„Nechtěně jsem si píchnul holí do boty, následoval pád, řekl bych hodně slušná tlama, a asi po dvou vteřinách jsem si konečně uvědomil, že už asi nejedu… Trénink jsem absolvoval, ale po šesti dnech, kdy jsem lyžoval bez holí, se zjistilo, že je to zlomené. Dostal jsem sádru na čtyři týdny, a když jsem to počítal, tak to vychází na sundání pět až sedm dní před Kuusamem. Já se samozřejmě budu snažit o to, aby byla dole, co nejdřív to půjde. Pořád doufám, že Kuusamo stihnu,“ věří nejzkušenější muž české reprezentace.

Lukáši, budeš mít vzhledem ke zranění možnost natrénovat před Světovým pohárem, co jsi chtěl?

„Myslím, že ne. Byť se budu snažit i s tím palcem lyžovat, co to půjde, tak bez jedné ruky je dost omezená možnost trénovat třeba rychlost. Budu zatěžovat nohy, které doufám budu mít výborné, ale budou mi chybět ruce… Bohužel jsem si ten palec nezlomil o měsíc dřív, ale až teď a zasahuje to do té základní přípravy před Světovým pohárem. Nicméně věřím tomu, že budu připravený tak, abych mohl slušně absolvovat úvodní závod, byť se připravuju i na to, že to nemusí být úplně ono…“

Když odhlédneme od zranění, jak hodnotíš poslední reprezentační soustředění na Dachsteinu?

„Se soustředěním na ledovci jsem spokojený, po lyžařské stránce to proběhlo výborně. Lyžoval jsem i díky zranění paradoxně víc, než bylo v plánu. Akorát mě trošku mrzelo, že nebyly úplně ideální podmínky a jezdili jsme tam jen na malém okruhu. Jedinou kaňkou je právě to zranění z kolečkových lyží. To bude mít za následek, že ještě zhruba 14 dní budu lyžovat jen s jednou holí nebo úplně bez holí a zatěžovat tím pádem hodně nohy. Ale jinak myslím, že co jsem chtěl udělat, bylo uděláno. Chybí jen trochu posilování a možná trochu rychlosti s holemi, což jsem kvůli zranění nemohl absolvovat.“

Komplikuje ti nějak situaci i to, že se v pátek nepoletí rovnou do Gällivare, kde zatím není sníh?

„Řekl bych, že každoročně jsou v takhle brzkém termínu problémy se sněhem, komplikace to pro mě není. Někdo napsal, že mě čeká devatenáctá sezóna ve svěťáku a podobných patálií jsme za tu dobu už měli dost. Variantou je teď Muonio, kam se vypravíme s první částí výpravy podle plánu a druhá část bude čekat doma na sníh doma, přijede za námi asi o pět dní později. Takže já odlétám normálně šestého, akorát že nemíříme do Gällivare a prvních pár dnů strávíme v Muoniu, než se zlepší podmínky ve Švédsku.“

Za těch devatenáct sezon už dobře víš, co tě na severu čeká. Jak se na to těšíš?

„Já se těším, protože už je to takové to běžné lyžování v lese. To je něco, co mi na ledovci strašně chybí. Tam je člověk na otevřené planině a nemá pocit té rychlosti. Když poběžíš na pláži, tak taky běžíš a máš pocit, že nikam nemůžeš doběhnout, že ti to vůbec neutíká. Jakmile jedeš v lese, tak vidíš, jak se ty stromy míhají a to je to, co mě na tom severu po dlouhém soustředění na ledovci láká.“

V nadcházející sezoně tě čekají také starty ve Ski Classics a starost o vlastní laufařský tým. S čím vstoupíte do nového ročníku?

„Po loňské úspěšné premiéře, kdy jsme byli devátí v celkovém pořadí týmů, míříme výš. Cílem je umístění týmu do pátého místa a individuální umístění na stupních vítězů v některém ze závodů. Tomu odpovídá i složení týmu, který jsme před sezonou posílili. Nejvýraznějšími posilami jsou Lina Korsgrenová ze Švédska, která v poslední sezoně byla šestá v celkovém pořadí Ski Classics, a Petr Novák, účastník olympijských her v Soči a celkový vítěz FIS Marathon Cupu. Přišli ale i další, tým teď čítá celkem pět národností.“

Jaké jsou tvé osobní cíle?

„Rád bych vystřelil od boku, že Jizerská padesátka, ale tam dochází ke kolizi s Tour de Ski, takže ta bude na devadesát procent beze mě. Po ní následuje Marcialonga, kterou jsem nikdy nejel a strašně rád bych se na ni připravil, abych tam bojoval o top 10. Laufy beru tak, že je chci zajet dobře, budu se snažit, ale ta příprava je naprosto odlišná od Světového poháru a za jedno léto nemůžu počítat s tím, že se připravím tak, že budu schopný tam dominovat nebo pravidelně obsazovat stupně vítězů. Pro mě každé umístění do 10. místa je významné, a když to bude kopcovitý závod, tak tam si dávám cíl do pátého místa.“

Když zmiňuješ odlišnost přípravy, tak předpokládám, že i zlomený palec bude větší komplikací směrem k laufům…

„Tam to komplikace určitě je, laufy jsou postavené zejména na rukou, které mi teď budou měsíc odpočívat a chřadnout. Paradoxně jsem přitom v letošní přípravě všechno vsadil na ruce, bylo tam posilování a hodně soupaže, nohy jsem nechával tak trochu být. A teď těsně před sezonou nemůžu s rukama dělat nic a můžu posilovat jen ty nohy… Komplikace to je, protože úvodní laufy jsou v Itálii, kde je rovinatější profil, což znamená soupaž. A do toho se za 10 až 15 dní, co budu mít, nedostaneš.“