Ahoj, na adrese http://www.kanovsky.cz/…-maraton.htm jsem zveřejnil rozložení splitu a dosaženého času získaného z 12 maratonů. Platí tedy, že běžci běží v průměru druhou polovinu závodu pomaleji než první polovinu, přičemž tento poměr je tím větší, čím horší čas běžec zaběhne. Zajímavé ovšem je, že se horší druhá polovina objevuje i u nejlepších výkonů.

Otázkou tedy je: je postupně klesající tempo vždy špatné, nebo může za určitých podmínek vést k lepšímu výsledku, než by byl běh rovnoměrným tempem?

Zajimave :)

Jen jestli to dobre chapu: Negativni split == Druha polovina zavodu pomalejsi nez prvni? Trebas pokud „bych“ mel cil 3h, tak dle prumeru mam cekat druhou pulku o 5% pomalejsi nez prvni?

Osobne bych cekal, ze lepsiho casu dosahnu, kdyz prvni pulku zabehnu volneji. Diky mensi unave bude technika lepsi, beh min energeticky narocny a tim i ve vysledku lepsi vykon. S timto presvedcenim jsem taky chtel bezet :) Ale podle grafu jsou prvni takovi bezci mezi 2:30 – 2:40 a pred nima spousta, kteri to maji opacne… Nejhezci je stejne ten prvni, ktery ma 0% :)

Ano, přesně tak. Běžci s časem 3:00 běží v průměru první půlku za 1:28 a druhou půlku za 1:32, tedy aspoň na těch 12 maratonech, ze kterých mám data. Běžci s časem 4:00 běží v průměru první půlku za 1:54 a druhou půlku za 2:06. Rád bych ještě získal a doplnil data z PIM, z něhož zatím mám v grafu jen data slovenských běžců (čerpal jsem z 42195.sk).

Je to přesně naopak. Výrazem „negative split“ se označuje průběh závodu (nejčastěji na delší tratě) kdy první polovina je zaběhnuta pomaleji než druhá.

Omlouvám se, viděl jsem to označovat na různých místech různým způsobem. V každém případě obsahem příspěvku je to, že většina běžců běží druhou polovinu maratonu pomaleji než první polovinu (pojmy pozitivní a negativní split tedy raději nebudu dále používat a úvodní příspěvek upravím).

Pozoruhodná a trochu i strašidelná statistika, ukazující obtížné závěry maratonských závodů. Ten graf musel dát dost práce.

Když bych běžel osamoceně, bylo by nejlepší rovnoměrné tempo. Jenže při hromadném startu se snažím zařadit do skupiny, abych ušetřil síly a běžel rovnoměrnější rychlostí.

Samozřejmě se snažím raději zvolit skupinku lepší než je optimum, protože od skupinky pomalejší je pak dopředu moc daleko. Z toho pramení zpomalení v závěru, kdy už to „neuvisím“. Pokud jde o pořadí a srovnání se s konkrétními soupeři, chci je mít na dohled. Když oni začnou moc rychle (a oni začnou), musím i já přepálit a uviset. Většina maratonců touží vylepšit svůj nejlepší výkon, úvod nasadí podle teoretického ideálního průběhu, závěr ukáže nepřikrášlenou pravdu a zpomalí většinu nás nedokonale připravených.

Vítěz s O% opravdu nemá chybu :)

Rozběhnout maraton s taktikou příliš velkého negativ splitu (5– 15 minut podle plánovaného času) není příliš šťastný nápad. Jako příležitostný vodič jsem běžel v Porubě první půlku za 1:48 h na cílový čas 3:40 h. Asi na 25 – 30 km jsem ztratil spoluběžce a přes snahu o zrychlení byl výsledný čas 3:32 h (1:44h). Jsem pro rovnoměrné tempo. :)

[quote=milan]Roz­běhnout maraton s taktikou příliš velkého negativ splitu (5– 15 minut podle plánovaného času) není příliš šťastný nápad… Jsem pro rovnoměrné tempo. :)[/quote] Ale když má někdo na maratonu negative split tak do 2 minut, budí to respekt skoro větší než 0%. Tomu eN říká „Mistr zrychlenho tempa“.

RO: Ten respekt je zcela zasloužený. K dosažení rovnoměrného nebo mírně zrychleného tempa je potřeba notnou dávku zkušeností (pro odhad aktuální formy) a trpělivosti. A štěstí. :)

[quote=milan]RO: Ten respekt je zcela zasloužený. K dosažení rovnoměrného nebo mírně zrychleného tempa je potřeba notnou dávku zkušeností (pro odhad aktuální formy) a trpělivosti. A štěstí. :)[/quote] Hlavně toho štěstí, když si tak vzpomenu na ten svůj první (a nejrychlejší) marathon s negativním splitem 27s. Ale jinak opravdu platí (aspoň pro mě), že čím pomalejší druhá půlka (větší negat. split), tím pomalejší marathon (Linz marathon před rokem, kde byl negat. split taky 27, ale minut!).

Jsem vyznavačem moderate positive split (tedy mírně pomalejší druhá půlka). Za reálného stavu sil se to zdá optimální. Jen celkovým vzestupem výkonnosti je možné split tlačit k nule.

Souhlas. Přílišný positive split je známkou přepáleného začátku a přílišný negetive split je známkou neodhadnutí svých možností a „flákání“ se v první půli.

Zajímavá debata. Já právě přemýšlím jak zaběhnout PIM. Naběháno je za únor a březen málo (i když v březnu byl týden na horách s každodenním 8h intenzivním lyžováním, takže nohy úplně nezahálely), teď jsem se ale v posledních 10 dnech kousl a naběháno mám slušně (v dubnu to budu držet nejméně na 60km za týden, budu se ale snažit o víc). V neděli jsem odběhl 32km, sice pomalu (v průměru 06:00/km), ale tepy byly na mě hodně dole (130 a míň) a hlavně mě skoro vůbec nebolely nohy a klidně bych si těch zbývajících 10km ještě odběhl, zkusil jsem si dokonce na posledních 2km zrychlit až na 05:00/km a nebyl to větší problém.

Na základě toho jsem zvolil jako cíl na PIMu čas pod 03:40:00 – běžet na lepší čas by bylo při mizerných objemech v únoru a březnu s nejvyšší pravděpodobností sebevraždou. Přemýšlím o tom, že bych zkusil do 30. km běžet za 05:15/km a pak od 30. do konce za 05:05/km, tj. na negative split. Mám za to, že když poběžím na positive split – tj. např. prvních 30km za 05:00/km, tak se utavím a pěkně si to vyžeru; když je ale poběžím za 05:15/km, je dost pravděpodobné, že na tom 30km budu ještě relativně v pořádku, přeci jen je to u mě rozdíl cca 10 tepů (ale samozřejmě se může stát cokoliv). Pokud budu moci přidat, přidám. Když to nepůjde, budu pokračovat stejně rychle nebo zpomalím.

Jde mi o to, že mi to takhle přijde z hlediska dokončení závodu pro mě bezpečnější, neboť když půjdu první půlku rychleji, hrozí že v druhé odpadnu (loňská Stromovka budiž pro mě mementem), za to při variantě s negative splitem přinejhorším nezrychlím popř. zpomalím, ale s mnohem větší pravděpodobností nějak slušně dokončím.

Poslední alternativou je rovnoměrné tempo, ale to podle mě po takovou dobu na 99% neudržím a zpomalím.

Na http://www.kanovsky.cz/londyn.gif je graf splitu z maratonu v Londýně (na y-ose je hodnota T2/T1–1, kde T2 je čas druhé půlky a T1 je čas první půlky a na x-ose je dosažený čas). Zajímavé je, že téměř všichni i v čase pod 2:24 mají zpomalení druhé půlky 5 až 20 procent, o výkonech nad 3:30 ani nemluvě. Velmi podobně to vypadá na všech závodech. Netvrdím, že nerovnoměrné tempo je lepší než rovnoměrné, ale ptám se, proč tolik lidí volí strategii, která je pro ně nevýhodná.

>> kanovsky, 29. 04. 2010 12:50:23

Třeba máme ambice vyšší než je naše aktuální forma?

Souhlasím s „milanem“. Většina pomalejších druhých polovin je z přecenění svých schopností. Sám bych u sebe bych zavedl pojem: nevhodná skupina spoluběžců na prvních 25km.

Jde o to Petře, co považuješ za „pro ně výhodné“, když mluvíme o špici závodu. Jestli to vidím v grafu dobře, tak vítěz měl negativ slit a druhý asi rovnoměrný. Jak takový závodov ASI vypadal? Od startu vyrazila skupinka borců. Všichni se znají a vědí, kteří mají na bednu, kteří na první desítku… Spočátku se všichni drží ve skupině. To má své výhody, jednak nestrácíš kontakt se svým soupeřem a taky ve skupince šetřís sílu proti odporu vzduchu. Takto závod pokračuje, dál, tempo je hodně ostré. Ale až na občasné víjimky, nikdo nemá problém ho udržet přes první půlku. Maraton začíná po 30tém km. A odpadají první z vedoucí skupiny. Další se už sotva drží, když najednou někdo ještě zrychlí tempo. Skupina se opět zmenší. A už se črtají dnešní vítězi. První dokáže udržovat tempo až do cíle, možná ještě zrychlí kůli finanční prémii nebo osobáku. Druhý to dotáhne taky jak nejlíp umí, v tomto případě ještě s vyrovnaným splitem. Dalším to už nevyšlo, úvodní tempo skupiny bylo nad jejich možnosti a když ze skupiny vypadli, museli spomalit.

Já si tedy myslím, že pro lidi, co mají maraton za 3:30 a hůř, je stav, který nastane po 30km, silně nepredikovatelný a tak ani kdyby chtěli běžet rovnoměrně, tak nejsou schopní zvolit správné tempo. Já třeba bezpečně vím, že nazávisle na způsobu přípravy, se po 35km dostaví problémy s dechem a ztrátou koncentrace, tak se snažím si radši na prvních cca 25km něco naběhnout do zásoby a ten konec dorvat na morálku, protože zpomalení na posledních pěti kilometrech je enormní.

Jednou jsem běžel maraton cíleně na 4 hodiny, což bylo tou dobou cca o 20 minut víc než jsem měl reálně natrénováno. Tempo jsem tedy od začátku zvolil rovnoměrné po celou dobu závodu a protože bylo tedy hodně pod mé možnosti, tak jsem to bez větších problémů udržel až do konce. Kdybych běžel na osobák, tak určitě po 35km vytuhnu a rovnoměrné tempo by bylo fuč.

>> SlavoK, 29. 04. 2010 14:38:01

Díky. Správná interpretace (analýza?) dat je asi stejně důležitá jako jejich sběr.

Sběrač bez zkušeností velmi pravděpodobně nebude dobrým lovcem..

V aktuálním čísle časopisu BEHEJ pan Kratochvíl píše, cituji: Měřítkem úspěšného zvládnutí této přetěžké sportovní disciplíny (maratonu) je negativní split, což v hantýrce znamená, že jste druhou polovinu závodu zdolali mírně rychleji než tu první. Svědčí to jednak o správném rozložení sil, a pak samozřejmě i o tom, že jste nějaké síly před koncem vůbec měli.

Při posledním závodu ve Stromovce mělo negativní split jen 12 závodníků ze 196, přičemž průměrné zpomalení druhé poloviny proti první bylo 12,6%. Mrzuté je, že tak podle pana Kratochvíla maraton úspěšně nezvládl nikdo z první desítky, neboť například Dan Orálek měl při času 2:27:51 split +2,1%, Jiří Wallenfels +10,6% a Jaroslav Dražan +3,9%.

Nehledě na již zmínéné znovu připomínám otázku: proč by strategie rovnoměrného tempa při rostoucí tepové frekvenci měla být o tolik výhodnější jako strategie konstantní tepové frekvence při postupně mírně klesajícím tempu (tedy samozřejmě ne extrémní split od 20% do 50%, jaký mělo 39 závodníků, neboť při něm nutně klesalo nejenom tempo, ale i TF)?

Edit: při negativním hodnocení, které se u příspěvku objevilo, prosím o zdůvodnění, v čem se v otázce mýlím, a pokud možno i o odpověď na položenou otázku. Děkuji předem.

>> kanovsky, 25. 10. 2010 17:08:36

Posledních několik silničních maratonů jsem měl stejnou průměrnou TF a to 168/min. Snažím se o rovnoměrné tempo a na tepy 168 se poprvé dostanu zhruba po 40 – 50 minutách. Hodnoty stoupají celkem rovnoměrně na max. kolem 178 – 180/min.

Pokud se dostanu na požadované tepy po pár minutách (to asi není problém), pravděpodobně se zahltím a zpomalování bude dost značné. Navíc se u toho budu trápit fyzicky i psychicky (to jak mě budou všichni předbíhat). 

Asi není problém tuto strategii vyzkoušet při dlouhém běhu a porovnat výsledky…U maratonu bych to raději nezkoušel, ale jsem zvědav na zkušenosti ostatních.

>> milan, 25. 10. 2010 18:02:06

Já zkoušel opačnou strategii a to od 6.km běžel až do cíle při přibližně konstatní TF 158/min, tempo klesalo celkem rovnoměrně z 4:46/km na 5:38/km, split byl +12:13 a byl jsem celkem spokojen (průměrné tempo 5:06/km).

Po loňské Ostravě 1:56:40/1:59:27 jsem letos měl v Bratislavě 1:42:56/2:07:36, pak v Praze 1:46:56/2:07:43, poté v Podolínci 1:55:31/1:58:42 a konečně v Ostravě 1:41:26/1:53:39 (vždy první a druhá půlka).

Můj split z Ostravy přitom odpovídá průměrnému splitu běžců ve Stromovce, z čehož usuzuji, že přinejmenším část běhá spíše podle tepovky než podle tempa.

Mně se zpomalování v závěru jeví jako logické, když jde o soupeření.

Oproti rovnoměrnému tempu získám v úvodu kontaktem se soupeřem, případně i ušetřím energii v závětří. Snažím se udržet kontakt kam až to jde, potom odpadnu. I vítěz v menší míře poleví, protože ví, že už má náskok, vyhoví tělu a neriskuje zranění.

Když poběžím zcela sám, je lepší rovnoměrně než se zahltit a trápit předčasným vyčerpáním sil. Jenže kdo z nás běhá maraton sám a na čas? Běžet osamoceně maratonským tempem dvacítku je pro mě rasovina, v závodě jsem při stejné rychlosti v pohodě.

Osobáky na vlastních tréninkových tratích mám po stupňovaném nebo spíše rovnoměrném tempu (=stupňované úsilí), v hromadných závodech po rozumném uvisení za mírně lepším závodníkem a dobrém odhadu, že je vhodná chvíle dokončit rovnoměrně a i osamoceně.

Negative split je pro mě pohádka o vyhraném závodu v rekordu a samozřejmě s vodiči. Ani na MS a OH to není běžné, běží se na pořadí, ne rekordy.

>> kanovsky, 25. 10. 2010 18:21:40

Petře, máš splity různých hodnot (+3 až +25 min). Při osobáku +12 min, ale, víš skutečně jaké zpomalení je pro tebe nejlepší z hlediska výsledného času?

rk: jasně, udržet se ve skupině běžců běžící mým nebo mírně rychlejším tempu je požehnáním…A nejen při protivětru. Ale při malých maratonech je to většinu tratě solozávod, u městských závodech se většinou zadaří. My hobíci běháme maratony spíš na čas (a na dobrý pocit) než na pořadí.

Já budu typický příklad nepřipraveného běžce – první půli si běžím v pohodičce, mírně zadrženě, sleduju tep a ve druhé půli se snažím zpomalit co nejméně. Moje dva maratony vypadaly takhle

1:42:40 – 1:57:26 (průmTF 164 /min, stoupající do 28 km až na 173 pak prudký pád TF)

1:39:31 – 1:50:00 (průmTF 161 /min, konstatní po celou dobu) časy jsou přibližné, nemám údaj, kde přesně byla půlka 

Jsem si jistý, že je to tím, že minimálně běhám delší běhy (ostatně, běh 30 km a více jsem absolvoval jen 4× v životě, z toho dvakrát při maratonu )a proto prostě nevydržím. Začít pomaleji by myslím ničemu nepomohlo. Rychlejší druhou půlku si dovedu představit jedině kdybych se na M speciálně připravoval, alespoň nekolik měsíců.

>> milan, 25. 10. 2010 18:52:49

To samozřejmě nevím, jinak bych se tu neptal, jak to vlastně je správné. Překvapuje mě nicméně tak jednoznačné vyjádření pana Kratochvíla, které jsem citoval výše.

>> Láďa S., 25. 10. 2010 19:12:33

Při nedostatku dlouhých běhů vidím v běhu podle TF velkou výhodu v tom, že pokud předpokládám, že se prahové frekvence příliš nemění, pak pokud zvládnu maraton při určité průměrné TF, tak bych ho měl při stejné TF zvládnout i příště, přičemž běh podle TF zohlední aktuální trénovanost, počasí, profil i mnohé jiné faktory, takže by měla klesnout pravděpodobnost, že poběžím nad své možnosti příliš rychle nebo naopak rozběhnu příliš pomalu. Já osobně si dovedu představit běžet druhou půlku rychleji než první, ale otázkou je, jestli by výkon typu 1:53+1:52 = 3:45, na který bych běžel při této strategii, byl sportovně hodnotnější než 1:41:26+1:53:39 = 3:35:05. Ještě to ale pořádně zvážím a promyslím pro závody v příštím roce, jakou strategii zkusit zvolit.

>> Láďa S., 25. 10. 2010 19:12:33

„Jsem si jistý, že je to tím, že minimálně běhám delší běhy (ostatně, běh 30 km a více jsem absolvoval jen 4× v životě, z toho dvakrát při maratonu ), a proto prostě nevydržím. Začít pomaleji by myslím ničemu nepomohlo. Rychlejší druhou půlku si dovedu představit jedině kdybych se na M speciálně připravoval, alespoň několik měsíců.“

Tak tím si nejsem jist! Těch okolností běhu na osobák při maratonu je více (teplota, soupeři, přepálení začátku), to se možná dá naplánovat ještě tak do toho půlmaratonu …

Já jsem naopak v měsíci před Benešovským maratonem běhal pravidelně každou sobotu minimálně 35km v průměrném tempu mezi 5:08/km až 5:20/km (při prům. tepech 142–149TF). Celková týdenní kilometráž byla 165km v tempu okolo 5:50/km (průměr +/- 130TF). Vycházel jsem z toho, že při maratonu můžu v ideálním případě běžet asi o 30s/km rychleji, než při těchto mých nejdelších sobotních bězích. V Benešově byla první půlka za 1:40:15, druhá za 1:42:20 – takže split 2:05. Průměrné maratonské tempo 4:48/km (prům. 161TF) je opravdu přibližně o 20 až 32s pomalejší, než ty moje 35km tréninkové běhy. Je fakt, že jsem druhou půli závodu běžel sám, a je otázkou, zda-li by při běhu ve skupince nebyl výsledek lepší.

A nechci nikomu radit, jak má běhat, ale je jasné, že kdyby si mohli Petr K. nebo Láďa S. dát ty moje sobotní běhy společně se mnou, tak by ty jejich časy byly určitě lepší a bez jakýchkoliv pozitivních splitů Ale každý jsme jiní a běháme si, jak nám vyhovuje.

Petr K. – ale Petře, v tom týdnu před 9. říjnem jsem toho naběhal méně než ty , a taky těch tvých 23km týden maratonem se mi zdá moc. To já dal tu sobotu jen závod na 10km (4:10/km) a 5 km výklus.

>> Mirek Kostlivý, 25. 10. 2010 21:29:26

Samozřejmě, neideálnost mé běžecké přípravy vůbec není třeba řešit, přestože věřím, že s ohledem na okolnosti mělo mé běhání těsně před maratonem smysl a přispělo k získání potřebné běžecké pohody a informací potřebných k volbě vhodné taktiky vedoucí ke zlepšení osobáku o více než čtvrt hodiny. Jisté nicméně je, že má příprava nebyla maratonsky zaměřená a že kdyby nebylo toho běhu 1.10., kdy jsem poprvé běžel podle tepové frekvence (a ne ji jen měřil), tak by můj výkon v Ostravě byl pravděpodně výrazně horší, protože bych si prostě na těch 3:35 netroufl běžet. Také věřím, že pokud jsem bez speciální přípravy/ladění dal 3:35, tak mám šanci příští rok 3:30 dát, přičemž při rozumném přístupu mám šanci se u maratonu zlepšovat ještě několik let.

>> kanovsky, 25. 10. 2010 19:57:55

Velmi se omlouvám za chybné uvedení autora citace, kterým nebyl pan Šmiták, ale byl pan Miroslav Kratochvíl. Přehlédl jsem se, neboť pan Šmiták sice psal sloupek na straně 25 a byl citován i v článku na straně 27, ale jako autor textu je na straně 24 skutečně uveden pan Kratochvíl. Panu Šmitákovi se tímto omlouvám a děkuji za upozornění.