Tak si tak sedím u počítače, dojídám druhou tatranku a koukám ven. Je tam krásně, už se ochlazuje a podmínky pro běh jsou takřka optimální. Ale já nejdu. Nejsem zraněný, nemám moc práce, nemám volný den. Nic z toho. Jsem prostě línej. Celej den jsem si říkal, že až dojdu z práce, počkám až se trošku ochladí a vyrazím. Celý minulý týden jsem vypustil, neskutečný vedro do noci mě odradilo od jakýchkoliv fyzických aktivit. To si nevyčítám, to byla otázka zdraví, ne lenosti. O víkendu jsem byl pryč, takže taky nic. Dneska jsem měl znovu vyběhnout a místo toho se válím. A tak jsem na něco přišel. Největší motivací běhat je pro mě skutečnost, že už toho mám naběháno tolik, že by bylo škoda přestávat. To platí nejen v globálu, ale každém dílčím tréningu. Před týdnem jsem běhal 2–3× týdně, byl jsem na to zvyklej a když přišlo váhání, jestli se mi chce nebo ne, hravě jsem ho překonal úvahou „že by bylo škoda vypadnout z tréningu, když už jsem se tak pěkně rozjel“. Teď jsem poněkud vynuceně tejden stál a motiace chybí. Vím, že to nakonec překonám, ale uvědomuju si stejně dobře, že ten první běh bude drsnej. Taky proto se mi nechce. A zjistil jsem, že se k tomu přidává další faktor. Když už nesportuju, bylo by logický se aspoň nenacpávat. Ale to já ne, když už tak už. Z extrému do extrému. Když běhám, tak si hlídám jídelníček, zato teď do sebe cpu co jen v lednici najdu. No nic, dneska už nevyběhnu, s plným žaludkem by to nebyl dobrej nápad. Tak teda zítra… snad.....

P.

Nemáš úplně plný žaludek, nebude Ti až tak moc blbě a pamatuj na ty co jsou po úraze a dali by nevím co za to, kdyby ještě někdy v životě mohli běžet v horku s plným žaludkem. A uvědom si, že tímto (pasivitou)pod­poruješ všechny ty, co nenávidí sport a tuto nenávist neustále šíří mezi ostatními občany slovy, že jen blbec by teď běhal. Pokud Ti v tom nebrání pracovní vytížení, rodinné poměry, nepřející okolí nebo zdravotní stav, patříš mezi nesmírně malou skupinku vyvolených, kterým stačí překonat pouze lenost. Važ si toho, to se může velmi brzy změnit. Držím Ti palce a určitě i celé forum.

A navíc byly včera nad Ještědem krásné červánky.

Už tady někde na fóru bylo zmíněno pravidlo 10 minut – když se mě extrémně nechce, vyběhnu s tím, že to vyklušu a za 10 minut zabalím. Ještě se mi nestalo, že bych běžel kratší dobu než půl hodiny a to i s extrémním koprem :). Když už to fakt nejde (extrémní vedro, kopr …), tak se dá pro uklidnění svědomí sem tam zařadit místo běhu půlhodinka strečingu – taky neuškodí.

Připojuji se k názoru, že „extrémní vedro“ by pro nás nemělo být důvodem, proč neběhat. Člověk se musí utužovat ve všech směrech. Proběhnout se při –22° C, ale taky při +35° C. Nakonec člověk zjistí, že je to příjemné…

Já to s běháním nepřeháním, takže když se mému tělu „nechce“, znamená to, že potřebuje klid a tak mu ten klid dopřeju. Ale to netrvá déle než 1 den…

Hm, tak to já ve vedrech odpadám totálně, nemám horko ráda a cítím se šíleně. Běh v minus dvaceti klidně vydržím, ale v horku je to pro mne taky náročný… Takže já chápu velice dobře, když někdo nejde… =)

Přesně tak, s horkem si taky vůbec nerozumim. A jak nesnášim ranní vstávání, tak přeci jenom nad horkem zvítězilo a proto radši vstávam ráno v půl šestý, kdy je krásnej vzdoušek, nikde nikdo a nemůžu si to vynachválit 

No, takže jsem včera coby sparingpartner slečně na bruslích uběhl svojí nejrychlejší desítku. (Na čas se ale neptejte, jsem tragéd). Byla by škoda nejít i dneska, když to je tak pěkně rozjetý, no ne? :)

P.

Skvělý. Je slečna půjčovací?

[quote=Advid]Skvě­lý. Je slečna půjčovací? [/quote] Ani náhodou, takovej klenot si musím schovávat jen a jen pro sebe. :)

Mimochodem, i dneska mě z toho rychlýho běhu dost bolej nohy. Holt zase nezvyk pro tělo a to mi to dává najevo.

P.

[quote=PeterPan][qu­ote=Advid]Skvě­lý. Je slečna půjčovací? [/quote] Ani náhodou, takovej klenot si musím schovávat jen a jen pro sebe. :)

Mimochodem, i dneska mě z toho rychlýho běhu dost bolej nohy. Holt zase nezvyk pro tělo a to mi to dává najevo.

P.[/quote] No vidíš,rozděl se z kamarády,nebo z tebe bude troska.Nic se nemá přehánět.Ani s doháněním slečen na bruslích.Čau

To já když neběžím, třeba z důvodu zranění, tak jen chodim po bytě a jím, jím, jím. Nevím proč, ale je to tak a slyšel jsem, že to tak bývá i u jiných. A k pravidlu 10 minut – neni potřeba. Mě se někdy (třeba když se v zimě vzbudim a je i v domě zima) nechce, tak se mi nechce jen při oblíkání. Od chvíle, kdy vyběhnu, je to v pohodě. Horší je, když musim zabalit ze zdravotních důvodů…

[quote=PeterPan]Tak si tak sedím u počítače, dojídám druhou tatranku a koukám ven. Je tam krásně, už se ochlazuje a podmínky pro běh jsou takřka optimální. Ale já nejdu. Nejsem zraněný, nemám moc práce, nemám volný den. Nic z toho. Jsem prostě línej. Celej den jsem si říkal, že až dojdu z práce, počkám až se trošku ochladí a vyrazím. Celý minulý týden jsem vypustil, neskutečný vedro do noci mě odradilo od jakýchkoliv fyzických aktivit. To si nevyčítám, to byla otázka zdraví, ne lenosti. O víkendu jsem byl pryč, takže taky nic. Dneska jsem měl znovu vyběhnout a místo toho se válím. A tak jsem na něco přišel. Největší motivací běhat je pro mě skutečnost, že už toho mám naběháno tolik, že by bylo škoda přestávat. To platí nejen v globálu, ale každém dílčím tréningu. Před týdnem jsem běhal 2–3× týdně, byl jsem na to zvyklej a když přišlo váhání, jestli se mi chce nebo ne, hravě jsem ho překonal úvahou „že by bylo škoda vypadnout z tréningu, když už jsem se tak pěkně rozjel“. Teď jsem poněkud vynuceně tejden stál a motiace chybí. Vím, že to nakonec překonám, ale uvědomuju si stejně dobře, že ten první běh bude drsnej. Taky proto se mi nechce. A zjistil jsem, že se k tomu přidává další faktor. Když už nesportuju, bylo by logický se aspoň nenacpávat. Ale to já ne, když už tak už. Z extrému do extrému. Když běhám, tak si hlídám jídelníček, zato teď do sebe cpu co jen v lednici najdu. No nic, dneska už nevyběhnu, s plným žaludkem by to nebyl dobrej nápad. Tak teda zítra… snad.....

P.[/quote] Lenost je hrozná vec, taky s tim obcas bojuju, naucil jsem se vybehnout hned jak prijdu z prace, ale musim opravdu okamzite, jakmile si totiz sednu, pustim telku nebo PC, tak uz vetsinou nevybehnu. Dulezity je se vykopat z baraku, pak uz bezim, ikdyz je venku osklive. Idealni je nekdo, kdo te vytahne na spolecny trenink, pak proste nic neresim.

Pár připomínek:Psal jsi,že Tvůj hlavní zdroj motivace je „škoda teď přestávat“.Pokud tímto argumentem přemůžeš lenost,vystačí to,řekněme tak na další týden.Najdi si lepší cíl podle možností,nejlepší je dlouhodobý,nap­ř.maraton,nebo cokoliv jiného-přebděhnout Karla,nedo tu blondýnu na bruslích. Střídání aktivity s leností a žravostí-jak mám vyzkoušeno-NEŠKODÍ-naopak je třeba do tréninku a vezmu to globálně-tedy do celého života pestrost a změnu.Platí to ve všech odvětvích a disciplínách,které jsem si vyzkoušel.Protože OPAKOVÁNÍM stále stejných trénink.dávek dojde ke STAGNACI.Vše,co se rozvoje výkonnosti týče,je založeno na principu šokování svalů. Vymýšlej si nová a nová utrpení pro svoje nohy,které se změnou nepočítají,ale o to lépe se budou na šoky adptovat. Uf,to jsem se s tím moudrem teda rozjel…:-)

Koukám, že mám štěstí, že mě to opravdu baví. Když se mi nechce, tak prostě nejdu, to ale není moc často. Ale slečny sem tam potkávám (běhací), to je mi pak motivace :)

Mou velkou motivaci je ranni venceni hafana, stejne vstavat musim, takze misto prochazky si obehneme nas ranni okruh. O vikendu je to o to prijemnejsi, ze muzem vybehnout klidne az kolem osmy. A za ty roky me snad ani poradne zadna lenost neprepadla, jen se mi lehce zajida furt stejna vsednodenni trasa:)