Kiliana Jorneta jsem napoprvé nedočetl. Otevřel jsem ho nedočkavě, hned jak jsem ho dostal. Četl ho v metru a dostal jsem se asi do dvou třetin. Čím dál víc ve mně narůstal pocit, že tahle kniha chce víc, přečíst ji celou najednou v klidu. Ideální je lenivý den, jaký se snažím udělat před maratonem či nějakým delším závodem, kdy člověk už jen polehává a snaží se nabrat síly.
Odkaz na článek

Taky mám pocit, že k chápání téhle knížky se člověk musí prokousat, nějak si ji zasloužit…, vyžaduje jak určitou sečtělost, tak i ten „správný“ poměr, možná ne jen k běhání, ale k životu. Říkám si, že jsem možná ppochopil tak desetinu, ale na zbytku se pracuje …

zavod co je tam Robert zminen je Sierre-Zinal 2010. Odkaz na vysledky http://services.datasport.com/…/lauf/zinal/. Jak vidno presne jak v knize vitezi Kilian druhy je Costa a treti Robert Krupicka. Ten zavod bezelo 7 cechu, mimo jine Sam a Anka Strakovi, kteri delali revizi ceskeho prekladu knihy.

Mě se knížka taky nelíbila tak, jako třeba ta o Jurekovi, ale jestli jsem si něco odnesl, tak fakt, že Kilian je prostě profesionální sportovec se vším, co k tomu patří a má mindset přesně takový, jaký bych čekal od někoho, kdo jde po vítězství. Není kluk z venkova, který se k závodům na dlouhou trať dostal více méně náhodou, ani znuděný spisovatel, který neví na čem by vydělal (jako McVšichnivímekdo), ale prostě profesionální závodník. Rozhodně bylo zajímavé přečíst si o pohledu na ultra/skyrunning od takového člověka.

>> Spidla, 22. 07. 2014 21:32:35 Za ten odkaz díky. Ten závod mi vrtal hlavou, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych to hledal.

Beru s sebou na dovolenou:-) Tak uvidíme.

>> Spidla, 22. 07. 2014 21:32:35

Víš, že jsem si ještě ani neudělal čas na to, podívat se, jestli ty naše změny a připomínky se do finální podoby všechny dostaly ? 

>> sam, 25. 07. 2014 10:33:10 A bylo hodne pripominek? Ja uz ji ctu podruhe a musim rict, ze si to uzivam vic nez poprve.

>> Spidla, 25. 07. 2014 13:40:27

29

prečítal som ju hneď ako mi prišla ,potom u brata cez víkend a naposledy na dovolenke v Chorvátsku

Nedávno jsem poprvé dovolenkoval v Alpách a hory mě běžecky vůbec nenadchly. Těšil jsem se na dlouhé táhlé výběhy, ale byl jsem zklamán. Několikrát jsem se pokusil vyběhnout na nějakou na tamní poměry menší horu, ale po pár kilometrech se cesta začala hodně zvedat, že i volný běh vyžadoval nepřiměřené úsilí. A když o něco výš cesta přešla ve strmější stezku, měl jsem co dělat, abych se vůbec udržel v cupitavém klusu a některé úseky jsem prostě musel vyjít. Jednou jsem se hecl a vydrápal se takto z cca 800m n. m. do 1700m n. m., kde jsem to kousek pod vrcholem raději otočil. Cestu dolů s unavenýma stehnama na mokru a kluzku hodnotím také jako hodně nepříjemný zážitek. Hory jsou krásný, ale já si je příště raději budu užívat jako chodec a sběrač hub a lesních plodů.

>> mulisak, 05. 08. 2014 13:13:06

Tohle je pravda. Třeba loni jsme s kámošema obcházeli TMB (v podstatě totožná trasa, jakou má závod UTMB) a ten terén není moc běžecký. Je to spíše na takový hodně indiánský běh.

Jako malý jsem byl i v dolomitech kolem Canazei, kde se běhají celkem slavné skyrunningové závody. Jednou jsme jako túru šli více méně ten skyrace, který se tam běží nahoru a dolů. Nám to trvalo skoro celý den (a to jsme hodně turistická rodina), oni to běhaj snad mezi dvěma-třema hodinama. Jak si vybavuju to prudké suťovisko a šílené skály, tak „běžet“ tam dokážou jen ti opravdu otrlí.

Na druhou stranu člověk potom musí obdivovat techniku těch borců, kteří tam, kde já sotva lezu s tyčkama proběhnou dolů mezi těma šutrama dvacítkou bez jediného mrknutí…

V tomhle co jsem vysledoval mám třeba pocit, že se hodně liší Evropská horská ultra oproti těm v US…

Stačí se jen podívat na čísla. UTMB, asi nejslavnější horské ultra v Evropě má na nějakých 168 km (?) převýšení kolem 10ti tisíc. Western States 100 mají na hodně podobné vzdálenosti myslím necelých 6.

Ono to co Kilian (a spol.) dělají není mám dojem čistý „běh.“ I na oficiálních videích z různých závodů v Alpách jde vidět, že drtivá většina závodníků VELMI často přechází do chůze. Hlavně v těch prudkých kopcích. A má to svůj důvod, jak jste psal, je to tak prudké, že se to běžet nedá nebo to jde jen velmi pomalu. Ti borci, kteří v tom terénu trénují celý život tam ale chodí tak rychle, že to ani nevadí.

Zajímavé je, že si pak americké ultra-hvězdy v Evropě často vylámou zuby. Viz. Scott Jurek, který v americe jednu dobu vyhrával skoro všechno dal již zmíněné utmb snad na 3. pokus a ani se nějak extra dobře (vzhledem k tomu, jak se mu daří v horách za oceánem) neumístil. Na druhou stranu, Kilian si Western states dal na 1. místo a ještě se přitom podle toho co píše v knížce chvílema nudil. Dobře to vystihuje, jak se ho těsně před cílem jeden novinář zeptal, jestli za rok poběží znovu a on odpověděl: „Nah, its too flat.“

>> mulisak, 05. 08. 2014 13:13:06

No co, ani kamzíci to neběhají v kuse.

Nedávno jsem byl po dlouhé době v Tatrách a běžecky mě vyloženě nadchly. Těšil jsem se na brutální stoupáky a na „o hubu“ seběhy a rozhodně jsem nebyl zklamaný. Bral jsem to tedy spíš stylem „co nevyběhnu vyjdu, co nevyjdu vylezu“, ale i tak jsem turistické časy zkracoval asi tak na třetinu. A polská strana Rysů byla láska na první pohled:)

>> mulisak, 05. 08. 2014 13:13:06

To asi nebude chyba těch hor, ale špatného očekávání. Předpokládat ve vysokých horách typy Alp nebo Pyrenejí, že budu moci všechno skutečně odběhat podobně jako v Česku, je prostě omyl. A buď si ten omyl člověk uvědomí, přehodnotí svá očekávání a ty hory si zamiluje takové, jaké jsou, nebo ušetří a může jezdit do našich hor a kopečků. 

>> sam, 06. 08. 2014 10:16:02

hory jsou nejenom adaptace těla, ale i mysli, i když jsem jako malý žil v Tatrách, před těmi vyššími mám celkem respekt, na dva týdny vycestuji těžko, a za tři dny není adaptace ještě OK,

ale v tvém případě stejně nosím sovy do Athen,

>> Eirrikr, 05. 08. 2014 18:13:06

Je to síce dosť stará téma ale nedá mi to…

Bol to Kilianov druhý WS. Prvýkrát tam pretekal v roku 2010. Bol to legendárny ročník, keď sa na štarte stretli práve Kilian, Tony Krupicka, Hal Koerner a Geoff Roes. Zvitazil práve Roes, vtedy v traťovom rekorde. Kilian sa spolu s Krupickom držali veľmi dlho na čele, ale Roes mal fantasticky záver. Kiliana na nejakej 80 míly chytily kŕče alebo čo. Do cieľa dobehol ale so stratou takmer hodinu na Roesa. Inak o týchto pretekoch je výborný dokument: Unbreakable: The Western States 100

Na druhý rok sa Kilian vrátil a vyhral, Roesov čas však neprekonal.