Ahoj všichni,našla jsem tu pár článků od V.Kadeřábkové jak začít po těhotenství,ale přesto se chci zeptat ,vzhledem k tomu ,že jsem rekreační běžec,jestli můžu začít po 6ti nedělí hned rychlou chůzí a sem tam popoběhnout- asi 5 km- celkem a postupně prodlužovat dobu běhu,nebo musím čekat půl roku jak někde tvrdí,než se rozběhnu.Už mám docela absťák,běhala jsem volně do 3M ,do 8M plavání a chůze,ale už jsem byla hrozně nervní ,a hlavně mi zůstlo 8 kg a kojím,takže bych se ráda vrátila ke svým KG a 5 až 1O km běhům co nejdřív,ještě čekat půl roku asi nevydržím.

Gratuluju k mimi a přeju zdraví a štěstí! určitě se do toho pusť, jen opatrně abys měla už dobře zpevněné pánevní dno (na tom mezi tréninky stále pracuj!) – je to hrozně důležité a trvá to poměrně dlouho i těch několik měsíců, než to drží natolik, že na to není třeba myslet. Rychlá chůze je do začátku ideální, postupně s lehkým klusem (budeš asi ráda za každých pár stovek metrů), nejlépe na měkkém podkladě. Pozor – jak začneš cítit „těžký spodek“ – raději zastav a cíleně zapni několikrát pánevní dno. Jak myslíš na správné zapojení svalů, mozek jim začne vysílat ty správné impulsy, aby se sebou začaly něco dělat a opět se jejich práce zautomatizovala, na to je třeba je ale dostatečně zpevnit. ze začátku choď proto raději menší vzdálenosti. Mohly by se ale zpevnit i tím plaváním (já jsem neplavala, nebaví mně to, ale mohu to doporučit). Tip na později – ještě dlouho se mi stávalo, že jsem při svém návratu se vzrůstajícím tempem běhu občas cítila, že se ze mně všechno posype (což je samozřejmě špatně) – já se ale potřebovala vrátit hned do ligy, takže jsem zrychlovat musela a zároveň to vždycky cviky na pánevní dno patřičně dokompenzovat(!). Se zrychlováním tedy opatrně, raději déle chůze+jogging časem až přejdeš plynule do klusu a běhu, prospěje to i postavě a zrychlí spalovaní tuků a zlepší tvůj pocit.samozřejmě závod jako společenská příležitost neškodí, dáš-li na vše pozor a nepůjdeš úplně naplno (tělo to ani hned nedovolí). Setkala jsem se ale i s maminkami, které vyběhly až třeba za pět měsíců a bylo to „jako by šla naposledy včera, prostě pohoda“ – já bych ale taky tak dlouho čekat nevydržela. Každá z nás je ale naprosto individuální – tohle jsou čistě mé zkušenosti a lze se jimi řídit, nemáš-li jiný problém. Naslouchání vlastnímu tělu a jeho signálům tu proto platí dvojnásob. jen malé upřesnění, prosím – nejsem Kadeřábková. Buď mám své plné jméno nebo prostě a ještě lépe Vanda, díky a hodně zdaru a ahoj:)

Děkduji Vando,za dlouhosáhlou odpověď,určitě se budu řídit svým tělem a tvými radami.