Z celé osmičlenné skupiny odvážlivců nám o celé myšlence povídaly výhradně dámy – Markéta Míková, Zuzana Vlachová a Jiřina Mastníková. Pánové se prý místo rozhovoru musí věnovat tréninku.

Nápad vznikl po koncertě skupiny, jejíž song “Pěšáci bílé stopy” je neoficiální hymnou Jizerské 50, Tata Boys. Frontman Milan Cais na podiu řádil, což jabloneckou třídu namotivovalo vytvořit speciální soupisku, která na Jizerské 50 oslaví životní jubileum shodné s délkou trati. Někteří samozřejmě měli u skleničky velké oči, ale i tak se zachovala silná osmičlenná sestava sportovních nadšenců ve složení tří žen a pěti mužů. V Jablonci holt sportuje skoro každý, nedávný třídní sraz proběhl jako dvoudenní cyklovýlet do Českého ráje. Do stop Jizerské magistrály je to navíc opravdu kousek.

Všechny dámy z týmu pravidelně sportují, ale i tak je pro ně padesátka slušnou výzvou. „Jezdím pravidelně pětadvacítku, kde bývá hezká stopa a není to tak dlouhé. Při 50. ročníku jsme se vydala symbolicky i na padesátku, ke konci jsem si říkala, proč to dělám. Před Olivetskou horou mi došla máza, na takové dálky nejsem zvyklá,“ říká Jiřina.

„Mně přijde, že na té trase se jede buďto do hodně dlouhého táhlého kopce, nebo do krpálu. Není tam moc míst na odpočinek,“ hodnotí s úsměvem Zuzka. ”Pro mě je nejméně příjemné stoupání od Smědavy na Knajpu. Klasikou tam stoupat nejde a vosk už prakticky nedrží,” vyhlíží náročný úsek Markéta.

Dámy rozhodně nepodceňují přípravu, přestože letos zima běžkařům do půlky ledna nepřála. Hned jak se v Jizerkách upravily po prvním velkém sněžení stopy, neváhaly. „O víkendu jsem vyjela na klasičkách na Rozmezí, což je z Bedřichova 10 kilometrů. Docela mi to stačilo, říkala jsem si, co se bude dít potom. Připomněla jsem si, jak je klasika těžká, současně jsem byla přesvědčená, že mám špatně namazáno. Manžel mě však následně dorazil výrokem, že to ale dneska hezky jelo,“ hodnotí první trénink na sněhu Jiřina.

Ani ostatní dámy nezahálely, musejí před závodem vyzkoušet lyže na klasiku. Přeci jen dávají běžně přednost bruslení, kde není potřeba mazat. „Minulý týden jsem se vydala na první trénink v lednu na sněhu. Bohužel jsem si nevzala čelovku, a tak jsem od Hřebínku jela na Stevieho Wondera – naslepo,” odkrývá své tréninkové lapálie Zuzka.

O mázu budou mít postaráno. I když jsou v trendu běžky, co se nemusí mazat, protože mají pod vázáním protiskluzový chlup, dámy dávají přednost klasice. „Pojedeme na máze, máme na Bedřichově chalupu, kde se během závodů sejde vždycky spousta účastníků a v sobotu večer se tam kluci hromadně radí, co namazat. Je tam navíc téměř profesionální vybavení v podobě kopyta na běžky,“ popisuje Jiřina.

Jak se připravují pánové? Podle slov spolužaček jsou v dobré sportovní kondici a speciální trénink nepotřebují. Na druhou stranu nám dámy na jednoho z členů mužské části týmu prozradily, že začal pracovat s psychoterapeutem. Důvodem je údajně jeho ego, které se potřebuje připravit na situaci, kdy ho na běžkách předhoní ženy.

Na trati si bude muset poradit každý sám za sebe, žádná pohodová jízda ve vláčku. Aby to bylo spravedlivé, odstartují všichni společně z páté vlny. Když na ně přijde krize, měli by jim pomoci ostatní spolužáci a přátelé. „Máme přislíbenou velkou podporu fanoušků, tak snad slovo dodrží a budou nás podél trati hnát dopředu. Očekávám je hlavně na Jizerce, kde se nám budou vysmívat, do čeho jsme se to pustili,” uvádí Markéta, která skupinu dala dohromady.

Parta si plánuje závod zpříjemnit, jak v pátek večer, kdy vyrazí na koncert Pokáče v Jablonci, tak hlavně po závodě. Pravděpodobně zdolání závodu oslaví v okolních hospůdkách a v pondělí všichni zregenerují na chalupě. Jestli se má stát z Padesátky každoroční tradice? „Doufáme, že ne! Možná k šedesátinám něco vymyslíme,“ shodují se dámy.

Myslíme, že zvláště dámská sekce gymnaziálního týmu přípravu rozhodně nepodceňuje, a těšíme se na šťastné setkání v cíli.