„Když jsem ji v roce 1975 vyhrál, tehdy byla převážná část konkurentů mými kamarády a parťáky z oddílu. Byl to pro nás spíš takový hec, pořádně náročný trénink. Tou dobou už ale závod získal i další rozměr, jezdil se jako memoriál. Všichni jsme ze smrti kluků v Peru byli zničení,“ přiznává i po desítkách let vítěz 8. ročníku.

Na start se postavil mnohokrát, nikdy však už na vítězství nedosáhl. „Tehdy to ani nebyl můj cíl. Všichni vrcholoví běžkaři včetně mě jsme se soustředili na klubové závody pořádané svazem. Jizerka pro nás spíš byl takový hec mezi kamarády a oddílovými kolegy,“ říká Řezáč starší.

Když přestal závodit, začal se více věnovat rodině a čekal na trenérskou šanci. „Ta ale přišla paradoxně z biatlonu, ne z běžeckého lyžování. Sáhl jsem po ní. Z počátku jsem vůbec nečekal, jaké břímě to bude. Postupem času jsem trávil na cestách celé měsíce. Domu jsem se dostal vždy jen na pár týdnů. Na svého syna jsem neměl tolik času,“ vrací se ke své trenérské dráze, kterou završil nedávným vstupem do síně slávy českého biatlonu.

Když byl u biatlonové reprezentace, jeho syn, Standa Řezáč mladší, pomalu dospíval mezi domácí elitu v běhu na lyžích. Vydal se tak po stopách svého táty. „Standa byl ale vždycky tak trochu samorost, šel si svou vlastní cestou. Jsem pyšný, kam to dotáhl,“ vypráví hrdě o svém synovi.

Jako tátu ho tak mrzí ve sportovní kariéře jeho syna jediná věc. „Že to nikdy nedotáhl na olympiádu. Byl to jeho velký sen, dvakrát k tomu měl opravdu blízko. Nemá smysl se vracet k tomu, proč to nevyšlo. Je ale fakt, že nikdy neměl podporu od svazu. I ve sportu si tak musel jít svou vlastní cestou.“

Ta byla úspěšná nejen na Jizerské 50, kde Stanislav Řezáč mladší třikrát triumfoval, ale také na dalších mezinárodních závodech. Stal se z něj nejlepší český dálkový běžec na lyžích, ve svých nejlepších letech dokázal konkurovat těm nejlepším vytrvalcům na světě. „Dnes už má svůj věk, rodinu, chalupu v Bedřichově. Je toho hodně, co chce stíhat, a to nejde s profesionálním sportem úplně dohromady. Je to přirozený vývoj. Pár let ale ještě závodit bude. Sám ho rád na závodech doprovázím, takže jsem zvědavý, jak se s 52. Jizerskou 50 popere,“ pokračuje Řezáč starší.

On sám by se rád na start v Bedřichově opět postavil, ale to až po kariéře svého syna. „Teď jsem na závodech hlavně proto, abych pomohl Standovi. Objíždím trať, chytám ho na občerstvovačkách. Až jednou skončí, pak se i já na Jizerku vrátím jako závodník. Chci se s ní jednou hezky rozloučit,“ uzavírá Řezáč starší.

52. ročník ČEZ Jizerské 50 se uskuteční od 8. do 10. února 2019. Registrace do závodu mizí v rekordní rychlosti. Pokud chcete využít startovného za levnější cenu, přihlaste se již nyní na www.jiz50.cz.