Jaké momenty z letošní sezony vám utkvěly v paměti a na co budete rád vzpomínat?

„Bude to znít jako fráze, ale celá sezona byla prostě skvělá. Jsem za ni hrozně rád a s výsledky jsem velmi spokojený. Nejvíc bych vypíchnul výsledkově nejlepší závod, kterým byla Marcialonga, kde se blýskly obě jedničky týmu – Ilja Černousov vyhrál a Katka Smutná byla druhá. Podruhé za sebou jsme navíc měli dva zástupce na stupních vítězů. Poprvé jsme to dokázali na Diagonele, kde Katka dojela druhá a Ilja třetí. Takže Marcialonga byla úplný top.“

Je na letošní sezoně naopak něco, co byste raději zapomněl?

„Po sportovní stránce pro nás byla úplně nejhorší Jizerská 50. Tu bych rád zapomněl a zopakoval, ale s úplně jiným výsledkem. My jsme se na ni připravovali, chtěli jsme uspět a mužská část týmu vybouchla. To samozřejmě není nic příjemného, protože člověk chce doma uspět, být vidět. Takže to hodně mrzelo. Velmi náročná pro nás byla i diskvalifikace Ilji Černousova v Toblachu, která byla cítit v atmosféře týmu. Měli jsme dvě druhá místa v jednom závodě a najednou jsme slavili jen Katku a oplakávali Ilju. Myslím, že i on se s tím nějakou dobu vypořádával a nám na konci ty body jednoznačně chyběly. “

V týmovém hodnocení jste skončili čtvrtí. Jak vaše umístění hodnotíte?

„Já jsem velmi spokojený! Naprosto jednoznačně byl splněný předsezonní cíl, umístit se mezi prvními pěti týmy. Do předposledního závodu jsme bojovali o nejlepší trojku, což je skvělé. V mnoha ohledech byla tahle sezona pro tým opět přelomová. Jsem rád, že jsme zase ukázali, že se každý rok lepšíme, rosteme.“

Jak fungoval váš tým uvnitř?

„Myslím, že se mi podařilo dát do kupy velmi slušnou skupinu lidí jak po sportovní stránce, tak po té lidské. Byli tam špičkoví závodníci i mladíci, kteří se mohli od zkušených učit. Po většinu času to výborně fungovalo a myslím, že se dařilo i po servisní stránce. Samozřejmě jsme lidi, takže někdy tam byly momenty, kdy byla ve vzduchu lehká ponorka. Ale jsem rád, že jsem během celé sezony neměl pocit, že by byla atmosféra špatná. Sezonu jsme končili jako kamarádi, kterými jsme byli na začátku, což je super.“

Kromě výborného týmového výsledku jste dosáhli i na deset umístění na stupních vítězů v jednotlivých závodech. Postarali se o to jedničky týmu Kateřina Smutná a Ilja Černousov. Jak jste s jejich výkony spokojený?

„Potvrdilo se to, s čím jsme do sezony šli – že Ilja a Katka mají být tahouni týmu a mít na starosti top výsledky. Oba to potvrdili a jeli naprosto skvěle. Ilja potvrdil, že se v loňské, úplně první sezoně v dálkových bězích rozkoukal a zjistil, o čem závody jsou a jak musí poopravit trénink. Ve většině závodů to bylo vidět, jeho výkonnost byla vyrovnanější. Co se týče Katky, jela naprosto famózně. Všichni jsme jí samozřejmě moc přáli a chtěli jsme, aby pořád chodila na ty nejvyšší stupně. Její největší soupeřka Britta Johanssonová Norgrenová ale potvrdila, že loni nevyhrála náhodou. Katka se musela navíc potýkat i s dalšími závodnicemi, myslím, že konkurence se minimálně pro prvních pět výrazně zvýšila.“

Oba dva byli nakonec v první desítce celkového pořadí mezi jednotlivci, Smutná druhá a Černousov osmý. V individuálních žebříčcích jste ale slavili i další úspěchy – Jan Šrail byl šestý mezi sprintery a Francouzka Lacroixová skončila druhá v kategorii do 26 let, byť odjela jen polovinu závodů…

„Roxana se hodně vydělovala od ostatních holek do 26 let a bylo jasné, že kdyby nastoupila od začátku, tak by soutěž vyhrála. Zamrzí to i z toho pohledu, že příští rok už v téhle kategorii nebude. S jejími výsledky jsem ale samozřejmě velmi spokojený. Na to, že nemá zkušenosti s dálkovými běhy a soupaží, tak klobouk dolů, že to takhle objela. Přinesla nám hodně bodů a myslím, že i dobře zapadla do party. Myslím, že jsem měl celkem štěstí, že jsem ji objevil, fungovala skvěle. Šesté místo Honzy Šraila ve sprinterské soutěži beru jako bonus, hodně mu k němu pomohl téměř 60kilometrový únik na Vasově běhu. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Někdy jsem Honzovi vyčítal, že chodí hodně dopředu, táhne to a pak mu ostatní ujedou. Jsem rád, že na Vasáku na má slova nedal, vyrazil a byl z toho takhle dlouhý famózní únik.“

Co říkáte na výkony dalších členů týmu?

„Měli jsme tam trojici, která upínala své snahy k účasti na olympijské hry, takže zasáhla jen do některých závodů. Patří sem Barbara Jezeršeková, Alexis Jeannerod a Adam Fellner. Nejlepší výsledky zajel Alexis, se kterým jsem hodně spokojený. Na to, že se nespecializuje na dálkové běhy a jezdí klasiku i bruslením ve Světovém poháru, tak si myslím, že jeho umístění jsou skvělá. No a posledním členem týmu jsem já. U mě bylo zřejmé, že bez pořádného tréninku a určení jasné priority to úplně nejde. Když chcete lítat kolem týmu, který má nějaké ambice, rozrůstá se, snaží se spolupracovat se sponzory, tak času i sil je méně. Několikrát mi už v hlavě proběhlo, jestli by mi nebylo lépe někde vedle trati na občerstvovačce, ale nakonec jsem rád, že jsem to takhle absolvoval.“

Jak těžké bylo pro vás starat se o tým z pozice ředitele a k tomu odjet téměř všechny závody?

„Já se už před sezonou netajil tím, že se chci zaměřit na vedení a zajištění týmu. I na mých výsledcích bylo znát, že trénink a motivace v porovnání s minulými sezonami šla dolů. Pro mě byl prioritou tým a letos jsem naplňoval, co jsem říkal v minulých sezonách – že jednou přijde doba, kdy výsledky budou muset být na někom jiném. V mnoha momentech jsem šel na start nebo trénink, že to chci absolvovat co nejlépe, ale určitě jsem od sebe neočekával, že předvedu nějaký senzační výsledek. Spíš jsem ještě nechtěl vyskočit z toho sportovního světa a být jen funkcionář, i když tomu jsem se už věnoval zhruba ze 70 procent.“

Co všechno obnášela právě ta vaše funkcionářská ro­le?

Kompletní zajištění týmu, před sezonou i během ní. Byly samozřejmě těžší momenty, kdy něco nevyšlo, někdo onemocněl, servismani museli do práce a muselo se překopat personální obsazení. To jsem pak musel řešit, stejně jako transport aut a další provozní věci. Je v tom samozřejmě i shánění peněz, jednání se sponzory, starání se o mediální servis. Finální rozhodnutí bylo vždycky na mně. Je ale jasné, že bez schopných lidí kolem by se to nedalo zvládnout, stejně jako bez našich partnerů. Všem patří velký dík!

Máte chuť pustit se do toho znovu v příští sezoně?

„Určitě chci pokračovat a závodit s týmem v seriálu Visma Ski Classics dál a navázat na skvělé letošní umístění. Kdyby se nám ho povedlo ještě vylepšit, byla by to bomba. Bauer Ski Team je navíc projektem i pro hobby sportovce, kteří objíždějí nejrůznější závody v Česku i ve světě. Společně jsme letos najeli přes 15 tisíc kilometrů a za každý z nich dáme korunu charitativní organizaci End Duchenne, která se stará o děti se svalovou dystrofií. Na její účet tak letos poputuje více než 15 tisíc korun.“

Ladíte už teď nějaké plány pro příští ročník?

„Letošní 4. místo je velmi vysoko a už nám moc míst na stoupání nezbývá. Pro mě je ale velká motivace se o to pokusit. Jakékoli zlepšení znamená zlepšit detaily, ve kterých jsme mohli ztrácet. I v zázemí se to dost blíží cyklistice. Je to samozřejmě spojené i s financemi, které k dalšímu sportovnímu růstu jasně potřebujeme. Takže mi začíná taková letní sezóna. Zatímco v zimě jsem se honil za časem a medailemi, teď se budu honit za tím, abych navýšil rozpočet a mohl případná vylepšení realizovat. Myslím, že 85 % toho funguje velmi dobře. Pak jsou tam drobnosti, které bych chtěl už od příští sezony dělat jinak.“