Jakou máte motivaci?

Protože mě to baví a chci uběhnout svůj první maraton. :)

útěk před leností, chorobami, lepší nálada, lepší sex a sdílení stejných zážitků s vámi zde skvělá terapie na blbosti v hlavě příklad svým dětem pak ty podružné – maraton za lepší a lepší čas

psychická i fyzická regenerace – práce u počítače mě ničí radost z pohybu odpočinek od dětí lepší postava dokázat si, že na to mám

Kdybych neběhala, byla bych teď nejmíň o 15 let starší :o a neměla bych se ráda.

Proti stresu pro lepší kondici a samozřejmě pro udržení jakés takés postavy =)

1. Odstrašuje mne pohled na své spolužáky-starce, kteří se každý večer kolébají kachní chůzí (která je viditelně namáhá) do hospody, samozřejmě s nezbytnou zapálenou cigaretou.
2. Běh mi dává úžasnou radost z pohybu. Miluji běhat ráno při východu slunce, nikde ani živáčka, ticho, klid…
3. Chci uběhnout svůj první maraton a to je velká výzva. Snad to příští rok zvládnu. trénuju dva roky, nechci nic uspěchat.

Důvody pro : zdraví, lepší fyzička, zbavilo mě to tukových pneu, tohle fórum :), skvělý pocit po uběhnutí delší tratě, chci zlepšit svůj maratonský čas. Taky jsem hodně konzervativní, takže když už se mi podařilo dostat běh do svého životního rozvrhu, je téměř nemožné na tom něco změnit.

Já jsem začal ze strachu. Po smrti táty jsem zjišťoval diagnózu a objevil jsem zákeřný svět civilizačních chorob – minimum pohybu, přejídání, nadváha, cigarety, alkohol, stres, žádná zelenina atd. atd. Celý život si člověk užívá a po padesátce zjistí: vysoký krevní tlak, cholesterol, keramický kardiovaskulární systém, ucpané cévy, nedokrvované orgány, amputace nohou, cukrovka, smrt ! Tak jsem zcela změnil (vlastně ne zcela ale zásadně) svůj životní styl – přestal jsem kouřit, začal jsem se hýbat, hlídat si výše uvedené krevní a tělesné hodnoty, vybírat si v jídle, vzdělávat se. Mí blízcí teď o mě mají větší strach než předtím :) Ale vážně – nic se nemá přehánět a někdy zahřešit je taky zdravé. Pak už mě ten pohyb tak nějak chytl a po úvodní obavě, že to dlouho nevydržím se rok s rokem sešel a já dnes si už neumím představit, že bych nešel plavat, do posilovny anebo dokonce nejít si o víkendu zaběhat ! A pak, když si přečtu na Vašem fóru ty zážitky ze závodů, z běhání vůbec či dokonce z NY maratónu – no copak s tím může člověk přestat ? Před rokem jsem uběhl sotva 30 minut indiánským během :( Dneska v pohodě běžím hodinu a půl svých 15 km v kuse (jen se asi 2× zastavím abych zkontroloval údaje na sportesteru :) ) a ještě si to užívám. Jó, a už se těším na nejbližší svůj závod (bude to první po rozdělení ČSFR na ČR a SR). Před tím si už nevzpomínám, jestli jsem kdy závodil :) Koukám, že jsem se nějak rozpovídal, sorry :) :)

Draku, co máš v tom půlitru za pivko ? :)

To pivko je Ostravar , ale je jen jedno !

Já si před třema roky říkal, že nějak začínám mít panděro a že bych nechtěl vypadat jako můj tatík s pivním mozolem. Tak jsem začal běhat (cca 1 km denně :)), pak přišel našeptávač můj kamarád, že zkusíme dát půlmaraton, tak jsem ho poslal někam. No a za rok, že prej velkej maraton a to už jsem v tom byl až po uši. Nikdy jsem neměl rád podzim a teď díky běhu vím, že to je krásné roční období. No a první jarní dny, to je pro běžce pohlazení. Akorát nesmím běhat moc, kamarádi už se bojí do mne strčit, abych se nerozpadl :) Ale mně nikdy nebylo lépe a nečekal jsem, že v 32 letech budu mít nejlepší fyzičku za celý svůj dosavadní život!

proč? na tuhle otázku nedokáže popravdě nikdo odpovědět rozumně… když se mě pár lidí po PIMu ptalo, proč jsem bežel maraton, tak jsem nedokázal odpovědět nějak racionálně, ale po nějaké době jsem na to přišel! Kvůli těm 195 mterům! Ano – jsem ochoten vyměnit klidně jeden kratičký okamžik (zlomek sekundy) za hodiny dřiny a bolesti… (teď to bude jako z Forresta Gumpa – vidět vycházet slunce na pousti, nebo vidět dvě nebe v horské jezeře – doufám, že to všichni chápete, protože alespoň jednou se vám to muselo stát!). Ale tomuhle stejně nikdo nerozuměl, takže jsem řekl, že až přístí rok si zaběhnou maraton, tak to všicni pochopí…

Já běhám především proto, že mě to baví.

Přes zimu to bývalo slabší, ale teď mám vybavení a už se to zlepšuje. Na otázku, zda trénuji v změ na běžkách, abych zlepšil běh, odpovídám – ne. Běhám proto, abych se zlepšil na běžkách . Jezdím občas zimní přejezdy českých a slovenských hor a běžecká průprava se pak hodí.

Jinak na jaře jsem vždycky začal běhat, abych si zlepšil kondici na extrémnější pěší víkendovky (24 h v kuse) a letní hory. Pro mě je běh optimální spojení pobytu v přírodě a sportovní zátěže – můžu ho provozovat v městském prostředí po práci a na rodinných dovolených.

I v běhání se, ale chci zlepšovat. Nejdřív to bylo uběhnout maraton, pak ho uběhnout pod 4 hodiny. Na podzim se mi zadařilo dostat se k 3 a 3/4 h, další cíl je čas kolem 3 a 1/2 h.

Možná se budete usmívat, ale taky jeden z důležitých důvodů, proč běhám je, že při běhání si docela dobře a v klidu pokecám s Bohem.

Mount

Ja mam asi podobne duvody jako Alena. Beh mi pomaha proti stresu – kdyz jsi jdu rano pred praci zabehat, tak prichazim s usmevem a jsem plna energie. Navic u behu clovek vidi, jak se mu zlepsuje kondicka – bezet rychleji nebo dele jsou takove male uspechy, ktere neustale motivuji. No, a udrzeni postavy take neni k zahozeni.

Ale musim rict, ze hodne k memu pozitivnimu pristupu k behu prispelo tohle forum. Diky nemu jsem se prihlasila na pulmarathon – takova blazniva vec by me driv vubec nenapadla. A byla to posledni kapicka do me zavislosti na behu. Pristi stanice marathon 

[quote=Humlice]Ja mam asi podobne duvody jako Alena. Beh mi pomaha proti stresu – kdyz jsi jdu rano pred praci zabehat, tak prichazim s usmevem a jsem plna energie. Navic u behu clovek vidi, jak se mu zlepsuje kondicka – bezet rychleji nebo dele jsou takove male uspechy, ktere neustale motivuji. No, a udrzeni postavy take neni k zahozeni.

Ale musim rict, ze hodne k memu pozitivnimu pristupu k behu prispelo tohle forum. Diky nemu jsem se prihlasila na pulmarathon – takova blazniva vec by me driv vubec nenapadla. A byla to posledni kapicka do me zavislosti na behu. Pristi stanice marathon [/quote] Já bych snad jen dodala to, že pro mne je to jediný způsob, jak prostě vše stíhat. Jak skloubit práci, cesty, soukromí, prostě vše tak, aby si člověk tu chvilku na pohyb udělal. A u všech jiných sportů je hrozně moc „prostojů“. Do posilky, na bazén, do tělocvičny – tam všude musím jen kdy mají otevřeno, když je tam míň lidí, když to stojí rozumně… Běhat můžu jít fakt kdekoliv, kdykoliv, a to i o půlnoci, stačí boty a hned běžet, za hoďku je hotovo a dušička má pokoj =). Tak to je asi tak další plus pro běh z mé strany.

Mě prostě baví sport ve všech podobách – aktivně, pasivně, knižně a já nevím jak eště Je to prostě moje „way of living“. A pro běhání konkrétně pak mám dvě motivace ta první se menuje Jesenický Tvrďák, ta druhá Adventure race. Tam jsem totiž zjistil, že jen šlapat na kole nestačí.

[quote=Radek]Ale mně nikdy nebylo lépe a nečekal jsem, že v 32 letech budu mít nejlepší fyzičku za celý svůj dosavadní život![/quote] Já také nečekal, že okolo 50-ti let budu mít nejlepší fyzičku za celý svůj dosavadní život! Jinak běhám pro ten endorfin, co se v těle vyplavuje při rychlejším běhu nebo po marathonu. Ještěže jsem v mládí nezkusil ostatní drogy (mimo alkohol nebo kuřivo), bůh ví, jak bych dopadnul. Jenom lituji, že jsem nezkusil běhat „pořádně“ o 10–15 let dříve. Když mě tady jeden běžec v domě přemlouval někdy před 10-ti lety na trénink (rovinky ap.), tak jsem si myslel, že jsem na takové blbosti spojené se závoděním ve 40-ti letech příliš starý. Asi komlex z mládí, kdy jsem hrál fotbal, a často seděl na lavičce jako náhradník, že prý jsem moc pomalý …

Dobré téma!

takže zde je pár bodů ode mně:

• každý běh mi přináší velkou radost a uspokojení
• baví mě to a bavím se tím
• je to mozkově zcela osvěžující činnost
• po ranním běhání je skoro celý den o mnoho lepší
• tak dobře jako nyní, jsem si NIKDY v životě necítil
• díky běhání jsem si upravil rytmus života, přestal zásadně pít a zlepšil stravovací návyky
• rád se kochám pomalu ubíhající krajinou
• příroda (zvlášť po ránu nebo navečer) je plná zajímavých barev, zvuků a vůní
• běhání ve dvou a více lidech je velká zábava

jak vidím, dost bodů mám s ostatními společných

mějte se fajn

T.

Ono se to vlastně dá říct o všem, co člověk dělá jako koníčka. Protože se v tom našel, baví ho to a naplňuje. A taky je to o překonávání sebe sama a svých limitů. Proč se někdo drápe na nejvyšší hory světa ? Proč běží maratón ? Proč chce přeletět oceán v balóně ? Nejde o to honit se za rekordy, ale něco překonat, další překážku, podívat se tam někam za obzor, co je za tím dalším kopcem ? Teď jsem si, nevím proč, připomněl Foglarovy Hochy od Bobří řeky :)

Ona se ta motivace vyviji, ale na behu se mi libi, ze je maximalne ferovej a za uspech a neuspech si muze clovek jen sam, zadne vymluvy na stesti, na ostatni, na okolnosti, na vybaveni.

Neběhám. Utíkám. Sám před sebou.

Proč? Možná proto, že sice ne vždy ale aspoň někdy jsem při běhu rád, že ještě žiju. A to rozhodně není pocit, který bych zažíval často.

Běhám, abych měl žízeň…;)

vrána: Jaký děláš běžecký pokroky?

[quote=tuta]Ona se ta motivace vyviji, ale na behu se mi libi, ze je maximalne ferovej a za uspech a neuspech si muze clovek jen sam, zadne vymluvy na stesti, na ostatni, na okolnosti, na vybaveni.[/quote] Přesně tak! V tom jsou maximálně „nespravedlivé“ šachy, které závodně 30 let hraji, že tě ovlivní hrozně moc okolních věcí, hlavně chování soupeře při partii. Tomu utéci od šachovnice nemůžeme, jako jsme při kladenském marathonu odběhli s Rosťou od toho „nerudy“, když mu vadilo, že se při běhu bavíme …

Mám nevýhodu, protože jsem k této diskuzi přišel pozdě a nezbývá mi, než uvádět důvody a poznatky výše uvedené. Z toho bych vybral zejména: 1) Mám za celej život nejlepší kondičku (48 let), 2) Radost z pohybu, 3) Radost z pobytu v přírodě se všemi zrakovými, sluchovými a čichovými vjemy, 4) Duševní regenerace a příležitost k rozjímání, 5) Pocit osvěžení (okysličení a prokrvení těla, endorfiny), 6) Překonávání hranic.

Dnes jsem si „ukradl“ 1 hodinu času za bílého dne, abych se proběhl lesem ve sněhu. Konečně…

Jestliže při vytrvalostním pohybu se do krve vyplavují endorfiny ( přírodní forma morfinu ) a je zvýšená tvorba testosteronu ( platí pro chlapy ) je jasné co lze od běhu očekávat :P .

Nedá mi to abych taky nepřispěl svojí troškou do mlýna. Proč běhat a proč zrovna maratón? Jak už kdysi řekl Emil (ne ten z vily, ale Zátopek) – „Chceš li si zaběhat, běž míli; chceš li změnit život, běž maratón“.

To, že má běh a maratón kladný vliv na tělesnou stránku je jasná věc, ale v poslední době si stále více uvědomuji, že maratón neboli běh obecně může být do jisté míry i životní filosofií, něčím víc než jen fyzickou dřinou. Proč? Maratón je úžasně spravedlivý. Na zem se nakreslí čára a teď je jen na vás jak se s těmi 42 km vypořádáte. Pro všechny bez rozdílu stejně fouká vítr, prší nebo svítí slunce. Je jedno jestli jsi v civilu „NĚKDO“ nebo „NIC“, stejně tam na startu stojíme všichni v trenkách a tílku, vnější rozdíly veskrze žádné a podmínky rovné pro všechny. Na rozdíl od některých jiných životních situací, tady se pravidla během hry nemění Geniální věci jsou jednoduché, běh je jednoduchý. Nejpřirozenější druh pohybu. Co je potřeba? Ve finále boty, trenky, tričko. 0statní věci jsou už jen spíš doplňky. Běhat se dá téměř vždy a všude (viz několik příspěvků na tomto fóru). Vše je změřitelné (čas a km), porovnatelné, jasné a nezpochybnitelné. Maratón je výsostně individuální a zároveň silně kolektivní záležitost. Asi u žádného jiného sportu to neplatí tolik jak tady. Na maratón, resp. Jakýkoliv závod se může člověk připravovat po celou dobu sám, v podstatě i během závodu nemusí s nikým prohodit ani slovo, a svým výkonem odpovídá vždy jen sám sobě a sám za sebe. Během závodu se za nikoho neschová, nic se nedá okecat. Co už může být více individuální než tohle. Jenže. Nevím jak to vidíte ostatní, ale obzvlášť u maratonu mám vždy pocit, že 99% lidí tam není kvůli možnému umístění na bedně ale spíš kvůli tomu, že se jde poprat sama se sebou a už ne tak moc s ostatními. Z toho vyplývá, že když tam s někým běžím tak už není až tak moc „soupeř“, ale spíš někdo kdo bojuje stejně jako já. A tak čím více lidí na startu, tím větší je „ve vzduchu“ společný cíl – poprat se s těmi kilometry a sám se sebou- a pak vlastně není kolektivnějšího sportu než maratón , kde je na startu několik tisíc lidí. Ti z vás kterým se podařilo být částí několikatisícih­lavého běžícího pole to možná potvrdí. No a co se mi na běhu ještě líbí je to, že když nás ve finále nějaký spoluběžec na pásce předběhne, tak je skoro pravidlo, že první věc co v cíli udělá, tak nám podá ruku jako projev uznání a snad i díků, že jsme to dotáhli až do cíle spolu. Ono je toho vlastně důkazem i tohle fórum, kde je vidět ve všech příspěvcích, že se zkušenější dělí o rady a nápady s těmi méně zkušenějšími, ne tak dobře trénovanými apod., i když se z nás v určitý čas stanou soupeři na nějakém závodě nebo rovnou maratónu.

[quote=Radek]vrána: Jaký děláš běžecký pokroky?[/quote] No zrovna žádné Nějak mám problémy s kolenem, takže jsem minulý týden vůbec nevyběhl. Zkusím tomu dát na chvíli pokoj. Chodím na rehabilitace, ale zatím to k ničemu nevede. Takže o víkendu jsem byl místo běhu na kole.

[quote=Ahmed]Nedá mi to abych taky nepřispěl svojí troškou do mlýna. Proč běhat a proč zrovna maratón? Jak už kdysi řekl Emil (ne ten z vily, ale Zátopek) – „Chceš li si zaběhat, běž míli; chceš li změnit život, běž maratón“.

To, že má běh a maratón kladný vliv na tělesnou stránku je jasná věc, ale v poslední době si stále více uvědomuji, že maratón neboli běh obecně může být do jisté míry i životní filosofií, něčím víc než jen fyzickou dřinou. Proč? Maratón je úžasně spravedlivý. Na zem se nakreslí čára a teď je jen na vás jak se s těmi 42 km vypořádáte. Pro všechny bez rozdílu stejně fouká vítr, prší nebo svítí slunce. Je jedno jestli jsi v civilu „NĚKDO“ nebo „NIC“, stejně tam na startu stojíme všichni v trenkách a tílku, vnější rozdíly veskrze žádné a podmínky rovné pro všechny. Na rozdíl od některých jiných životních situací, tady se pravidla během hry nemění Geniální věci jsou jednoduché, běh je jednoduchý. Nejpřirozenější druh pohybu. Co je potřeba? Ve finále boty, trenky, tričko. 0statní věci jsou už jen spíš doplňky. Běhat se dá téměř vždy a všude (viz několik příspěvků na tomto fóru). Vše je změřitelné (čas a km), porovnatelné, jasné a nezpochybnitelné. Maratón je výsostně individuální a zároveň silně kolektivní záležitost. Asi u žádného jiného sportu to neplatí tolik jak tady. Na maratón, resp. Jakýkoliv závod se může člověk připravovat po celou dobu sám, v podstatě i během závodu nemusí s nikým prohodit ani slovo, a svým výkonem odpovídá vždy jen sám sobě a sám za sebe. Během závodu se za nikoho neschová, nic se nedá okecat. Co už může být více individuální než tohle. Jenže. Nevím jak to vidíte ostatní, ale obzvlášť u maratonu mám vždy pocit, že 99% lidí tam není kvůli možnému umístění na bedně ale spíš kvůli tomu, že se jde poprat sama se sebou a už ne tak moc s ostatními. Z toho vyplývá, že když tam s někým běžím tak už není až tak moc „soupeř“, ale spíš někdo kdo bojuje stejně jako já. A tak čím více lidí na startu, tím větší je „ve vzduchu“ společný cíl – poprat se s těmi kilometry a sám se sebou- a pak vlastně není kolektivnějšího sportu než maratón , kde je na startu několik tisíc lidí. Ti z vás kterým se podařilo být částí několikatisícih­lavého běžícího pole to možná potvrdí. No a co se mi na běhu ještě líbí je to, že když nás ve finále nějaký spoluběžec na pásce předběhne, tak je skoro pravidlo, že první věc co v cíli udělá, tak nám podá ruku jako projev uznání a snad i díků, že jsme to dotáhli až do cíle spolu. Ono je toho vlastně důkazem i tohle fórum, kde je vidět ve všech příspěvcích, že se zkušenější dělí o rady a nápady s těmi méně zkušenějšími, ne tak dobře trénovanými apod., i když se z nás v určitý čas stanou soupeři na nějakém závodě nebo rovnou maratónu.[/quote] Při čtení Tvého příspěvku se mi vybavovali ty konkrétní chvíle, kdy se podobné, nebo stejné věci stávali mě – díky:) Jinak bych chtěl doplnit svůj názor a to, že ne jen běh ale sport všeobecně nemusí být „jen“ životní styl, ale pro mě je to například životní filozofie a postoj. Možná to zní divně, ale já věřím tomu, že lidé, kteří sportují jsou všeobecně psychicky odolnější a sport ovlivnil a ovlivňuje jejich osobnost a chování v ostatním životě. Myslím tím názory, postoje, chování v určitých životních situacích… Možná to mám zidealizované, ale pro mě je sportovec člověk, který má specifické vlastnosti fyzické i duševní, které nesportovec těžko získá. Snad mi rozumíte:)