Po sobotní patnáctce volnu technikou říkala, že to bude chtít hlavně dobře zregenerovat, a to se evidentně povedlo, za což byla trutnovská závodnice podporovaná Centrem sportu Ministerstva vnitra velmi ráda. „Vypadá to, že jedna část zdravotního problému je vyřešena!“ těšilo 29letou českou reprezentantku. Na kolečkových lyžích porazila Petru Novákou o půl minuty, v Běchovicích byl na desetikilometrové trati její odstup od druhé nejrychlejší ženy ještě o minutu výraznější. A o 15 sekund rychlejší než loni, čímž opět vylepšila české ženské maximum závodu. „Určitě jsem spokojená, je vidět, že je tam zlepšení, byť loni mě táhla Keňanka a nefoukal protivítr jako letos. Zase jsem udělala obrovský krok kupředu,“ hlásila po vydařeném víkendu.

Evo, pojďme nejdřív k sobotnímu závodu na kolečkových lyžích. V něm jste dokázala obhájit loňský triumf a popáté v řadě jste se stala mistryní republiky. Jak se vám jelo?

„Úplně lehký to rozhodně nebylo, ve druhém kole se mi nejelo dobře do jednoho kopečka. Ale jsem ráda, že jsem tu krizi zvládla. Ukázalo mi to, co je potřeba dotrénovat do zimy, ty rezervy jsou tam velký. Naštěstí vím co a jak, a prostor na to je, takže když bude sloužit zdraví, tak to myslím bude dobrý.“

Mluvíte o drobné krizi, z pohledu časů to ale vypadalo, že pořád zrychlujete…

„V podstatě to byl jen jeden úsek v tom kopci, takže to nebylo tak významné. Ani tam nebylo tolik lidí, aby to viděli (úsměv). Ale určitě je tam velký prostor pro další zlepšování a trénování.“

Jak vlastně berete závody a triumfy na kolečkových lyžích?

„Já myslím, že lyže jsou zase něco jiného než ty kolečkové. Samozřejmě je to pro mě povzbuzení, vidím, že jsem lyžování nezapomněla, přestože běhám, a že i forma je dobrá. Teď to jen udržet, vylepšit a pak se v zimě můžou dít věci!“

Po závodě jste zmínila, že jste jela v nových botách, které stále testujete. Kdy došlo k výměně?

„S botama už se peru asi čtyři roky, bolí mě z nich nohy. Na posledním soustředění v Livignu jsem si právě z bot udělala přetížení lýtkového svalu, tak jsem pak musela čtrnáct dní trénovat omezeně, i na běhání mi to vadilo. S tímhle pořád bojuju, ale doufám, že tyhle budou relativně dobré, i když na ty staré nedám dopustit. Já jsem typ závodníka, který má rád staré vybavení a když má přejít na něco jiného, tak s tím mám dost velký problém.“

S běžeckými botami, které jste nazula v neděli, žádné problémy nemáte?

„Naštěstí ne. Mám jedny svoje milované a v nich obíhám úplně všechno. Teď za odměnu dostanu jedny nové tréninkové, tak se na ně těším a můžu pokračovat v běhání vesele dál!“

Na mistrovství republiky v silničním běhu jste se hodně těšila, jak jste si ho užila?

„Bylo to fantastický! Akorát mě trochu mrzelo, že jsem běžela celý závod sama, foukal protivítr a neměla jsem informace o čase. Navíc tím, že jsme startovali patnáct minut po chlapech, tak já jsem je ke konci dobíhala. Bylo jich tam najednou strašně moc a ten čas trochu poznamenalo, že jsem musela pořád přeskakovat a hledat cestičku, jak je oběhnout. Takže mě mrzí, že to nemohlo být ještě o pár vteřinek lepší a třeba i na vylepšení celkového rekordu závodu, protože kdybych ty informace měla, nebo kdyby tam běžel někdo extra rychlý, tak to rozhodně v mých silách bylo. Ale to jsou kdyby. Rozhodně jsem spokojená s tím, jak to bylo.“

Byl to váš poslední běžecký závod? Po testech v Jablonci jste říkala, že už hodně myslíte na sníh a ledovec…

„Ještě poběžím v sobotu RunTour na Ladronce a pak za čtrnáct dní desítku v Berlíně, kam mě pozvali. To bude takové završení všeho, pak už opravdu jen zima. Na tyhle dva závody už ale samozřejmě jedu z lyžařské přípravy bez jakéhokoli omezení. Beru to tak, že je po sezóně, za vrcholem, a tohle je takové dobíhání. Po zaběhnutém půlmaratonu jsem sice ještě dostala nabídku běžet další závod teď na podzim, ale to už bych opravdu chtěla moc, takže to jsem s díky odmítla. V neděli jsem se také dozvěděla, že jsem splnila limit na mistrovství Evropy v půlmaratonu, akorát že je v březnu, takže toho se taky budu muset vzdát.“

Médii proběhlo, že se chcete příští rok nominovat na olympiádu do Ria, vy sama to ale trochu korigujete. Jaké tedy máte ambice v maratonu, který jste zatím neběžela?

„Cíl je, zaběhnout maraton. Chci najít takový, aby tam bylo případně možné limit zaběhnout, ale neupínám se k tomu. Mám v tuhle chvíli vybranou Prahu, která je blízko, navíc si myslím, že běžet první maraton v Čechách je hodně stylové. Ten pražský maraton mě láká hodně, ale že bych ho běžela pro to, abych se nominovala do Ria, to ne.“