Nahlédnu-li o několik let zpět do běžecké minulosti, vždy jsem se snažil najít nějakou cestu, jak se v běhání zlepšit. Jenže povětšinou jedno úskalí střídalo druhé. Z atletických stadiónů mě tehdy několikrát jejich správci vyhnali. Čelovku na běhání za setmění jsem prostě neměl (!). A jediným trenérem byl Trenér číslo 2, který mí zůstal v kapse po jedné nedohrané partii hry Dostihy a sázky. Nějak samovolně jsem proto dospěl k názoru, že pro zásadní zlepšení musím začít běhat na běžeckém trenažéru, chcete-li na pásu.
Odkaz na článek