Jaké jsou tvé dojmy z letošní Jizerské 50?

„Byla krásná, zajímavá a každopádně hodně těžká, neboť přes noc napadl centimetr nového sněhu, který trať výrazně zbrzdil, takže byly výrazné rozdíly mezi závodníky podle toho, jak se jim podařilo namazat nebo jak měli rychlé lyže na dané podmínky.“

Na startovní čáru se i letos postavilo mnoho lyžařů a lyžařek z tvého Silvini Madshus Team. Jak se jim dařilo?

„Nám se dařilo i nedařilo zároveň, někteří si zajeli životní výsledky, jiní naopak doplatili na materiál a servis, přitom měli super formu. Takže na jednu stranu velká spokojenost, jak jsme fungovali jako tým při mazání, testování a občerstvování, nespokojenost pak s tím, že jsme na trati nemohli úplně prodat všechno, na co jsme byli připraveni. Na druhou stranu jsme měli 87 závodníků na trati, 11 kluků v první stovce, nejlepšího Čecha, třetí Češku, pět holek v první třicítce, 14 občerstvovacích stanic, 14 servisáků a na konci úsměv na tváři.“

Co všechno obnáší řídit početně tak velký tým?

„Letos tomu už je deset let, co náš tým funguje. Stále roste a drží se na špičce i ve světě. Obnáší to tolik věcí, že by tu člověk psal dva týdny, než by to všechno dokázal napsat. Je to hlavně spousta času, nadšení, sebeobětování, ale taky srandy, zábavy a sportu. Od shánění peněz, materiálu, přípravy lyží ke shánění ubytování, řešení logistiky, občerstvování, psaní článků, správě webu a profilu na FB po samostudium, řízení aut, pořádání závodů, trénování, psaní tréninkových plánů, sestavování soustředění…“

Takový Marek – práce všeho druhu… Jak hodnotíš dosavadní výsledky svých svěřenců?

„Výborně! Jsme stále nejlepší závodníci z Česka, což nás těší. Ve světové konkurenci sice trochu zaostáváme, ale snažíme se držet krok se špičkou a to se nám myslím daří. Kalendář je plný, každý víkend jsou nějaké závody.“

Běžkařský sport se u nás těší stále větší oblibě, o čemž svědčily i plné stopy na Jizerské magistrále a přeplněné parkoviště. Jak to vnímáš?

„Jsem rád, že lidi chodí více na běžky než na sjezdovky. Hlavně, že jsou venku a hýbou se, to je super. Na druhou stranu je jich někdy až moc a chtělo by to trochu více ohleduplnosti mezi sebou.“

Věnuješ se mnoha sportovním odvětvím a rád trávíš čas v přírodě. Jaký jsi měl loňský rok?

„Sportovní sezona byla velká, přes zimu jsem sice nezávodil, ale najezdil i tak skoro 2 000 km na běžkách, jaro jsem trávil v Himalájích v Nepálu na kopcích Island Peak 6 189 m n.m. a Amadablam 6 812 m n.m. To byl asi vrchol. Přes léto jsem pak závodil na kolečkových lyžích tady v Čechách nebo třeba v Itálii na Marcialonze.“

Nedávno na našich webech vyšel rozhovor s tvým kamarádem Romanem Malivánkem, který se věnuje triatlonu na ironmanské distanci. Nezlákal tě taky do této výzvy?

„Triatlon je krásná disciplína, ale zabere moc času. Pár závodů jsem absolvoval a bavilo mě to, i mám nějaké dílčí úspěchy, ale momentálně to pro mě není téma. Cítím, že je to u některých spíše moderní téma než skutečná vášeň.“

Jaké máš tedy plány či sny pro letošní rok?

„Plány a sny jsou jednoduché – užívat si život a být zdravý tak, abych mohl každý den sportovat.“