>> Klarinka, 01. 08. 2013 10:47:42

Ahoj, promiň, už to vypadalo, že pořád běháš

Tak v tom případě se připojuji k radě nevšímat si. Pokud je to na stejných místech (stejný lidi), změnit trasu nejkratším směrem mimo ves – zvlášť když jste 2 by to neměl být problém.

Ano, je to tak!: >> EvženGe, 01. 08. 2013 11:06:04

>> kanovsky, 01. 08. 2013 11:12:11

Někde se už běžci ani nezdraví gestem, pokynutím, … … a naštěstí většině lidí je to fuk, že kolem nich proběhneme. No jo, pamatuju dobu, kdy na vsi pokřikovali často stylem „přidej, budeš v novinách“, zřejmě ještě pod dojmem Zátopkových grandiózních úspěchů . Holky běhaly jen v sokole, v houfu, jako letní příprava zimní závody na lyžích. Pak jsem mnoho let běžkyně na ulicích, silnicích, v terénu neviděl. Ovšem poslední dobou zírám, protože vídám poměrně hodně typologicky dost různých běžkyň, vesměs solitérních. Opravdu jen málo dvojic ž+ž příp. m+ž. Dokonce je to už víc než kluků a na kolečkových bruslích je to ještě výraznější poměr ž:m. Zdravím pokynutím (mávnutím) ruky a většinou je odpovědí překvapený úsměv nebo pokynutí rukou též.

Mezi kuřáky je dle mého pozorování také už více holek než kluků(?).

>> Klarinka, 01. 08. 2013 10:47:42 No, je vidět, žes toho ještě moc nenaběhala . Prostě běhání pro tebe není ještě rutinní záležitostí. Je třeba se soustředit na vlastní výkon, pohodu. Nechat se rozhodit vandalskými reakcemi člověka dost znechutí, uznávám. Co pomůže? Lhostejnost.

Dnes jsem měl ráno dlouhý běh po silnici. Mile mě překvapilo, že mě zdravili mladí cyklisti i automobilista. Takže můžu poradit okruh, kde mezi pátou a osmou ráno potkáš prima lidi (pokud někoho vůbec potkáš).

>> Klarinka, 01. 08. 2013 11:57:24

nojóóó . Se za 50 let nic nezměnilo . A to tehdy tv program byl jen 1 a vysílal až odpol resp. večer . Tak to je beznadějný.

Tím opravdu nemá smysl se zabývat, vesnickým mikrosvětem. Tam člověk získá pověst podivína, jakmile se nějak odlišuje … Ale voni si zvyknou nejpozději za 2 roky. Naopak je důležité vytrvat, protože pak se najdou posměváčci, že jsem se svým běháním nějak brzy skončil, že(?) … když už mi na tom záleží, co si o tom ti lidi myslí …

>> EvženGe, 01. 08. 2013 11:06:04

>> pekot, 01. 08. 2013 12:26:19

No chlapi nevím, jestli je to mezi běžectvem tak špatné – u nás v Hostivaři mám zkušenosti dobré. Pravda zdravím většinou první (spíš jenom mávnutí rukou), ale odpovědi se mi dostane téměř vždy. Provoz je ale tuším menší než třeba ve Stromovce…

A co se týká osamoceného běhání – běžci taky většinou běhají sami, co vidím. Pro mě je běh i užívání si svobody (především KDY, kam kudy, jak daleko, jak rychle, kterou stranou cesty…), klidu na (ne)přemýšlení… takže nejraděj běhám sama. Nebo s manželem, to má zas jiný rozměr – jednak pokecáme a vůbec spolu rádi pobudem (a já se třeba i ráda podívám na sportovní postavu muže v běhu), druhak na delší trasy nosí vše potřebné a já si běžím nalehko 

>> MartiNo, 01. 08. 2013 12:46:31

Souhlas … téměř vždy.

No, já jsem jen zaznamenal vývoj. Vídal jsem kdysi celkem zřídka dvojice m+ž, samotnou ž prakticky vůbec. Poslední léta velký progres.

Ž. s nosičem jsem snad ještě neviděl. Taky musím podotknout, že v pražské aglomeraci se pohybuju posledních cca 10 let a frekventované běžecké trasy nevyhledávám. Ano, v Hostivaři je to možná fifty-fifty – VŠ kolej na dostřel parku .

Ještě mě, Klárinko, napadlo, jaké řeči bych musel poslouchat já, kdybych běhal s tvojí štíhlou kamarádkou. Doma.

Jako kdybych mel v 5 odpoledne ve Stromovce zdravit bezce kyvnutim ruky tak nebeham, ale mavam jak na prvniho maje. Ono celkove ted je zdraveni takove onicem, beha ted kdekdo, co o zdraveni a druzeni se s bezci nestoji. To kdyz jdou teploty k nule a je sichravo, tak je zdraveni mnohem prijemnejsi, behaji jenom skalni…

A jinak v tomhle letnim obdobi kdy i nebezci jsou casto v sortkach a triku se mi uz vickrat stalo, ze jsem rano zdravil „bezce“, kteri jenom nestihali na autobus.

Mate taky tendenci zdravit bezce i kdyz zrovna nebehate? To se taky vecsinou tvari dost prekvapene…

>> SlavoK, 01. 08. 2013 13:33:21

„Mate taky tendenci zdravit bezce i kdyz zrovna nebehate?“

Jo, to presne znam

K tomu zdravení…živě si pamatuju, že mě – coby dříve skalního motorkáře – překvapilo a zároveň potěšilo, že se běžci zdraví, stejně, jako míjející se motorkáři.

Občas se při delších bězích bavím tím, že na dálku odhaduju, jestli proti mě běží zdravič či ne. Holky opálené ze solárek, se sluchátky v uších a slunečními brýlemi prakticky nikdy, u těch se ani nesnažím. Zato gentlemani, řekněme 40+, skoro všichni, a když vidím, že se blíží chlápek s fousama a baťůžkem, můžu vsadit na to, že pozdraví.

Někdy, ne často, se natolik zahloubám do sebe, že si míjejícího ani nevšimnu – za což se tímto zároveň omlouvám a mám to i jako vysvětlení – občas člověka mine bez povšimnutí někdo jiný.

Ja zatvrdlo zdviham tu ruku i ked som si takmer isty, ze zena ma neodzdravi (mam spocitane, ze v priemere 1 z 50 pozdravi), ale mne to nevadi. Vzdy ked vybehnem, mam tak vysoke endorfiny, ze sa usmievam ako vysinuty :) Blbe poznamky na rovine nepoznam, kedze beham so sluchatkami a v Bratislave, ale polovicu svojich behov situujem do kopcov a tam je to uz zaujimavejsie. Najma v odlahlych oblastiach, kde bezca moc nevidia, alebo naopak v oblastiach preplnenych turistami. Posledny tyzden som sa usmieval vo Vysokych Tatrach, ked na mna pokriovali ze kam sa tak ponahlam a podobne, ale najlepsia bola jedna teta v strednych rokoch, ked ma videla pribiehat na Skalnate pleso (evidentne tam prisla lanovkou), zmeravela, vyplestila oci a jedine co zo seba dostala bolo hlasne „jezismaria“ :)))) Klarinka: Usmev na pery a v ziadnom pripade Ta nemoze nejaky lenivec vyhodit z miery. Tajomstvo je v tom, ze oni zavidia, ze sa nedokazu prinutit zacat nieco pre seba robit…

>> MartiNo, 01. 08. 2013 09:16:44 Práve som si spomenula, že keď som ešte bývala v Žiline, behávala som svoju pravidelnú trasu cez 2 dediny pri Žiline a pravidelne som tam stretávala (za plotom) jedného pána, ktorý sa tiež pýtal, koľko som už v ten deň odbehla a dokonca po nejakom čase mi aj pekne odsledoval čas so slovami, že minule to bolo rýchlejšie, resp. že dnes mám lepší čas atď. A celkovo tie staršie ročníky (najmä páni nad tých 70) sú veľmi milé, tu v BB zvyčajne cez víkend stretávam dvoch pánov, ktorí sa na mňa už zdiaľky usmievajú, pozdravíme sa a hneď sa informujú odkiaľ bežím a či už končím Ono problém je asi najmä v tom, že tie ostré a neprajné poznámky zabolia a človek si ich potom pamätá jasnejšie ako príjemné reakcie okolia. A ku zdraveniu, zdravím všetkých protibežiacich aj spolubežiacich, rovnako aj cyklistov, tradične neodzdravia len sezónny bežci a dievčatá, ktoré si ešte nie sú svojim behom moc isté a radšej hľadia do zeme.