Mám pocit, že rodinu svým běháním občas dost štvu. Už jen to, že všude se najdou mé běžecké svršky (teď v zimě je to obzvlášť drastické), běžecké boty mají vlastní botník a běžecká literatura vytlačila kuchařky. První roky jsem se jich navíc neustále ptala, jestli si se mnou nechtějí zaběhat, což myslím nenáviděli ze všeho nejvíc. Ale jak šel čas, mé otázky ustaly.
Odkaz na článek

Už jsem četl na blogu a dobře se bavil:-)

I kdyby to mělo trvat jen krátce, jistě nádherný pocit! Blahopřeji a tvému synovi bych přál i ten půlmaraton.

Super clanek, dobre jsem se pobavila! At mu (vam:-)) to vydrzi!

Kluk zkrátka není taková lemra jako maminka, která se trestuhodně několik let před tím, než začala běhat, vůbec nehýbala (protože se obětovala pro rodinu). Jinak by jí netrvalo několik měsíců než uběhne vcelku pár kilometrů. Zčásti je to taktéž „běžeckým plánem“, kterým se máma určitě svědomitě řídila a který pravděpodobně začínal u chůze a pak jen pomalu a opatrně zvyšovala dávky, aby ji někdy náhodou nebolely nožičky a ona na běh nezanevřela a nepřestala plnit běžecký šatník a botník.

Je normální, když aktivní člověk, který vyloženě neběhá, uběhne POMALÝM tempem bez problémů desítku hned napoprvé. A to, že nemá žádné pokřivené vědomosti o běžecké obuvi je mu jen výhodou.

>> mulisak, 13. 02. 2011 11:49:18

Já bych nebyl tak příkrý. Jestli je to dobře schovaná nadsázka, tak se omlouvám za nepochopení :).

Já jsem byl taky schopný po dvou a půl roční vynucené pauze od pohybu dát z „voleje“ 8 km bez problémů. Jenže to neznamená, že je toho schopný kdokoli v jakémkoli věku. Žádný extrémní talent na běhání nemám, ale po necelém roce běhání dát půlku za 1:28 a nějaké drobné nedá každý. Z tohohle důvodu bych si nikdy nedovolil koukat se s despektem na někoho, komu běhání prostě nejde. A není to ani tolik kvůli tomu, že by se flákal.

Na druhou stranu není někdy takové „probuzení“, které se dostalo Leoně od věci. Je dobré, když člověk zjistí, že běžet jde i jen tak v džínách bez složité teoretické přípravy :).

Ať to synátorovi vydrží co nejdýl.

Ahoj Leono, doufám, že i Tvůj nejstarší syn konečně zjistil, že má bezva mámu, která dá v pohodě 10K a jestli se jí on (o 20 let mladší) chce vyrovnat, musí sundat džíny, odložit mobil a poctivě pokorně trošku potrénovat. Upřímně Ti závidím, že další část Tvé rodiny začne uznávat Tvoje sportovní běhací výkony. Ať Ti to pohodově běhá, dodává pozitivní energii. Těším se na další Tvoje běhací zážitky…

Mám děti běhací, jen několik poznámek:

• syn je skejťák, takže není žádná knedla; naopak bude mít v pořádku „core“, což je moc důležité, aby se nezranil
• mateřské konverzační tempo mu nezvýší tep o moc víc než hezká holka u tratě
• půlmaraton v maximálním tempu není v tomto věku ideální; v době dospívání je tréninkovou chybou rozvinout vytrvalost na úkor rychlosti
• v tomto věku je důležitý sociální rozměr sportu (já už běhám, abych byl sám)

Těším se, že se dozvím, jak to dopadlo. Mě dcera na Nový rok prohnala, musím trénovat, abych stačil jejímu výklusu.

tak já když jsem jako malá začínala a nevěděla jsem že mam být z běhu unavená tak jsem taky prostě běžela a nehledala v tom žádnou vědu:D..a běžela jsem rychle, protože pomalu mě to nebavilo.....bratr je skejťák a je to podobný jako v tom článku, když ho vytáhnu na klus, tak mi to kope, pač ho to pomalui nebaví, že když běží rychle b měl bejt unavenej neví, protože odbornou literaturu načtenou nemá, „prostě běží no“ ;DD

Jo, je to normální. Pamatuju si, že jako mladej jsem zvládl cokoliv, ale pak jsem padl. Teď už jsem pomalej, ale v cíli to vždy jde. Mladý se mnou proto nechtěj závodit dlouhý závody, tam jim to stále nandám. Ale v krátkých (tj. do 2–3 hodin) jsem „trapnej“.

to makys: to máš mladýho bráchu

Moc hetky clanek :) Pobavil me

Asi pred 2 mesiacmi začal so mnou behávať môj 15-ročný syn. Nijako som ho nenútil, len som sa ho spýtal, či nechce ísť so mnou. Do 10 km voľným tempom vydrží v pohode, 5 km na dráhe dal so mnou za 25 minút. Celkom ho to baví, dnes sme skúsili fartlek.

Děkuji za ohlasy

Od prvního výklusu se synem uběhla trocha vody, takže můžu referovat: běhá dál. Ne nijak systematicky, ale přeci. Ne se mnou, ale buď sám nebo s někým. Běhá už dokonce v běžeckém oblečení a i s bezpečnostními prvky. Na 1/2M je přihlášený a těší se. Tuhle běžel s nějakým vrstevníkem a povídal mi: To bylo horší jak s tebou 

Mějte se fajn

>> EvženGe, 13. 02. 2011 20:08:55

jj, 17 mu je no..=D

Mám moc ráda tvoje psani na blogu, ale tenhle článek je obzvlášť povedenej.Pobavila jsem s ním celou rodinu.

Bezva článek! I můj syn se mnou minulý rok začínal běhat a bylo to prima.Při běhu jsme probrali spoustu věcí,na které doma nebyl čas,protože jsem se jinak víc věnovala druhorozenému tehdy ročnímu bratrovi. Po první viróze se ale zasekl a už mu nějak nezbyl čas a tak neběhá.Ráda na to vzpomínám a doufám,že třeba po pasivní účasti na nějakém půlmaratonu se k běhu zase vrátí.