Pozri sa do fora ‚Zdraví, nemoc, bolest‘, tam je toho o achillovke dost.

Dovodov preco boli moze byt mnoho – od jednorazoveho zleho naslapnutia co nieco natrhlo, cez nespravny streching, pretazenie pri behu (hlavne beh do kopca, hrbolaty teren) az po blbu interakciu antibiotik…

Ako to boli? Je to tuhe a boli pri zatazi, ale da sa to rozchodit/rozbehat ked zacnes pomaly? Alebo sa to pri zatazi len zhorsuje? Opuchnute, bolave na dotyk? Kde?

Rozhodne sa treba vyhnut zhorseniu zranenia (= obmedzit pohyb co sposobuje bolest), ale treba prekrvit nech sa to zregeneruje (=striedat teple/studene sprchy, opatrny streching nech to privelmi nestuhne, …)

>> Esteban, 06. 04. 2011 18:32:54

Děkuji, už jsem se taky trochu uklidnila:) Nebude to nic hrozného..

Bolí při jakémkoliv natažení, takže při chůzi, běhu i protažení, rozchodit se to nedá, prostě bolí pořád, když nad tím přemýšlím, podobá se to nějakému natažení či namožení. Opatrné protahování trochu pomohlo, tak ještě uvidím a snad to bude brzy ok:) Děkuji a krásný zbytek slunečného dne:)

>> Tania, 06. 04. 2011 18:44:35

No, taky mě zezačátku bolelo všechno kolem kotníku, dodnes nevím co vlastně, ale tipl bych šlachy :) Bolelo to i při chůzi a bylo to o nervy, protože jsem strašně chtěl běhat a nějaká pitomá bolest mi v tom bránila. Zkoušel jsem to rozběhat (jeden z debilních návyků, že „rozběhat“ jde všechno), ale nakonec nepomohlo nic jinýho než neběhat.

Achillovky, či skôr ich okolie, ma bolelo vždy, keď som po dlhšej prestávke v behaní vybehol rovno do veľmi strmého kopca, ale nebolo to až také zlé, aby som nemohol behať aspoň po rovine aj nasledujúci deň. Keď som behával pravidelne, tak mi beh do strmého kopca nevadil a nič ma nebolelo.

>> Drahoš, 06. 04. 2011 21:56:25

Oba jste mě (ne)potěšili:) Mých pravidelných 5 km začíná aspoň dvoukilometrovým kopcem, i když nijak strmým, tak nevím nevím.. ale když ony Dejvice prostě jsou samý kopec:D

>> konik, 06. 04. 2011 21:33:06

No tak to jsem zrovna slyšet nechtěla:o) Neběhat je teď ta poslední rada, kterou bych chtěla slyšet, ale věřím, že je snad i jediná správná.. bohužel:-|

A kdy se to zlomilo, co se změnilo, že tě to už (doufám) netrápí?

rudo, tvrdíš, že ideální tepovka při treninku by měla být 120–130. Prohledal jsem archív a mám záznamy z Výstupu na Everest. Průměrná tepovka byla skoro 130 včetně odpočinků, chůze s kopce atd. Kolik jsem měl při cestě do kopce nevím, ale 150 to muselo být. NEBĚHAL jsem a vytrvalostní to bylo (30 hodin). Na cykloakcích (24 hodin a přejezd republiky) průměr cca 125 maxima kolem 150, takže opět jsem při pohybu jel přes 130 (v průměru je spánek nebo delší zastavení, kdy mě tep musel spadnout na 80 a méně). Tak buď mě běhá srdce rychle nebo udáváš nízké hodnoty. Nebo v Austrálii máte jiné stupnice .

P.S. A povídací rychlost mi funguje řadu let, naopak nosem umím dýchat, jen než se rozběhnu. Asi fakt budu divnej (a ještě občas lítám s vránou .

>> EvženGe, 06. 04. 2011 22:20:56

Evzen spajas 2 veci : trening a zavody(akcie)

idealny tep na trening je jedna vec, zavodi sa v inych tepoch.

vystup na Everest alebo prejazd EU na kople su ties skor zavody ako trening, na takcyh akciach mas tepy ake mas, proste musis drzat tempo so skupinou

v Australii nema nikto srdce, tu kazdemu len tuka na karbit. 

>> Tania, 06. 04. 2011 22:18:39

Zlomilo se to až po nějaké době… Bolelo mě to asi tak dvakrát/třikrát během prvních třech měsíců, pokaždé jsem musel skoro na týden vysadit. Pak už si pravděpodobně nohy zvykly a od té doby už tyhle problémy nemám.

Zkus seběhnout do Stromovky, kopec tak budeš mít až nakonec 

>> konik, 07. 04. 2011 08:46:46

Hmmm… dík za radu:-D

Nakonec jsem stejně slunečnému počasí neodolala a vyběhla na obvyklou trasu:o) Běžela jsem pomalinku takových 8 min/km a bylo to zajímavé.. asi třicet minut bolest, i když ne nepřekonatelná a pak najednou změna.. a zbytek jsem doběhla naprosto v pohodě a vysmátá:o)

Teď už to zase cítím, ale není to už tak hrozné, hodně pomáhá protahování a taky ta prokrvovací rada od Estebana:)

Tak uvidím, co bude dál, zatím je to rozhodování z minuty na minutu:)

Každopádně ale moc děkuji za rady a zkušenosti:o)

>> Tania, 07. 04. 2011 09:16:31

Ono to tak byva, ked je zranena slacha – ked sa zahreje, prestane boliet ;)

>> Tania, 06. 04. 2011 17:59:28

Já jsem najel po zkušenostech s dlouhodobým zraněním na následující režim:

• mazat (voltaren, mobilat, koňská mast, je to skoro jedno, ale člověk musí být přesvědčen, že to pomůže – placebo efekt :) )
• svalová zranění, začínající záněty atd. nahřívat. Pořídil jsem si termofor (ohřívací láhev) a mám ji na bolavém místě.
• přes noc, když to jde priznic na postižené místo
• striktně dodržovat: když to bolí, nehýbat se. Ideální je si najít pohybovou aktivitu, při které postižené místo nebolí. Je to dobré z psychického hlediska, aby byl člověk v klidu, netrápil se, že mu kondička uteče a díky tomu se to hojí rychleji.

Díky negativním zkušenostem s tím, že „to se rozběhá“ nebo „jsem mladej, tak něco vydržím“ mne donutily uvědomit si, že nejsem profík, že běhám hlavně kvůli tomu, že mne to baví a že nemá smysl kvůli pár výběhům znovu riskovat třeba zranění na 2 roky.

>> Tania, 07. 04. 2011 09:16:31

Peter má pravdu. Radostné pocity z toho, že se to rozběhalo obvykle následují ještě větší bolestí, když šlacha ztuhne. To, co popisuješ nevypadá na únavu, ale spíš dlouhodobé přetížení a začínající zánět.

Maž to a hodně masíruj (viz předchozí příspěvek) a choď třeba plavat, nebo jestli tomu nevadí inline brusle, tak jezdi na nich, případně kolo, ale tam achillovku trochu zapojuješ.

Jinak si koleduješ o problémy chronického rázu a z těch se budeš dostávat mnohem déle. Teď vysadíš běh plus minut na týden, ale jinak Ti taky hrozí, že nebudeš běhat třeba 4 měsíce.

>> Luckyboy, 08. 04. 2011 10:58:12

Určite nahrievať?? Mne bolo doporučený ľad! Ja som si pred 6 rokmi zranila zadný stehenný sval, pravdepodobne následkom obdobnej „mladíckej“ nerozvážnosti. Najprv mi dlho diagnostikovali ischias, až po pár mesiacoch mi tam ortoped niečo nahmatal a doporučil pred behom dokladný strečing a po ľad. Beh nezavrhol. Ničmenej noha sa furt občas ozýva a to ľadujem…a gelujem a mám obavy že už nafurt 

>> LuciaZ, 08. 04. 2011 14:01:54

Co moje amatérské znalosti ví, tak led (chlazení) by se mělo aplikovat jen těsně po zranění. Maximálně pokud trvá otok. Jinak když se postižené místo začne hojit, je vhodné ho zahřívat, protože to urychluje hojení (= zvýší se prokrvení).

Dodávám, že nejsem doktor, takže ten, kdo chce moje babské rady aplikovat, by si je měl raději ověřit z odborného zdroje.

>> Luckyboy, 08. 04. 2011 17:30:58

je to presne jak rikas, bezprostredne po urazu ledovat, pote ale zahrivat, natrzene svaly maji moc radi teplo :)Sice taky nejsem doktor, ale velmi cerstvou zkusenost nasledovanou hodinami na internetu a navstevou doktora :)

Lucia – jo, taky me bylo receno, ze se to rado vraci…

>> efca, 08. 04. 2011 20:35:02

Ďakujem vám za reakcie, skúsim opačnú terapiu, event asi zájdem ešte k doktorovi.

>> Luckyboy, 08. 04. 2011 17:30:58

…nám na masérských kurzech říkali totéž, takže myslím, že máš pravdu.

Navíc, když jsem měla problémy s ječným zrnem a ve výsledku jsem vypadala jako Kyklop, doktor mi říkal,že jsem udělala chybu v tom, že jsem pořád chladila, což se má dělat jen v počátečních fázích, následně se má paradoxně hřát…Je to trochu alchymie.;-)

chladenie ma zmysel v prvych hodinach zranenia aby sa zastavil prisun krvi do zraneneho miesta z roztrhanych cievok. Pretoze ta natecena krv potom sposobi opuchlinu a zapal a neumozni lahke zahojenie zranenia.

avsak akonahle sa cievky samozapchaju a prestane vytok krvi do zraneneho miesto, uz chladenie nema ziadnu cenu a po niekolkych hodinach zacne byt skodlive.

Cela chladiacia mania zacala, ked v TV vzdy ukazovali na futbale ranenych a masera ako bezi s kusom ladu cez ihrisko a priklada ho na zranene miesta – teda do 5 minut od zranenia, zmrazit zastavit priliv krvi – otupit nervove zakoncenia aby sa necitila bolest a sup hraj dalej, ligove body su dolezitejsie ako zdravie hraca ved po sezone kupime noveho, nenamrazeneho.

Ahoj, tak jsem se stejně ještě vrátila :o)

Nedočkavá s radostí začátečníka jsem nechala nohu dva dny odpočinout a dnes vyběhla zas… no bolí to, pořád hledám příčinu, ale proč se na vás dnes obracím – konečně jsem se definitivně rozhodla zainvestovat do pořádných bot, ony se pak možná moje problémy vyřeší z části samy:)

Zjistila jsem, že se bolest zhoršuje, pokud běžím po nerovném terénu – třeba traverzem svah, kde je noha pod poněkud nepřirozeným sklonem. Stejně tak mě bolí vnější strana chodidla – může to znamenat, že mám možná nějak nerovný došlap a mám se na to tedy zaměřit i při výběru bot?

Předem moc děkuji za názory, vážně nevím, co bych bez vás dělala:o)

>> Tania, 11. 04. 2011 22:05:50

nauc sa behat naboso na betone.

cim drahsie boty kupis, tym budes mat vacsie problemy

rudo má pravdu, postupně tomu taky přicházím na chuť…

>> Tania, 11. 04. 2011 22:05:50

dnesna mladez hlada instantne a rychle riesenia – telo tak, ako si prave zistila, nefunguje ;) 2 dni oddychu je malo. ak je to zapal slachy, tak by som dal minimalne 10 dni bez behu a potom uvedomele rozhybavat, nie behom… … ta bolest na vonkajsej strane, to nebude zo slachy, mas nohu zrejme pretazenu, co zas hovori v prospech aspon 10-dnovej pauzy. dokonca by som odlahcoval aj pri chodeni – ja mam prave podobne zranenie a ver mi, ze viem, ze to je otrava, ale ma to vyznam, aby si sa vyhla chronickym problemom.

doslap nema s tou bolestou zrejme nic spolocne. daj si 2 tyzdne pauzu od behu, zatial si precitaj knihu Born to run, ktora prave vysla v cestine a tenisky si chod vyberat az potom, urcite medzitym zmenis nazor ;)

>> Tania, 11. 04. 2011 22:05:50 Jsi začátečník, bolí zpočátku skoro všechno, tělo se přizpůsobuje postupně. Nerovnosti v terénu jsou dobré, protože noha se učí dopadat pod různými úhly, posilují se šlachy, kotníky (trvá to třeba i víc jak půl roku než nohy zesílí). Chce to cvičit s chodidly, aby posílila klenba (už se to na fóru probíralo víckrát). Boty (supinace/pronace) ani vložky to nevyřeší, možná budeš na chvíli cítit trochu úlevu, ale problém zůstane. Cvičení je základ a taky to chce čas než si tělo zvykne. Nevím jestli si máš dát pauzu a jestli dlouhou, já na pauzy moc nejsem. Zatím běhej spíš po rovném, pomalu a cvič s chodidly (hraj si třeba pod stolem s malým polovyfouklým míčkem, různě ho koulej, zvedej). Knížku Born to run (Zrozeni k běhu) si určitě přečti, je to kniha úžasných příběhů. A když budeš mít chuť poslechni Rudu a zkus to bosa a na betonu, naučíš se aspoň běhat přirozeným stylem hned od začátku.

>> mapo, 12. 04. 2011 10:29:25

Děkuji moc, jsem ráda, že někdo není vyloženě jen pro tu pauzu, do které se mi vážně nechce:o)

Tvoje rady zní logicky a dobře i mně, prakticky neznalé:) Zkusím a uvidím, snad to vyjde..

A běhání na boso? Je to strašně lákavé, někdy bych to zkusila moc ráda, jen určitě počkám, než dám nohy trochu do pořádku.

Děkuji všem a ať vás nic netrápí:o)

>> Tania, 12. 04. 2011 10:43:22

Typicky lidské. Vezmu si z rad jen to, co se mně hodí do krámu. Anebo jinak: souhlasím s těmi, kteří mají stejný pohled na věc, proč se zamýšlet nad tím, jestli není špatný (u sportovců začátečníků obvyklé a dokola se opakující: nejde mi běhat, jet na tepech pod 140, když píšou i druzí, že to mají stejné a cítí se taky dobře, není přece na vině velmi špatná aerobní vytrvalost, naopak je to normální stav, jsem prostě vysokotepec a nic s tím neudělám…)

Kdybys neriskovala chronické zranění a byla bys mi lhostejná, nerejpala bych. Co třeba nejprve navštívit fyzioterapeuta? Ať se ti to líbí nebo ne, bolest je známkou přetížení nebo rovnou už zranění a opakováním pohybu, který ji působí (způsobil), se nevyléčíš. Jak už psali druzí. Lépe vynechat teď 14 dnů než později půlrok.

Když si vydržela neběhat roky, zvládneš to i těch pár dnů než se dáš dokupy. Ber bolest jako přátelské upozornění, že je něco špatně. Kdyby se tělo chovalo jako hovado, neupozorní Tě a rovnou achillovku rupne, aby Ti s jistotou zamezilo dělat blbosti.

>> kámen úrazu, 12. 04. 2011 12:26:05

Teeeda, to byl útok:o) Já přece neříkám, že nemají pravdu, dokonce si myslím, že by rozhodně bylo rozumnější je poslechnout, ale mám prostě nešťastnou povahu a třeba se mi to (bohužel) jednou vymstí..

Proto jsem se radši chytla názoru mapy, mapoy???(pardon za skloňování), který je mi bližší.

Stejně ale díky za názor i varování.

>> Tania, 12. 04. 2011 12:51:14 Jen jsem napsala, že na pauzy moc nejsem…všechno „léčím“ pomalým během. Udělej ale samozřejmě to, co uznáš za vhodné.

>> Tania, 12. 04. 2011 12:51:14

Já bych to určitě neskloňoval. Ale ještě radši bych napsal „Martiny“

>> Tania, 12. 04. 2011 10:43:22

vezmi to logicky:

je mnoho sportovcov, ktori sa zrania napriek tomu, ze pristupuju k treningu maximalne uvedomele a pocuvaju vlastne telo.

ake myslis, ze mas vyhliadky s Tvojou „povahou“? ;) zit s hmotnym telom je celozivotny hendikep, mali by sme ho niekedy respektovat, aby mohla byt tato symbioza optimalna ;)