Míro, je tvá příprava v něčem jiná než v předchozí sezoně?

„Máme nového trenéra, Lukáše Krejčího. Samozřejmě to je změna, jede se daleko víc síly. Já už ale podobný systém jel loni pod Zbyňkem Valouškem, který mu dělá asistenta.“

Jaké jsou pro tebe nejoblíbenější letní aktivity?

„Já jsem vždycky rád běhal, ale poslední dobou mě běh docela bolí. Hodně jsme z běhu přešli na kolečkové lyže. Mám rád kolo, spíš silniční. Na jaře jsme spojili dovolenou s tréninkem, byli jsme 10 dní na Mallorce, což bylo ideální. Já už tam jezdím několik let, stalo se to pro mě takovým pravidlem… Letos jsme vyrazili ve skupině s Kubou Gräfem, Kubou Kordačem a výborným laufařem Petrem Novákem.“

Zmínil jsi posun od běhu na kolečkové lyže, což je dnes hodně běžné. Kdy přišel zlom u tebe?

„Já myslím, že to přišlo s věkem. Ve dvaceti letech už člověk ví, že bude dělat jen běžecké lyžování a že cesta jde jen rovně a nahoru, jak se říká. Trend běžeckého lyžování se mění – dřív to bylo postavené jako takový atletický sport. Když člověk běhal výborně na suchu, běhal dobře i na lyžích. Ale teď se to mění, je to víc silový sport, zvlášť to bruslení, které je o síle. Takže asi proto se to mění, že se trénuje dost na těch kolečkových lyžích.“

Jak vypadají tvé tréninky mimo reprezentační soustředění?

„Když se vrátím ze soustředění, tak jsem zhruba sedm dní doma, což jsou většinou lehčí tréninky, a pak jedu za klukama z týmu do Liberce. Většinou chodím ve stejných blocích, jako jsou na soustředěních. Když jsem doma, tak jdu dvoufázově třeba dva dny, pak volno. Jsou i dny, kdy jdu třeba jen dopoledne, například dlouhý běh. Doma je prostor udělat si to i trochu podle sebe. Když mám pocit, že chybí síla, zajdu si do posilovny a podobně. Jinak ale jedu podle určitého plánu jako ostatní.“

Trénuješ radši ve skupině, nebo sám?

„Jsou dny, kdy přijedu domů a jsem hrozně rád, že můžu jít na trénink sám. Ale na druhou stranu si myslím, že bych nebyl schopný odtrénovat celou letní přípravu sám. Ten kolektiv tě donutí dodržovat nějaký režim. Po několika dnech doma pak vyhledávám nějaký sparing, třeba na kolo.“

Naproti tomu na soustředění vás jezdí dost a je možnost sledovat v akci třeba i Lukáše Bauera. Je to velká motivace pro vás mladé?

„Je to top vzor, pan lyžař! Myslím, že je velmi pozitivní, že s námi je. Ale jsou tréninky, kde je vidět, že je úplně někde jinde. A když se s ním člověk snaží jet, tak pro něj je to tempo pomalý a pro mě je to záhul (smích). Velmi příjemné je, si s ním i popovídat, vědět, jak to vidí on. Jsem rád, že tady je!“

Soustředění je dlouhé, směřuje ale k jasnému cíli – zimní sezoně. Jaké jsou v ní tvé cíle?

„Já jsem až do minulé sezony vždycky absolvoval mistrovství světa – buď juniorské, nebo do 23 let. Letos bude první rok, kdy jsem z toho věkově vypadl, takže to pro mě bude jiné, nebudu mít vlastně žádný vrchol, na který jsem se vždycky připravoval. Zatím nevím, jak to bude – kolik lidí zůstane v listopadu na severu po dlouhém soustředění v Gällivare. Mým cílem je tam zůstat, nominovat se tam prvními závody, zúčastnit se prvních svěťáků. Pak je Světový pohár v Novém Městě, uvidíme… Určitě bych jel rád štafetu!“