Celé Jizerky jsou prošpikované řadou cest, které spojují jednotlivá „nástupní místa“ a naprostá většina z nich je pravidelně strojově udržována, a to skutečně od samého začátku běžkařské sezóny – od prvního sněhu v listopadu nebo prosinci až po pozdní jaro.

Navíc v podstatě nepotřebujete mapu, na všech křižovatkách najdete perfektní mapy s vyznačenými trasami a kilometráží. Právě tak značení v terénu je naprosto bezvadné a celou zimu udržované. Kromě žlutého okruhu kolem Josefodolské přehrady a zeleného okruhu vymezeného v podstatě Novou loukou, Hřebínkem, Kristiánovem a levým břehem Josefodolské přehrady máte k dispozici ještě páteřní červenou a modrou trasu, které společně v podstatě kopírují trasu zimní lyžařské Jizerské 50.

Ale i ta je speciálním značením vytyčena ještě samostatně, i s označením jednotlivých kilometrů, takže si ji můžete dát jako trénink na závod nebo si ověřit, zda si na „Jizerku“ můžete troufnout „naostro“.

Kratší okruhy jsou vyznačené v bezprostředním okolí bedřichovského lyžařského stadionu. Ty jsou jednosměrné, tak si pohlídejte, abyste se neocitli v protisměru, mohlo by to být nebezpečné, trénující profíci kolem vás dokážou prosvištět dost rychle.

Výhodou Jizerských hor je, že po vystoupání na hřeben se octnete v podstatě na náhorní plošině, jen mírně zvlněné, kde můžete kombinovat různé upravené tratě podle svého momentálního rozpoložení a s vyhlídkou na závěrečný příjemný sjezd.

Navíc strojově upravené stopy můžete zkombinovat ještě se spoustou dalších cest, které sice strojově udržované nejsou, ale kolegové běžkaři tam často projedou velmi slušnou stopu, protože se chtějí podívat i mimo hlavní běžkařské „tahy“, kde může být o slunečných víkendech docela slušný nával. To je také jedna z mála nevýhod Jizerek.

Naprosto výjimečné jsou Jizerky i svou sítí „občerstvovaček“ pro lyžaře. Ve srovnání s ostatními českými horami je téměř neuvěřitelné, že v Jizerkách se bez problémů najíte i napijete. Kiosky najdete na Hřebínku, na Knajpě a na Hraniční cestě, tedy na klíčových místech a křižovatkách běžeckých tras.

V kioscích samozřejmě nemůžete čekat zázraky, ale teplé i studené nápoje, polévku a párek nebo klobásu si tu dáte. Kromě kiosků je po celých Jizerkách k dispozici řada restaurací s daleko větším výběrem jídel, a co víc – i za rozumné ceny. Pro ty, kdo už někdy nekonečně dlouho čekali na jídlo v přeplněné restauraci na Smědavě, mám dobrou zprávu – kompletně to tam zrekonstruovali, zavedli samoobslužný provoz, i míst k sezení přibylo.

Další obrovskou výhodou Jizerek je to, že nejste odkázáni jen na jejich českou část, ale můžete využít i běžkařské trasy na polské straně. Ty jsou nejlépe přístupné od Jizerky, kde je hraniční přechod (ten už dnes důležitý není), ale také most přes Jizeru (ten zase důležitý je a běžkaři i pěší a cykloturisté na něj léta čekali).

Na polské straně najdete další rozsáhlou síť běžkařských stop, které se táhnou v podstatě od oblasti Smrku (nejvyššího vrcholu Jizerek) přes Velkou jizerskou louku až do Jakuszyc, kde mají Poláci celkem pěkný lyžařský areál zejména pro běžkaře a biatlonisty.

I na polské straně Jizerek jsou stopy celou zimu vzorně udržovány a dobře značené. Docela dobré jsou i možnosti občerstvení, kousek od hraničního přechodu najdete chatu na Orle (značeno od hranice) s nepřetržitě otevřenou restaurací. Orle bývala sklářská osada, tu vystřídala v socialistické éře vojenská posádka a po jejím zrušení tu otevřeli turistickou chatu s restaurací, která před lety prošla kompletní rekonstrukcí, je tu i možnost ubytování.

Pokud zamíříte směrem na Smrk, další chata s restaurací je pod Stogom Izerskim. Bohužel už není pro veřejnost otevřená chata Gorzystow. No a samozřejmě možnost občerstvení najdete i v Jakuszycích na stadionu. Všude je možné platit i korunami, nemusíte řešit výměnu peněz.

V Jakuszycích bez problémů zaparkujete, takže můžete zvolit i tuto variantu, dopravit se do Jakuszyc přes Harrachov autem a strávit celý den na polských tratích. Z Harrachova se do Jakuszyc dostanete i vlakem, který od roku 2010 jezdí na znovuobnovené trati. Ovšem z harrachovského nádraží je to na běžkách necelý kilometr k hraničnímu přechodu Mýtiny a tam hned narazíte na udržovanou trasu, po které se vlevo dostanete na Orle a doprava do Jakuszyc.

Jizerky jsou velmi dobře dostupné nejen autem, ale i autobusem. Z Prahy je sem velmi dobré spojení prakticky každou půlhodinu z Černého mostu, cesta do Liberce trvá cca 95 minut a z Liberce do Bedřichova jezdí pravidelně místní doprava. Totéž samozřejmě platí i pro cestu zpět.

Pokud vyrazíte do Jizerek na jeden den, je asi optimálním cílem právě Bedřichov, odkud můžete absolvovat celodenní výlet přiměřené délky a náročnosti podle svých možností, bez problémů případně i s dětmi. Ale můžete zvolit i dobrodružnější varianty, můžete přejet celé Jizerky hřebenovou trasou a z Jizerky sjet údolím Jizery a pak přes nenáročný kopec na Mýtinách dojet za dobrých sněhových podmínek až k autobusu v Harrachově na Novém Světě. A když k tomu přidáte i kousek Polska, určitě si nebudete stěžovat, že by váš výlet byl příliš krátký nebo nenáročný.

Další celkem vhodná nástupní místa pro běžkařské výlety jsou například Josefův Důl, Albrechtice u Tanvaldu nebo Jizerka (Horní Polubný). Na všech těchto místech jsou parkoviště, kde můžete ponechat auto a vydat se dál na běžkách. Aktuální informace o stavu běžkařských tras najdete na www.jizerskaops.cz.