Ahoj, Po mém prvním půlmaratonu jsem se rozhodl, že upravím svůj trénink. Proto jsem si chtěl sehnat také nějakou literaturu. První, po čem jsem šáhnul, byla Gallowayova kniha o běhání (nové přepracované vydání). A musím říct, že mě její obsah dost překvapil a některé informace beru s odstupem. Nejvíce mě šokovalo např. vkládání chodeckých přestávek do běhu a to i při závodních bězích. Jak říkám, zatím jsem nečetl nic jiného, tak jsem se chtěl zeptat, jaký je váš názor na tuto knihu?

Zrovna včera jsem si ji byl koupit. Ty chodecké přestávky mě taky překvapily, ale na PIMu, který se blíží, je hodlám vyzkoušet. Tedy ne hned od začátku, jak autor doporučuje, ale na každé občerstvovačce, které jsou po 5km, se hodlám v klidu napít :)

[quote=Dalimil]A­hoj, Po mém prvním půlmaratonu jsem se rozhodl, že upravím svůj trénink. Proto jsem si chtěl sehnat také nějakou literaturu. První, po čem jsem šáhnul, byla Gallowayova kniha o běhání (nové přepracované vydání). A musím říct, že mě její obsah dost překvapil a některé informace beru s odstupem. Nejvíce mě šokovalo např. vkládání chodeckých přestávek do běhu a to i při závodních bězích. Jak říkám, zatím jsem nečetl nic jiného, tak jsem se chtěl zeptat, jaký je váš názor na tuto knihu?[/quote] Tu knihu jsem četl cca před půl rokem, je tam spousta zajímavých informací, včetně techniky běhu, např. nedělat příliš dlouhé kroky (over-striding), spíše preferovat vyšší frekvenci kroků, atd. Ovšem co se týče toho hlavního know-how, tj. vkládání chodeckých přestávek v běhu, mám spíše rezervovaný přístup. Určitě to zvýší procento úspěšnosti, pokud je cílem „pouze“ dokončit maraton. Na druhé straně chůze je chůze a běh je běh, podle mého by cílem mělo být maraton uběhnout a ne odchodit, byť jen částečně.

Dle odborníků jsou pro trénované jedince chodecké přestávky zbytečné, pokud správně zvládnou techniku běhu. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti – ne že bych se považoval za nějakého skvělého technika (běhal jsem jako -náctiletý, nyní jsem opět spíše začátečník), ale zkrácením kroku, přesunem těžiště a dalšími úpravami techniky jsem se prakticky zbavil bolestí bércových svalů (shinsplints) a lýtek.

Galloway je typickym prikladom byvaleho elitneho bezca, ktory zabudol, co robil, ked byval uspesny. Pre sucasnych bezeckych odbornikov je na smiech- najma svojim ponimanim chodze pocas behu pre skusenych bezcov. Chodecke prestavky su dobre pre zaciatocnikov. Mam doma jeho prvu knihu- Return of the Tribes zo 70. rokov a ta sa da citat. Jeho neskorsie „radoby vedecke“ popisy su naozaj nasmiech. V USA vznikla cela subkultura vtipkov o ludoch pouzivajucich jeho techniku- tzv. Gallowalkers. Niektore jeho rady sa daju stravit a mozu byt uzitocne, rozhodne by som vsak nasiel desiatky lepsich bezeckych knih. Ked byval clenom Olympijskeho teamu, rozhodne trenoval inak.

Tak díky za názory. Už jsem se bál, že jsem celou dobu úplně mimo =)

[quote=Mato]…roz­hodne by som vsak nasiel desiatky lepsich bezeckych knih. Ked byval clenom Olympijskeho teamu, rozhodne trenoval inak.[/quote] Mohol by si nejake zaujimave, ktore stoja za precitanie, vymenovat?

taky se přidávám k žadonění – dokonce přemýšlím zda nezaložit nové vlákno. brouzdám po amazonu a trochu se bojim – jak si z toho mraku vybrat to pravé? čtenářské recenze jsou poměrně rozporupné. co má informační hodnotu pro „pokročilé amatéry“? mne na dálku zaujalo:

1. Advanced Marathoning by Pete Pfitzinger
2. Marathon: The Ultimate Training Guide by Hal Higdon

???????

Uz som to popisal v inom vlakne v tejto sekcii. Bezeckych knih mam doma asi 3 desiatky a o ziadnej nemozem povedat, ze by nestala aspon za precitanie. Advanced marathoning od Pfitzingera je dobra. Dalej odporucam Daniel's Running formula od Jack-a Daniels-a. The Lore of Running od Noakes-a je tak obsazna, ze viac uz vacsine ludi nebude treba, ak si nechcu robit PhD.

díky! jsem trouba, vlákna jsem samozřejmě prohlížel, ale asi okem zalepeným když už nemohu pořádně běhat, mohu se aspoň přeškolit na teoretika :D jdu objednávat…

V magazínu GEO je příběh prvomaratónce řídící se touto knihou. Dal maratón i s chodeckými přestávkami za 5:8:44 a ke konci ještě předbíhal přepalovače. Při tříměsíčním tréninku i pil a kouřil.

Mňa by zrejme Gallowayova kniha potešila. Keby som jeho názory ešte trochu prehnal, mohol by som sa označovať ako „ultramaratonec“. V lete chodievam na „dlhšie“ prechádzky po horách, tak 80–120km. Samozrejme chôdzou, len niektoré nudné úseky klusom :)

Jako tragéd a začátečník informacemi o běhu zcela nepoznamenaný, dovolil bych si Gallwaye se zastat, jeho knížka mi před pár měsíci moc pomohla, velmi pomalu jsem si běžel na předem spočítanou tepovku a když to už nešlo, zařadil jsem s klidem v duši chodeckou pauzu, umožnilo to nejméně tak o 30% nenásilně navýšit objemy, strávit pohybem delší čas a tím i prostor ke zlepšování.
K napsání tohoto příspěvku mne inspiroval pohled na průběh tepové frekvence Miloše Škorpila při Zermatt maratonu (Run září/říjen 2008) I tak trénovanému člověku se tato metoda někdy může hodit,umožní překonat krizovou situaci a dále pokračovat…

Proč mlčíš Feidipide? Miloš Pospíšil

… vydalo nakladatelství Blok v roce 1986 v Brně…jedná se prózu s tématem maratonského běhu…docela stojí za přečtení:-)