Pritel se rozhodnul, ze chce v sobotu taky bezet 10km a ze by to chtel dat pod hodinu. Za poslednich 14 byl ale jen 2× na golfu, 1× na ricochetu, jednou ubehnul 3km a jednou 4km (oboje na dost vysokych tepech – „ja proste beham podle pocitu“). Jinak nedelal vubec nic. Pred tim pravidelne posilovna, ale zadne cardio. Zkratka typicky „narazovy nadsenec“. Mam o nej starost, snazim se mu to rozmuvlit, protoze ho znam – on by bezel jako o zivot, i kdyby uz fakt nemohl… Neprijde mi to jako dobry napad. On argumentuje, ze ja mam svoje metody treninku a on taky, ale ze on to klidne ubehne, ze ho tep nezajima… a ja si zkratka myslim, ze hodina na 180 mu neprospeje. Kdo z nas je mimo? Jsem prilis starostliva a jdu na to prilis vedecky, nebo on je prilis nadseny a vazne neni dobry napad se do toho poustet? Jak to vidite vy? :)

Myslím že uběhnutí 10 km není častá příčina smrti, bych se tolik nestrachoval.. Celou hodinu na těch 180 stejně běžet nevydrží. Organismus si řekne o odpočinek ať hlava chce nebo ne. Ze závodu se silně přepáleným začátkem bude mít intenzivnější zážitek ..

Tepy nich neříkají, já mám na půlmaratonu průměr přes 180 a závěr přes 190. Jestli přítel nedělá žádné kardio, tak záleží na genetice, jestli 10km za hodinu dá, ale uškodit by mu to nemělo, respektive by jsem řekl, že přepálit začátek a nedokončit 10km může i mistr světa, stejně jako začátečník, prostě každý kdo se pokouší o prěkonání sebe sama.

Bych se asi míň bála tepů, tělo se ozve a ubere, než možné zrady pohybového aparátu, nenavyklého na běh, natažení šlach, svalů, úponů, apod., v horším případě i natržení. Ale samo třeba je klikař.

Az bude mit takovehle napady s maratonem, tak to mu fakt rozmluv:-), ale 10 km by pro zdraveho smrtelnika nemel byt problem… Jak je jiz psano vyse, maximalne ho ceka velmi silny zazitek.

P.S. Ja v zacatcich i vyklusavala na 200 tepech. Dolu to jde az casem.

ok, tak diky za nazory, mate pravdu, pritel bude mit radost :)

Tak jste meli pravdu :) Prezil bez uhony a jak sam pravil, byl to „silny zazitek“ :D

No, já jezdím na inlinech 10 km trať a běhám velmi sporadicky. I tak musím chvílemi ubrat a třeba jen jít. Tělo si řekne svý. Na těch inlinech si spousta lidí taky řekne, že půlmaraton ujedou napoprvé. Většina ale podlehne závodnímu snažení a smažení a pak jsou i na „podřadné 10“ rádi že dojedou. Napoprvé je potřeba si užít tu nevědomost. Když už víš do čeho jdeš, tak s žačneš šetřit. Tak buď ráda, že přítel přežil.

Bohužel. V dnešní společnosti musí někteří na zdolání této vzdálenosti trénovat… :D