Ačkoliv jsem schopen běžet 1km za 3,23min,v závěru běhů od 3do10km nejsem n aopak schopný výrazně zrychlit posledních 500m.Dnes jsem běžel závod na 4200m,kdy jsem běžel první km za 3,55min a následně stále mezi 4,00–4,05min.Nestane se mi,že bych totálně rupnul,ale doběhnu zkrátka strojovým tempem jen s nepatrným zrychlením v samotném závěru.finiš zkrátka nemám.Když zkouším méně přepalovat začátky,už se nedostanu do tempa.Je to o treninku vytrvalosti,nebo rychlosti

Svým způsobem je to úplně v pořádku, můžeš se na to dívat tak, že běžíš uvedenou vzdálenost naplno víceméně rovnoměrným tempem. Podobně se běhají rekordy. Drtivý finiš nebo velký negativní split znamenají, že jsi se na začátku hodně šetřil.

Kolega bude mít nejspíš pravdu. Mně to přijde zvláštní protože mám zkušenosti opačné. I když podle všeho přepaluju, po většinu tratě se cítím mizerně a dřu to silou vůle, tak bývám schopný v závěru výrazně zrychlit. Přitom mám natrénováno mnohem méně než ty, vytrvalost nic moc a ani s rychlostí to kdovíjaké není. Jestli to není spíš o tom že jsi se prostě už dostal na úroveň kdy jsi schopný dostat ze svého potenciálu maximum a dál už není z čeho brát zatímco člověk jako já se svému potenciálu zdaleka nepřibližuje a krátkodobě tak ještě může zvýšit výkon na úroveň jež je delší dobu neudržitelná.

joo Radku, mně je to taky záhadou, na startu jsem myslel, že na tebe nebudu mít šanci, v první polovině ses mi vzdaloval a až na nějakých 100 m a nakonec přišel ten brutální finiš; asi to nemá žádná pravidla, mně se většinou finiše nedařily a tentokrát jsem z toho měl skvělý pocit, šlo mi nejen dotáhnout soupeře, ale i zareagovat dalším zrychlením na zrychlení jeho, fakt žůžo+ skoro je mi líto, že jsem neměl nějaký rychloměr 

zaverecny finis nie je jednoznacny pojem : niekto si to vysvetluje ako neustale stupnovanie tempa v poslednom km – typicke zavody africanov kde sa posledne 3 kola neustale stupnuje a zostane nakoniec len jeden co dokaze posledne kolo najviac pritlacit, tento vyznam pojmu finis je zalozeny na extremnom rozvinuti aerobnych vlastnosti s kombinaciu anaerobnych vlastnosti

Iny vzynam pojmu finis je zavernych 60–100–150 metrov, kde aj uplne aerobne vycerpane telo aj s nasytenym laktatom, dokaze prepnut na iny metabolizmus – ciste sprintersky a zapne vlakna ktore sa preteku nezucastnovali, tento rezim je alakticky a teda nepotrebuje na vykon ani kyslik ani cukor jednoducho s ide na kratkodobe zasoby energie v rychlych vlaknach ktore sa doplnia nazad az po skonceni zavodu ten proces doplania trva niekolko minut az hodin.

aj bezec ktory rychlost a sprinty netrenuje a len pomaly beha objemy je schopny vyprodukovat nejaku rychlost na kratky sprint, tak ako je to schopny aj kompletne nesportujuci clovek to sa testovalo na skolach v behoch na 60m a 100m a v zivote dobeh na elektricku ale prebeh cez cestu na cervenu …

ak v zavode bezec nie je schopny vyprodukovat bezny civilny netrenovany sprint, znamena to ze pocas zavodu svaly tak ztuhli ze uz rychle vlakna nedokazu prekonat odpor ztuhnutych pomalych vlakien, pripadne nervova sustava uz nie je schopna produkovat elektricke impulzy dostatocne rychlo a najme dostatocne presne ich rozdelovat do jednotlivych casti tela, ak je to tento stav tak to spatne implikuje ze zavod bol bezany v prilis rychlom tempe vzhladom na trenovanost co znamena ze treba vyrazne zvysit najme aerobnu zlozku trenovanosti alebo sa uspokojit s pomalsim tempom v zavode

To, co sa netrenuje, to zoslabne, alebo sa potlaci, ci strati. Behanim (aj) pomalych kilometrov sa z Teba nestane pomaly bezec neschopny zrychlenia, ked ho treba, ale pomalym sa stanes zanedbanim sily a vybusnosti. K rozvoju sily a vybusnosti sluzia kopce, rovinky, stupnovane useky a tempa, bezecke cvicenia a s urcitou opatrnostou aj odrazove cvicenia.

Uspokojenie sa s pomalsim tempom zavodu, aby si bol schopny vyprodukovat rychly zaver je na dve veci… Ak nie si so supermi, ci v ich bezprostrednej blizkosti na zaciatku finisu, tak mozes mat zaver aj ako Usain Bolt a nic Ti to nebude platne. Zavod vyhrava nie ten, co ma najvyssiu maximalnu rychlost behu, ale ten, co vbieha so supermi do poslednych metrov najmenej unaveny. Hovorim samozrejme o superoch podobnej vykonnosti, lebo ak bezia spolu 10km superi, kde jeden vie 800m napr. pod 1:50 a druhy neda ani za 2:10, tak ak ten druhy nema naskok v poslednych 500m aspon 80m, tak vysledok je skoro jasny.

U superov podobnej vykonnosti vo finisi rozhoduje najma hlava – ten, kto v treningu pravidelne skusal stupnovat tempo a je zvyknuty na velky diskomfort, je obycajne psychicky odolnejsi a odhodlanejsi dat do zaveru viac, ako niekto, kto sa impromptu rozhodne o heroicky finis a stretne sa s kontrou u supera. Tiez je vyhoda zacat finis skor s vedomim, ze to uz dotiahnem na cele az do ciela, pripadne si predpripravit supera, o ktorom viem, ze ma slusnu rychlost, trhakmi a zmenami tempa v poslednej tretine zavodu. Bud to zlomi jeho, alebo mna… Nema zmysel ist dopredu, ak nie som odhodlany to udrzat vpredu. Odhodlanie, rychla reakcia a viera vo vlastne schopnosti je to, co robia bezca dobrym finismanom (pri porovnani s rovnocennymi supermi).

Ak vsak mame proti sebe niekoho, kto bezi vylozene zadrzane, tak az na naproste vynimky je boj marny, lebo stojime proti vyrazne lepsiemu superovi. Skusit sa vsak musi vsetko a kto nezautoci, nikdy neuspeje… Je to teda aj o povahe a urcitej davke agresivity, ktora musi byt spravnym smerom vedena. K tomu nam sluzi parasympaticus a sympaticus a vylucovanie adrenalinu pred, pocas a chvilu aj po zavode.

>> Mato, 16. 10. 2012 08:57:00

přesně ten poslední uvedený příklad mi provedl kamarád vloni na závodě dlouhém 6,5 km, celou dobu mi byl za patami a v posledních 500m mně utekl o 2O sekund, fakt peklo