Trenuji vice nez v lonskem roce, ale zlepseni vubec neprichazi, vubec si to nedokazi vysvetlit. Chodim trenovat 4–5× tydne, kdyz mam ten tyden zavody tak 3–4×. Co muzu delat spatne? Me letosni cile jsou takove 800m – 2:14, 1500m – 4:45, 3000m – 10:30 ⇒ jak to tak vypada, nezvladnu asi ani jedno. Beham asi treninky moc vytrvalostni, asi bych mel zaradit vice rychlosti. Dekuji za kazdy nazor.

mily zamrzlo! ani me zlepseni dosud nepotkalo! ale mam na nej policeno maximalne ultra nejvetsim zpusobem, aby me nemohlo minout.kdyz nevis, sver se odbornikum 

To je velice těžké říci proč. Možná je trénink špatně postaven, možná jen tělu déle trvá než se adaptuje na vyšší zátěž (růst výkonnosti může přijít se zpožděním oproti navýšení tréninkových dávek), možná je chyba v regeneraci, stravě, strečinku, „hlavě“. Těžko takhle radit, to by tě někdo musel nejlépe vidět, jak běháš, vidět tvé tréninkové deníky za poslední dva roky, mít seznam tvých absolvovaných závodů (případně testů) za poslední dva roky a znát tvoje kondiční parametry všeho druhy. Jinak asi nemá smysl polemizovat, zda je něco špatně, nebo ne, či zda by se něco dalo dělat lépe. Moc sem asi nepomohl co?:-/

Zejména jeden můj běžecký kamarád by mohl napsat, kolik jsem mu poslal mailů, jak se mi při běhání nedaří, jak se nedokážu zlepšovat a podobně. Na některých tratích jsem dosáhl osobního rekordu po 4 měsících běhání a pak je nedokázal překonat 20 měsíců. Teď v květnu do toho ještě pŕišla nemoc, pokles kilometráže a neschopnost běžet rychle. Situace se změnila během jediného týdne, kdy jsem překonal 5 osobních rekordů a dnes zaběhl svůj dosud nejlepší závod v životě. Vím, že mi toto dlouho nevydrží, ale dává mi to velké povzbuzení, že i delší doba bez zdánlivého zlepšování může mít smysl.

Přeji Ti hodně radosti z běhání a časem i tolik chtěné zlepšení.

Vždycky, když se učíme něco nového, nebo když se snažíme v něčem zlepšit, tak se dřív nebo později dostaví období tzv. „Plató“. Od toho vznikl termín „Platonická láska“. Něco děláš (jazyk, sport, kytara… cokoliv.) a ono to zprvu jde nahoru. A pak se to zastaví. I když dřeš sebevíc. Ale tělo si to pamatuje a po čase tu křivku (nebo přímku…) pustí zase nahoru. Stačí jen jedna jediná věc: vytrvat a nepropadnout panice. Tak Ti držím palce, ať Ti Tvé platonické období trvá co nejkratší čas 

Diky za nazory, snad se to pres leto srovna. A doufam ze si to telo teda pamatuje, takovy driny, a aby to bylo k nicemu, to by bylo vecna skoda :)

Mně se to poprvé stalo už v 17 letech, tak jsem otráveně skončil s atletikou. Pak se jen udržoval lehčími běhy a občasným tréninkem rychlosti a asi před dvěma lety začal mít zase závodní ambice. Podstatně jsem přidal v tréninku, ale ovoce to nějak nepřineslo, běhám skoro stejně rychle jako předtím při lehkém běhání. Asi bych mohl polevit a závodit přitom stejně; běhám tolik v podstatě samoúčelně, jen pro pocit, že trápím tělo:) Asi to bude chtít nejen zvyšovat množství toho, co jsem běhal, ale úplně změnit trénink.