Ahoj,

občas běhám běhy do vrchu a součástí většiny závodů je i seběh. Tak nějak jsem zjistil, že to co ztratím v seběhu (a v tom jsem opravdu marnej) většinou už do kopce nedoženu. Proto bych tu chtěl poprosit na tipy ohledně tréninku a techniky. Díky

Něco napsala Iva Milesová v komentáři ke článku: http://www.behej.com/…sou-o-zdravi

Anka radí: Při sebězích se nesmí setrvávat po dopadu na dopadající noze, ale musí se okamžitě odrážet. Když člověk dopadne například na volný kámen, nestačí se tak dostat do pádu, ale letí dál a musí doufat, že nepotká takových labilních kamenů (kluzkých kořenů) více po sobě. Dále je třeba koukat při seběhu více dopředu, ne jen pod nohy a vlastně si dopředu tak nějak vybírat cestu. Na zem pak dopadat spíš po paměti, co dříve člověk viděl na větší odstup. Hlavní je ale se nebát a mít v sobě ten zažitý smysl pro rovnováhu, který se asi pro seběhy opravdu nejlépe získává na sjezdovkách. Ale ne na loučkách, ale na „černých“. Ta teorie vypadá moc jednoduše, ale stejně je mi to nanic a v praxi to nejsem schopný aplikovat. I já v sebězích ztratím vše, co odřu do kopce a ještě víc.

Taky mám ten problém a myslím, že je to psychikou. Vnímám seběhy jako náročné, i když je tepovka dole. Tělo je labilnější, receptory vysílají zprávu o intenzivních dopadech.

>> sam, 10. 10. 2012 19:09:42

Myslím, žes to popsal dobře i s tím předběžným „mapováním“ tratě – to je přesně to co dělám, ale nikdy mě nenapadlo to zmínit, když se mě na seběhy někdo ptal. Stejně tak ten okamžitý odraz – ani na uvolněným nebo kluzkým kameni člověk neskončí, protože má nejen „větší přítlak“, ale i pokud se podklad uvolní nebo podklouzne, je šance to dalším krokem napravit … i když tuhle radu už jsem dával. Další rada je držet pokud možno kolmici ke svahu, nebát se to pustit.

Přemýšlel jsem nad tím a první věc co bych poradil je najít si krátký kopeček, pokud možno bez záludností, nejlépe hlinitý (i drny můžou být komplikace), který končí plynulým přechodem do roviny (typicky krátké kopečky, na kterých v zimě děti bobují) a tady se naučit jak to pustit – dobrždění pak jde samo. Takhle si to vyzkoušet, sbíhat uvolněně a pak pokračovat jinde.

Umět seběhy se nevyplatí jen na krátkých závodech, kde ušetří vteřinky, ale i na dlouhých ultra, protože svaly se pak tolik neunaví bržděním a seběh neušetří vteřinky ale v součtu třeba desítky minut oproti opatrně sestupujícím.

Trochu s tím taky bojuju, ale přišel sem na to že ideální seběh je v podstatě takovej kontrolovanej pád vpřed. Někdo tomu říká Meresjev :D ,ale je to hlavně o stachu. Chce to skoušet

zvycajne sa tato tema prebera pri horskych ultra a kto cita anglicky odporucam vyhladavta komentare zo zavodov a treninkov specialistov na horske ultra. V podste o vykone rozhodne svalova odolnost pri zbehoch dole z horskych vrcholov, kde niektore zbehy dolu su dlhe aj hodinu, je potom unava stehien a roznych stabilizacnych svalov ktore znemoznia dlasi rychly beh a teda v zbehoch dole sa rozhoduje. Je tu niekolko apsektov – technika a svalova sila Pri technike sa ub=vadza ze je chybou naklon dozadu – to je ten strach, optimalne by mal bezec rovnako ako na rovine mat kolmicu na povrch zeme, teda dolu kopcom by mal byt nakloneny dopredu vzhladom na gravitaciu, dalej sa uvadza ze doslapy by mali byt pod tazisko aby nevznikal brdivy monet a frekvencia krokov – kadencia by mala byt velmi velmi vysoka, doslap potom nepredstavuje brzdivu silu a nenamah svaly tazke sa tak neunavia a pohyb je dolu kopcom rychly a je takmer zadarmo energeticky, tato technika je aj menej riskantna na zranenie kedze ziadny dokrok nie je naplno a teda nezatazi nohu plnou vahou pri doslape na volny kamen atd sa nic nedeje lebo ta noha na zemi stejne nemala nic spravit a tak sa len da druha noha zase rychlo pod tazisko atd. fyzicka pripava vyzaduje ale silu stehien a stabilizacnych svalov teda CORE, jedna sa o pracu svalu ked sa sval skracuje teda brzdibu, nie silu odrazovu, napriklad stehna – odrazova sila sa trenuje napriklad postavenim z drepu, brdziva sila sa trenuje brzdenim ked sa v drepe ide dole

efektivny trenink je pluometrics ked sa napriklad robia zoskoky dolu z vyvyseneho miesta

pripadne po zoskoku je okamzity vyskok – generovanie max sily pri skracovani svalu – na atlketickej drahe napriklad vidime nahusto postavene prekazky a atlet znozmo preskakuje prekzky za sebou bez zastavenie cize po doskoku za prekazkou a plyometrickom brzdeni okamzite musi vyskocit aj dohora aj do dialky.

dobry trenink je aj behanie dolu schodmi, napriklad bezat dolu schodmi cim rychlejsie tak ze sa doslapuje na kazdy schod

pred zacvatim plyometrickcyh treninkov treba najprv posilovat svaly klasicky pomalymi pohybmi ide nielen o svaly ale aj o slachy

Priprava na behanie dolu kopcami a samotne behanie dolu kopcami je vyborna pruiprava noh a stabilizacnych CORE svalov napriklad na dlhe cestene behy – maraton, kde sa ziskava ta hruba svalova sila – odolnost noh na dlhy beh po ceste, mnoho maratoncov nedokaze ubehnut maraton v tempe nie koli tomu ze by im dolsa energia ale preto ze nohy su uz moc obuchane o cestu a nei su na to natrenovane v ztazenych podmienkach – dole kopce

Skvely, dekuju za tipy, celkem myslim ze by mi to mohlo pomoct a posunout me zas o kousek dal.

>> rudo, 10. 10. 2012 23:55:50

Rudo, perfektní shrnutí. Právě seběhy jsou limitující pro slušné umístění při ultratrailech. Např. při letošní krkonošské Horské výzvě nebyla schopna spousta účastníků běžecky (ani chodecky) zvládnout závěrečný seběh po černé sjezdovce.

Pred dnesnim behem jsem si to tu precetla, neb se vetsinou na sebehu hodne trapim. Mirny kopec je v pohode, ale mam na jedne z moznych terninkovych tras vybeh a nasledne i sebeh na urovni te cerne sjezdovky. Smer vrsek uz jsem se naucila a je to psychika, dolu jsme se vzdy trapila. Trasu zarazuji tak jednou do tydne a nevim, zda je to rizenim se vyse zminemym ci tim, ze jsme si na to nejak zvykla, ale dnes jsem najednou zjistila, ze jsem ve 2/3 sebehu a porad drzim tempo, nespomaluji, uzasny pocit.

Za toto vlakno diky panove

Taky děkuji za vlákno a rady. Sice jsem „dramatické“ potíže při seběhu nikdy neměla a více méně věděla, co a jak dělat, ale nejspíš začínám zpomalovat (zjistila jsem to vloni v Kunraticích, kdy jsem dokázala v závěru ztratit nepříjemně hodně „vyběhnutých“ vteřin). Nasadila jsem tedy „uvědomělé“ seběhy a doufám, že efekt se dostaví. Prostě běžet a letět.