>> GriseLouve, 13. 04. 2011 17:56:17

Začínala jsem jako Ty,i když fyzičku jsem měla z fotbalu a házený. Ale něco jiného je běhat trasy. Najednou jsem se musela naučit dýchat(když běháš za míčem ani si to neuvědomuješ) a zjistit jak nejlépe se mi běhá. začala jsem 2009 a i teď mě kolikrát bolí holeně nebo mi ten den zrovna nesed, ale ten běh chybí a tak vyrazíš. Tratě byli krátké od 3 do 5km chůze běh a postupně to narůstalo. A když už teď Tě to baví tak už vydržíš;-) A propo se mnou byl párkrát manžel, ale byl v Tvé roli, i když já běžela jeho tempem, tak se mu to taky moc nezamlouvalo. Tak má prostě své kolo a brusle:-D Přeji hodně úspěchů v běhání a naběhaných kilometrech.

>> pam65, 13. 04. 2011 18:40:45

Děkuju!

>> GriseLouve, 12. 04. 2011 10:11:09

Grise, mám taky podobnou zkušenost. Ne, že by mě po celou dobu běhu něco bolelo (jen koleno se sem tam ozývá), ale lehkost mi chybí určitě…! Spoléhám jen na intuici a na to, že dokážu poznat, kdy má moje tělo dost (kdo jiný by to měl taky poznat, což?:-) Věřím, že tohle dokážeš i Ty! Nenech se odradit a důvěřuj si! Ten vnitřní lakmusový papírek jde stejně z vnějšku špatně nahradit, i když je tady plno běžců, kteří mají s bolestmi plno zkušeností a určitě se o ně rádi podělí…:-)

Já bych tu žádnou antipatii vůči nováčkům neviděl. Sám jsem tu nováček. Je jedno, jestli příspěvek napíše začínající běžec nebo člověk, který už tu nějaký rok či měsíc visí. Já měl jen podobný pocit jako Kostěj, že to tu spíš začíná připomínát elektronickou zdravotnickou knížku.

Právě jsem se vrátil z tréninku a můžu ho popsat dvěma způsoby, oba jsou pravdivé:

Dneska 24 km po asfaltu. Déšť a vítr, silnice skoro prázdné. Na opuštěné cestě jsme se nadvakrát očumovali se zajícem, kolem pastvin jsem se honil se stádem býků. Jen jsem doufal, že ten ohradník je pod proudem. Kopce v druhé půlce daly zabrat. Krupicka rulez.

anebo

Dneska pekelných 24. Nový boty, takže po doběhu 2 puchýře. Před vyběhnutím mě tahalo lýtko a bolelo koleno, když jsem špatně došlápl. Celý běh se mi vracelo píchání u srdce, pravé koleno pobolívalo. Od 18. km velká bolest v nártu, asi moc dotažená bota. Jinak už jen lehká bolest v kříži.

Nezlehčuju to, je to určitá nadsázka. Chápu, že sdílené obavy i jakékoliv jiné pocity jsou daleko příjemnější a i já visím na behej.com denně. Rozumím, že někdo bojuje se zdravím víc, někdo méně. Každopádně všem držím palce, ať je zdraví neopouští nebo se navrátí. Lide, navrátí.

Já myslím, že čím víc je člověk mladší, tím míň se musí starat o různá píchání a bolístky. Když jsem začal prvně pořádně souvisle běhat, někdy v roce 2006 nebo tak z úplné nuly, nijak jsem to neřešil a v mladickém entuziasmu jsem to prostě rval skoro co to šlo a podle přístupu no pain no gain jsem za rok běhal poměrně slušně. Jediné, co mne trochu rozhodilo byl maraton.

Asi do roka jsem se (běh v tom byl nevině) dlouhodobě zranil a nemohl se z toho skoro 3 roky vyhrabat (Peggy neděs se :) ). Takže jsem skoro z nuly začínal znova. Prvně jsem to udělal tak, že jsem šel sedm kiláků v kuse. Bylo to tvrdý, druhý den jsem se skoro nezvedl z postele, ale rozešel jsem to a pak jsem šel běhat zase. Do týdne už nejhorší bolesti (namožení) po bězích odešly a šlo to. Jenže byla zima a něco mi na noze nefungovalo, takže jsem musel záhy zase přestat běhat, protože to byl spíše funkční problém. Běhat jsem začal až zase asi po 7 měsících. A podobně jako vždy. Šel jsem do toho po hlavě. Jediný princip, který jsem dodržoval, byl ze začátku neběhat dva dny po sobě. Prokládat to jinou sportovní aktivitou považuji za důležité.

Samozřejmě, že tohle všechno si můžu dovolit, protože jsem mladý. Ale i teď, se zkušeností s dlouhodobým zraněním si dávám bacha, jakmile mne začne něco bolet. Prostě trénink s bolestí nezačínám. Když něco bolí, končím. Nemyslím ale namožené svaly. Ostatní drobné bolístky musí člověk rozlišovat zkušenostmi.

A odpověď na otázku jestli to někdy přestane bolet? To záleží na Tobě. Po určitém čase se lze dopracovat do stavu, kdy si člověk v klidu odkluše ráno 8 nebo 10 kiláčků a může nastartovaný začít den. Pokud se ale vydáš cestou neustálého zlepšování, tak to musí bolet. Jinak se člověk nikam neposune.

>> scott2011, 13. 04. 2011 19:18:09

Jo, dneska se mi taky běželo dobře, i když si doma ťukali na čelo … venku padal sníh s deštěm a já si brala rukavice. Nakonec jsem se stejně oblékla o jedno triko zbytečně navíc, pořád se učím. Lesopark byl úplně prázdný, ani koně v ohradě, jaká byla slota. Běželo se mi doslova úžasně! Po cestě zpátky jsem potkala starého pána venčícího psa, který mi účastně potvrdil, že počasí je hrozný a já mu oponovala, že se běží skvěle. A holčinu o něco mladší než já, též venčící psa a též běžící a podobně zakuklenou jako já se kterou jsme si věnovaly nadšený úsměv. Taky se mi při tom deštivém běhu podařilo rozlousknout, proč mi SportyPal v mobilu vypadává a nepočítá (problém mezi klávesnicí a židlí). Déšť asi bystří smysly. A nejlepší byl běh po hrázi rybníka. Má ráda vodní plochy (jakékoliv) za deště … A při tom všem mi bylo skoro jedno že mě to pravé lýtko pořád tahne 

>> GriseLouve, 13. 04. 2011 19:45:51

A o tom to je

>> Luckyboy, 13. 04. 2011 19:33:56 Pokud se ale vydáš cestou neustálého zlepšování, tak to musí bolet. Jinak se člověk nikam neposune.

Záleží asi na míře a rychlosti toho „neustálého zlepšování“. Věřím, že je možné se dlouhodobě zlepšovat i bez bolesti, byť zlepšování neprobíhá příliš rychle (v mém případě na maratonu z 5:02 na 3:18 za dva a půl roku) a je pravděpodobně limitováno určitou hranicí, za kterou se bezbolestným běháním nedostanu (věřím však, že jsem ji ještě nedosáhl).

Myslím, že to není o věku. Jsem stejně stará (nebo mladá) jako Kostěj a přitom věčně řeším bolavá kolena a nebo natažený sval. Prostě někomu je dáno shůry a někdo musí bojovat. Tak jako se vším v životě. Chce to jen trochu empatie a pochopení na všech stranách.

>> Luckyboy, 13. 04. 2011 19:33:56

Pěkně popsáno, jen s malou připomínkou: mladý si jen připadáš, ale už nejsi. 

>> kanovsky, 13. 04. 2011 20:16:08

Jo, ale nejde mít „strategii“, že výkonnost bude mít vrchol v 70…

sex a beh. kedy ta bolest prestane ? a preco by vobec mala byt bolest ? Ked to pri sexe a pri behu boli, tak sa ponahlame prilis rychlo tam, kde to este nie je pripravene. sex a beh, niekto tu bolest potrebuje, je to prenho dokaz vitazstva nad svojim aj cudzim telom. sex a beh, preco do nich vobec ideme ? koli pocitu stastia ? alebo si nieco dokazat, uspokojit EGO za kazdu cenu, urobit si ciarku , v treningovom denniku zapisat km. Su ludia co stastie bez bolesti nedosiahnu. nedosiahnu bez bolesti pocit uspokojenia.

Vsetkym ludom co nie su od bolesti zavisli, prajem vela stastia a peknych zazitkov pri sexe aj pri behu, bez toho aby vobec bolest stretli a spoznali.

ak pri sexe a behu pride bolest, je to signal ze nieco robim zle.

nemusim predsa kopirovat treningovy system co ma boli len preto ze system bol publikovany v nejakom akoze bezeckopm casopise, a tiez si nemusim vyklbit panvu len koli tomu ze v Kamasutre su nejake obrazky

>> GriseLouve, 13. 04. 2011 19:45:51

Dneska jsi to napsala krasne a jde citi, ze sis to dnes uzivala 

Jen takova otazka, jak ma clovek poznat jestli je to jen zacatecnicke boleni a nebo neco vaznejsiho???

>> katkaty, 13. 04. 2011 23:20:49

Laicky bych řekla, že pokud mě cokoliv bolí krátce – tzn. táhne (to proklaté! ) lýtko a po doběhu to během půl hodinky přechází, tak to je prostě jen z nezvyklé námahy. Pokud mě bolí kolena ještě třetí den tak, že nemůžu vyjít/sejít schody, bude v tom možná něco víc.

Ale pravda samozřejmě může být úplně jinde

>> GriseLouve, 14. 04. 2011 08:09:04

Řekl bych, že je (velmi zjednodušeně řečeno) dvojí druh bolesti: bolest nevyhnutelná (která člověku pomáhá a zušlechťuje ho) a bolest, které se dá vyhnout a která ho deprimuje a ničí. Ta první, nevyhnutelná, bývá jak duševní, tak ryze fyzická: napínají se k hraniční mezi duševní a fyzické síly, pro vlastní dobro a pro dobro druhých, při podstatné znalosti toho, proč to dělám, a vědomí, že taková bolest paradoxně sama léčí, ano, i slouží a prospívá. Ta druhá, které se dá vyhnout, je právě bolest ze zranění, z neznalosti, z neochoty se zastavit, poslechnout. Je to bolest zbytečná; její zdroj je zřejmě kdesi hluboko a emanuje se v různých lidských činnostech. Běh je překrásný způsob pohybu světem, je nenahraditelný. Ovšem v případě, kdy se po léta vracím dokonce i z tréninkového či volného běhu (!) zrasovaný jako horník, nebo dokonce jako invalida, napřímil bych síly k hledání jiného pohybu. Je jich na světě přece dost, nebo ne? Hodně štěstí.

>> kanovsky, 13. 04. 2011 20:16:08

>> forest, 13. 04. 2011 22:57:21

Tomáš to vystihl poměrně dobře. Jasně, že když budu běhat „jen tak“ a nebudu se blížit a překonávat svoje hranice v tréninku, tak se budu i tak, jenže nepatrně k potenciálu, zlepšovat. Jenže pokud mám výkonnostní ambice = chci se jakkoli zlepšovat a tomu zlepšování věnuji čas, tak přes ty hranice jít musím. Jinak si lžu do kapsy a zlepšovat se nechci, protože bych proto musel něco udělat a to „něco udělat“ prostě bolí. Přemýšlením od stolu, ač je mentální trénink taky důležitý, prostě lépe desítku běhat nebudu. Od jisté rychlostní hranice mi nemůže stačit jít se párkrát týdně proběhnout tak, jak mi to je příjemné. Holt se musím taky donutit jít běhat na dráhu, jít běhat kopce, delší tempové běhy, fartleky. A komu kvalitní trénink nepřipadá těžký (= bolí), tak ho dělá špatně.

>> milan, 13. 04. 2011 21:34:43

Do debat o věku bych se být Tebou raději nepouštěl . Když jsem začal běhat, nebylo mi 27 jako teď, ale cca 23, to zas tak hodně ještě není :).

>> rudo, 13. 04. 2011 23:20:10

Ale tady se snad (doufám) o bolesti nebaví nikdo jako o bolesti například ze zlomené nohy. Když se řekne, že trénink „bolí“, tak to znamená, že náročný, vyčerpávající, že jde po hranici možností, aby se ty hranice posunuly. Ne že si někdo přetrhl vazy v koleni.

Pokud má autorka vlákna hranice např. v tempu 6 min/km na 3 km, tak když se jim blíží, tak to holt „bolí“. Já bych jí sice místo toho doporučil třeba chodit, ale to je vedlejší. Takže bych to zase být Tebou tolik nedramatizoval :).

>> Luckyboy, 14. 04. 2011 10:25:59

Mohl bych se zeptat, jaký je dle Tvého názoru můj potenciál, řekněme na desítku a na maraton, kdybych trénoval „pořádně“, myšleno do bolesti nebo přes bolest? Děkuji předem za názor.

>> Luckyboy, 14. 04. 2011 10:25:59

Záleží na jakou konkretní distanci trenuješ. Jinak asi bude bolet trening na střední trať a jinak např. na maraton, kde stačí běhat kromě OV tempové běhy i dost pod ANP. A my starší občas i rychlost. 

Pro nás hobíky má hlavní treningový efekt pravidelnost a dlouhodobost.

>> Komsomolec, 14. 04. 2011 08:36:18

Kdyby se beh neslucoval s (mym) zivotem, nepokousela bych se. 

>> Luckyboy, 14. 04. 2011 10:29:33

Autorka vlánka má hranice zatím velice nízko, ale hodlá pracovat na posunutí.

Jak už jsem tu několikrát psala, tohle vlákno měla být lehká nadsázka, kdo mohl tušit že se to tu zvrhne téměř v bojiště 

Autorka vlákna není hloupá a ví, že po třech týdnech pokusů o běh nemůže běhat x kilometrů a navíc bez bolesti (pro upřesnění – bolestí myslím bolest svalovou, ne bolest z natržených vazů, zlomenein a podobně) … Autorka vlákna se jen těší až bude moct 

Nevim jestli to bude znit divne. Ale kdyz vyloucime bolest ze zraneni, tak vlasne pri behu nic neboli. Myslim, ze k tomu chybi spravne slovo. Rozbehnu nejake tempo a dostanu informaci ze stehna – jsem stuhle, potrebuji rozehrat a bude to OK. Nebo dostanu informaci, jsem stuhle a fakt unavene po vcerejsim treninku, OK to nebude. Nebo informace tohle tempo je moc rychle, zacina se hromadit kyselina mlecna, takhle to dlouho nepujde. Nebo informace, to je parada, jsem uvolnene, plne energie, je to parada.

Kdyz si dam 1km intervaly boli to? No jiste! vhodnejsi slovo neznam. Ale v te “bolesti” je tolik informaci, ze tohle jedno slovo je vlasne uplne nanic. Lesi by bylo – citim to – jako pocit, ne jako smrad :). Jinak to citim pri rychlych intervalech, jinak pri dlouhem tempu. Podstatne je vyhodnotit, jestli to co citim je spravne a uzitecne, nebo jestli to je skodlive. To se ale musi naucit kazdy sam, poslouchat co mu telo rika.

>> kanovsky, 14. 04. 2011 10:34:44

Od stolu si o nikom nic ohledně potenciálu netroufám tvrdit. Osobně si myslím, že pokud je člověk zdravý a není přespříliš starý :), neměl by mít problém dostat se třeba hluboko pod 40 minut na desítku. Dejme tomu 37 nebo 36 minut (pokud chce). Pak už je to nejspíš spíše otázka talentu.

>> milan, 14. 04. 2011 10:46:23

S pravidelností a dlouhodobostí bez výhrad souhlasím. Jenže bavíme se tu o posunování hranic. Někde výš jsem psal, že stačí přežít začátek (dejme tomu prvních pár měsíců) a pak se dá celkem v klidu běhat jen tak a pouze si udržovat výkonnost. Člověk si během především odpočine a nakopne ho. Pro někoho, kdo se snaží trénovat kvůli výkonnosti to je v podstatě kompenzační/re­generační tem­po.

Jenže když běžec rezignuje na pouze rekreační pojetí běhu a začne řešit trénink a jak být rychlejší nebo co nejrychlejší na dané trati, obávám se, že to bez občasných tréninků, co bolí nejde. Neříkám, že musí bolet každý trénink, to je blbost. Máš pravdu v tom, že čím je trať, na kterou se běžec připravuje kratší, tím je bolest „hmatatelnější“. Přece jenom trénink na toleranci laktátu nebo trénink nad ANP prostě bolí.

Když odhlédnu od časů na maraton kolem 4 hodin nebo na půlku kolem 2 hodin (nechci tím nikoho prosím dehonestovat), kde se stačí dostatečně dlouhý čas „jen“ hýbat, tak na rychlejší časy potřebuješ hlavně objem. A sám víš, že není lehké se k dlouhým běhům donutit. On trénink nemusí „bolet“ nutně jen skrz svaly (například mne hodiny německého jazyka ve škole taky bolí :) ). Může bolet i v hlavě. A to nemluvím o únavě pohybového aparátu – chodidel, kloubů, nebo zad, které se objemovým tréninkem a jeho navyšováním váže. Zkrátka a dobře, když chce někdo lepší časy, musí tomu obětovat jistou dávku úsilí, které zadarmo není.

>> GriseLouve, 14. 04. 2011 10:53:30

Já nemám pocit, že by se to tu zvrhlo v bojiště :). To, že už se poměrně značně odchylujeme od původního záměru vlákna je v nemoderovaných diskuzích běžné a řekl bych i žádoucí.

Když k běhu přistoupíš rozumně a bolest budeš využívat v dobrém, tak se k tomu časem dopracuješ . Ono to je celkem jednoduché. Pravidelně běhat a dostatečně a správně odpočívat :).

>> Luckyboy, 14. 04. 2011 12:59:30

téměř, těměř v bojiště

A směr vývoje je fajn plně mi vyhovuje.

>> Luckyboy, 14. 04. 2011 10:29:33

Kdybys kazdemu, kdo se nedostane pod 6:00/min doporucoval chodit, tak bych nejspis ani nikdy nebehal (mimochodem na tury chodim odjakziva a rad).

K tvym vykonum mam respekt, ale divas se na to z pohledu bezce, ktery ma desitku kolem 40:00. To je pro zacatecnika sci-fi a je rad, ze „nejak“ beha a to „nejak“ chce delat co nejlip a vyvarovat se zbytecnych chyb.

Spousta lidi ma taky jine ambice. Pro nektere je beh forma relaxace, de-stresu a ani nemaji snahu se dostat pod 40 nebo vubec jezdit na zavody…Proste si daji treba 5–7 km 3× tydne a takhle jim to staci.

Autorce vlákna přejeme dále pevnou vůli (upřímně máš docela můj obdiv, ta shozená kila a tak vůbec) a jen ty nevinné bolístky bez následků. Já konečně začla zas s během po výronu koketovat a taky leccos cítím, ale tak nějak příjemně a je to úžasný pocit, že to zas vůbec jde.

>> xPablos, 14. 04. 2011 13:09:30

Já jsem taky přespříliš stará, ale takových nás tu bude asi víc:-D

>> xPablos, 14. 04. 2011 13:09:30

Pomalý běh opravdu není pro každého. Chopin (myslím) pravil: „Neumím tu skladbu tak dobře, abych ji zahrál pomalu.“ Jack Daniels, když probírá „EASY“, tak píše, že ne každý to technicky zvládá a může se i zranit – tak má pak běžet rychleji.

Pomalý běh začátečníka je něco úplně jiného než pomalý běh pokročilého běžce. Myslím, že je zdravější a zábavnější začít střídavým svižnějším během než se ploužit. Z mechanického hlediska při dostatečné kadenci se kotník nedostane dost za tělo, takže se podílí na zvedání těžiště, místo aby odrážel tělo dopředu. Následkem je nižší kadence nebo pohopsávání (jogging).