Ahoj, během se samozřejmě svaly a vnitřní orgány posilují, to je bez debat. Zajímalo by mě, když přestanu běhat, za jak dlouho se tělo vrátí do stavu, ve kterém bylo před běháním? Tzn. běhám rok, za tu dobu jsem se někam posunul, pak mám zranění a neběhám přes 2 měsíce. Musím pak začínat jako neběžec, od začátku?

Rok je poměrně krátká doba pro celkovou adaptaci organismu na tréninkovou zátěž. Jen tak jak jsi to popsal bych ti řekl, že jsi hodně blízko bodu nula, odkud jsi začal.

To jak jsi od něj daleko ale závisí od více faktorů. Např. jak intenzivně jsi běhal během toho roku, jakou máš předešlou sportovní historii, jakým způsobem trávíš období, kdy nemůžeš běhat, zda to něčím kompenzuješ, nebo neděláš nic atd.

Ale ať už jsi jakkoliv daleko, tak hlavně pak musíš začít s rozumem, nesnažit se rychle něco dohánět, takže jako bys byl skoro na bodu nula.

pokud chceš více názorů od více běžců – souhlasím s kolegou jak tak ti to nějak popsal výše, prostě si dej 5 –7 volných nebo některý i malinko svižnějších běhů a podle toho si odvodíš, jestli jsi na bodu 0 nebo i malinko lépe.

taky je dobré se zamyslet nad tím, co bylo tvé zranění? co ho způsobilo, bylo běžecké nebo jiné? aby ses tomuto třeba vyvaroval v budoucnu

>> Bergiš, 04. 04. 2020 14:11:03

nemas jenom telo, je dobre pouzivat i hlavu, vetsinou by melo platit, ze delka pauzy je rovna delce navratu, ale neni kam pospichat 

>> Bergiš, 04. 04. 2020 14:11:03

zranenie je varovanim, ze trenink a cela zivotosprava nie su spravne

vynuteny odpocinok zranenim je snaha oragnizmu napravat treninkove chyby

u sportovcov co maju trenera, je zranenie zaroven demonstraciou trenerskeho diletanstva

>> rudo, 05. 04. 2020 08:17:02

u sportovcov co maju trenera, je zranenie zaroven demonstraciou trenerskeho diletanstva

Celkovo suhlasim – toto je vsak prehnane a to z viacerých dovodov: a) trener, vyjma cinskych tréningových taborov, nema absolutnu moc nad svojim zverencom a ani 24h kontrolu. Zverenec je casto nedisciplinovany, pridava si, nedodrzi stanovenu intenzitu, nepovie trenerovi vsetko co robil/nerobil, ci spal, jedol, co jedol a kolko. Skratka, dobry trener sice vedie svojho zverenca, ale zaroven ho aj uci, aby sa vedel trenovat sam. Ergo – b) do 5–7 rokov (podla veku, kedy zacali spolupracovat) by to mal vediet aj sam a najmä chapat principy. Vtedy trener uspel a dalsia spolupraca je uz len konzultantstvom, ktore je tiez dolezite na vykonnostno-vrcholovej urovni. Diletantstvo zo strany trénera je, ak ani po 10r nevie jeho zverenec, ako si mal nastavit trening a ako ma vypadat jeho denodenny rezim. Ak ho stale musi vodit za rucicku a kontrolovat kazdy jeho krok, tak je zverenec bud idiot, alebo trener fatalne zlyhal vo svojej ulohe (casto umyselne a zo zistnych dovodov).

>> Bergiš, 04. 04. 2020 14:11:03

Zranenie je vzdy krok spat, ale zalezi, co robis aj pocas pauzy. Ak sa mozes hybat, najmä tak, ze sa udychas a ponamahas sa pri tom – o to rychlejsi navrat k behu a mozno aj na vyssej urovni. Samozrejmost je udrziavanie si vahy. Ak totiz zatazujes podobne svalove partie (nezranene) a este aj ine (napr. elipticky trenazer, bezkovanie – cokolvek komplexnejsie, kde sa musis koordinovat), mozes z pauzy este aj vytazit a budes po nejakom uvodnom rozbiehani sa este lepsi bezec. Ak budes iba sediet doma, tak navrat bude velmi tazky a dlhy. Osobna skusenost – presiel som si viacerými zraneniami, kedy som nerespektoval varovne signaly tela a taky eleipticky trenazer, ci bezky, mi velmi urychlili navrat k behu. Bicykel uz menej, aj ked som najazdil spustu kilakov, mnohe aj intenzivne. Kardiovaskularne som bol na svojej top urovni, ale svalovo a koordinacne nie. Kazdy jeden beh nasledne bolel a trvalo 2× tak dlho, kym som sa pri nom citil komfortne a mohol zacat behat aj nejaku intenzitu. Najma ten nezvyk na dopady bol velmi takzky telo nanovo privyknut.