Oba dny provázelo fantastické počasí a hlavně, všichni přespolní byli překvapeni, jak slušná sněhová pokrývka kvalitního sněhu se v okolí města, které v posledních letech proslavil především Lukáš Bauer, nachází. Člověk už pomalu nevěří, že se v Čechách s něčím tak nádherným může setkat. Pořadatelé se netajili tím, že měli velké štěstí, když deset dní před celou akcí napadlo nových 15 cm sněhu. Ten díky chladnému počasí a slušnému podkladu z dřívějška vydržel a teprve opravdu luxusně hřejivé nedělní slunce sníh začalo rozpouštět, což zamotalo hlavu nejenom servismanům v mazárně, ale hlavně samotným závodníkům na změklých klasických tratích v druhé polovině dne. Ale hezky popořádku.

Karlův běh patří k těm, kde jsou závody dětí mnohaletou tradicí. Místní oddíl LK Slovan Karlovy Vary má velmi slušnou základnu a tomu odpovídal i počet závodníků tohoto klubu na trati a spousty místních fanoušků, kteří přišli své závodníky podpořit. Nejmenší zástupci lyžařských rodin zaplnili stopy na trasách dlouhých 500 m, 1,5 km, 6 km a 12 km. Na stupních vítězů nechyběl zástupce Bauerovic rodiny Mates, který na rozdíl od táty vyhrál zlatou medaili v kategorii M 11–12 let, a také třeba zahraniční účastníci z rodiny Richterovy Merle a Johannes z Německa. Nejmenší lyžníci měli svou trasu vytyčenou přímo v cílové rovince před radnicí, starší kategorie startovaly na zasněžených božídarských rašeliništích.

Kromě dětí byl v sobotu na pořadu dne závod na 22 km volnou technikou. A ve výsledcích se na prvním místě opět objevilo nejslavnější jméno českého běžeckého lyžování. Mezi ženami s přehledem zvítězila manželka tváře seriálu Stopa pro život, Kateřina Bauerová (LK Slovan Karlovy Vary) před Helenou Rejzkovou (Karlovy Vary) a Annou-Marií Hejnou (XC Sport).

Všechny tři stupně v mužské kategorii zaplnili závodníci teamu Rossignol racing: Jakub Sikora, Jiří Žák a Daniel Šrůtek. Jiří Sikora (vítěz 22 km volnou technikou): „Už jsem jel předchozí závod Stopy a opět musím pochválit přípravu tratě. Počasí bylo úplně ideální. Přišlo mi, že od startu nebylo tempo nijak ukrutné… všichni jeli rozumně. Moc jsem si ke konci závodu nevěřil, tak jsem se snažil tak pět kilometrů před cílem to roztrhat a odjet. Pořád jsem se otáčel, jestli mě nedojíždí. Ke konci už týmová strategie vzala za své, každý si jel za své.“

V neděli se závodníci probudili do ještě lepšího počasí než v sobotu. Znatelně se oteplilo, nebe vymetené. Ve všech mazacích servisech v zázemí závodu panoval čilý ruch. Každý se s každým radil jak namazat, co namazat a zda namazat. Velkou senzaci budila obsluha mazárny Bezva běžky.CZ Na kvalitní máze se zde podílel kolektiv otec Balatka, Kateřina Bauerová – Balatková a Helena Erbanová -Balatková (sestra Kateřiny a dcera otce Balatky). Je sympatické, že Lukáš Bauer má svůj projekt ošetřený spolehlivým rodinným týmem.

Do perfektně připravené stopy 22 a 45 km klasicky se odpíchlo hůlkami téměř 400 závodníků. Jak byla dopoledne trať pevná a rychlá, tak s příchodem odpoledne začala pod všudypřítomným dohledem jarního slunce měknout a jízda byla čím dál tím těžší a pomalejší. Nejlépe se s dlouhou distancí vypořádali zástupci teamu Silvini Madshus Kateřina Moravcová a Jiří Pliska.

Jiří Pliska (vítěz 45 km klasicky): „Trať byla nádherná, krásně připravená. Druhá půlka byla kvůli jarnímu počasí o mnoho těžší, moc to nejelo, bylo to také bolestivější a bořily se hole. Od začátku do konce jsem jel soupaž. Moje taktika byla odjet ostatním hned na začátku. To se záhy podařilo, z kopce a po rovince to jelo super, v závěru přišla maličká krizička. Nakonec jsem Jakubovi Sikorovi, který měl v nohách sobotní závod, ujel.“

Kateřina Moravcová (vítězka 45 km klasicky): „Mám radost, že máme týmový double. Jirka mi taky mazal lyže a namazal skvěle. Do kopce to stoupalo a na rovině to také celkem jelo. Tam, kde svítilo sluníčko, to bylo rozmáčené a drhlo to… ale šlo to. Já většinou jezdím kratší pětadvacítky, byla jsem překvapená, že to šlo i na dlouhé. Ostatní ženy byly někde vzadu, jela jsem s chlapama ve skupince. Je to tu moc krásné, nejela jsem tak rychle, abych měla rozmazané pohledy… Jinak musím říct, že SPŽ má vždy perfektní zázemí a taky výborné jídlo. Vyhládlo mi. A doma na mě čeká další závod. Mám malou holčičku, tak si vždy musím dobře rozvrhnout síly, abych si s ní ještě mohla hrát.“

Na kratší 22 km trase klasickou technikou urval těsně první místo Michal Marek z Rossignol racing team před Kamilem Mišíkem (Krušnohorský dvůr) a lyžařka z Německa Katharina Hennig (WSC Erzgebirge Oberwiesenthal). Michal Marek (vítěz 22 km klasickou technikou): „To sluníčko trochu trápilo. Od třetiny tratě to bylo měkké, brzdilo to. Naopak v lese to bylo v pohodě. Na třetím kilometru jsme ujeli s Kamilem ve dvou, kolega to dost celou dobu táhl, odjel jsem mu až v posledním půl kilometru kopce. Včera i dnes jsem zlomil hůlku, ale naštěstí jsem to dojel. Soupaž mi sedí líp, takže dneska, i když to bylo mokré, mi trať sedla líp.“

Organizátoři sbalili naposledy v letošním roce stany, které tvoří zázemí závodů Stopy pro život, pořadatelé uklidili značení, rolby a propagační letáky, závodníci se rozjeli do svých domovů. Poslední reportáží ze závodů SPŽ se s vámi loučíme a doufáme, že se vám, závodníkům a fanouškům běžeckého lyžování, u nás ve „Stopě“ líbilo a že příští rok přijedete zase. Nám bylo s vámi prima, takže na viděnou ve Stopě v roce 2016!