Vstupujete do další sezony Ski Classics, kolikátá to již bude vaše?

“Bude to naše už devátá sezona ve Visma Ski Classics a dvanáctá sezona týmu jako takového. Zdá se to být až neuvěřitelné, že jsme vydrželi tak dlouho. Patříme spolu s týmem Anderse Aucklanda (Ragde Eiendom, pozn.red.) mezi poslední dva týmy, co jsou v soutěži a nerozpadli se.”

Co se přes léto v týmu událo a jaké máte pro letošní sezonu cíle?

“Přes léto jsme hodně trénovali, absolvovali celkem šest kvalitních soustředění, dvakrát v Itálii na kolech a kolečkových lyžích, na Bedřichově, u Lužických jezer a na Mallorce na kolečkových lyžích a v norském Sjusjøenu. Třeba Jirka Pliska dokázal na kolečkových lyžích najezdit od jara už pět a půl tisíce kilometrů. Věnovali jsme se také závodům na kolečkových lyžích u nás, kdy jsme vyhráli celý seriál Efisan Skiroll Classics. Cíle do další zimní sezony jsou samozřejmě ty nejvyšší, ale musíme stát nohama na zemi. U kluků budeme chtít atakovat první třicítku a u holek první patnáctku. Kdyby to vyšlo do dvacítky a desítky, tak to bude bonus navíc.”

Kdo v týmu bude největší sportovní osobností, myšleno ambicemi na body v soutěži.

“Určitě Jirka Pliska, už loni na většině závodů dokázal být jedním z nejlepších Čechů a nakoukl i do první dvacítky. Vašek Sedláček a Míra Rypl by na tom měli být ale podobně a těším se na jejich výsledky. V holkách pak sázíme letos zejména na Káju Grohovou, další dvě závodnice nám – bohužel i naštěstí – zároveň otěhotněly.”

Na jaké závody se ty nejvíce těšíš?

“Sezona je velmi dlouhá a každý ze závodů má svoje specifikum, teď se těším do Livigna (úvodní prolog již tento víkend, pozn. red.), až to všechno vypukne. Už se všichni těšíme, až se to zase rozjede. Pak nás čeká před Vánocemi nový závod (La Venosta, pozn. red.), takže to je jasné, že se člověk těší, co nového zažije. Poté následuje Seefeld, první závod v Alpách, který je jen kousek od nás, a tady se těším na občerstvování, neboť se dělá z lyží. Následuje La Diagonela ve Švýcarsku, kde se těším na trať, kde se mi osobně dříve dařilo. Marcialonga je svoji atmosférou také nezapomenutelná, navíc jízda tunelem 150 km v hodině v protisměru, aby člověk stihl dát závodníkům napít, slibuje, že se nebudu nudit. (smích) Do Toblachu se zase těším na krásné Dolomity a historií opředenou trať. No a jsme doma na Jizerské 50, to snad ani nejde se netěšit. Následuje můj oblíbený Vasaloppet, kde mám ještě nevyřízené účty a těším se na ty obrovské cedule s kilometry podél trati. Birken se jede v lyžařském ráji, navíc tam jedeme na týden s celou rodinou lyžovat, takže ten je prostě za odměnu. Namísto Reistadløpetu si odskočím udělat klukům servis na závod Nordenskiöldsloppet na 220 km, kde je budu občerstvovat cestou ze skútru, což bude také dobrý zážitek. No a pak je tu finále v Levi s nejkrásnější tratí ze všech a závěrečným večírkem. Takže prostě asi na všechny.” (smích)

Prozradíš, kolik stojí sezona ve Visma Ski Classics pro tým, jako je ten tvůj? Jak skládáš finance dohromady?

“Rozpočet našeho týmu je asi desetinový oproti těm nejlepším, což se samozřejmě projevuje nejvíce v tom, že naši závodníci normálně chodí do práce a trénují až po večerech a o víkendech. Na soustředění a závod si musejí vybírat dovolenou. Dále pak máme mnohem méně servismanů a na závody jezdíme jen na nejkratší možnou dobu. I tak to ale není vůbec málo peněz. Celá ta sranda vyjde zhruba mezi 1,5–2 miliony korun včetně kompletního vybavení. Finance skládáme čím dál tím hůř. Není to vůbec jednoduché. Máme nějaké sponzory, dobrovolné přispěvatele, kteří nás mají rádi, pak si tým na sezonu vydělává svoji činností, kdy pořádá různé kurzy na běžkách a kolečkových lyžích, závody apod. Je pravdou, že nemalým dílem do skládačky přispívá i moje firma Skiservis Mára a moje rodina.”

Když se bavíme o penězích a podnikání v běhu na lyžích, kolik odhaduješ, že v Česku lidí holduje běžkám a kolik by se dalo označit za aktivní/závodní běžkaře?

“Strašně moc, jsem každý rok zaskočen a jsem za to hrozně rád. Přijde mi, že počet lidí, kteří alespoň jeden víkend v zimě stráví na běžkách, bude dle mého odhadu až ke dvěma milionům. Za aktivní lyžaře pak považuji zhruba půl milionu lidí.”

Mění se to v posledních letech? Provozuješ skiservis, jak se měnila a mění skladba zákazníků?

“Myslím, že počet lidí, kteří chodí na běžky každý rok, pomalu stoupá. U nás se projevuje ten nárůst poměrně víc, ale je to spíše kvůli tomu, že lidé si raději zaplatí za kvalitní službu, než aby se někde trápili. Také výrazně stoupá zájem o kurzy na běžky a kvalitní servis na závody, jako je Jizerská 50, kdy máme většinou už do Vánoc vyprodanou kapacitu.”

Jak hodnotíš stav českého běhu na lyžích na té elitní úrovni? Po odchodů osobností typu Lukáš Bauer, Katka Neumannová a dalších jsme hodně vyklidili pozice. Existuje cesta zpět? Má to dopad na popularitu běžek mezi veřejností?

“Těch problémů je celá řada a neznám úplně recept na jejich komplexní vyřešení, ale cesta zpět určitě je. V prvé řadě bylo chybou, že v momentě, kdy skončili všichni dříve jmenovaní, nebyl připraven nikdo, kdo by je nahradil a to jde určitě na triko Mírovi Petráskovi. Na druhou stranu nám u trenérů v současné chybí jasná persona, která uměla bouchnout do stolu a vzít na sebe veškerou odpovědnost. Takovou personou právě Míra v tehdejší době svým způsobem byl. Finský trenér Illko Jarva se zdál být první vlaštovkou a i přes okamžité výborné výsledky byl po první sezoně odstaven, čemuž doteď pořádně nerozumím. V současné době došlo k zapracování do trenérského štábu například Martina Koukala, který se závodníkům v juniorském věku dobře věnuje a dává jim svoji minulostí dobrý příklad. To by mohla být ta správná cesta. Pak je otázkou, proč největší persona posledních let Lukáš Bauer musí trénovat v Polsku a manažovat celý svůj tým v soukromém sektoru a nevyužíváme jeho služeb pro reprezentaci. Abych jen nekritizoval, určitě nesmíme zapomínat na demografický faktor, kdy se prostě po revoluci nějakou chvíli nerodily děti, začalo se cestovat, studovat a pracovat. Bylo období, kdy i velké oddíly jako Liberec nebo Jablonec zely prázdnotou. A nyní – v každé kategorii už zase závodí velké množství dětí a to je příslibem do budoucna.”

Také kritizuješ mediální politiku FIS, že?

“FIS zaspala dobu a místo toho, aby reagovala, tak jen vymýšlí nesmyslná omezení. Jejich krok prodat televizní práva jedné společnosti, se ukázala jako hodně hloupý krok. Světové poháry zmizely v hodně zemích z obrazovek a biatlon je během pár let úplně převálcoval! Přenosy z něho jsou ve večerních časech, kdy se všichni scházejí u večeře, o víkendu pak během oběda a hlavně ve všech televizích. A když už jsme u toho biatlonu, přišly skvělé výsledky, ze kterých se pořídil servisní kamion, postavilo centrum sportu v Jablonci s prostory, kde lze simulovat vysokou nadmořskou výšku a je zde i jediný pás na kolečkové lyže pro funkční vyšetření a testování, oddíly se vybavily malorážkami a v Novém Městě na Moravě se vybudoval perfektní areál pro více sportů najednou. Zatímco lyžování ze svých úspěchů vytěžilo jen vyšší platy a zpackaný světový šampionát v Liberci, který je vhodný tak pro venčení psů. Na druhou stranu se všichni, co u lyžování ještě vydrželi, snaží udělat maximum a já pevně věřím, že se naše lyžování zase zvedne a to už tuto sezonu. Pár nadějných závodníků a závodnic tam určitě vidím. Víc problémů spíše vidím u dálkových běhů, kde nás ten generační propad teprve čeká. Ale zase dálkové běhy jsou v současné době hodně populární a právě laufy zatím drží u veřejnosti prapor vztyčený hodně vysoko, což koresponduje s celkovou popularitou běžeckého lyžování.”

V Česku je ze závodů nesmírně populární Jizerská 50, proč jsou ostatní závody počtem účastníků tak pozadu?

“Má obrovskou tradici, je v televizi, patří do Visma Ski Classics a má krásný profil a prostředí, ve kterém se jede. K tomu samozřejmě patří i propracovaný marketing a další věci okolo. Jsem přesvědčen, že kdyby nebyly cesty v Jizerkách tak úzké, tak by dokázala Jizerská přilákat i okolo 10000 závodníků!”

Silvini Madshus Team není jen o běžkách, jaké další sporty jeho členové dělají?

“Jsme všesportovní tým, takže děláme téměř všechno. Mezi hlavní sporty pak patří běh, triatlon, kolo a lezení. Je to pro nás příjemné zpestření letní dřiny a zároveň i vhodná příprava na zimu.”

Kdybych uvažoval o členství, co musím splňovat?

“Členství v týmu je otevřené všem, základním pravidlem je chtít sportovat, mít smysl pro humor, nestranit se kolektivu a zapadnout do party. Je jedno, jestli je člověk profesionálním sportovcem nebo teprve začínajícím, sdružujeme sportovce všeho věku i výkonnosti.”

Je něco, na co se před letošní sezonou opravdu těšíš?

“Až začne, respektive až napadne sníh, až obuju prvně nové lyže, v servisu zavoní parafín a horká griotka, namažu extráč, navléknu poutka u holí, zacvaknu se do nového posuvného vázání a vyjedu.”