Ctu tady ruzne o tom jak jse zbavit prekazejiciho nebo otravnyho psa pri behu peprovym sprejem a tak (nic ve zlym!), ale myslim ze existuje i druha strana mince. Tedy psi poslusni a vychovani, bez problemu privolatelni, kteri s nami jsou schopny pravidelne behat aniz by se trenink zmenil v nocni muru.

Ja se radim do tohoto (pravdepodobne neprilis pocetneho) spolku. Se psem na volno (Gordonsetr, 2 roky, fenka) beham pravidelne a musim uznat, ze v zacatcich, nez jsem behani propadnul, to byla vyborna motivace. Se psem se totiz musi ven, at je hezky nebo osklive, zima nebo teplo. A kdyz uz clovek musi stejne ven, proc si rovnou nezabehat. Samozrejme to nejde provozovat s kazdou rasou a pes musi byt vychovany a pribehnout nejlepe na 1 privolani. Taky chvili trva nez si pes zvykne na par zakladnich pravidel, ze je spatny kdyz se „zapomene“ za vami, ze si ma dat pozor s kym bezi (uz se mi stalo ze bezela chvili s nekym jinym), ze nema otravovat jine bezce a cyklisty a ze bazant/zajicek/srnka je sice moc zabavna zalezitost ale hlavne je to zakazany ovoce (to je samozrejme asi nejtezsi). Ja nyni vetsinu behu uz absolvuji bez zastavovani a volani. Dokonce uz jsem mel tu drzost zacit s sebou brat mp3 prehravac…:)

Pozitiva na sebe nenechaji dlouho cekat. Krome jiz zminene motivace psovi pravidelny pohyb kupodivu take velmi prospiva, takze nejen ze ma take „natrenovano“ a nevadne i na delsich tratich, ale take mene zlobi, prijde mi ze je obecne veselejsi a vic posloucha. Jakoby pravidelny spolecny pohyb utuzoval vztah k panickovi, zni to divne, ale takovy je muj dojem po 1/2 roce.

Vyber trati pro behani taky dostane trochu novy rozmer, chce to idealne neprilis frekventovane cesty, pokud mozno se vyhnout lidem a hlavne autum kde to jde, ale zase prubeh lesem kde je hodne zvere taky neni to pravy orechovy. Na delsi trate to chce zarazovat „psi obcerstvovacky“, tedy ruzne potucky a rybnicky, protoze pes zejmena kdyz je teplo je daleko haklivejsi na spatny pitny rezim.

No zacit je uznavat celkem narocny, chce to protrpet urcity obdobi, ale pak si to sedne a je to naopak velka pohoda a hlavne 2 mouchy jednou ranou.

Mam v tomto ohledu jiz nejake zkusenosti, takze pokud s necim podobnym vahate, klidne se ptejte a nebo sem piste vlastni zkusenosti a zazitky.

Já taky běhám se psem jak to jen jde. V okolí bydliště máme písková jezera s cestami, kde nejezdí auta. Mám asi 8 letou fenku křížence. Po matce nějaký bulteriér s dalmatinem a po otci stafford s boxerem. Je to fenka po dvojích štěňatech, poslechne na první zavolání a není nijak konfliktní ani s jinými psi ani s lidmi – je zvyklá na děti. Běhám i chodím s ní bez vodítka. Zapínám ji jen, když se chystáme míjet s jiné psy. Největší problém dělají právě ty srnečky a zající, kterých je tu spousta. Musím tu zvěř já vidět první a psa si zavolat k noze. Když je u nohy tak si netroufne po tom zvířeti vyběhnout. Pokud ji zmerčím později a pes stačí vyběhnout tak ji už neodvolám. Musí si sama znovu vyzkoušet, že je nedohoní. Do dvou minut se vrací a protože mě zná, že jsem pak trochu vzteklý tak se tváří značně provinile. Nevím jak ji odnaučit tohle – to asi nejde – lovecký pud je silnější. Něco málo si někdy ale neodpustím já… Můj pes je zvědavý a když někoho míjíme tak si chce občas někoho očuchat. Občas se najde někdo, kdo s panickou hrůzou (nepřiměřeně hlasitě) ječí, abych si psa zavolal a uvázal. Na to já někdy reaguju tak, že si psa s klidem zavolám slovy: „Pojď Beruško, zadávíš si jinou paničku (pánečka, pejska…).“

Ahoj, já mám od podzimu, co jsem se odstěhoval z Prahy, vlastně všechno kromě závodů odběháno se psem (1.5 roku starý kříženec, váha 35 – 40kg). Akorát, že je to můj úplně první pes, takže je rozmazlenej a neposlouchá (sedni, lehni bez problémů, ale přijde, jen když chce). Taky za vším vyběhne a to bohužel i za většinou psů, když nějaké potkáme. Takže běháme s postrojem, sedákem a na smyci. Ale hrozně ho to baví a když vezmu doruky něco z věcí na běhání, okamžitě sedí pod věšákem, kde vysí ty jeho. Co běhám s ním, tak se mi změnily trasy, po asfaltu jen nutné přeběhy a nebo tak, aby po něm on nemusel. Vytypované psí občerstvovačky a oblíbené kaluže máme na každé z nich.

Zpočátku si vyždycky vezme smyci co je naní uvázaný, za uzel do tlamy a táhne, protože má pocit, že jsem pomalej. Po asi kilometru se uklidní a pak už běží střídavě na prověšené a jen si jí dobírám do ruky. Z kopce se musí často krotit, aby neletěl jak bllázen, po rovině a do kopce, je to většinou OK. Vyvenčovací a čmuchací minipauzy samozřejmostí, už jsem si zvyknul a celkově běhám „na psa“, ale postupně se přizpůsobuje i on, takže si zaběháme oba. Jenom ty zajíci a srny nás vždycky dokážou rozhodit… Taky protože je černý, chodíme běhat v týdnu navečer a o víkendu hned po ránu, aby mu nebylo moc horko a ráno se může cestou ráchat kolem pěšinek ve vysoké trávě v rose, což miluje (ale pak těch klíšťat).

On je přes den doma u baráku sám a hlídá ho, takže běháním se pak krásně vybije a je hodnější, nebo spíš je pak chvíli menší rapl. Normálně to spolu stíhíme tak 2 – 3× do týdne, ale nevadilo by mu chodit denně. To by ale asi zase nezkously moje kolena 

Takže jsme spokojený, ale nevychovaný, tak se zatím bez šňůry neobejdem. Na normální procházky má jiné vodítko, nebo dlouhou stopovačku a nemá pstroj, ale obojek, přesto hodně tahá i na vycházkách, snad se to časem zlepší.

Ale musím plně souhlasit, že během se psím parťákem dostává běhání daší rozměr.

Had

Běhám s Ridgebackem a Foxteriérem. Mám je na volno a neustále musím být ve střehu aby neprohnali vysokou. Foxík je malý drak, který je pořád přede mnou a ten Ridgeback si zase rád počuchá a je po řád za mnou. Když je mám na vodítku tak jeden mě vždycky zdržuje a ten druhý mě táhne dopředu. Párkrát jsem vzal Foxíka na 30 km, ale už to nedělá. Taky potřebuje pít ne vždy jsou všude potoky atp. Martin

My běháme do 15-ti km, víc jsme zatím spolu nezkoušeli. I když myslím, že u nás kolem řeky by to šlo. Tam se dá pauza na odpočinek, vykoupání a ochlazení udělat leckde a je to po rovině a po měkkém. Když je už natolik sucho, že na našem lesním kopcovatém okruhu není krom jedné studánky voda, bedu pás s bidonem, kdyby bylo nejhůř. Ideální to bylo v zimě, kdy mohl skákat do hlubokého sněhu, i když to jsem zas „trpěl“ trošku já 

majkp: pekná téma, ďakujem. Ja vlastne psom vďačím za to, že ma naučili behať :)

Já běhám od začátku s fenkou labradora. Teď má 3.5 roku. Běhání ji moc baví. Odběhá se mnou všechny tréningy pod 15km. Běháme brzo ráno a tak s teplem není problém ani v létě. Jen na závody ji neberu. Běhání je hodně znát na její postavě, takhle vysvalovanýho labradora jsem nikde jinde neviděl. Během tréningu ji nechávají zvířata i lidi chladnou, soustředí se, abych jí nezdrhl (my to prostě máme opačně . Asi dva roky mně trvalo než jsem ji naučil užitečné příkazy jako: já jdu první, pojď dopředu, pojď vedle, uhni na stranu. Vodítko s sebou beru vždycky, ale používám je jen na silnici s provozem nebo pokud míjím důchodce nebo maminy s dětma. Ne kvůli psovi, ale kvůli lidem, aby byli v klidu a užili si procházku jako my. Jediná slabina je žrádlo. Jak uvidí něco jen přibližně k snědku, pokouší se to sežrat a zapomene na okolní svět.

Protože běhám také dogtrekking, tak se psy běhám celkem pravidelně. Mám dva irské setry a mocje to baví. Běhám většinou na vodítku (hlavně před DT závody, aby si zvykali, ale jinak vždy, když je hodně lidí) – mám kolem pasu takový „sedák“ na ukurtování vodítka a psy mají vodítkas amortizérem – tzn. se silnou gumou, která zabraňuje psům i mě nepříjemným rázům, pokud jsou např. rychlejší než já.

K délkám trasy – závody jsou obvykle 90 – 100 km a psi to zvládají bez větších problémů, krátké výběhy do 30 km jsou úplně v pohodě. Během závodů mi nikdy nic nežerou, celých těch 100km nesežerou ani buřta.

Za zvěří neběhají, jiných psů nebo lidí si nevšímají, jen lemtají z každé louže nebo potoka.

Ahoj, používám normální starý sedák na lezení, resp. jeho část (pás bez nohaviček), asi 4 metrovou plochou smyci, na které mám 2 uzly, aby se mi líp držela, když je to potřeba a ten blíž k pesovi, si občas bere do tlamy, když má pocit, že jsem pomalej a tažení postrojem je málo. Gumový amortizér nemáme, protože jsem jednak takhle dlouhý nikde neviděl a taky smyce není tolik náchylná k prokoususnutí. U originál sedáků na „pesoběh“, se mi líbí, že mají hodně protažné dopředu místo pro upnutí karabiny vodítka, to je asi pohodlnější, ale to mě zas až tak netrápí. Co stále řeším, to je postroj. Ty co jsem zatím na běh viděl, mají upínací místo pro karabinu tak, že pes to má na těle posazené hodně vzadu, což je při „normální poloze běžce vůči psu“ asi ideální. Ale „my“, co se občas pletem pod nohy, zastavujem na čmuchání a značkování, či vyrážíme občas pod všeni možnými i nemožnými úhly do trávy, listí či za divou zvěří a vůbec se někdy motáme, bychom užili postroj s okem nahoře na zádech, jako má ten, který máme. Ten je ale primárně určen pro připnutí k autopásu, takže to není zcela to pravé. Ne že by nějak dřel, nebo vadil, to ne, ale protože toho spolu naběháme hodně, zasloužilo by si to něco přímo k tomu účelu vyrobené. Nemáte s tím někdo zkušenost?

Ještě jsem se chtěl taky pozeptat, používáte nějakou speciální psí výživu, či doplňky ? My „jedeme“ na granule Brit proactiv (které by měly obsahovat taky kloubní výživu) a nějaké normální vitamíny. A protože můj pes je chodící „popelnice“, sežere krom toho všechno, vyjma nechucených vařených brambor.

Já kupuji super premiové Nutra Nuggets Performance, s ouhle značkou jsem moc a moc spokojený. Je to kvalitou na stejné úrovni jako Eukanuba, ale o polovinu levnější. Ještě mají pro psi v maximální zátěži, ale pořád si myslím, že pro psa běžet 10 – 15 kiláků denně není vlastně zátěž. Proto jim dávám jen granule pro psi v zátěži. Martin

[quote=VanaXXL]Já běhám od začátku s fenkou labradora. Teď má 3.5 roku. Běhání ji moc baví. Odběhá se mnou všechny tréningy pod 15km. Běháme brzo ráno a tak s teplem není problém ani v létě. Jen na závody ji neberu. Běhání je hodně znát na její postavě, takhle vysvalovanýho labradora jsem nikde jinde neviděl. Během tréningu ji nechávají zvířata i lidi chladnou, soustředí se, abych jí nezdrhl (my to prostě máme opačně . Asi dva roky mně trvalo než jsem ji naučil užitečné příkazy jako: já jdu první, pojď dopředu, pojď vedle, uhni na stranu. Vodítko s sebou beru vždycky, ale používám je jen na silnici s provozem nebo pokud míjím důchodce nebo maminy s dětma. Ne kvůli psovi, ale kvůli lidem, aby byli v klidu a užili si procházku jako my. Jediná slabina je žrádlo. Jak uvidí něco jen přibližně k snědku, pokouší se to sežrat a zapomene na okolní svět.[/quote] Mám taky fenu labradora a nedovedu si představit, že bych si s ní zaběhala " v klidu".Je to zlatíčko, ale gaučák..i na prochajdě, každejch 5m stojí a něco zkoumá nebo ožírá..Začala jsem běhat díky ní/na procházkách dřív děsně táhla/..teď bych jí už uštvala :D už po náročnější procházce je úplně zbombardovaná a s pěnou u huby..

Had: Krmení používám stejné, Brit proactiv. Postroj na ně mám celkem pěkný, zkusím někde vyhrabat nějakou fotku nebo odkaz … má to upínání skoro jako obojek.

Tak to bylo rychlé hledání: http://www.manmat.cz/ používám postoj MERHI a jsem spokojen.

K tomu krmení – naši mají granule jako doplněk stravy a každý večer jednu konzervu. Granule žerou podle chuti či potřeby, víc dají těm konzervám …

Díky moc za informace. Z těch postrojů se mi moc líbí Guard, nebo Long Distanc, vypadají pohodlně a bytelně. Ještě to prodiskutuju s pesem, který by se mu víc líbil Teď už se musíme jen přesně změřit.

Co se těch granulí týče, taky mu víc jedou kozervy, samotné, nebo smíchné s těstovinami.

Co se týče postroje, hodně záleží, co máš za psa. Některým nepasuje nic, pak je asi řešením Guard, který je štelovací. Hodně lidí používá na canicross (běh se psem) klasické saňařské postroje (od Manmatu: sled, lightweight, hound – podle typu psa), nebo postroj Faster od ZeroDC.cz (ideální pro ohaře, šijou i na míru). Merhi od Manmatu se mi zdá jako úlet, ale proč ne, když to někomu vyhovuje. Postroj musí těsně sedět, nesmí se posouvat.

Mám křížence. Vypadá hodně jako retrívr, ale je vyšší a má hodně vyklenutý hrudník, jako ohař. Srst podobnou, jako retrívr, jenom je černá. Ten Guard se mi líbí, jak možností štelování, tak tím, že má 2 upínací oka. V současnosti máme něco hodně podobné tomuhle od Trixie :

http://www.spokojenypes.cz/…ingo-xl-24kg?…

Jenže jak vyroslt a mohutní (je mu rok a půl), mám strach aby to vydželo (fastexové přezky, upínací oko atd…) a taky jsem to musel lehce upravit, právě aby se to neposouvalo, sedělo a tažením nepovolovalo. Službu to udělalo, ale když se ukázalo, že ho běhání baví, chci aby měl vybavení k tomu určené.

burak: Já mám dva irské setry a ten MERHI jim sedne jak ulitý … takže jsem s ním spokojený. Takže jako úlet to zas tolik nevidím ;)

Ahoj Tak jsem rád že vzniklo tohle vlákno, jen si říkám že mě to nenapadlo dřív. Mám německého krátkosrstého ohaře, v jeho roce a pul jsem si ho vzal z kotce pač nebyl lovecky upotřebitelný, tak se ho paní majitelka ráda zbavila. I když měl základní výcvik , mě moc neposlouchal a hlavně v lese lítal jak prdloch, kilometr sem kilometr tam. Ze začátku jsme běhali výhradně v postroji, no ale během roku udělal pokroky, na zvěř je klidny a odvolatelný tak že ted si dovolím běhat v lese plného srn a zajícu, ale chce to ho mít pořad na očích a na prochazkách cvičit a cvičit. Spíš mám strach s těch zelených panáčku s flintičkou na zádech a tvářicíchse že jim to tam patří.

K těm postrojum první jsem koupil od manmatu pravě ten MERHI, sice seděl ale když pes fakt rve tak se dusil. Pak jsme na závodech vyhráli postroj od ZeraDC myslím FASTER nebo tak nějak, a ten je super.

Běhám s dobrmanem, účastníme se dogtrekkingů a snad i na nějaký canicross se časem dostanem, občas se proletíme na kole. Vřele doporučuji tyto aktivity všem kdo mají psa a rádi běhají!!! ;)

Mám na něj postroj [url]http://www­.zerodc.cz/zbo­zi/558/Faster%20red-black.jpg[/url] – naprostá spokojenost – o mnoho lepší než od ManMatu – lépe rozložený tah, jde to na psovi poznat… Jo a krmíme smečku DELIKAN SUPRA Adult Maxi…

Taky jsem šťastným majitelem psa a běháme spolu všechno, kromě mých běhů na oválu nebo po cyklostezkách, když je pravděpodobnost, že tam nebudem sami. S povely problém nemám, jednak se mě drží jako klíště ( když je bez vodítka), ale spíš běháme s vodítkem a postrojem. Konkrétně Manmat vodítko s amortizerém a postroj taky Manmat Sky opasek Simple. Dřív jsem si ho pořídil pro dogtrekking, ale teď v tom jen běháme a lítame po lesích. Ještě k těm povelům, psa jsem si vychoval sám, poslouchá mě na ústní povely i na ruční. Sedni, lehni, vztyk, čekej, zůstaň i na pěkně dlouhou dálku zvládá, na písknutí i na píšťalku jí mám okamžitě u nohy a to konkrétně u levé, ale to není moje zásluha, prostě zásadně se rovná na levou nohu, takový bonus. Umí na povel i štěkat a vrčet, rozlišuje dle povelu rukou, stálo to hodně piškotů, ale je šikovná. Jsou jí tři roky a půl, je kříženec NO a lab. retrívra a mám jí z útulku, když jí byl jeden rok, prý. Krmili jsme Fitminem, ale teď jsme na Calibře. Jen jak se lepší má kondice a běhy jsou delší cca do 12km což já běhám tempem 6–5:50min/km, takže je to pro ní dlouhý, začínám mít pocit, že jí to nebaví. Miluje aport a dokáže se tím bavit hodiny… Dlouho jsem jí pozoroval a už poznám, když potřebuje na záchod. Ale většinou to stíhá, než se rozcvičím a protáhnu. Já si běhání bez psa ani neumím představit.

Ahoj, taky občas běhám se psem. Ze začátku to byla jedna z motivací proč chodit pravidelně, přesně jak píše většina z vás. Ale jelikož jsme pražáci a navíc pesan je občas nesnášenlivej vůči ostatním, tak běháme na vodítku. Pouze mimo civilizaci ho pouštím. Přijde mi, že pokud je na volno, baví ho to víc. Přeci jen pes vydrží hodně, ale jeho styl pohybu není rovnoměrně kupředu, ale různé zastávky, kličky a tak… no ale to zas není moc můj běhací styl:-) (většinou nepotřebuju žádnou čůrací pauzu:-) Takže ho beru jen na kratší výklusy, kdy je mi fuk, kde se zaseknem. Je nutno taky dodat, že je oproti většině psů, co tu o nich píšete, malej. Foto s postrojem a vodítkem s amortizérem z běžek zde: http://fotoalba.cz/fotky/11511054. Jinak papá Brit care. V létě jsme na dovolenou vzali Brit active, ale to mu moc nejelo.

Ahoj, ja mám pesa na smyci pořád, protože pustit ho v lese, užbych se s ním asi neshledal a se snášenlivostí jsme na tom taky dost na štíru. Přes den hlídá barák a pokračuje v tom i potom… Ale jinak ho to baví a kromě závodů a výběhů po silnici běháme jenom spolu. Venčící pauzy máme hlavně během prvních 2km, pak už „jen“ čmuchá a značkuje, což stíhá většinou dost rychle. O rovnoměrném tempu to s ním sice není, ale zase se bezvadně nacvičí zrychlení, zastavení se z kopce na místě, tažení břemene a brždění 35kg závaží, vystřeleného z plné rychlosti pod 90° do strany, do křoví za kočkou, či srnou Rozhodně se s ním ale člověk při běhu nenudí Ta activka od Britu mu taky zrovna moc nejela…

… zastavení se z kopce na místě, tažení břemene a brždění 35kg závaží, vystřeleného z plné rychlosti pod 90° do strany, do křoví za kočkou, či srnou Rozhodně se s ním ale člověk při běhu nenudí  …

to jo! Jelikož mám drobečka pouze 12 kg, tak je to při běhu pro mě ok a případné zastavení většinou končí tím, že letí on a ne já. Rozdílná situace ovšem nastává při běhu na lyžích. To si takhle třeba svištím lehce z kopce, pes peláší o 106 a najednou stop! a začne kadit! No, takže já půl vteřiny brzdím před psem, pak skok a brzda po dopadu za psem. No a pak se ten amortizér napne a poponese pesana i s tím co mu visí u zadečku… Nebo letošní sjezd na běžách po sjezdovce Zahrádky v Peci… Nějak jsem mu nedokázala vysvětlit, že budeme dělat obloučky (velký). Asi by mě chtěl zabít sjezdem přímo dolů. No a tak oblouček vpravo v pohodě – běžel u nohy, ale pak následoval můj křik, skoro zastavení a otočka vlevo. Naštěstí tím, že je lehkej a má postroj, lze ho v případě potřeby prostě zvednout do vzduchu a položit na jiné vhodné místo (například mimo stopu). Ale líbilo se mu to. Rozhodně víc než pozdější cesta na lanovkou na Sněžku:-)

Každopádně je s nima sranda!

Ty běžky musí být hukot, my se chystáme zkusit to tuhle sezónu, nicméně bude třeba secvičit si to někde, pokud možno na rovině. Taky doufám, že mu nebudou chutnat U něj je trošku problém, že musí být první, takže když je někdo v našem směru před námi, snaží se ho předehnat a hrdě tak zvítězit. To pak třeba nebohý cyklista vysviští s hrůzou v očích kopec, protože za ním mastí velkej černej pes, pokud mu dojdou síly a zastaví, čekajíc že bude sežrán, je pyšně předeběhnut a pes potom zvolní a v klidu kluše dál, protože už přece není třeba se (a mě) nikam hnát, protože už je první.

Ahoj, mám šestiletého bígla, 5 let se věnujeme dogtrekkingu. Poslední dobou jsem dost v časové tísni a abych psu poskytla dostatek pohybu, volím běh, občas kombinuji s kolem. Běhání mě ale začíná čím dál víc bavit – proto taky poslední dobou pročítám tyto stránky…

Já mám sice psa věčně navolno (kromě závodů – tam je vodítko povinné), ale dovolím si přidat pár rad, zčásti z vlastní zkušenosti, hodně ale nasbírané od jiných dogtrekařů: postroje v podstatě rozlišujeme na nepodšité – pro naše účely naprosto k ničemu; podšité krátké – pro psy kteří táhnou málo nebo vůbec, pes se dá jeho pomocí manipulovat, při silném tahu ale často psa škrtí, nevyužívají optimálně tažnou sílu psa (guard, long distance,…); podšité dlouhé – pro psy v tahu, ideálně rozdělují (nebo se o to snaží) tažnou sílu psa, nevýhodou je malá ovladatelnost psa (sled, ohař, faster,…); ostatní – skupina pokusů a kříženců – merhi, short,… Zatímco Merhi bych moc nedoporučila, Short naopak rozhodně doporučuji. Pro silné tahouny pak Faster. Rozhodně používejte amortizér – dá se i vyrobit. Sedák doporučuji Simple od Manmatu. Trénovaní psi jsou schopni uběhnout i těch 100km, pokud mají dostatek vody a člověk se řídí psími potřebami.

Na běžkách s bígloušem jezdím, tam teda vodítko taky občas používám, ale chce to buď vypouštěcí karabinu nebo v obtížných úsecích vzít vodítko do ruky a v nouzi pustit. Rozhodně ale u kola a běžek doporučuji psa alespoň základně vycvičit.

Ještě ke krmení – přešla jsem na krmení syrovým – maso+zelenina+pří­loha a nemůžu si to vynachválit (pes si taky nestěžuje :P ), na závody vozím granule – buď to co vyhrajem nebo skutečnou kvalitu – Belcando, Platinum Natural,… Po Britu měli psi bobky velikosti krmné dávky – co sežrali, to zase vypustili; zatímco po mase nebo kvalitních granulích jsou bobky podstatně menší = pes vytěžil mnohem víc.

Taky běhám se psem – bez psa bych asi neběhala Mám hyperaktivního prcka, který si potřebuje někde vybít baterky Ovšem dřív si je vytluču já, než on – je prostě lepší! 

Budou mu 4roky a do 2let měl lovecké tendence, které jsem pomocí vypětí všech sil odnaučila, teď už si může běhat po lese jak chce a jakmile zavolám, vrátí se 

V místech kde není vhodné, nebo je nebezpečný pohyb na volno běhá u nohy – nebo když se chci soustředit na sebe a nehlídat kde se zrovna zastavil a co kde čmuchá Vodítko používám jen málokdy, naštěstí běháme tam kde to jde i bez něj.

Jakmile vezmu do ruky „běhací botky“ tak už stojí připraven u dveří s vrtícím ocáskem – je to nejlepší parťák na běhání, nikdy neřekne „ne, mě se dneska nechce“ 

Ahoj! Díky psovi jsem běhat začala – původně jsme pořizovali Guna na dogtreking, ale než dospěl, aby mohl začít řádně trénovat, nějak se nám „přihodil“ synek :D A tak jsem se po pauze z úspory času vrhla na canicross a je to super!

Stačí hodinka/10 km v Krčáku a mám toho nejhodnějšího pinče na světě. Jinak je k neutahání – psa mám proto zásadně v postroji na sedáku, aby pořádně „makal“. Někdy to ovšem pojme jako rekreační vycházku a jen tak si vyklusává. Neuděláte nic.. :) Postroj máme tedy Faster od Zero DC šitý na míru a sedí krásně a je lehoučký. (Short vypadá ovšem taky dobře.) Šňůra s amortizérem je věc, kterou jsem hodně podceňovala a koupila ji více méně proto, „že s tím běhají všichni“, tak abych nevypadala na závodech blbě. Dnes si to jinak neumím představit. Sice se mnou někdy pěkně zapéruje, ale nehrozí vyhození plotýnky náhlým cuknutím. Postroj pro mě je Ski opasek od ManMatu. Má vzadu poutka, takže si tam cvakám náhubek (jezdíme do lesa mhd).

Po tréninku dostává pes After Drink, proteino-sacharidový koktejl Flying Dog. Gun ho miluje a jakmile vidí pikslu, tak metá salta nazad ;) Jinak krmím ProPlan Original, ale uvažuju že přejdu na Performance, když teď běháme každý den. Krmení syrovým je podle mě opravdu nejlepší, taky jsme „BARFovali“ :D teď to nějak nestíhám (nakupovat, připravovat,..) proto granulky.

Připojuji se do psího běžeckého klubu. Běhám se svojí téměř 3 letou švýcarskou ovčandou každý den, což prospívá mě i jí – minimálně ona už následně nedemoluje zahradu a já jsem víc v kondici:-). Sice se mnou místy (zejména probíháme-li kolem štěkajících psů) poměrně výrazně máchá, ale jinak si celkem vyhovíme. Co do tempa to ovšem někdy, zejména běžíme-li z kopce, bývá docela adrenalinové a má kolena dostávají zabrat…:-)

Výzbroj a výstroj máme také Zero DC a ManMat, s kterými jsme naprosto spokojené, tedy snad můžu mluvit i za Madlenku.;-))