, ale aj porovnavanie progresie vykonov je v jej veku nezmyselne, kedze ma za sebou len malo zavodov na najdlhsich a dlhsich tratiach (5000 a 1500m). Skratka v dorasteneckom veku sa berie uplne iny meter na porovnavanie vykonnosti, ako v dospelosti.

Druhou stranou mince je, ze taketo vykony casto dosahuju aj priemerne nadane ziacky, ale ona sa o svojich vykonoch nebavila. Mam doma jeden priklad podobnej vykonnosti v 15-tich rokoch a moja manzelka to dotiahla o dost dalej, nez ktokolvek zainteresovany v tejto diskusii – umiestneniami a aj absolutnymi vykonmi bez rozdielu pohlavia, s vynimkou dvoch diskutujucich… Takze, Barus, hlavu hore a makaj. Vykonnost v 16tich este nic neznamena, treba to dotiahnut v zdravi a v elane do dospeleho veku a poriadne sa potom do toho opriet.

Na margo poskytovania rad – tie moze dat hoc kto, ja by som vsak minimalne do momentu, ked potrebujem vedenie trenera, s nimi bol opatrny. Do vtedy by som bol skor na strane prijmania a ucenia sa.

>> PALOsvk, 05. 12. 2012 12:25:42

Ano, sprinty sice z amatérů systematicky běhá jen málokdo, ale zato mají mohutnou mediální odezvu a široké publikum vždycky víc zajímá nejrychlejší muž planety, než ten co nenápadně ukrajuje km z dlouhé trati. Běžný masový divák je netrpělivý a žádá si rychlou akční podívanou. Sám se na sprinty taky rád podívám, ale přeci jen už mi to připadá i na pohled hrozně krátké, pouhých pár sekund. Ovšem monotónní maratónská podívaná (na rozdíl od znalců nedokážu zachytit různé jemné nuance jež z toho dokáží dělat větší drama) už mi přijde přeci jen trochu ubíjející, takže preferuju zlatý střed. Více než atletický běh mně pasivně i aktivně přitahují další vytrvalostní sporty jako běh na lyžích a cyklistika, které mi přijdou zajímavější díky vlivu technologie a proměnlivého terénu.

Už na ZŠ jsem poznal, že sprinty nejsou zrovna mojí silnou stránkou, na druhou stranu zas mám velký respekt a obavy z nejdelších tratí. Proto opět sklouzávám do středu, ani moc krátké, ani moc dlouhé. Při sportovních hrách přijdou sprinterské vlohy jistě vhod a to nejen maximální rychlost, ale i akcelerace a rychlé změny tempa i směru. Což mi opět příliš nevyhovuje, mrštnost a výbušnost mám mizernou, spíš mi vyhovuje držet delší čas tempo bez větších výkyvů.

Jak se říká nikdy neříkej nikdy, ale zatím k maratonu též neinklinuju. Zkoušet ho zaběhnout jen abych si dokázal že na to mám nechci, pokud bych se pro takový cíl rozhodl, chtěl bych k přípravě přistoupit zodpovědněji, tak abych dokázal obstát se ctí a příliš neriskoval zranění apod. Jenže pro seriózní maratonský trénink bych musel zásadním způsobem překopat svoje priority a silně omezit jiné aktivity na nichž mi dost záleží. Takže takovou variantu do budoucna příliš reálně nevidím. S 1/2M je to poněkud příznivější, z různých zdrojů už jsem slyšel, že se to dá ještě zaběhnout z voleje bez zvláštní přípravy. Takže možná časem, až budu mít výrazně víc naběháno, tak bych se mohl experimentálně odvážit, ale v dohledné době moje ambice nepřesahují 10 km. I na ně pořád trénuju nedostatečně a větší objemy by přišly vhod. Není tedy divu, že relativně nejlépe jsem na tom zatím na vzdálenostech cca 1,5 až 3 km. Kratší tratě jsou na mně už příliš laktátové a na delší mi zas chybí vytrvalost. Bylo by však zavádějící z toho zatím něco hlubšího usuzovat. Teprv čas ukáže, které vzdálenosti mi nejvíce sednou a dosáhnu na nich nejlepších výsledků.

>> Petr_P, 05. 12. 2012 12:49:44

mna fascinuje jej vyrok ze ma dobreho trenera ktory vie co robi. Sancu najst takeho v CZE-SVK prietore…to skor cisla tvojich narodenin vylosuju v sobote na tatslotte ci v matese ci ako sa to teraz doma vola. Mame doma niekolko malo dobrych ci vybornych trenerov bezeckych ale ti nejdu podla systemu, ano system je zhnity a trener co ide podla neho nemoze mat nutne vysledky. Ked som videl 100m za 15s, tak som vzdal diskusiu. Ako prvak na gympoli 15–16 rocny som musel dat 12s aby som sa dostal do skolskej stafety 4×100m aj to iba do B, lebo da A sli ti co mali trenerov a boli v oddieloch, tato profi stafeta na stredoslkolsych hrach Bratislavy nedosniesla kolik do ciela a tusim sa aj medzi sebou pobili, boli totiz z 2 roznych oddielov a my 4 amateri v stafete B sme si vybehli medailu. Kedze holky su o 1s pomalsie ekvivalent by bol 13s pre 16-tku na telocviku holky za 15s doatli asi za 3 to by som ja dostal za 14s. Nemal som trenera behal som si obcas sam a robil som doplnkove sprint treninky. Ked som v 17 daval na telocviku v teniskach ziadne tretry ziadne startove bloky za 11.8 tak to hlavny telocvikar zaokruhlil na 12.2 alebo horsie pretoze nik co nema trenera zo systemu nemoze dat taky cas. Za tych 14, holky 15 to dal takmer kazdy kto nemal nejake problemy pripadne silnu nadvahu. Specialistka na 800m ma 100m za 15s, byt jej trener tak vratim CAS svoju registraciu, ospravedlnim sa vsetkym atletom co som kedy trenoval a spravil si trenersku triedu v kuzelkoch.

>> rudo, 05. 12. 2012 20:28:06

S trenérem mně to nepřekvapuje, naopak mi to přijde přirozené. Každý si instinktivně hájí to svoje a plná důvěra v trenéra je základní podmínkou funkční spolupráce. S odbornou fundovaností se neodvažuju hodnotit, kritické poznámky na systém jsem již ale zaregistroval nezávisle z více směrů a vesměs v podobném duchu, takže tomu přikládám významnou váhu. Proč zaměření na 800 m, odpověď je zřejmě prostá, protože nejsou lidi. V současných podmínkách kdy je většina mládeže degenerovaná nedostatkem pohybu a z těch co mají o sport zájem většinu přetáhnou atraktivnější sporty, tak je každý vážný zájemce o atletiku pokladem a lepší méně talentu ale zájem a snaha, než talentovaný bez zájmu co to fláká. Fakt že není obtížné domyslet, že když je slabší základní rychlost, tak to zásadně omezuje potenciál na 400 m a významně i na středních tratích, potom se nabízí klasické východisko v podobě přechodu na delší vzdálenosti. Některé limity jsou zřejmě pevně dané a sebelepší trenér s nimi nic nenadělá.

Tvůj rozbor časů na 100 m na mně působí zasvěceně. Co si matně vzpomínám z konce ZŠ (začátek 90. let), tak to tak nějak bylo, včetně známkování. To jsem dodnes nepochopil podle jakých šílených kriterií byly ty tabulky stanoveny, když většina lidí měla z atletických disciplín za 3 a hůře a na 1 měli obrovský problém se dostat i nadaní co dělali závodně nějaký sport. Pokud bereme že 1 znamená mimořádný talent a 3 průměr tak potom ano. Ale když podle toho idiot tělocvikář (zřejmě produkt tebou kritizovaného systému) chtěl vážně známkovat a byl schopný lidem zkazit vysvědčení tak to už bylo na pováženou. Mně osobně takové zážitky dost znechutily sportování i konkrétně běhání a cestu jsem k tomu zpět našel až po delší době a složitějším vývoji.

>> Petr_P, 05. 12. 2012 22:15:13

ja som telocvik standartne mal za sprinty vzdy za 1 (60 a 100) a aj za stredne trate za 1 (1km) – km bol makky tam stacili nieco pod 4 minuty

ale skok do dialky som mal za 4, proste som sa nevedel nijako odrazit len som prebehol piesok

ovsem pointa je inde telocvikar nas len skusal ale nas netrenoval, co robili aj ucitelia inych premetov len skusali davali pisomky ale latku moc nevysvetlovali, proste ak si sa dokazal nauzit z knizky alebo ta mal kto doucit a tak sa cakalo aj na telocviku ze sam doma trenujes alebo ze ta rodicia vozia do klubov alebo sa ti venuju… proste ucitel je len testovatel rodicov svojim sposobom

avsak trener – rychlost nie je dana ani od Boha ani od Darwina, rychlost je vyborne trenovatelna schopnost a to nielen u deti a tak kazda holka co ma 2 nohy je trenovatelna pod 14 sekund ak chodi na treninky na drahu 3× do tyzdna

systemu chyba aj pravidelne spartakiadne nutene hybanie

>> rudo, 05. 12. 2012 22:57:34

Správý postřeh, o tělocviku nás nikdo nic pořádně nenaučil a systematicky netrénoval a potom se očekávalo že budeme pravidelně podávat výkony na známky. To mi přijde postavené na hlavu. No a buzerace za špatné výsledky přímo zvrácená.

Pani, tema je o treningu na 1500m a Vy preberate kvality trenera jednej diskutujucej bez toho, aby ste jeho vysledky a najma pristup ku zverencom poznali. Nie je to trosku mimo misu?

Aj ked s Vasimi postrehmi v niecom suhlasim a chybu v pristupe naprostej vacsiny telocvikarov a trenerov vidim, pricom pricina lezi najma vo vychove deti ku sportu a k pohybu, aj tak je to mimo temy.

K teme je mozno Rudov postreh o trenovatelnosti rychlosti a o tom, ze nie je produktom genetickych danosti. Zial, rychlost sice trenovatelna je, najma zvysenim sily a schopnostou aktivacie svalovych vlakien a rychlostou prenosu nervovych vzruchov, ale limity mame dane geneticky. Ako som uz spominal, za danosti v tejto oblasti sa treba podakovat matke (nie otcovi). Niekto s absolutnou prevahou pomalych svalovych vlakien nebude nikdy behat 100ku pod 12s, mozno pri systematickom sprinterskom treningu, 12,8 az 12,4s, ale to je tak strop, zaroven by vsak musel nutne kompromitovat svoje prednosti – vydrz. Asi podobny vykon, ako niekto, kto pri systematickom treningu zabehne 1500m tesne pod 4:20 (nic moc, medzi nami), 5km za 15:55, alebo maraton za 2:40. Slusne casy, ale len pre snaziveho rekreacno-vykonnostneho amatera, co sport robi iba pre radost. Podobne je to u zien, kde dievca s prevahou pomalych svalovych vlakien, bez rychlostnych a odrazovych danosti moze zabehnut po systematickom sprinterskom treningu mozno tesne pod 14s, ale je to na hony vzdialene vykonnostnej spicke v republike a este dalej od svetovej. Tie 3s na 100m su ekvivalentom 45–50s na 1500m a 3minutam na 5km. Pri dlhsich tratiach si poviete, ze 17minutova 5ka je predsa pre zenu slusna, ale to je vykon 15minutoveho (skor 15:30) muza, ktory ziadnu vodu nenamuti, vyjma lokalnych pretekov. To, ze takych zien mame pramalo, je skor otazka do plena pre trenerov, preco… Na taku uroven sa moze dostat aj menej nadana, ale systematicky trenujuca zena. Nadany muz a nadana zena by mali behat na 5km do 1 minuty od svetovej spicky a do 15s na 1500m. Na 100m do 0,8s. Povedzte, kolko bezcov malo tento rok v CR a SR cas 10,5s a lepsi na 100m (resp. 11,5s u zien)? Kolko malo cas 13:50 a lepsi na 5km (resp. 15:30 u zien)? A nadanych ludi najdete na kazdej strednej skole aspon par… Zo vsetkych skol sa najde na kazdu disciplinu aspon 3–4, co maju nielen talent, ale aj chut trenovat. Na to vsak potrebuju spravneho motivatora – trener musi byt v prvom rade ludsky manazer a az potom studnica vedomosti, najma v mladom veku, ked sa vytvara vztah ku sportu. Takze nie je vhodne vzdy sudit trenera podla absolutnych cisiel, skor podla toho, kolko jeho zverencov sa aj 10 rokov po dosiahnuti dospelosti stale venuje SUTAZNEMU sportu. Len taki treneri su dobri treneri mladeze.

>> Mato, 06. 12. 2012 08:18:31

ano suhlas, ale ked napisem ze rychlost je trenovatelna, tak tym nemyslim ze zober hockoho a sprav z neho rekordera ale myslim tym ze ziadna holka ak sa zameriava na 400–800 predsa nemoze zostat trcat na 15 sekundach to je pruser jak mraky. a zrejme nie je typ s pomalymi vlaknami

no nic pozrime sa na to inak:

1500 zvycajne je alebo kombinacia 800–1500 alebo je to typ 1500–5000 a kazdemu kto sa chce 1500 venovat by malo byt jasne ktoru z tych 2 situacii si vyberie alebo ktora mu je prirodzena a podla toho sa musi aj trenovat

>> Mato, 06. 12. 2012 08:18:31

Pravda, diskuze sklouzla docela dost mimo, jak se ostatně často stává. Sám jsem se nechal příliš unést k obsáhlejšímu vypisování, jako už v minulosti mnohokrát v nejrůznějších diskuzích (moje slabina). Přitom to zpočátku nebylo mým úmyslem. Do této debaty jsem se zapojil (mimo reakce na člověka řešícího trénink na 3 km)z toho důvodu, že mi zdejší reakce na Baruš přišly až příliš kritické a přísné, podané stylem který jí moc nepomůže, ale spíš zdeptá a odradí. Prostě by dle mého bylo na místě více toho lidského přístupu, motivace a psychologie, jak uvádíš závěrem.

>> Petr_P, 06. 12. 2012 22:26:31

akurat ze Barus pomoc odmieta, ona ju nechce a nepotrebuje, takze tu vobec neslo o snahu jej pomahat , len sa jej prispevky pouzili ako priklad toho kam to az dospeje s nasou atletikou ak sa k tomu pristupuje nespravne.

Keby Barus naozaj pomoc chcela a bola ju ochotna prijat, tak ako so vsetkym, najprv si clovek musi naozaj uvedomit kde je, celu holu tvrdu realitu, lebo len ked mas presny vychodzi bod mozes zacat kracat smerom ktory ta z toho dostane

a tiez plati porekadlo – ak budes stale robit to iste nemozes cakat iny vysledok.

ked sa stratim niekde v lese a vobec neviem kde som, nemozem ani vediet kade sa mam vybrat, ale ak mi niekto ta moje suradnice na mape cim presnejsie tym lepsie, tak si mozem lahko najst sporavny smer a cestu, pokial nie som ten typ ze chcem byt stale zabludeny a bavi ma chodit stale dokola a spoliehat sa na to ze ved ta pernikova chalupka predsa niekde uz musi byt

>> rudo, 06. 12. 2012 22:45:59

Jde o formu podání, tak aby komentář/rada/kri­tika mohla být vstřícně přijata a nevyvolávala u druhé strany automaticky odmítavý postoj. Víc bych to už raději nerozebíral.

>> Petr_P, 06. 12. 2012 23:06:50

moja skusenost s pracou s ludmi co nevedia si vyriesit situaciu je ze pekne zaobalene podane veci su nepochopene, obliatie studenou vodou ale jasne kazdy pochopi. rozhodnutie ci prijat alebo neprijat na zalozene na inom, ale opakujem nik ju nechcel presviedcat, nikomu nezalezi na tom amo beha alebo bude behat islo o sirenie spravnych informacii pretoze neskuseni bezci by sa mohli dat popliest

Ze zvědavosti jsem si v pátek vyzkoušel 1500 m, ovšem na páse a s 0% sklonem, takže to není zcela „regulérní“. Byl-li kalibrován a jak, též netuším. Na druhou stranu, nejvyšší nastavitelná rychlost je jen 20 km/h, což je jistě limitující… :o)

No byl to nerozum. Po 3 týdnech bez pohybu, s plným žaludkem a bez rozehřátí jsem to odpálil rovnou na max. Čas a vzdálenost jsem počítal až od okamžiku plné rychlosti. Sice jsem to „uvisel“ za těch 4'30", ani očekávané zakyselení po půlce nepřišlo, ale nechal jsem na tom průdušky. A nejen kvůli suchému vzduchu.

To nejhorší totiž teprve mělo přijít, nejspíš proto, že jsem místo vyklusání jen pár minut chodil. Následoval pocit, že „vydýchávám železo“ (zřejmě překrvení) – to jsem už dlouhá léta nezažil. A husté sliny a nutkání na zvracení – to jsem po běhu nezažil ještě nikdy. Už ale aspoň vím, o čem jste tu někteří psali… :o(

Snaha udobřit si průdušky následnou saunou naštěstí vyšla, nevolnost však trvala ještě hodinu po běhu. Teď jen zbývá zaběhnout si „skutečných“ 1500 m, ale to až tahle vzpomínka trochu vybledne…

>> oblivion, 19. 03. 2013 13:30:45

Ach, az mi skoro bolo doplacu od dojatia tak pekne si ten pocit opisal. Ja som nieco velmi podobne zazival na 400vke a najma 800vke a uplne najviac po preteku v hale. Kazdopadne ten cas bude asi velmi skresleny na tom pase.

K tomu „zeleznemu“ pocitu by ti nepomohlo nic a cudujem sa, ze to na teba prislo az neskor a nie hned po behu.

Mozno som masochista a v tu chvilu, ked ma clovek tento pocit, by ho najradsej nemal a nadava si v duchu, ze to uz nikdy ! nepobezi (to nutkanie na zvracanie, ale najma to zelezo v ustach a plucah je naozaj nechutny pocit)…tak…teraz by som tento pocit opat rad zazil 

Uvidime dnes na tych intervaloch, budem sa k tomu asi priblizovat…

kazdopadne PALEC HORE za taketo pokusy a zistene pocitov.

Když jsem to tu tak četl tak jediné co jsem trénoval byla poska a běhaní krátkých překážek a dal jsem za 4.49 1500m jelikož mam z toho silné nohy a lehký běh