Nábřeží Vltavy u Národního divadla je neobvykle tiché. Sem tam zacinká prázdná tramvaj, rychle se mihne pár aut. Když jsem tudy poslední březnovou sobotu probíhal, jedna z tisíce zdejších věží zrovna odbíjela desátou. Právě teď by tu za normálních okolností probíhal pestrobarevný had složený z tisíců účastníků pražského půlmaratonu. Přijela by světová elita, padaly by osobáky nadšených hobíků a celý spektákl by na vlastní oči sledovaly davy fanoušků. Jenže…
Odkaz na článek