Nedávno tu někdo psal, že „běžec bez pepřáku je sebevrah“ :o) Myslíš to jen v souvislosti s volně pobíahjícími pejsky nebo obecně? Docela mě tenhle názor donutil k zamyšlení. Chodím běhat po večerech, když už je tma, běhám v okrajových částech obce a částečně i po silnicích, kde nejou domy, jen pole. Už jsem potkala i pár psů, kteří se mě naštěstí báli víc než já jich, ale jinak jsem si nějaké další nebezpečí nepřipouštěla – s mobilem na krku mám tak nějak pocit, že kdyby něco, přivolám si pomoc… Poradíte, kde se dá takový pepřák vůbec sehnat? Jinak mám taky psa, velmi velkého, ale poslušného, neagresivního. Dřív jsem ho občas brala s sebou na běhání, ale je to spíš takový magnet na volně pobíhající čoklíky a tím spíš přítěž. Není snadné si hlídat svého 70 kg psa a ještě odhánět 20× menší dotěrné, štěkající, nerváky :o)

Pepřák koupíš v jakémkoliv army shopu (i přes internet) nebo obchodu se zbraněmi, je jich spousta. Já jsem si při začátcích běhání zejména pod dojmem tohoto vlákna pepřák koupil a chvíli s ním běhal. Nebavilo mě ale s ním běhat v ruce a klips na kraťasech moc nedržel, takže když se po mě ani cca po měsíci žádný hafan neohnal, odložil jsem ho doma na poličku.

Ale je fakt, že já z 90% běhám ve Stromovce, kde je i za tmy překvapivě hodně lidí (např. úterky večer, když má Nike trénink – to je to na tom okruhu pomalu jak na Václaváku :)), a kde dejme tomu každých 500m většinou někoho potkám. Pokud ale běháš někde na kraji obce jak píšeš, kde se žádný člověk rozumně předpokládat nedá, asi určitě bych ho nosil. Někdo tady psal o hodně nepříjemném zážitku s dvěma vlčáky v polích…Když běžím podél řeky na Kralupy třeba hodně ráno, tak si ho do ledvinky taky raději vezmu když si vzpomenu, protože tam nebývá ani noha.

Zatím běhám asi třičtvrtě roku, a ve Stromovce na mě bafnul pes jenom jednou, zrovna asi před 14 dny. Jen si tak přiběhl a výrazněji si zaštěkal, ale ani se po mě neohnal. Jinak mě psi vesměs úplně ignorují, asi bude něco na tom jak psal Mirek Kostlivý, že jsou ve Stromovce na běžce už zvyklí. Nicméně pokud psisko vypadá podezřele, tak vždy zpomalím. Taky se mě u „hodně“ vypadajících psů osvědčila myslím tzv. „Šnekova ruka“ – když se ke mě pes rozeběhne, tak k němu nastavím ruku, on si ji očuchá a odběhne (samozřejmě že bych to nepraktikoval u psů, kteří by se na mě hnali s vyceněnýma tesákama a pěnou u huby :)). To chce ale trochu přemáhání a odvahy. Mě asi v 16 na inlinech kousl zrádně dobrman a od té doby psům moc nevěřím.

Závěr: pokud běháš v takových podmínkách (oblasti bez lidí, za tmy), určitě bych si pepřák bez dalšího pořídil, jen jako prevenci. Já osobně doufám, že ho nikdy nebudu muset použít, protože mám iracionální pocit, že to toho psa nevyřídí, ale jen ho to vydráždí k nepříčetnosti (což je ale asi nesmysl, když jsem si vygoogloval reportáž o použití jednoho pepřáku na nějakém instruktorovi policejní akademie, ten chlápek vypadal že má fakt dost :) )

Zatím žádné negativní zkušenosti se psy, ale možná i proto, že jsme běhající kynolog, že trošku odhadnu, co od kterého psa čekat, navíc je mám rád.
Na ty, co se jen připojí většinou stačí mírně promluvit, ale na některé větší otlemy je potřeba občas zařvat, a to myslím fakt doopravdy. Zastavit, otočit se k psovi čelem, třeba i nakročit proti němu a co mi síly stačí ZAŘVAT mu přímo do ksichtu. Úplně jedno co, nezáleží na artikulaci, ale na intenztě. Vypadáte jak magor, ale funguje to spolehlivě, psovi nijak neublížíte a navíc ho od podobných aktivit propříště dost jistě odradíte.
Ještě bych se rád vrátil k té „Šnekově ruce“. Pokud narazíte na psa, který je naučený kousat na rukáv, nepoběží na vás ze vzteklým výrezem a pěnou u huby, ale s radostným očekáváním možnosti zákusu, pro něj je to totiž nádherná hra, nečekejte žádný projev agresivity,často je vidět, jak pes při zákusu vrtí ocasem.
A teď si představte, že se běžec (ve psí mysli figurant) od něj vzdaluje, přitom se k němu otáčí a nabízí mu ruku k očichání. To je přeci pro psa modelová sitace, se kterou se už mnohokrát setkal, ví že se musí zakousnout do rukávu a pak začne ta báječná hra na přetahovanou.
Takže na návštěvě při seznamování klidně tu ruku k očichání nabídnout, ale v klidu a ta ruka se psovi musí nabízet vždy zespoda, shora to může evokovat možné ohrožení. V rizikové situaci naopak ruce schovat do kapes nebo ještě lépe si s nimi krýt krk a obličej.
Vím, že vždycky budou neukáznění lidé, kteří své psy nezvládají a ke kolizním situacím s běžci bude docházek, s tím nic nenaděláme. Ale pokud se běžec v takové situaci chová normálně a běží si po svém, je to to nejlepší, co může udělat, pes se na chvíli připojí, také se rád proběhne, párktát si bafne a pak ho to přestane bavit:-)

ad „Šnekova ruka“ – no vidíš, dík za radu, tak to mi vůbec nedošlo : )))

to Dav: k té mé ruce – ta ruka se nijak nenabízí ani nenatahuje. Běžec se prostě jen zastaví a s rukou připaženou k tělu otočí ruku dlaní vzhůru – pes si jí sám najde očichá a získá důvěru (pozor toto neplatí pro lidi, kteří se psů chorobně bojí – pes to pozná a jeho reakci pak nejde předvídat). Zřídka se může stát, že v některých situacích na psa ruka nezabere, ale to vycítíš dříve než mu jí nabídneš. Nevím proč to mi to pořád někdo komolí! Natahovat ruku a přitom před psem utíkat by mohlo jen „tele“.

to Šnek:…tak omluva, asi jsem nepozorně četl nebo blbě pochopil, ale snad to, co jsem napsal nebylo úplně na škodu, lidé se vůči psům (vlastně obecně zvířatům) dopouštějí takových telecích nehorázností, že se vlastně dost divím, že těch pokousaných není více. Bohužel, svět není vůbec spravedlivý a často za chyby jednoho pyká druhý:-(

Jo, jo. Máš pravdu.

http://puschman.blog.idnes.cz/…-nemuze.html

[quote=Bering]http://pus­chman.blog.id­nes.cz/c/90441/­Nestrilejte-psa-Pes-za-to-nemuze.html[/quote] Výborně napsaný článek, ten podepisuji! Jak nesprávně vést psy ve smečce předvádí jedna majitelka psů v Cholupicích. Má dva dospělé psy (černého neurčité rasy a fenu jezevčíka) a další 3 jezevčíky (asi mláďata), které chodí pravidelně venčit na ulici Ke Křížku (slepá ulice dále pokračuje jako cesta směrem ke křížku Krista a bažantnici – nedaleko budoucí dálnice jižního obchvatu Prahy). Situace vypadá tak, že se vyřítí z vrat všech pět psů s hlasitým štěkotem ke mě, majitelka je někde 30m za nimi, a marně na ně křičí. Když jsem okolo nich běžel poprvé, útočili na mě po dvojicích, naštěstí čerstvě zakoupený pepřák fungoval. Po druhé už po mně šli pouze ti tři jezevčíci, ale náplň v pepřáku mi dochází :). Naštěstí v útoku již nepokračují. Jsou to opravdu naprosto hloupí psi s krátkou pamětí, ale patří mezi nejnebezpečnější. A pro zaslepené ochránce psů, jež mi používání spreje zazlívají, mám otázku: „Od které rasy psa pochází nejčastější pokousání člověka?“ Vedle vlčáka je to právě ten jezevčík! A že se psů, Štefane, nebojím, je jasné již z toho, že běhat okolo toho domu nepřestávám. Docílil jsem aspoň té skutečnosti, že před týdnem jsem viděl venčit majitele pouze ty dva dospělé psy. A ani si mě nevšimli! Když je nevychová majitel, tak je vychovám já :).

Dneska mám velice nepříjemný zážitek se psem. Když jsem končil hodinový výběh lesem, těsně před koncem mi cestu k autu překřížil pes (vypadal jako pitbul ale jistý si nejsem…špatně vidím do dálky:-). Stál proti mě na silnici a díval se na mě. Netroufal jsem si proběhnout kolem něho, chtěl jsem ho oběhnout lesem,ale on si mě obešel a zase byl naproti mě i na lesní cestě. Takto se to opakovalo ještě jednou až jsem opravdu dostal strach a nezbylo mě nic jiného, než celý les oběhnout po poli s vysokou trávou a bahnem, což bylo asi 6 km navíc. Ale řeknu Vám, že strach jsem měl dost velký, protože mě pořád křížil cestu tak možná opravdu chtěl zaútočit, aspoň mi to tak připadalo. Asi už hooodně dlouho do lesa běhat nepůjdu po tomhle zážitku. Nebyla by nějaká rada jak se v takové situaci zachovat??

Strach je tady největší nepřítel. Pokud neděláš prudké pohyby (nemáváš nad hlavou klackem, neutíkáš…) tak ti nic neudělá. Já bych kolem případně pomalu prošel, ale několik kilometrů obíhat? To ne, i kdybych mu měl oči zamáčknout ;)

Myslím, že ses zachoval asi nejlíp, jak jsi mohl. V tomhle případě bych žádné falešné hrdinské skutky taky neprováděl. Zvlášť, když nebyl, jestli jsem to správně pochopil, v dohledu žádný pán.

Přesně tak, žádný pán tam nebyl (bohužel ani nikdo jiný). Nejvíc mě vystrašilo, že ikdyž jsem ho chtěl obejít tak se vždycky vynořil naproti mě. Z toho jsem usuzoval, že po mě ‚něco‘ chce…

>> Bering, 26. 06. 2009 22:10:57

Moc hezký článek !

Já,ač jsem sama pejskařka,tak nemám špatné zkušenosti,ale je fakt,že když běžím a v dálce vidím velikého psa,který není na vodítku,tak už mapuju situaci,ale většinou mě majitel vidí a psa buď podrží,nebo ho přiváže a já bezpečně proběhnu a nikdy nezapomenu nahlas poděkovat a přidat úsměv.

Psi a já, opravdu pro mě stresující situace. Jako malého chlapce mě pes pokousal a já se jich od té doby přímo chorobně bojím. Přestože vím, že je to špatně protože to pes okamžitě pozná nedokáži to prostě překonat. Takže také vždy když vidím volně pobíhajícího psa hledám majitele. A velice mě uklidní když si jej majitel přivolá a podrží. Absolutně mě ale neuklidní věty typu: „on nic neudělá“. A stejně jako Chuana vždy poděkuji.

Já s jedním psíkem běhám, takže jsem postrachem pro okolí spíše asi já. Ale vzhledem k tomu, že běhám v lese, bojím se spíše divoké zvěře. Jednou mě překvapilo divoké prase s několika malinkatými potomky, v tu chvíli se mi hodně zvedl puls a běžela jsem rychlostí, jako ještě niky.

>> Lois11, 07. 06. 2010 13:11:04

Jediný případ kdy se psa tolik nebojím. Když vidím, že je společně s běžcem tak předpokádám, že ten tuto problematiku zná a psa bezpečně zvládá. Potkávám pravidelně dva běžce s velkými psy bez vodítka a již vím, že ti si mně vůbec nevšímají. 

>> 321919, 07. 06. 2010 13:20:17 Je pravda, že ten můj má také na starosti jiné věci, než se zakousnot do kolemběžících lidiček a když se mu náhodou človíček líbí na tolik, že na něj nevychovaně skočí, tak mi je trapně a omlouvám se jak blázen! Ale je pravda, že u nás vlstně nikoho nepotkám, že není moc co řešit.

Zrovna dneska jsem při běhu potkala na osamělé cestě osamělé chlupaté psisko (v kohoutku asi 95 cm), které stálo uprostřed. Před ním jsem zvolnila do chůze, v duchu jsem k sobě mluvila, že není mým osudem umřít tady a teď , a opatrně jsem toho tvora obešla. TEn se otočil očmuchal mě (jak to nemám ráda!!! – kvůli alergii na psí sliny a chlupy a epitel) a nechal mě být. Ještě chvíli jsem uvažovala, zda se za mnou rozběhne, ale asi byl moc líný… Každopádně mi psi pokaždé nepříjemně zvednou tepovku (ne ze vzteku, ale z obav).

>> Kateřina G., 08. 06. 2010 18:52:55

Od té doby, co běhám se sprejem, mě již 4 roky žádné „chlupaté psisko“ nekouslo Všem doporučuji! Je to určitě lepší, než ho 6km obíhat. I když nic nemám proti většímu množství naběhaných km 

Jinak jsem si přečetl můj poslední – rok starý příspěvek s těmi jezevčíky, a mohu všechny ubezpečit, že i když je opět potkávám, tak již se na nějaký útok nechystají. I majitelka toho nejagresivnějšího raději bere do náruče!

>> Mirek Kostlivý, 08. 06. 2010 20:59:05

Pepřák nosíš v ruce nebo v kapse nebo v příručním zavazadle? Kapsy obvykle nemám a v ruce držím kapesník, co do něj momentálně posmrkávám, ale pepřák by se mi do dlaně ještě vlezl. Mám pak obavy z pádu, že nestihnu dát ruce před sebe, jenže jsem zatím od začátku běhání nespadla, tak to není asi tak častý jev (ty pády).

jeste jsi nezkousela smrkani „letmo“:)? jakesi riziko tam je, chce to trochu cviku. vzpominam si na rozhovor dvou bezcu pred zavodem v zime, kdy se jeden druheho ptal, proc beha v rukavicich. „no do jedne smrkam, druhou si utiram pot, jen to nesmim poplest“:).

Pepřák je dobrý nápad. Jenom aby to účinkovalo, abych ho tím spíš jenom ještě víc nerozdráždil…Nemáte to někdo ozkoušené?:-)

*>> martin76, 09. 06. 2010 09:14:16*

jé smrkání letmo…nikdy jsem to nedělala a teď se to učím zároveň s tím během:-D je zajímavý, že mi to jde jen na pravou stranu;-)

a musím říct, že od té dby, co je vedro, smrkat nepotřebuju. ae na podzim to zase začne.

>> martin76, 09. 06. 2010 09:14:16

Nezkoušela, nemám na to.

>> Kateřina G., 09. 06. 2010 09:01:41

Pepřák nosím v pravé ruce, v levé mám klíče od bytu nebo pití. Ale je pravda, že při pádu je to velice nepohodlné, což se mi před měsícem nevyplatilo (pád přímo na rameno). Doporučuji nějaký pás s lahvičkami na pití, na který se dá pepřák zaháknout (potom musí mít ale sponu, prodávají se i nez ní). Podle mě už tu reakci: „Hele pes, beru pepřák, jsem připraven na obranu“ pes nějakým dalším smyslem vycítí a na útok se neodváží. Pes kouše, když se ho člověk nevšímá – vlastně na něj zapomene (můj případ).

>> Shon@11, 09. 06. 2010 11:56:56

To víš že jo, mnohokrát odzkoušeno! Ubezpečuju Tě, že ten pes má úplně jiné starosti, než pokračovat v útoku. To by to muselo být jedině nějaké služební plemeno cvičené přímo na člověka.

pohled z druhé strany:-):-)Sama běhám čas od času se psem, tedy víceméně po lesích polích atp, Nerada bych svého psa přechválila,ale myslím že víceméně poslouchá, tedy pokud probíhám kolem samotných nebo běžců či lidí s dalšími psy tak se můjpes napovel zařadí k noze. Ale o to víc mě rozčiluje pokud se ke mě připojí cizí pes, který neposlouchá a pro majitele je nezvladatelny nebo ještě lépe v ,,daném okamžiku nikomu nepatří,, Osobní zkušenost s útokem cizího psa nemám,ale v tomto případě jsem zastáncem toho pepřáku:-)Pouze se mi stala podobná věc, jako bylo popsáno výše s ,,nadbíhajícím pitbullem,,:-) takto jsem dobíhala do vesnice a hned na kraji stál taky pochybný pes, který se mi dokonce vydal naproti:-)v tu chvíli jsem teda zrovna přijemný pocity neměla. Ohledně toho pepřáku si jen nedovedu představit, jeslti bych jej krizový situaci uměla správně použit:-)nerada bych psa ,,dočasně indisponovala neprávem,, přece jen on sám pes za to nemůže. Ten problém je především v majiteli

Na bicykli som uz raz citil psie zuby cez tretru a k tomu pocul krik majitela aby som nechal dobreho psika na pokoji. Peprak nenosim, ale cital som radu: pepraky vzdy dva, jeden na psa, druhy na majitela.

Nedávno při běhu po mě začal skákat pes a jeho majitel na mě s úsměvem volal: „On nic neudělá, on je hodnej!“ Jenže zablácené oblečení mi vadí a alergie na psí chlupy a sliny je silná, takže jsem se bránila a pro příště už mám připravenou odpověď, že obvykle jsem taky hodná a nic neudělám, jenže teď mám chuť kousat…

Na druhou stranu se mi vícekrát stalo, že majitel psa stáhnul na vodítko, ale to bylo na malém městě.