„Před dvacet let dopadám při běhu na patu. Nyní mi kamarád řekl, že si koleduji i zranění a měl bych změnit došlap na přední část chodidla. Co mi poradíte?“ Tak zněl dotaz, který nám minulý týden přišel do redakce. Přiznám se, že mi vyrazil dech. Někdo v pohodě běhá dvě desítky let a nyní znejistěl?
Odkaz na článek

Pěkný článek, jen tedy s tímhle: „Výhody tlumivé boty: nemusíte přemýšlet o správném stylu, tím spíše, pokud ani v začátcích běhání netušíte, jak se má správně běhat“ bych moc nesouhlasil.

Právě tohle je výhoda bot s minimální podrážkou nebo běhu naboso, tam je zpětná vazba od terénu na takové úrovni, že se styl upraví sám bez nějakého většího přemýšlení.

Kde má, pěkně prosím, tahle věta své opodstatnění, kde svou statistiku, kde svůj smysl? „Není tedy divu, že drtivá většina dnešních běžců jsou pataři.“ Článek je postaven opět v linii „my“ nebo „oni“, pata nebo smrt, špička nebo gilotina. Tohle nemůže přinést nic dobrého, zvlášť tehdy, kdy se běžecké časopisy a weby staly reklamními štíty obalenými tu a tam nějakou tou informací. Úplně se tu vzdáváme zkušeností běžců z civilizovaných zemí, kde jich běhá přeci jen o poznání víc než v České republice. Inu, českou cestou kupředu pravá…

to Jans: přesně tahle věta mě zarazila. Jestli jdou něčí úvahy o běhu tímto směrem, pak je všecko, nadobro všecko ztraceno 

>> jans, 30. 10. 2011 12:37:49

V podstate s tim souhlasim, ale zkusenosti ukazuji, ze zacatecnici maji z plochych bot bez tlumeni strach. Coz nepopira tvuj argument.

>> Komsomolec, 30. 10. 2011 12:44:47

Opiram se o nasi anketu tusim z lonska a podobne pruzkumy v zahranici. Ve zbytku tveho prispevku se malicko ztracim, ale nepredpokladam, ze byl minen jako prispevek na dane tema 

>> Radek Narovec, 30. 10. 2011 15:28:31

Četl jsem tvou filipiku na „podzimní běhání“ i „filosofickou masírku“ z vlákna „Odchod z behej.com“, které zvláštním způsobem zmizelo Nechce se mi zdát, že bys neporozuměl – třebaže nedokonale – psanému slovu. Jakmile kdokoliv řekne začátečníkovi, že díky „pérovým botám“ nemusí řešit styl běhu, nastává okamžik konce světa, kdy všechny řečičky o technice, materiálu, zdraví a závodech pozbývají veškerého smyslu. Zkusíš to ještě promyslet a popřípadě napsat znovu a jinak? Díky.

Sakra, dnes jsem v Adidasu utratil za dvoje boty (tlumivé!) 3000 Kč (sleva 50 % se nedala odmítnout). Teď čtu tohle.. No vyhazovat je nebudu 

>> Komsomolec, 30. 10. 2011 16:22:22

Myslím si, že stvořitel nespojil konec světa s vytrháváním věcí z kontextu. Ale mohu se pochopitelně hluboce mýlit.

„Achilovka se tisickrat bolestive opře…“

Moje tedy ne. Zatím u žádných (tlumenych) bot. Jestli je to ale článek na objednávku, pak to chápu…

Pro začátek je důležité hlídat postavení pánve, rovný trup, …! Chodidla se „přidají“, podrážky se mohou ztenčovat postupně.

Proč by měl začátečník běhat ve stejných botech jako „pokročilý“? (Samozřejmě je třeba se vyhnout extrémním pérákům)

A kdo je to vlastně patař? Pokud je to ten, kdo se prostě jen dotkne země nejprve patou, ale zároveň k dopadu dochází více méně pod těžištěm, nic zase tak riskantního nedělá. Odlišoval bych ho od pataře, který dělá dlouhé kroky a dopadá na patu daleko od těžiště.

Obecně a velmi zjednodušeně se dá říct, že při dopadu na patu se více zatěžují velké klouby, při dopadu na přední část chodidla zase lýtka a achillovky.

Otázka stylu je mj. také otázkou tempa a délky tratě. Málokdo odběhne maraton po přední části chodidla, včetně elity. I takový Haile Gebrselassie se po přechodu z dráhy na delší distance musel naučit trochu odlišný styl.

No, a jiné jsou také odpružené boty vážící 300 gramů a jiné vážící 350 gramů.

A jéje. To zas bude flame . K článku – první část do tučného písma je slušná propaganda.

Alespoň každý druhý běh se rozbíhám naboso 1–2 km, pak nasazuju boty (mám supertlumivé i minimalistické) a snažím se pokračovat, jak mi poradila bosá noha.

>> Luboš Brabec, 30. 10. 2011 19:36:05 Díky za toto shrnutí. Konfrontace pata-špička není podstatná. Kdo se chce dočíst víc, viz např. vlákno „změna došlapu“.

>> pam65, 30. 10. 2011 19:05:23

Ono je to vsechno dosti propojene a casto to vypada na debatu, jestli byla drive slepice nebo kohout. Je nutne hlidat postaveni trupu a tim se upravi dopad, nebo je nutne hlidat dopad a tim se upravi postaveni trupu?

No tak já osobně jsem nepochopil „rozdíl“ v cenách tlumivých a minimalistických bot, na rozdíl od autora článku tam prakticky žádný rozdíl nevidím, přitom jsme byli dlouhá léta mediálně masírováni tím, že za konstrukcí tlumivých bot se údajně skrývá dlouhodobý a samozřejmě nákladný vývoj moderních tlumivých technologií a materiálů, tudíž tomu nutně musí odpovídat i cena takových bot nabitých technologiemi (mimochodem moc jsem nepobral, proč se kousku barevný gumy v podrážce říká technologie , no a nyní firmy přecházejí na boty, které ze všeho nejvíc připomínají obyčejný „číny“, který svýho času stávaly 50,–Kčs (kotníkový 75,–) a ejhle, tyhle nově objevený tenisky bez jakýchkoliv vychytávek se dneska prodávají za prakticky stejné ceny jako tlumivé boty, za nimiž jsou dlouhá léta vývoje. Nemůžu se ubránit pocitu, že z nás výrobci bot dělají blbce, bohužel se s tím asi těžko dá něco dělat, doma si boty ušít neumím a bos jsem to párkrát zkusil, ale bylo to dost nepříjemný, takže něco na nohou mít potřebuju, tudíž asi budu muset platit 

>> sklena27, 31. 10. 2011 12:07:37

Pérové boty jsou vesměs lepeny z několika tzv. tlumivých vrstev. Jestli tyhle boty běháš, tak až je oběháš a budeš vyhazovat, dej si práci s tím odříznout podrážku od svršku a na ty jednotlivé gumové a umělohmotné vrstvy se podívej. Pak jsou všechny řeči výrobců o „nákladném vývoji“ nejen k smíchu, ale i k pláči. Nehledě k tomu, že zručné dětské čínské ruce ty boty lepí takměř zadarmo. Chlapec či děvče, kteří mají za sebou prvních 14 dní na obuvnickém učilišti, by podobnou botu „navrhli“ během velké přestávky, a to by si ještě odskočili na záchod a pro kávu. Že je cena minimalistických bot ještě daleko víc mimo mísu, to říkají minimalisté posledních 5 let skoro všichni.

edit: jinak pro toho, kdo by se chtěl na vlastní oči podívat na vývoj boty jako takové, doporučuji Baťovo muzeum bot v Torontu. Myslím, že by pro někoho bylo poučné se dozvědět, co to opravdu znamená vývoj, účelnost boty a vliv umění na šití bot. http://www.batashoemuseum.ca/index.html

>> sklena27, 31. 10. 2011 12:07:37

>> Komsomolec, 31. 10. 2011 12:33:11

Nedávno jsem si v obchoďáku koupil několik párů plátěných minimalistických bot za cca 100 Kč za pár. Nemají samozřejmě žádný sexy název, vlastně se nejmenují vůbec nijak a nesmíte je hledat v oddělení běžecké obuvi. Běhání je koníček a lidi, kteří si mohou dovolit jen tak pro radost běhat, jsou určitě solventní a proto je nutno je pořádně zkasírovat.

>> mulisak, 31. 10. 2011 13:15:04

Není nad milovníka plátěnek. Takový plátěnkový Frank Sinatra dnešní doby. I já se za něj považuji Jenom bych za sebe doplnil: ani já ani mí sportovní přátelé nepovažujeme sport, resp. pohyb za hobby, nýbrž za životní nutnost a nezcizitelnou potřebu. A proto máme na sport a věci, které při něm používáme, leckdy zcela rozdílný náhled než reklamní novináři a obchodníci. Ostatně, jakési naše heslo mám vepsáno i jako motto svého profilu.

Pokud běháš závodně 100m a 200m na dráze, je běhání přes patu určitě špatné. Né snad ze zdravotního hlediska, ale přicházíš o cenné destinky.

Na stylu se dá pracovat. Jen by Ti měl někdo poradit, jaký má být cíl, třeba postupný, a jak na to. Najdi si dobrého závodního běžce ze svého okolí (třeba z minulosti) a požádej ho o radu. A kontrolu.

Pojem běhání přes špičku je velmi nešťastný, běhají tak asi dva lidi ze sta. Dnes se dost běžců snaží dopadat na celou nohu, což kvituji. Zároveň jsem velmi potěšen, že se tu objevily komentáře, že nejde o dopad samotný, ale o postavení těla při běhu.

Dopad „na patu“ je většinou hodně před těžiště a hlavně do propnutého kolena, tělo je přitom vzpřímené, někdy i v záklonu. Proto je lepší snížit těžitě, trochu zkrátit krok a dopadat na celé chodidlo při pokrčení kolena (pruží víc než klenba). Osobně se snažím, aby tam byla o zlomeček dříve pata a mám k tomu právě zdravotní důvody. Běh „přes špičku“ (styl baletka) jednoznačně zavrhuji.

>> sklena27, 31. 10. 2011 12:07:37

Mezi vysoce tlumivými a minimalistickými je celá přehršle převážně levnějších modelů, které jsou lehčí a přitom stále nabízí dostatek tlumení. Netřeba se pořád pohybovat v extrémech.

>> EdCable, 31. 10. 2011 10:32:58

To je hrozně zajímavé téma, kdysi už jsem o tom někde psal. Předloni v Řásné udělala Jitka jednomu z nás taping, protože vytáčel špičku. Diskutoval jsem s ní, zda by „první volbou“ nemělo být vyšetření/protažení abduktorů kyčle. Jitka řekla, že oba přístupy jsou oprávněné a jednou z otázek ke státnicím měli o tom jak se ovlivňují funkční poruchy v centru a periférii (či proximání / distální či jak jinak …). A hned mě zprdla, že když budu mít při běhu pořád povislé zápěstí, stane se z toho časem problém ramene, lopatky, … Problém se spravil, když jsem začal posilovat stabilizátory lopatek …

Samozřejmě, nejlepší je kombinovat oba přístupy, dělat Pilátes a proběhnout se občas v třeba v minimusech (tak nějak to dělám sám). Peter Fabok cvičí tai-či a docela mu v duchu vyčítám, že to pořád dokola nezdůrazňuje.

Preferuji práci s centrem z těchto důvodů:

• na centrum je poměrně dost lektorů (pilates, BOSU, …)
• nehrozí tolik zranění (i když si lze neopatrně zhuntovat záda)
• i v posilování platí pravidlo začít většími svalovými skupinami
• prakticky všechny východní sytémy ať mind-body či bojové se staví za tento přístup
• jako psychokondiční běžec vidím ještě tu věc, že se nám somatizují emoce, že nám stres zohýbá záda atd. Právě prací s centrem se tento řetězec ruší, radost z běhu není jen o endorfinech, ale třeba o tom běžet životem neshrbený – a to je o centru.

Před pár měsíci jsem četl, že spor mezi během přes patu a špičku je zbytečný a tady to, alespoň ze začátku článku zase hrotili. Já osobně jsem tedy zatím běhal přes patu, přes špičku jen sprint. Jak se mi ale zlepšuje výkonnost, tak někdy ten dopad na špičku zkouším. Pořád je to pro mě ale docela nepřirozené a namáhavé. Kdysi dávno mě takto nutili běhat a do měsíce jsem si úplně zramoval nohy – je to velká zátěž na oblast lýtek – takže na to člověk musí dávat opravdu bacha. Tehdy jsem skončil pár tádnů s nohou v sádře, teď už jsem rozumnější. Člověk musí hlavně poslouchat své tělo a né to co mu říkají druzí.

je to jednoduche. narodili sme sa bosi, to je nasa vybava a na to prihliada nas dizajn a biomechanicke predpoklady. kazdy by sa mal na chvilu prebehnut naboso po povrchu s dobrou odozvou a potom si porovnat, ci rovnako beha aj v topankach(a­kychkolvek). pre kazdeho z nas je spravny taky beh, ktory je totozny s nasim behom naboso – pokial ide o postoj, kadenciu, doslap, subjektivne vnimanie dopadu atd…

… a akekolvek kompromisy voci tomuto pristupu su velmi draho zaplatene, pretoze napriklad chrupavky mame len jedny ;)

… a uz uplne mimo su uvahy typu: vhodna topanka je taka, v ktorej dokazem bezat dlho a daleko.

a naspat k teme clanku: pokial si obujem topanku, ktora mi podklada patu povedzme 3–4cm vrstvou, je tazke pri uvolnenom dopade najprv sa dotknut zeme cimkolvek inym ako patou(a to pri akomkolvek drzani tela). to tiez ovplyvnuje dlzku kroku a kadenciu.

• dlasie zaujimavosti: bez „boseho testu“ tazko pochopime, ako funguje priecna klenba v priebehu faz, ako funguje dorziflexia a kedy vlastne sa noha skutocne ma dotknut zeme, atd… nepropagujem tym teraz bosobeh, ale bose testovanie pre zlepsenie optimalizaciu bezeckeho stylu. naco nieco vymyslat a podsuvat, ked to uz je davno vymyslene a zakodovane na nasej neurologickej urovni.

„Někdo v pohodě běhá dvě desítky let a nyní znejistěl?“ se píše v úvodu. Ano, přesně to se mi stalo. Po dvou desetiletích rekreačního běhání se postupně vynořily jakési bolesti kolenou. Neměl jsem žádnou velkou zátěž, něco nad 5K jednou nebo dvakrát týdně, většinou po lese. Zkusil jsem nějakou kloubní výživu, trochu se to zlepšilo, ale nakonec jsem se rozhodl, že běhu, i když mi přinášel dost radosti, zanechám a budu sportovat jinak.

Letos od března jsem objevil běh naboso a rozhodl jsem se to zkusit. Trochu jsem byl zvědav, jestli se ty vrozené dispozice k běhu naboso za těch 61 let nevytratily 

Protože nemusím ladit formu na žádné závody, mohl jsem ve svém běžeckém tréninku postupovat dle doporučení zkušenějších pozvolna. Teď jsem na tom tak, že 5K mohu na příhodném terénu běžet skoro každý den. To, že začne fungovat odpružení ve vlastním chodidle, je úžasný popis.

A jak píše Peter, pozitivně se tak ovlivní styl běhu v botách a zřejmě i chůze. Pro mne byl došlap přes patu pravidelným zdrojem vyhozených kotníků s následným několikatýdenní běžeckým půstem. Při běhu naboso se k tomu zatím nikdy neschylovalo.

Na druhé straně si ale dovedu představit, že někdo má tak odolné klouby, že běh přes patu vydrží, a tak nemá motivaci se vydat touto cestou, která nevede zřejmě tak rychle k měřitelným výsledkům.

Z posledními dvěmi příspěvky se velmi ztotožňuju a když o tom tak přemýšlím, je to fakt škoda, že ti co honí časy a výkony, nemají na takovéto experimenty / návraty k přirozenu ve své přípravě čas .. Ale chápu je .. Sama jsem se atletice věnovala závodně .. Nyní jsem ráda, že už jsem sama pánem svého času a na podobné pokusy čas mám … ono to totiž stojí za to .. a přináší to naprosto bez nadsázky do běhání jakýsi nový rozměr … Takže pro ty co minimalisty a bosoběžce mají za blázny .. prosím, než nám začnete nadávat do bláznů a fanatiků .. běžte si to aspoň vyzkoušet … Radost z pohybu všem !!

>> pms, 15. 11. 2011 13:10:50

Jeden z důležitých faktorů je podle mě objem naběhaných kilometrů a dosahovaná rychlost.

Při 100km měsíčně si dovedu představit (odzkoušeno) běhání přes „paty“ desítky let bez následků.

Pokud chci dlouhodobě běhat třeba trojnásobek a občas i rychle, musím se zaměřit na ohleduplnější styl.

Nebo existuje příklad velmi rychlého veterána na kratších a středních vzdálenostech (5–10km), který běhá s dopadem přes paty a za těžištěm, nemající problémy s pohybovým aparátem?

>> milan, 15. 11. 2011 13:53:33

Myslím, že otázka rychlosti je tady zásadní. Když se podíváme na špičkové Afričany, tak většina z nich běhá přes přední část chodidla. Jenže v maratonu dosahují tempa 3:00 či ještě rychlejšího, o desítce ani nemluvě. Pokud si na chvilku zkusíme stejné tempo, zjistíme, že to jinak, než jak to běhají oni, snad ani nejde 

>> Luboš Brabec, 15. 11. 2011 14:02:35

„Pokud si na chvilku zkusíme stejné tempo, zjistíme, že to jinak, než jak to běhají oni, snad ani nejde“

Nejde to ani přes špičky.

Poté, co jsem zkusil rychlou chůzi (1,15 km tempem 7:30/km, TF 121), po které cítím otlačené paty, jsem změnil názor na styl svého běhu, takže se domnívám, že bez ohledu na to, která část nohy se dotkne země první, došlapuji plnou vahou přes střed chodidla či špičku, a to i při pomalých bězích. Každopádně se rychlé chůzi pro příště vyhnu a i kdybych jinak potřeboval jen jít, tak budu pomalým během klusat, což bude pro mé tělo šetrnější a budu mít při tom i výrazně nižší tepovku.

>> kanovsky, 08. 11. 2012 15:28:01

Petr pri chodzi sa da doslapovat naraz na cele chodidlo, vobec nie je nutne seknut patou do zeme, chce to ale flexibilne clenky a pracu svalov v holeni. pokial nejdes chodzu na zavodoch kde neschopni rozhodcovia povazuju seknutie patou za dokaz spravnej techniky a maju zvyk doslap na cele chodidlo odmenit cervenou kartou, napriek tomu ze sa ziadne pravdilo neporusilo, ovsem to su veci ktore ta zaujimat nemusia

podobne ako pri behu je dobre si skusit rychlu chodzu naboso na betone clovek sa rychlo odnauci sekat patou do betonu a zacne doslapovat na celu nohu