Aby se to nepletlo s jinými vlákny, tak zakládám téma, zda podle vás existují běžci a vzdálenosti, u nichž je výhodnější běžet mírně klesajícím tempem než snažit se o rovnoměrné tempo. Vzdálenosti myslím v celém spektru, od 800 m po 100 km, přičemž vždy mě zajímá i zdůvodnění.

Pro maraton za 3h jako příklad uvádím: rozpis1 rozpis2 rozpis3 rozpis4 rozpis5

kedze si to zacal az od 800m, tak sem nejdem pliest 100–200–400 kde to moze byt aktualne.

inak to nepokladam za vhodnu strategiu pre rozsah 800-maraton. pri dlhsich napriklad 100km nastane asi nevyhnutne spomalenie v poslednej snad 1/4 zavodu, ovsem nie je to riadene spomalovanie od zaciatku tam by som povazoval za najvhodnejsie volnejsi zaciatok prvych 10 km a potom drzat potrebne tempo rovnomerne az dokedy to telo zvladne a nejako doklepat poslednych 20km

ked sa analyzuju medzicasy uspesnych maratonskych vykonov, tak velmi zjednodusene sa da povedat ze sa to rozbieha na nejaky zelany vykon, prisne pod kontrolou tempa vodicmi, riaditelom pretekov z auta atd a je to vsetko ruleta, kto to v ten den vydrzi a kto nie a ak to nk nevydrzi kto zacne spomalovat najneskor a najmenej ten vyhra

v podstate sa bezi alebo svetak alebo nic

alebo tratovy rekord alebo nic a aalebo kvalifikacny vykon na OH alebo nic

napriklad posledny maraton v JPN ako muzksa kvalifikacia na OH sa bezala tak ze vsetci musia ist pod 2:12, snad tempo sa udalo na 2:10, neviem a cela skupina tak bezala kto nevladal a odpadol tak to doplacal do 2:12, ti co nemali sancu na 2:12 to alebo vzdali alebo boli stiahnuty z trate,

podobne co spravil Wanjiru na poslednych OH bolo ustvat kazdeho v horucave.

z toho by sme si nemali brat prikjlad ak nam ide si zabehnut svoj najlepsi mozny osobak v dany den a nejde nam o nejaky tvrdy limit a bezanie na risk ze alebo to dam alebo to zabalim

Moje neutříbené myšlenky:

• doporučované rovnoměrné tempo znamená nerovnoměrné úsilí pomalu vzrůstající v čase, nedávalo by větší smysl rovnoměrné úsilí
• při rovinatých závodech s občasným mírným převýšením dochází ke zpomalení do kopce a zrychlení z kopce, tj. nerovnoměrnému tempu, ale lokálně (v daném úseku) rovnoměrnému úsilí
• co když jsou světové rekordy zaběhnuté rovnoměrným tempem protože tak byly plánované, rozběhnuté a obdobně se na ně trénovalo
• kdysi tu někdo, myslím dao, psal dobrou myšlenku ohledně pozitivních a negativních splitů – běžím na čas, na který si myslím, že mám natrénováno. Začnu samozřejmě rovnoměrně a když mám formu, můžu zrychlit a dosáhnout negativní split.
• spalovací motor v autě má prakticky neměnné výkonové charakteristiky po celou dobu své životnosti. Výkonové charakteristiky lidského běžeckého motoru jsou mnohem složitější, individuálně odlišné a v čase jejich výkon degraduje. Co když je minimálně pro některé jedince na některých vzdálenostech výhodné nerovnoměrné tempo
• byl tu vzpomenut maratón na olympiádě v Pekingu, kde bylo hodně horko. Opět je to jen spekulace, ale co když v horku výkon degraduje relativně rychleji a nerovnoměrné tempo je tím pádem relativně výhodnější. Nakonec nerovnoměrně neběžel jen první Wanjiru, ale i druhý Gharib, třetí Kebede, čtvrtý Merga (i když naprosto vytuhnul, tak byl 4. olympiádě).
• jakou roli hraje mozek a motivace? Jinak se běží na špici nebo s mezičasy naznačujícími zlepšení osobáku, než se ztrátou kdesi vzadu a myšlenkami, že na vítězství/osobák je třeba zrychlit.

>> mulisak, 14. 03. 2012 10:42:03

Pavle, souhlasím.

Je pro mě pocitově jednodušší běžet celých 10 km mírně klesajícím tempem na konstantní tepovce 180, než běžet rovnoměrným tempem při růstu průměrné tepovky od 170 po 190 (pokud ignoruji v obou případech první kilometr, čísla jsou jen odhadem, nechce se mi to teď hledat přesně). V prvním případě běžím celých 10 km při tepu kolem ANP, v druhém případě bych poslední třetinu musel běžet při tepu výrazně nad ANP, což se mému tělu nelíbí, protože na těchto tepech netrénuje.

Podobný princip vnímám i u maratonu, byť tam jsou tepy samozřejmě úměrně nižší. Psychologický aspekt zmíněný v posledním bodu u mě též hraje velmi významnou roli (spolu s vědomím, že si mohu dovolit i krátkodobé krize bez ohrožení cílového času).

Samozrejme, ze pocitovo to je jednoduchsie, pretoze usilie Ti nestupa a teda intenzita bolesti nerastie. Inymi slovami, nevytrapis sa, ako ked bezis na svoj najlepsi mozny vykon v dany den. Ak by si bezal rovnomerne s mierne vystupnovanym tempom v zavere, s tym, ze napr. na 10ku by si mal desat, az patnast sekundovy negativ split medzi prvou a druhou patkou, tak sa vytrapis neskutocne na poslednych 2–3km. Tak sa ale beha na najlepsi mozny vykon, ak si odmyslis taktiku na spici zavodu. Ak bezis iba na tep, tak pri skoro maximalnom tempe logicky dojde k spomaleniu. Na udrzanie maximalneho mozneho tempa Ti tep bude vzdy stupat.

>> Mato, 15. 03. 2012 11:10:31

Samozřejmě souhlasím, nicméně zatím mi stačí testovat výkonnost na submaximální úrovni, protože co bych dnes zaběhl s velkým vypětím, to za půl roku zaběhnu v pohodě, takže na nějaké běhy „na doraz“ mi zatím chybí motivace i příslušný typ tréninku. Toto se týká jak desítky, tak maratonu.

Tedy, zatím běhám metodou řízeného zpomalení (rovnoměrné tepovky) proto, že mi zatím umožňuje dosahovat nejlepšího poměru mezi dosaženým časem a pocitovým vyčerpáním po závodu.

Mimochodem, jsem-li s tepovkou dost nízko, pak rovnoměrná tepovka nemusí znamenat pokles tempa, viz též loňský parbubický půlmaraton , ale to svědčí o tom, že jsem tam neběžel na hranici svých možností, ani blízko ní.

V podstate si odpovedas sam, ale aby som bol adresnejsi k povodnemu dotazu: Ak si vyhladas na internete medzicasy pri svetakoch (aspon posledne 2–3 na kazdej trati od 800m po maraton), tak najdes odpoved.

Co mi pamat sluzi, tak 800ka sa skoro vzdy bezala s pozitivnym medzicasom, avsak tam neslo o riadene spomalenie, ale o celkom jasne vynutene. Podobne sa beha aj polmaraton na maximalny vykon – svizna 5ka, mierne spomalenie na 2–3. 5ke a udrzanie takehoto spomaleneho tempa do 4. 5ky. Posledny kilometer a 98m sa obycajne bezi rychlejsie. Ak je celo zavodu sirsie, tak sa samozrejme taktizuje, robia sa trhaky a nepravidelnost je zjavnejsia. Na polmaratone to niekedy v prvej 5ke rozbalia velmi blizko medzicasu na najlepsi vykon na 10km, potom zakonite musia spomalit, ale nie prilis.

U miliarskych vzdialenosti (1500m az 3km) je tempo kusok vyrovnanejsie, ale trend je svizne prve kolo, ustalenie tempa a mierne spomalenie, drzanie spomaleneho tempa (1–2s/kolo oproti uvodnemu) a zurivy sprint do ciela za casom na poslednych 350m. Prva polovica zavodu byva o 1–3s rychlejsia, ako druha (ak sa bezi na cas).

Pri pokusoch o maximalny vykon na 5km az maraton ide vzdy o temer vyrovnane medzicasy, pripadne mierne negativ split. Tempo samozrejme v 2. tretine zavodu mierne upada a v zavere sa zas zvysuje.

Vsak sa pozri sam, mozno zbadas ine trendy.

Snad jen pár poznámek k celkové koncepci. V zásadě má tvoje pojetí několik výhod: tvůj trénink je soustavný, neustále stoupáš po mírně nakloněné ploše vzhůru. To ti v budoucnu může přinést velmi stabilní výkonnost. Určitě je to dobré pro adaptaci těla i mysli. My, co poměrně často závodíme i při tréninku, bychom si z tebe měli vzít příklad. Na druhou stranu si ale říkám, jestli na sebe nejsi opatrný až příliš. Dobře načasovaný těžký trénink může růst tvé výkonnosti urychlit, aniž by se celá koncepce narušila. Je ale fakt, že když člověk nemá trenéra (neřku-li dobrého trenéra), je to s načasováním a intenzitou onoho těžkého tréninku docela loterie.. Každopádně obdivuju tvou trpělivost. Já bych se nedokázal při tréninku takhle brzdit a už vůbec ne při závodě. Kdysi jsem zkoušel běžet závod se sporttesterem, ale dva kiláky před cílem jsem musel zahodit hrudní pás do lesa.. Finiš je prostě finiš. Pardon, tenhle příspěvek je lehce out of topic..

>> Pierrot, 15. 03. 2012 19:00:44

No, zatím to mám tak, že i závody jsou „jen“ kvalitním tréninkem, což se projevuje i tím, že například únava po maratonu za 3:07 byla minimální, takže jsem hned ten den byl schopen normálně běhat, další den též a tři dny na to zaběhnout i pro mě rychlou desítku (OR). Mé „přepálení“ tedy je v jiné rovině, než „přepálení“ většiny maratonců, protože to podstatné ve spojení „řízené zpomalování“ je slovo „řízené“. Je pravděpodobné, že já ve skutečnosti rozbíhám tempem, které bych mohl být schopen udržet po celý závod, kdybych se naučil aspoň někdy běžet „do maxima“, což mi dává poměrně velké šance, že maraton pod 3h někdy zaběhnu.

>> kanovsky, 15. 03. 2012 19:30:47

.....což mi dává poměrně velké šance, že maraton pod 3h někdy zaběhnu.

nekdy == Kosice 2012

>> rudo, 15. 03. 2012 20:57:07

Tam chci maraton pod 3 hodiny zaběhnout já… (Ne, vážně, uvažuji o maratonu v Košicích a jaký čas tam budu chtít mít, uvidím až podle pražského výsledku a průběhu letního tréninku…)

>> rudo, 15. 03. 2012 20:57:07

Spíše Stromovka.

>> kotec, 15. 03. 2012 21:02:10

No, jak na to tak koukám, tak možná dáš 3h už na PIM, nebo přinejmenším překonáš můj čas z BAH.

Kosice budu jediny zavod na nasom federalnom uzemi z ktoreho podla IAAF sa budu uznavat casy na kvalifikaciu na MS v Moskve 2013 

>> rudo, 15. 03. 2012 21:16:39

A jaký bude limit?

>> kanovsky, 15. 03. 2012 21:24:49

pre rovnomerne tempo 2:15 pre riadene spomalovanie 2:16

ale CAS na to moze mat iny nazor

>> kotec, 15. 03. 2012 21:02:10

>> kanovsky, 15. 03. 2012 21:08:24

O MMM<3, alebo aspoň osobák, sa chcem pokúsiť tento rok aj ja, tak sa tam možno stretneme a možno aj pobežíme spolu Doteraz to bolo moje tajné želanie, možno som spravil chybu, že som ho zverejnil.

Moje zlepšenie na 10km za posledného pol roka bolo o 3:33, zo 42:51 na 39:18, tak uvidím, ako to pôjde ďalej na dlhších tratiach …