Neplánuje někdo z tragédů taky šelu? Určitě to bude stát zato. :)

Sela opravdu stoji za to, hlavne pokud tam je bahno , ktere se mozna i stihne vytvorit, podle predpovedi pocasi. Letos, ale nejedu, chystam se na jinou moravskou MTB klasiku, a to na DRASALA.

Docela by mě zajímalo,zda pořadatelé v posledních letech upravili trať nebo omezili počet startujících.Z mojí jediné účasti v roce 2001 si hlavně pamatuji masakr v balíku na prvním km a souvislý vláček (do 40km,dál jsem se nedostal pro urvaný „šatlr“ )na úzkých cestách s velmi omezenou možností předjíždět.

no loni to byla take dlouha fronta lidi, kteri tlacili po uzkych lesnich cestickach, tlacil se vlastne hned i prvni kopec, kde by se dalo jeste i jet, ale jednak se puvodni cesta dost zuzila, a jednak si obcas hodne dopredu stoupnou i ti co tam nemaji co delat a uprostred kopce zacnou prehazovat na nejmensi prevodnik a zjistuji ze prehodit nejde a tak slezaji z kola nebo rovnou padaji do davu. Loni to bylo jeste obohaceno o to ze dlouha a kratka trat byla zcasti spolecna, a tak me uz vcelku unaveneho zacaly zhruba uprostred zavodu predjizdet davy odpocatych borcu, kterym jsem samozrejme i trochu prekazel, a to hlavne ve sjezdech, kde jsem si po cca dvou predchazejicich padech tolik neveril a jel jsem je s rezervou, tak abych dojel zdravy az do cile.

První kopec je stoupání lomem ?To se nám ještě podařilo vyjet a za ním se cesta zúžila.Pár bikových maratonů jsem jel,ale na Šele mě problém propustnosti trati připadal největší.Přitom je to škoda : krásná krajina,pěkný profil a efektní závěr.Bohatý pozávodní „kulturní“ program v pěkných exteriérech. :)

Fronta lidí tlačících kola po úzkých lesních pěšinkách je každoroční problém tohoto jinak pěkného závodu. Pořadatelé několikrát uvažovali o změně trasy tak, aby se nepropustné úseky (z hlediska velkého počtu lidí) jeli ve druhé polovině závodu. Ale vzhledem k tomu, jak jsou právě tyto úseky technicky obtížné, dávají organizátoři přednost „špuntu“ na trati. Já jsem Šela marathon jel dvakrát (v roce 2002 a 2004) a vždy se mi „špuntu“ podařilo vyhnout. Chce to jen hodně rychle vystartovat a na asfaltové silnici k lomu předjet co nejvíce lidí. Optimální je dostat se do první stovky. Samozřejmě, chce to na to fyzicky mít, protože takový začátek nemusí každý rozdýchat a ve druhé polovině závodu to pak může hodně bolet 

rychle starty je presne to co mi moc nejde a nemam je moc rad, protoze vim, ze vetsinu z techto lidi po hodine a pul jizdy stejne predjedu zpet, idealni pro me je hned tesne po startu delsi vyjezd do kopce po siroke ceste, tak jak to je treba na jizerske 50tce nebo na Trans Brdy

to jirkoun: Pokud se chystáš na Drásala (jak si psal výše), tak tamní start ti bude vyhovovat. Po startu se jede po lesní cestě asi 4 km do kopce. Jen se připrav na to, že se jede pořád do kopce nebo z kopce, roviny si moc neužiješ (asi 2 km). Je to hodně těžký závod. Jel jsem ho jen jednou a byl jsem hodně rád, když jsem po 115 km viděl cíl… Jizerská padesátka nebo Šela marathon se s obtížnosti Drásala vůbec nedají srovnávat.

jojo pocitam s tim, uz jsem cetl nejednu recenzi

Tak já na Drásala ještě nemám. Loni prvně krátkou Šelu a letos zkouším dlouhou. Pořadatelé naplánovali start ze dvou vln, tak snad špunty nebudou. Spíš mám obavy z deště. No uvidíme. :)

Špunty na trati budou. Možnost startu ze dvou vln je na Šela marathonu od roku 2004. Přesto na trati okolo 15. km tradičně vzniká špunt. Proč? Protože když už účastníci jedou na tento závod z celé republiky, chtějí si vychutnat to, co je na masových akcích nejzajímavější – hromadný start a obrovské pole jezdců, které jede pohromadě. Proto dává většina lidí přednost startu z první vlny. Ono totiž dívat se, jak balík mizí za humny a čekat třicet minut na startovní čáře na start druhé vlny, není nic moc.

To VlastaK: neco na tom je, z první vlny startovalo asi 600 borců a zbytek asi 300 z druhé vlny. Já, protože jel prvně, tak jsem jel pokorně z druhé vlny ale špunt stejně kolem 15. km byl, ale asi jen tříminutový. Další šputy byli někteří baikeři při sjezdu, ale člověk musí být trpělivý. Byl tam i jeden „borec“, co předjížděl v docela drsném sjezdu. Ty co předjel, tak měli co dělat, aby to ustáli, no a chvíli nato, ten co předjížděl, dělal kotrmelce ze svahu. Kupodivu se za chvíli škrábal v pořádku nahoru.

Jinak super závod, lehce sprchlo, nebylo tolik prachu. Jen já samozřejmě přepálil začátek a posledních 20 km jel nadoraz. Křeče v obou nohách jsem za jízdy s bolestivou grimasou rozehnal, ale už jsem nemohl zabrat a musel to dojet na půl plynu. Dost blbý pocit když tě každý předjíždí a ty nemůžeš nic dělat. Ale i tak jsem spokojený, dojet někde v půlce, tuším 441, spokojenost. Jen je mi divné, že při běhu nikdy nechytám křeč, ani když jdu na doraz a na kole vždy když se přiblížím ke své hranici. A to jsem poctivě dodržoval pitný režim, pravidelně jedl a měl i 2 solné tablety.