Dobrý den, běhám již přes rok většinou čtyřikrát za týden, poslední dobu velmi často s kamarádkou, která mnohem štíhlejší než já. Já mám silnou nadváhu, ale sportuji hodně již od střední školy, takže i před začátkem s během jsem měla slušnou kondici. Jenže když s ní běhám, tak se jí sice vyrovnám ve vytrvalosti, ale pohledy lidí na to, jak velmi hubená běžkyně běží vedle mnohem objemnější znamená, že občasní kolemjdoucí mívají udivené pohledy, čas od času i bolavé řeči o tom rozdílu. Raději se poradím nejdříve s někým, jak tuto situaci vůbec řešit. Máte nápady? Možná bych měla běhat sama?

Doplňuji, že se nedokážu omezit v jídle, od doby, co jsem začala sportovat už však nepřibírám, váhu mám oproti maximu o 3 kg nižší, už tedy nejsem obézní

Děkuji předem za odpověď

Klára

Hele, prostě to ignoruj. Jednou za čas se potkám s jedním běžcem. Ten má při asi 185 cm kolem 110 kilo. Asi -nepamatuju si to. Já mám 169 a 58 kg. To si přesně dovedeš představit, jak vypadáme. A pokud se potkáme a přídá se ke mě, tak už ví, že musí na tempu ubrat. Je rychlejší. A jednou jsme se bavili tím, jak by lidi tipovali, kdo z nás je rychlejší. 90% by vsadilo na mě. 

Pokud jste s kamarádkou víceméně stejně rychlé, tak se těma řečma můžete bavit. A případně se zeptat, jestli si nechtěj zaběhnout s váma. Že jste stejně rychlé a třetího k sobě vezmete.

>> EvženGe, 29. 07. 2013 21:38:25

Snad to půjde tak udělat. Ty řeči o tom však někdy hodně bolí. Být tlustý běžec, či běžkyně, může být hlavně pro začátečníky odrazující.

Posměváčci a pokřikovači se najdou všude. A téma si najdou vždycky. Kdyby to nebyla prostorová výraznost, tak by se smáli barvě trička nebo způsobu pohybu. Mně jako umlčovací odpověď vždycky fungovala výzva ke společnému běhu. To vždy zmlkli a nikdy se nepřidali.

>> poohDA, 29. 07. 2013 22:57:12

Problém je jen, když běžím s kamarádkou, vedle ní vypadám hrozně mohutně a lidé si toho všímají

>> Klarinka, 29. 07. 2013 21:20:41

Nenechej se otrávit poznámkami lidí, kteří sami nikdy nic nedokázali a snaží se na sebe alespoň takto upozornit. Mohu jen doporučit rady, které tu již padly. Sám mám podobnou zkušenost, ne sice s nadváhou, ale moje hlavní discilína je sportovní chůze. Takže při tréninku se často s podobnými rádoby vtipnými poznámkami setkávám. Občas je také vyzvu, ať se mnou zkusí alespoň běžet, pár kteří několik desítek metrů zvláli se sice našlo, ale vesměs zmlknou.

Důležitý je, co si myslíš Ty a ne ostatní…tím se vždycky řiď. Jednou jsem běžela Sildkros (5 km v Krči), celkem mně překvapilo kolik bylo na startu prdelatejch holek (nebyly to jen běžkyně, ale dělaly i jiné sporty) a jak za to panečku v kopečkách vzaly 

neviem ci chces riesit svoje rozmery, vahu, alebo chces riesit reakcie verejnosti, alebo chces riesit svoje vlastne pocity na reakcie verejnosti

su to vsetko rozdielne veci

ale pokial si zatial v situacii ze nedokazes zit svoj zivot a si zijes teda zivot cloveka co sa necha verejnostou ovplyvnit, tak skus prevenciu – oblec si tricko na ktorom je napisane :

jj, ja jsem ta tlustejsi

alebo :

ja davam vetsi vykon, nesu toho vic

>> Klarinka, 29. 07. 2013 21:20:41

Také se cítím geneticky ukřivděn, ale jednu poznámku (kterou jsem vyčetl z moudré knihy): „Doplňuji, že se nedokážu omezit v jídle“ stále překládej na „Doplňuji, že se nechci omezit v jídle“. Mozek prý pak začne pracovat jinak a v mysli se začnou věci měnit.

Mám takovej pocit, že je to spíš v hlavě. Zkus se na to podívat radši tak, že se na Vás dívají proto, že jsi dobrá, že dokážeš držet s někým podobným tempo!!! Já mám v tomhle ohledu velké uznání a respekt před někým, jako jsi ty, jak se popisuješ. Tak to všechno hoď za hlavu a s radostí běhej dál a jestli jsi něco negativního od někoho zaznamenala, pak je to chudák a nestojí ti ani za pohled;-)

väcsinou tie komenty dostavas od ludi, co mozno nie su tucni, ale vykonnostne ti nesiahaju ani po clenky, tak takemu „kretenovi“ jednoducho povedz, ze dajme zavod, nech sa ukaze, aky je frajer a uvidis ako mu ovisne huba. Viem o com hovorim, lebo ked som zacinal behat, mal som 18kg nadvahu, takze tie pohlady a poznamky si dobre pamätam, ale ked som bezal oproti bezcovi, stale sa mi kazdy pozdravil a väcsinou ma aj podporovali, bezec sa ti nikdy vysmievat nebude, lebo vie o com to je… prajem ti vela dlhych kilometrov 

>> Klarinka, 29. 07. 2013 21:20:41

Riešiť ako vyzeráš popri ľtíhlejšej kamarátke je podľa mňa pekná blbosť, mám veľa známych, ktoré sú štíhlejšie než ja (som ten typ, ktorému sa každý gram cukru uloží na bruchu )a nevadí mi ísť s nimi behať, cvičiť alebo ísť na kúpalisko. Občas behávam s kamarátkou, ktorá je silnejšia než ja a taktiež pomalšia a vôbec nám to neprekáža, ona si dá rýchlejší beh popri mne a ja zas pomalší a výborne sa vykecáme, inokedy idem behať s frajerom ktorý má len o 8 kíl viac než ja a je 2× rýchlejší, takže ja pri ňom takmer šprintujem a tiež to nevadí. Celé je to o hlave, ak máš potešenie z behu, vykašli sa na pohľady ľudí, väčšina z nich na teba zazerá len a len preto, že pre seba niečo robíš. Ako správne podotkol Braňo S., bežci ťa nikdy nebudú odsudzovať a na druhej strane, nebežci ťa nikdy nebudú vedieť pochopiť. A v prípade, ak si dáky nebežec dovolí trúsiť neslušné a urážlivé poznámky na tvoju osobu, najlepšou obranou je „útok“, zastavte sa pri ňom a vyzvite ho na spoločný beh, nič sa neboj, určite sa nepridá, ale so sklopenými ušami odíde (mám to odskúšané aj na partii opitých chalanov…). Inak, čo sa týka váhy, ak môžem poradiť, skús si dať od profíka zostaviť jedálniček (od trénera, výž. poradcu…), schudnúť neznamená prestať jesť alebo drasticky zmenšiť porcie, ale jesť trošku inak a napriek tomu chutne. Tak hlavu hore a kašľať na blbé poznámky závistlivých ľudí. Ak napriek tomu nevieš prekonať zlý pocit pri behu so štíhlou kamoškou, jednoducho si do MP3 nahoď obľúbenú hudbu a vybiehaj sama. A len tak medzi nami, po roku behania by som čakala, že už budeš mať trošku vyššie sebavedomie, minimálne, čo sa behu a dobrého pocitu zo seba samej týka 

Kláro, nedávno jsem četla takový blog, moc se mi líbil, odkaz na něj ti posílám,je to moc hezky a pravdivě napsané, snad ti pomůže, že v tom nejsi sama a najdeš v sobě sílu se na blbce vykašlat.http://vbe­humyslenek.blog­spot.cz/2013/06/­bezte-vsichni-do-prcic.html

Pěkný den, zaujalo mě to … ale nejdříve je potřeba si vyjasnit základní věci … jestli vám vadí ty řeči a vlastně váha výkonost vám vyhovuje nebo vám vadí, to že po roce běhání jste nezhubla ? Pokud se trápíte s tím druhým pak napíši z mé vlastní zkušenosti několik postřehů. 1/ rok je málo, mám to vyzkoušené, pokud chceme baštit a zároveň sportovat, tak za rok nezískám takovou výkonnost, abych mohl mít takové velké výdaje energie pravidelně (prostě u mě se hnuly ledy, až když jsem se dokázal dostat okolo 150 km / měsíc – a to nejde za půl roku) 2/ doporučiji se nezaměřit na váhu a postavu ale výhradně na výkonnost, (měsíční objem, délku jednotlivých běhů) snažit se primárně nehubnout ale běžecky se zlepšovat, to druhé přijde samo jakoby s několika měsíčním zpožděním automaticky 3/ nefixovat se na kolegyni, že mám stejnou výkonost … vy ji musíte zvyšovat , ale hodně pomalu 4/ běhejte do kopce 5/ přihlašte se na místní závody, budete poslední, jako já … ale za rok to bude úplná paráda … Podle mých zkušeností na úbytek třeba 15 – 20 kg jsou potřeba třeba 2–3 roky.

>> Klarinka, 29. 07. 2013 21:20:41

Vsadil bych se, že ty „jedovaté poznámky“ slyšíte spíš od chodců než jiných běžců, že? Já když jsem se svou obezitou začal běhat, tak jsem si jich taky pár vyslechnul. Ti lidé nemají dostatečnou vůli aby sami začali běhat tak to alespoň ostatním kazí. Tak těm jejich poznámkám prostě utečte 

No, všechny takové ty standardní rady tu už byly, tak zkusím trochu jiné.

• když běháš sama, ber si mp3 (blbý řeči neuslyšíš),
• koukej do země (tím se vyhneš ošklivým pohledům, takhle běhá spousta lidí, ani pak nedokážou pozdravit),
• kup si VFF (lidi ti budou koukat na nohy a divit se, co že to máš na nohou – mám vyzkoušeno a ty pohledy mě baví)
• na běžecký souboj nikoho nevyzívej, to nemáš zapotřebí nebo jo?
• věř víc v sama sebe a užívej si pocity při běhu, všechno ostatní není v danou chvíli podstatné

Ono to nemusí být jen o tobě, běžci obecně jsou v naší zemi často cílem udivených pohledů a posměchů. Vtipné je, že je to vždy ze strany neběžců. Už se mi několikrát stalo jak se mi nějaké holky (při těle) posmívaly. Na přítelkyni mají naopak kluci často nejapné narážky když běží. Je potřeba se přes to přenést a uvědomit si, že děláš něco co tě baví. A pamatuj, že člověk co běhá se ti nikdy smát nebude. Já rád potkávám jakékoliv běžce, rychlé, pomalé, starší i obéznější. Každý kdo vyběhne z radosti a ne z povinnosti je pro mě vítěz. :)

>> Valerius, 31. 07. 2013 12:10:46

V Praze se mi snad nikdy nestalo, že by na mě kdokoliv něco křičel, ale při občasných výbězích na venkově je to prakticky pravidlem. Ale to je ještě v pohodě, jednou na mě jen tak pro zábavu poslali s pokřikem „vem si ho“ možná padesátikilové­ho psa.

Ahoj, já mám padesát kilo a stejně někdy poslouchám hloupý poznámky :) Valerius má pravdu, že to není ani tak o váze jako o vztahu k běžcům obecně. Takže se na posměváčky vykašli (vede je nejspíš závist, omezenost nebo vlastní nízký sebevědomí, který si snaží pozvednout na někom jinym), důležitý je, co si o sobě myslíš ty a ujišťuji tě, že já osobně, když vidím někoho silnějšího běžet, tak má můj obdiv a respekt, že nefňuká nad osudem a je ochotný vstát z gauče a něco pro sebe udělat. Držím palce. (A není důvod koukat do země, běžec se snad za to, že je běžcem stydět nemusí. A navíc můžeš vidět přátelský úsměvy ostatních běžců :)

>> Bezz, 31. 07. 2013 14:07:06

a vzal si si toho psa ? z 50kg by uz bola pekna slanina alebo gulas

>> rudo, 31. 07. 2013 21:19:28

spíš si měl vzít ten pes jeho ne?

>> mapo, 31. 07. 2013 22:54:19

prave to je ta pointa – vsetko je tak ako si to ja v hlave pripustim a ako si to interpretujem a tak som to naschval v tejto tema takto napsial ako ilustracny prikald

poznas ten for o tom bernadrdynovi co si na ulici odchytraval trabanty a zahrabaval ich na zahrade ?

ale ten for o tom ako si trabant z kazdeho vyletu priviezol v kufri bernardyna si urcite nepocula ?

Já sice nemám nadváhu, ale mám téměř padesát a o reakcích spoluobčanů na mé sportovní počínání si nedělám iluze, díkybohu při běhání bez brýlí na dálku při 3 dioptriích ( a to kdoví jestli )jsem téměř slepá a tudíž nejsem malicherná, moc toho nevnímám; podstatné je skutečně to, jak se člověk cítí, jaký má ze sebe pocit ( já raději běžím do kopce, kde mám pocit, že jsem s ohledem na okolnosti fakt dobrá, že to vůbec dávám, než po rovině, kde funím a pořád přemýšlím , jestli je to věkem, jestli jsem přibrala nebo co ) než to, jak jej vnímají jiní, na ty se totiž můžeš vykašlat. Žij si svůj život se svými koníčky a nenech si do něj kecat ani jinak zasahovat hloupými poznámkami lidí, kteří stojí úplně mimo a ihned poté, co něco ve vztahu k tvé osobě pronesou, na to zapomenou. Pohybové a jiné návyky, které si teď nastřádáš, v tobě zůstanou a budeš na ně moci navazovat i příště- po dětech, po zdravotních problémech, v pozdějším věku a tak podobně.....tak to prostě je.

Teda jenom zírám. Kam na ty blbé poznámky okolí běháte? (Klarinka už tu zdá se není, tak jen osobní pozn. k tématu…) Nejsem zrovna běžecká postava a táhne mi na 50, ale s negativními reakcemi se nesetkávám. Možná je to – jak už tu psal Bezz – tím, že nejvíc běhám v Praze. Pak na horách nebo někde v lesích polích loukách, tam ovšem taky bez neg. poznámek (ono taky člověk potká málo lidí), přes vesnice se pohybuji málo, ale ani tam jsem si nevšimla. Hlášky „že se vám chce“ nepočítám, beru jako neutrální. Z poslední doby mám dvě naopak milé etudky: první ze sídliště, kdy při ranním běhu protijdoucí starý pán o berlích uznale pokýval hlavou se slovem „dobrý“ – poděkovala jsem a s úsměvy jsme oba pokračovali do rázem hezčího dne… druhá zpoza městečka (Mšeno), kdy pán s pejskem položil dotaz „tak kolik už máte?“ pozitivním tónem – já zplavená již po sedmé hodině ranní popravdě přiznala 8 a opět s přáním hezkého dne oboustranná pohoda… Když se hodně zamyslím a zapátrám v paměti, tak možná občas nějací dorostenci pokřiknou něco jako hip hip, ale nevnímám to, stejně jsem za chvíli pryč.

Já tu jsem pořád :D, s pozitivní reakcí se setkávám jenom, když potkám jiné běžce, což jsou vlastně téměř vždy buď jeden čiperný důchodce, nebo kamarád se svou přítelkyní. S těmi se pozdravíme, někdy prohodíme i více slov, jinak ale ti ostatní jsou škodolibí a všímají si hlavně mé nadváhy, či rozdílu mezi hubenou a téměř obézní běžkyní.

>> Klarinka, 01. 08. 2013 10:47:42

Jen dotaz kde běháš? Jestli to je na vsi nebo ve městě. V Praze si běžce jiní lidi už snad vůbec nevšimnou. Bohužel už ani běžci si nevšimnou jiných běžců.

>> Klarinka, 01. 08. 2013 10:47:42

prezradim ti tajomstvo, ked bezia 2 holky a jedny z nich je vychrtnuta, tak sa jasne pozeram na tu co aj ma nieco zenskeho na sebe, co uz len napozoerem na tej vychudnutej, ako vyzeraju rebra si pamatam este z biologickeho kabinetu, musel som ich drotovat napspat po urcitej nehode.

>> Klarinka, 01. 08. 2013 10:47:42

Můj názor je, že většině lidí, které potkáme, je naše běhání úplně jedno a zabývají se svými záležitostmi.

>> EvženGe, 01. 08. 2013 11:06:04

Na vsi a v jejím okolí běhám.

>> Klarinka, 01. 08. 2013 11:57:24

Tak to je jasný. Na vesnicích někdy maj kecy i když jedu na kole.Nevšímat si, nereagovat.