Lukáši, s čím budete vstupovat do dalšího ročníku série laufů Visma SkiClassics, kde jste byli vloni úspěšně čtvrtí?

„Určitě bych rád pokračoval ve skvělém tažení z loňské sezony. Snem by byla první trojka, spokojený ale budu za cokoli do pětky.“

Jaké budou hlavní závodní vrcholy?

„V lednu začne smršť pěti závodů v řadě, což je myslím brutální záležitost. Pak bude krátká pauza a po ní tři závody za sebou s hodně cestováním – začíná to Vasovým během ve Švédsku, pak cesta na Engadin do Švýcarska a zpátky do Skandinávie. Tohle jsou dva hodně náročné bloky, na které chceme být nachystaní a hlavně zdraví. Jakmile by někdo v tuhle dobu vypadl kvůli nemoci, na celkové týmové hodnocení to může mít obrovský vliv.“

V Engadinu se pojede nově volnou technikou, co od toho lze očekávat?

„Je to zkouška, jsou tu snahy spojit se s velkým závodem s mnoha tisíci účastníků, na stejném principu jako Marcialonga. Z dalších změn lze v budoucnosti čekat, že týmy budou fungovat víc jako v cyklistice, třeba vysílačky zatím nejsou povoleny, ale to se může třeba časem změnit.“

Netajíte se tím, že chcete uspět na domácí Jizerské 50…

„Ano. Mrzí mě, že je až na konci toho pětizávodního bloku. Dá se očekávat, že závodníci budou už dost unavení, proto jsem v našem týmu vyhlásil, že každý pojede v této fázi jen čtyři závody. Výjimku mají oba naši lídři, kteří si mohou vybrat, zda chtějí objet všechno s ohledem na celkové pořadí.“

Kdo tedy bude letos oblékat dres eD system Bauer Teamu?

„Kromě Kateřiny Smutné a Ilji Černousova pokračují i Jan Šrail a Francouzi Alexis Jeannerod s Roxane Lacroixovou. Nováčci jsou u nás dva polští závodníci, Jan Antolec a Pawel Klisz, a dvacetiletá Tereza Tvarůžková. Všichni tři skvěle zapadli do týmu, který si neskutečně sedl. Na soustředěních jsem byl spokojený jak s týmovou chemií, tak se sportovní stránkou. Všichni jsou profesionálové ve všech ohledech. Ví, kdy je čas na srandičky a kdy je třeba makat. Na trénincích si nic nedarovali, udělali jsme velký kus práce.“

Zaměříte se opět na dálkové běhy?

„Ano, náš tým je poskládaný z lyžařů, pro které jsou dálkové běhy jasnou prioritou. Proto v něm už oproti loňsku nepokračuje Barbara Jezeršeková nebo Adam Fellner. Nyní fungujeme v sestavě celkem osmi závodníků a k nim máme devět servismanů.“

Vy sám se na nějaký start chystáte?

„Na velkých závodech určitě ne, i když tomu nikdo moc nevěří (smích). Přesouvám se jen na pozici manažera a nově právě i servismana, tedy na tu nevděčnou pozici, kdy od závodníků v cíli slýcháte, že jim nejely lyže. Chci udělat všechno pro to, aby naši sportovci tyhle výmluvy mít nemohli (úsměv). Reakce servismanů z reprezentace byla taková, že teď si to užiju a nebudu to mít jednoduché. Nebojím se toho. Pokud je vůle, je i cesta.“

Je pro vás těžké skončit se závoděním?

„Bylo to plánované rozhodnutí, chtěl jsem napnout všechny síly na manažerskou stránku a zajistit tým. Ze série Visma SkiClassics nepojedu určitě nic, nebylo by to zodpovědné. Na tratích mě teď uvidíte jen s kartáčem, vysílačkou nebo někde v autě mezi občerstvovačkami (smích). Stojím za týmem a chci být pořád u toho, chci s kluky a holkami bojovat za naplnění jejich i našich snů, prožívat s nimi všechny vrcholy a pády. Jako závodník si ale nenechám ujít třeba firemní štafety vpředvečer Jizerské padesátky nebo nějaký jiný menší závod, třeba Karlův běh.“

A přeci jen nějaký zásadnější start „na rozloučenou“ neplánujete?

„Jak jsem řekl, nejvyšší úroveň závodit určitě nebudu. Vloni jsem měl plán dosáhnout velkých výsledků, ale zastavila mě borelióza. Teď budu dělat naplno servis. Bude to o objevování nových věcí, poznám, o čem je bafuňářství, a třeba zjistím, že ne vše, co jsem dřív kritizoval, je tak špatné (úsměv).“

Takže teď vůbec netrénujete?

„Nevím, jestli je to na mně vidět, ale v tréninku jsem dost polevil. Váze jsem se snažil raději vyhnout (smích). A pak jsem se trochu podivil, jaké číslo se tam objevilo. Ale nestěžuju si, že jsem přibral, v rámci testování rychle shodím. Sport mi zatím zásadním způsobem nechybí. Jsem teď manažer, který přes týden dobývá obchodní vrcholy, a o víkendu se chce zničit na menším závodě. Hlava mě pak v tom závodě neskutečně žene a co na tom, že potom nemůžu třeba čtyři dny chodit ze schodů (smích).“

Dalo by se říct, že práce servismana na závodech, které se jedou soupaží, je jednodušší?

„Vůbec ne, je to mnohem náročnější, hůř se vše předvídá. Na světovém poháru se jezdí tříkilometrový okruh, tady se téměř nikde nejde dvakrát. Navíc jsou tu na různých místech rozdílné teploty, startuje se brzy ráno, někde jsou dohazované úseky a sníh je tam přivezený třeba jen den předem. Ty závody jsou také mnohem delší na čas. Trefit lyže na dálkových bězích je určitě těžší.“

Měli jste problém sehnat dostatek prostředků na letošní sezonu?

„Co se týče rozpočtu, tak se letos pohybujeme v řádech milionů korun. A řekněme, že jsme na osminásobku toho, s čím jsme začínali. Na české poměry se nám velmi daří. Máme peníze, na co máme, a k tomu takový servis, jaký máme. To jsou naše karty, se kterými hrajeme velmi dobře. Ale jinak samozřejmě hledám neustále, co vylepšit, téměř nikdy nejsem spokojen.“

Dlouhodobě se také snažíte pomáhat v oblasti charity.

„Ano, pokračujeme v projektu s End Duchenne, charitativní organizací starající se o děti se svalovou dystrofií. Za každý odjetý kilometr v závodech odvádíme korunu na jejich konto, v poslední sezoně to bylo přes 10 000 korun.“

S týmem načínáte již pátou sezonu. Řešil jste nějak svou osobní motivaci?

„Po loňské sezoně, kdy tým bojoval často doslova o prsa o třetí týmové umístění a skončil nakonec těsně čtvrtý, jsem se rozhodoval. Tým vznikl z nuly, postupně se rozjel a čtyři roky jsme ho tlačili. Nyní ten vlak už jede a úplně jinou rychlostí. Baví mě věci postupně budovat a dostávat je na top úroveň. Po konci sezony jsem napnul síly a snažil se přesvědčit důležité lidi u nás o změnách v běžeckém lyžování, aby mohlo být konkurence schopné, ale nepodařilo se. Tým jsem odsunul trochu na druhou kolej. Nový titulární partner ale dal všemu nový rozměr, jsme před pátou sezonou a jdeme do toho naplno.“

Nyní máte nové partnery a závodníci obléknou i nové, výrazně růžové kombinézy. Jak jste je vybírali?

„Tuhle barvu jsem vybíral já. Chci, aby dres byl viditelný a aby líbil, aby v něm tým zářil. Barva může být možná diskutabilní, zvlášť u mužů (smích). Ale určitě přispěje k identifikaci našich závodníků, což je důležité.“

Bauer Ski Team – složení týmu pro sezonu 2018/2019:

Ilja Černousov (RUS), 7. 8. 1986

Kateřina Smutná (ČR), 13. 6. 1983

Jan Šrail (ČR), 18. 12. 1990

Alexis Jeannerod (FRA), 27. 1. 1991

Roxane Lacroix (FRA), 4.1.1992

Jan Antolec (RUS), 3. 5. 1990

Pawel Klisz (RUS), 4. 8. 1992

Tereza Tvarůžková (ČR), 11. 12. 1998