Dobrý den,chci se zeptat jestli se stímto také potkáváte nebo jste se už potkali??Je mi 16 a běhám od 13let každý den pravidelně jsem chodil běhat a když jsem vynechal jeden den tak to se stávalo minimálně a mrzelo mě to.V červenci minulého roku se mi stalo úraz s nohou.Noha se mi vyléčila už v prosinci.Od té doby radči ležím doma a pořád si říkám..zítra už půjdu běhat a pořád to odkládám a odkládám..Chci aby to bylo zase jako dřív…doufám že se většina taky stímto nesetkáte..předem díky za vaše odpovědi

Chut se neda naridit, telo a mysl ti radi spravne. V pravy cas ti zaveli jinak a budes z toho mit opravdovou radost. Mas muj obdiv za to, ze v tomto veku vubec behas.

Zdarec,

určitě v tom nejsi sám. Já jsem se již také potýkal nějaký ten měsíc v té nechuti a nevoli se dokopat k tomu, abych si šel zaběhat. Na každého, nebo alespoň na většinu běžců to jednou přijde. Na někoho to přijde se zraněním, někoho to přepadne v zimě a jiného překvapí ve špatné náladě, co naděláme. 

U mě tato zhoubná nemoc jakou je lenost, přerostla až v depresi a již pracuji nějakou dobu na tom, abych se z té pevné kazajky dostal. Brzy bych měl být volný a s depresí bude konec, tak uvidíme.

Nicméně, když se nepřinutíš k běhu sám a to i přesto, že běháš již třetím rokem, zkus vyběhnout s nějakým kamarádem apod. Nebo se nakopnout nějakou hudbou a poslouchat ji třeba i při běhu. Můžeš si naplánovat a přihlásit se i na nějaký menší závod, který poslouží jako dobrá motivace k tréninku.

Vrátit se po zranění opět ke sportu může být někdy složité, sám jsem si tím prošel. Nicméně jestli chceš tuto nevynucenou pauzu překonat a opět se radovat z běhání, tak se Ti to jistě dříve či později povede.

Musíš se sebrat, překonat se, obout si boty a vyběhnout. Jako tomu bývá u začínajících běžců, než se dostanou do stavu, kdy je začne běhání bavit a na běh se začnou těšit.

Když to nepůjde, pak je tady poslední naděje. Běž se podívat na své běžecké boty, jak se na nich začíná usazovat prach, jak smutně hledí do prázdna a nikdo si jich nevšímá. Potom je vezmi do rukou a až je budeš držet, tak si je buď obuj na nohy a vyběhni, nebo je vyhoď do popelnice. V lepším případě je ještě můžeš někomu dát, nebo prodat. Běžecké boty si zaslouží trochu pozornosti a ne aby o ně člověk jen zakopával.

Průběžně nás informuj jak probíhá bitva. Zda tě lenivost více a více pohlcuje, nebo se začíná blýskat na lepší časy.

Ať se daří.

Konečně téma, o kterém mohou někteří dlouze a zasvěceně hovořit.

Abych zase nebyl jen ironický: možná se budu opakovat, ale mě pomáhájí zejména tři věci:

• stanovení REALISTICKÉHO dlouhodobého cíle
• pravidelné společné běhy
• co největší pestrost běhů (vzdálenost, intenzita, profil)

Od třinácti do šestnácti se člověk hrozně změní. Změní školu, kamarády a hlavně – má úplně jinu hlavu. Než tlačit na pilu a tlačit to vůlí, zda si nesednout a neříci si: co bych od života chtěl, co mě baví, čemu se chci vyhnout, … a potom – jaké místo v tom má běhání. Když to běhání v těch věcech najdeš, tak to nebude jenom ten mus, ale všechny ty (věřím) krásné věci, o které stojíš, které tě zvednou z pohovky.

>> holenda007, 16. 03. 2011 21:46:33

odkládáš to jistě z nějakého důvodu. Dobré techniky Ti poradil Milan, já přidám jednu obecnou: co zkusit něco jiného? Běh není jediný sport a když se nechce do něj, co něco nového? Fyzička asi bude, tak se nemusíš bát ničeho.

>> holenda007, 16. 03. 2011 21:46:33

Ahoj,na rovinu ti řeknu,že 16ti letým do hlavy nevidím(moje děti jsou o hodně mladší),ale pokud máš za sebou tři roky pravidelnýho běhání,možná i sólo bez spoluběžců,tak to se jen tak vymazat nedá.Ve tvým věku to asi opravdu není úplně běžný a něco to o tvojí povaze vypovídá.Určitě najdeš nový impuls,třeba už tento týden,jaro za rohem,dělá se teplo Zkus alespoň malej kousek popoběhnout,uvidíš jestli „motor naskočí“ a znova dostaneš chuť.Držím palec…

>> holenda007, 16. 03. 2011 21:46:33

Zkus třeba kolo, dá se na něm dojet dál než uběhneš. Mně se vždycky líbilo poznávání nových míst, a objevování k tvému věku patří Možná to podvědomě odkládáš, protože tušíš, že návrat k původní výkonnosti nebude snadný, že tě čeká spousta práce a hlavně systematičnost, pravidelnost. Ale bez práce nejsou koláče, jde o to, co chceš ty. Je pěkné, žes něco dělal pravidelně a asi i rád, že jsi běhal od 13ti, to není u mladých lidí v dnešní době příliš časté. Až se v hlavě rozmyslíš, co opravdu chceš, tak se do toho pusť, jak nejlíp budeš umět a výsledky se dostaví.

Dříve mě zajímaly čistě výkony a výsledky. Sice nebyly na bůhvíjaké úrovni, ale zajímalo mě pouze to. Po každém zranění či delší nemoci (že jich bylo…) jsem se bál vrátit. Vždy jsem do toho opět naskočil, ale postupem času jsem se přesvědčil, že výkony nejsou to hlavní. Hlavní je, aby člověka pohyb bavil. Pokud se podvědomě bojíš, že se nevrátíš do původní výkonnosti – vykašli se na takovéto myšlenky a začni běhat pro radost. A nemysli si – výsledky budou časem lepší než dříve. Hlava se pročistí a nebude bránit výkonnosti Pokud Tě ale běh bavit nebude, neběhej, existuje i řada jiných sportovních aktivit.

>> holenda007, 16. 03. 2011 21:46:33

Myslím, že Ječmínkova rada je ze všech rad nejdůležitější. Samotný běh je poměrně jednotvárná záležitost, zvláště pro mladého člověka. Jako mladý jsem hrál závodně volejbal a rekreačně jiné sporty (basket, nohejbal tenis pong-pong aj. Příložitostné běhání jsem bral jako nutný prostředek pro zlepšení fyzické kondice. K pravidelnému běhání mě na stará kolena přivedla snaha nezaostávat při hrách příliš za mladými. Až jsem si vypěstoval na běhání závislost. Ty jsi tu závislost, která často pomáhá překonávat pohodlnost, dlouhou pauzou ztratil. Je nutné najít motivaci, která Tě přivede k činnosti, jenž v Tobě znova vyvolá onu „drogovou“ závislost na pohybu. Pokud nejseš kamárád s balonem jsou tu i jiné činnosti (kolo, turistika, tanec, posilovna). Důležitými motivačními faktory jsou, jak už bylo výše uvedeno pestrost činnosti a kontakt se stejně postiženými závisláky. Tak hodně zdaru.

Ahoj, musím souhlasit se vším co ti tu ostatní napsali. Možná by ti mohlo pomoct hezké počasí,běžecké boty na nohou,sluchátka s dobrou hudbou na uších a zkusit se jen jít projít na místa,kde jsi nejraději běhal.Divil bych se,kdyby jsi se po chvíli nerozeběhl:-) .Ze začátku určitě nemůžeš čekat veliké zázraky,tak netlač na pilu a vše ostatní přijde samo. Když přibereš kamaráda,bude to ještě lehčí … . Dej si nějaký reálný cíl jdi si za ním. O boji s leností víme asi všichni své a věř,že já jsem se k návratu k běhání přemlouval moc dlouho a teď lituji každý promeškaný den. Tak hodně štěstí lenochua hodně naběhaných kilometrů ve zdraví… .