[quote=Jarda /xxx/]*** Ještě jeden aspekt související s doběhnutím/ne­doběhnutím závodu mi leží na srdci. Přijde mi, že kdybych vzdal jen proto, že se nevedu do jakéhosi plánovaného limitu (pro mě to bylo v neděli pod 3:15) tak bych trochu zbaběle odstoupil ze závodu a nedopřál bych vítězství všem těm, kteří mě předběhli. Ono nedokončit není úplně stejné jako prohrát.[/quote] Díky…;)

Justýno přečti si svůj první příspěvek než napíšeš poslední.....­...Špatně odhadnutý stav trénovanosti,vliv počasí..Jednoduše – dnes jsme to přepískli .Dokončit a vylízat si to co jsme si nadrobili a nebo vzdát? Vzdávají jenom eliťáci?

Modelová situace:Jak říkám měla jsi málo respektu k trati,vymstilo se Ti to a dostaneš 40' nálož. Hlupák co nikdy neběžel marathon se Ti vysměje.U nás v partě hobíků si to večer v hospodě vyslechneš a následně i zaplatíš,ale každý bude vědět co jsi si na trati prožila a ocení to.Když nedoběhneš tak do hospody „nepřijdeš“.

K poslednímu odstavci jak vzdávaj marathonci na OH v Helsinkách – A nejsou to náhodou ti eliťáci?

Jak se to říká? Můžeš spadnou,ale musíš se zvednout a běžet dál?.....

[quote=Justína]Vzdá­vajú i pretekári na maratóne na Olympiáde. Nedávno som dočítala knihu Dana a Emil Zátopkovi vypravují, a tam som sa dočítala, že v Helsinkách maratón pár bežcov vzdalo a verím, že to nebol ojedinelý prípad. Opačný prípad: tuším v nedávnej minulosti slovenský maratónec na olympiáde zabehol „otrasný čas nad 3 hod“ a potom mu vševedkovia a krčmoví športoví odborníci vyčítali, že mal radšej vzdať ako robiť hanbu. Tak neviem, ako je to s tým vzdaní holdu súperovi.[/quote] Marcel Matanin Slovakia 2:50:26

Inak myslím si, že na otázku vzdať alebo nevzdať sa nedá odpovedať podľa toho či som „hobík“ alebo „chrt“. Skôr ide o postoj k maratónu ako takému. Sám som vzdal maratón až keď som sa nemohol pohnúť ďalej, inak nie aj keď som sa trápil, ale to som vedel už pred štartom, že sa budem trápiť. Ale neodsudzujem tých, čo vzdajú kvôli iným dovodom.

Justino dekuji ! Je to krasne tema pro zamysleni. Bohuzel jsem si svuj volny cas na diskuse jiz vybral v tydnech pred marathonem a ted musim dohanet co jsem zameskal a tak jsem nemohl na velice zajimave tema reagovat drive. Vse z pohledu tech kteri behame pro radost a relax uz bylo receno a tak jen pohled z minulych zkusenosti kdy jeste behani bylo pro mne na 1. miste v zivote (behal jsem 400m pr.):

1. v jednom zavode jsem na 9. prekazce zakopl, udelal kotrmelec, zvedl se a bezel na 10.pr a do cile. V cili jsem od svych kamaradu slysel neco ve smysly ‚zabehl jsi snad svetovy rekord s kotrmelcem …‘. Me to tehdy ale prislo uplne samozrejme, ze pokud jednou odstartuji z bloku, tak se take dostanu do cile.
2. muj posledni zivotni zavod na 400m pr. byl ve finale MR. Pred startem jsem se ani nemohl poradne robehat (mel jsem nejake svalove problemy). Do bloku jsem sel s tim ze – a) nesmim ulit start protoze 2 kluci bezili o limit na nejake ME nebo MS; a b) s tim, ze je to muj posledni skutecny ‚profi‘ zavod v zivote, takze at se deje co se deje – muzim dobehnout.

S odstupem mnoha let to beru s lehkym nadhledem a muj nazor je: „Delejme TO co nas bavi a presne TAK jak nas to uspokojuje – nic vic, nic min !“