Dobrý den, Začínám běhat, ale vůbec nevim jak u toho dejchat a mecjh pár pokusů taky moc nevyšlo, běhám 2km pod 10minut, ale pak sem totálně bez dechu a další 2hodiny se nemůžu zhuboka nadechnout. Běhám rekreačně, spíše pro udržení náký kondice zdali se dá o tom mluvit. Dále technika odrazu při běhání mi taky neni moc jasná. Mohl by mi někdo poradit?

Díky

Ahoj, přijde mi, že do toho jdeš moc zhurta, ty 2km pod deset je na tebe moc rychlé. běhej zpočátku velmi velmi pomalu, klidně přecházej do chůze, ale hlídej si dech, ten musí být co možná nejhlubší, jinak to neudejcháš a svaly ti brzy řeknou stůj. klaď si postupné cíle, třeba uběhnout v poklidu v kuse 5km, pak 10km atd., projdi si toto fórum a studuj potřebné, každý jsme nějak začínal. Na techniku se zaměř až po čase, každý máme jinou, takže ti stejně nikdo neušije nic na tělo, spíše zkus okukovat kolemběžící, při závodech v telce se dá také leccos nastudovat. hodně štěstí!

k Diky s tim dejchanim ja to asi neřekl jasnejc. Myslel dejchat puso nebo nosem ? dlouhý nádechy nebo krátký..? o to mi de

snaž se dýchat nosem, alespoň nádech a nabírej spíše břichem než hrudníkem (trénuj to v leže na posteli), využiješ více kapacitu plic a snaž se vydechnout úplně vše, jinak se ti hromadí v plicích odkysličený vzduch. při (pozvolném) běhu rozhodně dlouhé a klidné dýchání, tím zklidníš i srdce a na konci se cítíš uvolněněji. nejjednodušší je teď s přicházejícím jarem si prostě jen tak jít do parku nebo lesa zaklusat a vnímat přírodu, to tě zklidní. Až zvládneš běžet v pohodě v kuse 5km, začni měnit tempo, jeden den v týdnu běhej třeba 10× 100metrů sprintem, někdy zařaď kopečky, někdy třeba 4×2km po rovině slušnějším tempem a o víkendu něco delšího podle chuti.

Sum: 5 minut na kilometr je na začátečníka pekelný tempo. Myslím, že rozumnější by bylo tak 6–7 minut/km, tzn. ty 2 km za 12 až 14 minut. Tempo drž tak pomalé, abys udržel pravidelný dech – třeba do rytmu s kroky např. 4/2, 3/3, 5/3 (počet kroků na nádech/na výdech). Rytmus musíš vyzkoušet, každému sedí něco jiného. Já mám 3 rytmy, které „řadím“ podle tempa a terénu 2/2-velmi rychlé tempo, strmější kopce, 4/2 svižné tempo, mírnější kopečky a 5/3 volný regenerační běh po rovince, nebo výklus. A taky 1/1 – pár minut před naprostým vyčerpáním a zakyselením :)

No jedna z klasických rad na tempo je, abys byl u běhu schopen mluvit. Zvol si takové tempo, abys byl schopen si při tom s někým povídat. Asi budeš muset hodně zpomalit, ale to nevadí. Lepší v klidu vyběhnout několikrát týdně než to jednou přehnat pak nebýt týden schopen chůze.

Možná není od věci si koupit nějakou knížku – běhání, jogging… Najdeš tam odpovědi i na otázky, které tě zatím nenapadly 

[quote=Sum]Dobrý den, Začínám běhat, ale vůbec nevim jak u toho dejchat a mecjh pár pokusů taky moc nevyšlo, běhám 2km pod 10minut, ale pak sem totálně bez dechu a další 2hodiny se nemůžu zhuboka nadechnout. Běhám rekreačně, spíše pro udržení náký kondice zdali se dá o tom mluvit. Dále technika odrazu při běhání mi taky neni moc jasná. Mohl by mi někdo poradit?

Díky[/quote] Žeprej se máš nadechnout současně pusou i nosem a vydechnout pusou. Tak dostaneš do plic nejvíc vzduchu.

Co se týče odrazu a dopadu, tak při pomalém běhu je nejlepší dopadat na celé chodidlo a odrazit se postupně ze špičky. Takže ani na patu (ať netrpí) ani neběhat po špičkách. Jenom při rychlejším běhu je pak lepší dopadat nejprve na špičku a po zapérování na kotníku se opět co nejrychleji odrazit.

PoorAxl : ale většina bot je přece dělaná pro nášlap na patu a mají ji proto zvláštně odpruženou. Když se mě náhodou stane (hlavně na závodě), že nedám pozor a došlapuji celou plochou nohy, udělají se mi pak vždycky otlaky pod nehty u nohou. Nejhorší na to jsou finiše mírně s kopečka. Nejlepší způsob (pro mě) je došlap spíše na patu a „kolíbkou“ přejít na špičku a do odrazu.

Mám dojem, že opravdu došlap na celé chodidlo je ten nejhorší případ, protože skýtá nejmenší možnost pohlcení energie při dopadu. Dopad na špičky je k celému tělu (od kolen výše) asi nejšetrnější, ale nadměrně zatěžuje lýtka a achilovky, proto se pro dlouhé tratě moc nedoporučuje. U dopadu na patu funguje výše uvedená kolíbka s postupným zachycením energie dopadu. Ale je to individuální, vím o běžcích, kteří běhají i dlouhé tratě (30 km a více) po špičkách. Myslím, že jakýmsi indikátorem nešetrného došlapu je hluk, který bota při dopadu udělá – ten svědčí o tom, že energie nárazu je velká. Ale i zde záleží na materiálu atd…

[quote=running-observer]Mám dojem, že opravdu došlap na celé chodidlo je ten nejhorší případ, protože skýtá nejmenší možnost pohlcení energie při dopadu. Dopad na špičky je k celému tělu (od kolen výše) asi nejšetrnější, ale nadměrně zatěžuje lýtka a achilovky, proto se pro dlouhé tratě moc nedoporučuje. U dopadu na patu funguje výše uvedená kolíbka s postupným zachycením energie dopadu. Ale je to individuální, vím o běžcích, kteří běhají i dlouhé tratě (30 km a více) po špičkách. Myslím, že jakýmsi indikátorem nešetrného došlapu je hluk, který bota při dopadu udělá – ten svědčí o tom, že energie nárazu je velká. Ale i zde záleží na materiálu atd…[/quote] ve fotbale nám říkali že máme sprintovat po špičkách a ne po patách a že si máme na kondiční výběhy brávat tenisky místo kopaček. myslím si, že dopad na patu je nezdravý pro klouby.

[quote=Stanislav Junga]PoorAxl : ale většina bot je přece dělaná pro nášlap na patu a mají ji proto zvláštně odpruženou. Když se mě náhodou stane (hlavně na závodě), že nedám pozor a došlapuji celou plochou nohy, udělají se mi pak vždycky otlaky pod nehty u nohou. Nejhorší na to jsou finiše mírně s kopečka. Nejlepší způsob (pro mě) je došlap spíše na patu a „kolíbkou“ přejít na špičku a do odrazu.[/quote] nebolí tě z toho kolena?

Kolena jsou zatím v pohodě. Sprinty samozřejmě taky běhám po špičkách, ale to je vždycky maximálně 200 metrů finiše. Dlouhé běhy mi prostě sedí líp po patách. (naběhám takto cca 200–250 km/měsíčně). Chce to ale dobře odpružené běžecké boty a v žádném případě ne tenisky.

[quote=Stanislav Junga]PoorAxl : ale většina bot je přece dělaná pro nášlap na patu a mají ji proto zvláštně odpruženou. Když se mě náhodou stane (hlavně na závodě), že nedám pozor a došlapuji celou plochou nohy, udělají se mi pak vždycky otlaky pod nehty u nohou. Nejhorší na to jsou finiše mírně s kopečka. Nejlepší způsob (pro mě) je došlap spíše na patu a „kolíbkou“ přejít na špičku a do odrazu.[/quote] Většina bot má co největší tlumení v patě, to ano. Ale není to proto, aby se v těch botách došlapovalo na patu, ale právě proto, že dopad na patu nejvíce škodí a to tlumení je tam nejvíce potřeba. Při dopadu na patu se totiž celý ráz, který malá plocha paty dostane, přenese do celé nohy a ránu schytá kotník, holeň, koleno i kyčel. Dopad na patu se ani nedá utlumit tak jako dopad na špičku „zhoupnutím“ v kotníku. Proto osobně se dopadům na patu vyhýbám. A po špičkách se dá dobře běžet i 1500m. Otlaky pod nehty nejsou dány dopadem na celou plochu chodidla, ale prostě intenzitou běhu. Pomoct proti tomu může jen co nejměkčí bota v oblasti pod i nad prsty.

[quote=PoorAx­l][quote=Stanis­lav Junga]PoorAxl : ale většina bot je přece dělaná pro nášlap na patu a mají ji proto zvláštně odpruženou. Když se mě náhodou stane (hlavně na závodě), že nedám pozor a došlapuji celou plochou nohy, udělají se mi pak vždycky otlaky pod nehty u nohou. Nejhorší na to jsou finiše mírně s kopečka. Nejlepší způsob (pro mě) je došlap spíše na patu a „kolíbkou“ přejít na špičku a do odrazu.[/quote] Většina bot má co největší tlumení v patě, to ano. Ale není to proto, aby se v těch botách došlapovalo na patu, ale právě proto, že dopad na patu nejvíce škodí a to tlumení je tam nejvíce potřeba. Při dopadu na patu se totiž celý ráz, který malá plocha paty dostane, přenese do celé nohy a ránu schytá kotník, holeň, koleno i kyčel. Dopad na patu se ani nedá utlumit tak jako dopad na špičku „zhoupnutím“ v kotníku. Proto osobně se dopadům na patu vyhýbám. A po špičkách se dá dobře běžet i 1500m. Otlaky pod nehty nejsou dány dopadem na celou plochu chodidla, ale prostě intenzitou běhu. Pomoct proti tomu může jen co nejměkčí bota v oblasti pod i nad prsty.[/quote] Dobře, možná i 1500 m bych po špičkách uběhnul, ale kdybych zkusil takhle zaběhnout pětadvacítku, nebo maraton, tak si potrhám obě achilovky. A tréningově mám nejkratší trať 7 km – to už by bylo taky na pováženou. Možná by stálo za úvahu udělat malou anketku, bylo by zajímavé vědět, kolik lidí běhá maratony po špičkách … Nepopírám, že profíci běhají většinou s došlapy na špičkách, ale to chce podle mého i daleko větší trénovanost, než pro došlap na paty. A je tady velké riziko zranění achilovek. Před maratonem jsem si byl otestovat techniku došlapu ve sportovní laboratři CASRI, a tam vyhodnotili můj došlap na patu jako optimální pro dlouhé běhy.

Já jsem svou první brněnskou pětadvacítku odběhl po špičkách a nebylo to pro nohy až tak hrůza (a to s tou trénovaností nebylo nic moc, jen o chlup jsem se vlezl do limitu, abych nebyl diskv.). I když teď možná víc došlapuji na paty (kolíbkově), ve všech nestandardních situacích inklinuji k došlapu na špičku (tedy při závěrečném sprintu, při běhu do velmi prudkého kopce, při zhoršené viditelnosti a předpokládaných nečekaných nerovnostech). Tehdy vnímám došlap na špičku jako bezpečnější. Ale toto asi jako vše ostatní je dost individuální.

Mám menší problém ohledně bolení svalů při běhu. Potíž je v tom, že mě bolí svaly jenom na jedné noze a to především lýtko. V praxi to vypadá asi tak, že celý tělo by chtělo a v pohodě by i běželo, zatimco levá noha bolí jak čert… Zajímalo by mě, čím by to mohlo být, možná technikou běhu, špatnýma botama, nebo skoliózou..? Nic jinýho mě nenapadá, ale nepřijde mi to jako normální vývoj.

[quote=running-observer]ve všech nestandardních situacích inklinuji k došlapu na špičku (tedy při závěrečném sprintu, při běhu do velmi prudkého kopce…[/quote] Při běhu do velmi prudkého kopce může na paty došlapovat snad jen Jakub Janda .

hellou ruffy, stejný mám problém já japadyjadá, nech si změřit délky obou nohou já mám pravou o 1.5cm kratší a bolí mě levý lýtko směrem pod koleno/už jsem tak zblblej že si vyhledávám naklonění cesty do leva/. I na kole mám pocit pořád tuhýho lýtka až zjistím jak na to dám vědět. Jelikož jsem ve věcech bádavý a vymýšlím pitomosti /jak říká má žena/ 1.závěr je násladující mám sedavou práci a asi by to chtělo změnit židli a 2.závěr nebo jsem vypozoroval, že když jedu autem tak mám pořád připravenou levou nohu na sešlápnutí spojku.

jestli někdo víte jak na permanentní svalové napětí dejto to do placu dík

Včera jsem běžel a zkoušel doporučované předpětí lýtka (přitahování špičky při došlapu). Ne, že by mi o to nějak moc šlo, jen jsem tak blbnul. A zjistil jsem, že z kopce to je mnohem lepší. Ani ne kvůli těm svalům, ale prostě proto, že člověk pak dopadá na zadní hranu boty a to tlumí lépe, než kdyby dopadal normálně na větší plochu paty. Snad jsem to napsal srozumitelně. Jen nevím, jestli to něčemu nevadí.

Tolik reakci jsem nečekal.

No dobře, tak něco jiného. Jak mají být ruce vysoko? Myslím dlaně/pěsti. Já je mívám u pasu a když na to myslím, tak se je snažím mít u prsou. Existuje na to obecné pravidlo a nebo to je podle toho, jak to komu vyhovuje? A pokud existuje pravidlo, jaké je zdůvodnění?

Můj tip: Nechcete-li, aby ruce šly až před tělo, představte si, že máte v dlaních magnety a ruce se odpuzují.

Já teda nevím, ale připadne mi, že ruce někde u pasu (nebo dokonce pod), zrovna tak jako v úrovni prsou (dokonce nehybně přilepeny na prsa, jak jsem to občas viděl), běžci nijak nemohou pomoci.

Já se snažím rukama vědomě pracovat (v prostoru mezi výše uvedenými extrémy) tak, aby při běhu po rovince minimalizovaly kolísání těžiště těla, aby při běhu s kopce především zmírňovaly došlap (dopad), a aby při běhu do kopce prostě nohám pomáhaly (opět práce s těžištěm), tedy aby odlehčily achilovkám a lýtkům především ve fázi odrazu.

Netvrdím, že to dělám dobře, ale vím, že mi to pomáhá, pokud na to myslím. Nemám to ale ještě úplně zažitý… Kolikrát při maratonu nebo ultramaratonu, když jsem cítil, jak mi těžknou (tvrdnou) lýtka, stačilo na chvilku zařadit intenzivnější pohyby rukou, a vše bylo zase v pořádku…

Práci s rukama si člověk asi nejlíp natrénuje, když běží s batohem na zádech (zátěž do 10 kg), který ale nemá možnost upnutí kolem pasu, takže má tendenci bloncat. Prací rukou se pak dá dosáhnout onoho minimalizování kolísání těžiště a batoh pak skoro nebloncá…

[quote=trava]hellou ruffy, stejný mám problém já japadyjadá, nech si změřit délky obou nohou já mám pravou o 1.5cm kratší a bolí mě levý lýtko směrem pod koleno/už jsem tak zblblej že si vyhledávám naklonění cesty do leva/. I na kole mám pocit pořád tuhýho lýtka až zjistím jak na to dám vědět. Jelikož jsem ve věcech bádavý a vymýšlím pitomosti /jak říká má žena/ 1.závěr je násladující mám sedavou práci a asi by to chtělo změnit židli a 2.závěr nebo jsem vypozoroval, že když jedu autem tak mám pořád připravenou levou nohu na sešlápnutí spojku.

jestli někdo víte jak na permanentní svalové napětí dejto to do placu dík[/quote] Strečink a strečink a strečink. Z toho, že máš jednu nohu kratší si nic nedělej, každý má jednu nohu kratší, akorát já mám jednu nohu delší.