ahoj .svoj život hodlám sklbiť s človekom,(podla možnosti so schránkou pre genetický odkaz)s ktorým možno zdieľať veci v rámci jedinečného zamerania,akým je beh.racionálne,prag­maticky,progre­sívne uvažujúc za nutné považujem absolvovať podujatia v tomto duchu,podľa možnosti organizované.kon­tinuita spočíva v komunikácii za bližšie nešpecifikovaných okolnosti(závisí od jedinca),napr­.kyslíkový dlh,alebo rudá tvár.negatíva a indispozície jasne z toho vyplývajúce,(prih­liadnúc na účel )sú badateľné a nevyvrátiteľné.ako upútať pozornosť nežných potrebných súčasti celku?preferovať mizuna ?alebo asics?červené?,rú­žové?disponujem symetrickou ,konfekčnou postavou zo značne vyvinutým svalstvom dolných končatín.vdaka za postrehy a reakcie…na môj podnet.

No, nejlepší bude, když si nějakou vyhlídneš už na startu a pak se jí budeš zuby – nehty držet celý závod! :D Neuškodí přinést jí vodu z občerstvovačky, ovoce atd… a kdyby slečnu náhodou chytly křeče, zkus jí to rozmasírovat! Třeba se dočkáš vytoužené odměny! :lol:

Tvoje starosti bych chtěl mít. Já mám problém spíše opačný!?

[quote=Šnek]Já mám problém spíše opačný!?[/quote] Musíš je odhánět :D ?

[quote=Vašek][qu­ote=Šnek]Já mám problém spíše opačný!?[/quote] Musíš je odhánět :D ?[/quote] Nebo tě ty ženské přímo uženou? :D

Jo jedna už mě uštvala.

Mě štve pořád. Čím víc běhám, tím víc je naštvaná. Máte někdo podobnou zkušenost?

[quote=Plyšák]Mě štve pořád. Čím víc běhám, tím víc je naštvaná. Máte někdo podobnou zkušenost?[/quote] Ta moje se také někdy tváří všelijak, ale já se jí raději přímo nikdy neptám, jestli jí to běhání štve, takže to vlastně s určitostí nevím :D I když již teď začínám mít jasno v tom, že minimálně z tohoto důvodu se roční objemy naběhaných kilometrů nedají zvyšovat donekonečna…

Manželství prý je jako dobývaný hrad. Ti co jsou venku, chtějí dovnitř a ti, co jsou uvnitř, chtějí ven. :)

na maratony nechodi vela dievcat; skus nejaky kratsi pretek

ahoj kámoši.z témy som vybočil,napriek vdaka,že ste sa vedeli povzniesť.s behom to myslím vskutku vážne.vdaka za úsmevy,čakal som viac menej negatív reakcie.vdaka.ste milí ,máte zmysl pre humor…všetci ,mám vas rád a budete mi oporou.na MMM v košiciach sa možno zídeme v septembri.da­kujem.budme par­ta.

[quote=Šnek]Jo jedna už mě uštvala.[/quote] ..kdyby jsem…mal 90 kilo jak ty…ty časy jsou v pohode.ahoj­.miloš.

[quote=Mira.B­.]Manželství prý je jako dobývaný hrad. Ti co jsou venku, chtějí dovnitř a ti, co jsou uvnitř, chtějí ven. :)[/quote] Svatá slova!

To Mira.B. Svatá pravda. Běhání je sice o prioritách, ale ne vždy si je nastavujeme my a jsou i takové, že je neodvalí ani buldozer. Zrovna kvůli takové jedné prioritě mi utekla letošní Rohálovská 10, i když jsem se na ni těšil a připravoval. Hold, když se spojí manželka s matkou a švagrovou, tak vznikne trojblok, které se dá jen velmi těžko i vytlouct, natož přesmečovat.

[quote=Plyšák]Mě štve pořád. Čím víc běhám, tím víc je naštvaná. Máte někdo podobnou zkušenost?[/quote] Jo, u manžela to funguje stejně. A to se ho moje běhání nijak netýká – doma pomáhat nemusí, nic se po něm nechce a běhat ho taky nenutím. Jen o víkendu občas dostane snídani později (to když se mi hodně dobře běhá a tak si to trochu prodloužím).

[quote=renata69][qu­ote=Plyšák]Mě štve pořád. Čím víc běhám, tím víc je naštvaná. Máte někdo podobnou zkušenost?[/quote] Jo, u manžela to funguje stejně. A to se ho moje běhání nijak netýká – doma pomáhat nemusí, nic se po něm nechce a běhat ho taky nenutím. Jen o víkendu občas dostane snídani později (to když se mi hodně dobře běhá a tak si to trochu prodloužím).[/qu­ote] Tak to je hustý… „doma se po něm nic nechce“, „snídani dostane později“… To mluvíš o manželovi? Člověk by to hádal spíš na dítě nebo na milence… :o :/

Ten úvodní příspěvek vlákna je skvělý. Konečně je tady fakt trocha srandy. Já se totiž nasměju ironickým nesmyslům. a vůbec mi nevadí, že to dotyčný myslí vážně!!!!!

Děti jsou samostatné, nasnídají se i samy. To jen manžel si za těch 18 let co jsme spolu zvykl na full service. Ale je v tom nevinně – vzniklo to tak, že já jsem ranní ptáče, budím se mezi 4. a 5. hodinou a většinu domácí práce si udělám, než se zbytek rodiny vzbudí. O víkendu to bývalo včetně nákupu. Jenže obchod máme kousek od baráku, vracím se okolo něj když jdu z běhání. No a přece tam nepolezu dvakrát, takže si s sebou vezmu peníze, zaběhám si a cestou nazpátek zrovna nakoupím. Takže se k němu čerstvé rohlíčky dostanou později než v dobách, kdy jsem neběhala (zvlášť teď v zimě, když vybíhám kvůli tmě o něco později). No a ty z předchozího dne on nerad. Tak si musí počkat.

Renata- chcelo by to malu prevychovu manzela. Budto zacne behat aj on, aby mal vyhovorku zostat lenivy, alebo by mal prevziat zopar Tvojich uloh.

Jestli je tu něco dementního, tak to je cpaní příspěvků tohoto typu tam, kam nepatří. (-:

[quote=renata69]Dě­ti jsou samostatné, nasnídají se i samy. To jen manžel si za těch 18 let co jsme spolu zvykl na full service. Ale je v tom nevinně – vzniklo to tak, že já jsem ranní ptáče, budím se mezi 4. a 5. hodinou a většinu domácí práce si udělám, než se zbytek rodiny vzbudí. O víkendu to bývalo včetně nákupu. Jenže obchod máme kousek od baráku, vracím se okolo něj když jdu z běhání. No a přece tam nepolezu dvakrát, takže si s sebou vezmu peníze, zaběhám si a cestou nazpátek zrovna nakoupím. Takže se k němu čerstvé rohlíčky dostanou později než v dobách, kdy jsem neběhala (zvlášť teď v zimě, když vybíhám kvůli tmě o něco později). No a ty z předchozího dne on nerad. Tak si musí počkat.[/quote] Teda ten si žije jak „prase“ v žitě. Někdo si to prostě umí zařídit, ale ne každému by to vyhovovalo. Jak se říká:" každý se má jak si zaslouží." Co jsem ale sakra komu proved já, že se mám tak jak se mám.

Tahle debata sem možná nepatří ale je dost podnětná. Mám tu zkušenost, že když si jdu s ženskou trochu zajezdit na kole, trochu zaběžkovat nebo něco podobného, je nadšená ale jak to začnu dělat naplno jsem považován za nenormálního blázna a u běhání to platí dvojnásob.

Když jsem se věnoval naplno motokrosu, tak mi to sežralo času třikrát tolik, peněz ani nepočítám ale za takového blázna jako teď když běhám jsem považován nebyl.

Teď v neděli po Šumavském maratonu jsem chvíli kecal s kamarády ze Strakonic. Byli jsme 3 chlapi a jedna ženská a bez ohledu na pohlaví jsme zjistili, že všichni máme s partnerem stejný problém.

Ono tohle téma vůbec není od věci, protože většina z nás nějakého partnera nebo partnerku má a musí tyhle věci denně řešit. Pokud tohle téma nepatří sem, může se přesunout tam kam patří. Nechť rozhodne administrator.

Podporuji vas doma v behani? od atlet brčko [ 1 2 ]

Takhle se jmenuje vlákno, ve kterém se to tady řeší. Nicméně nic neřeší, to totiž řešit nejde. Vezměte v úvahu jak málo lidí uznává běh jako kladnou, užitečnou aktivitu. Kolik promile z obyvatelů ČR. To je neuvěřitelná náhoda, když dva lidé, kteří se neseznámili při atletice, či jiném sportu mají oba k běhu kladný vztah. Ale i v těhle případech je vždy problém, že muž bude asi běhat jinou rychlostí a v jiných objemech, než žena. Jedině dva lidé, kteří mají obrovskou míru vzájemné tolerance, nebo se seznámili na dráze, mají nějakou šanci, že s tím nebudou mít problém. Mohou mít ale problémy jiné.

Souhlas s Minusakem. Možná to vypadalo a vyznělo, že si stěžuju, ale ne. Jsem spokojený manžel, výběhy si „odpracuji“ při domácích pracech a za chvíli je klid. Možná i ten malý odpor, který musím překonávat je motivační, protože „se samozřejmostí se ztrácí pocit slavnosti“. To Zaki: Faktem je, že skákat kotrmelce na kole, létat padákem apod. už nikoho moc neudiví, ale když řekneš že koníčkem je běhání, nastává ve společnosti chápavé a opatrné mlčení (jako pozor na toho magora, mohl by být nebezpečný). Pak následuje debata o běhání jako nejškodlivějším sportu pod sluncem. =)

Bez urážky, ale myslím, že se tady zase běh zbytečně démonizuje, resp. vymezuje vůči zbytku populace. Neznám ze svého okolí, byť je neběžců plné, nějaký dominantní despekt. Sem tam někdo ano, ale podobný „rýpal“ se najde ke každé lidské aktivitě (já třeba vůči rybářům:-). V partnerském vztahu je to zcela stejné. Buď respektuju koníčky partnera, nebo ne, pak nastává konflikt, ať je koníčkem běh, modelářství či známky. Míra průniku mezi koníčky partnerů je striktně individuální a není podmínkou, jedinou důležitou věcí je nastavení vyváženého stavu tak, aby ani jeden neměl pocit, že je druhým omezován a je-li, aby toto bylo předem konzultováno a nebylo trvalým stavem. Naopak, ani společná láska třeba ke sportu jako jediné pouto ke spokojenému vztahu nestačí. Moje žena neběhá a po několika chabých pokusech vím, že tudy cesta nevede, plavání ji nebaví přičemž mne jako bývalého plavce irituje pidlonohým prsovým střihem, běžky jsem jí prvním výletem tak otrávil, že už na ně nejspíš se mnou nevyrazí..... Nicméně v mém snažení mne v podstatě podporuje, pokud nepřesahuji nějakou rozumnou míru a nezávodím třeba každý prázdninový víkend a já zase upřednostňuji závody, s vyžitím i pro ženu s dětmi. Jelikož holduje spíše věcem, jako je pilates, aerobic a tak, vstávám já brzo ráno na běh či kolo a pár večerů v týdnu je jejích. Shodneme se na víkendových výletech na kole i turistice. A jde to, záleží jenom na dohodě, přičemž schopnost komunikovat přece není o sportovních aktivitách a kvalitách kohokoli.

[quote=zaki]Tahle debata sem možná nepatří ale je dost podnětná. Mám tu zkušenost, že když si jdu s ženskou trochu zajezdit na kole, trochu zaběžkovat nebo něco podobného, je nadšená ale jak to začnu dělat naplno jsem považován za nenormálního blázna a u běhání to platí dvojnásob.[/quote] Tak to mohu podepsat.

No jó, kdyby ženský hubly u televize, to by byla opravdu pohoda. Horší je, pokud člověk dělá něco naplno, jak na to domácí dražší polovička občas reaguje … „to neumíš mluvit o něčem jiným“ atd… Když už jí člověk vyzmítá a vyjede s ním na kole, tak občas uvažuje, že podle průměrné rychlosti by bylo lepší běžet vedle, aby to mělo nějakou šťávu… Dřív se mnou při běhu byla schopná jet vedle na inlajnech, dnes i přes přepečlivý výběr trasy společný čas nekoná… Na spinning jí taky nedostanu ani náhodou, a pak pokud nás na společném koloploužení potká kopec mám zas jistotu, kdo z toho kola sleze… Co je ale zajímavý, pokud o víkendu jdu jezdit kolo s kamarádem, po příjezdu se vždy dozvím, že ten den by se mnou natuty jela, i když druhý den je taky den a přesto spolu pak nejedem, i když svaly dovolí tempo jen velmi, velmi pomalé. Hlavně že nežárlí na kámošky, když si jdem s některou spolu zaběhat… Holt, štestí je mít doma sporťandu, ale to potká málokterého šťastlivce. Jak koukám, asi nejsem jediný, co závidí Ctiradovi z Dívčí války, že s ním Šárka šla běhat do březového hájku 

romikv: extrémy vždy škodí :D

Protože jsem poznal za život několik žen typu „ambiciozních sportovkyň“ (naštěstí ne jako jejich partner), Ctiradovi Šárku rozhodně nezávidím. Neutuchající nadšení, s jakým se vrhají na každou sportovní aktivitu, ambice se kterou ženou partnera do stále lepších výkonů dokáže sport i Ctiradovi dokonale znechutit. Velmi dobře si pamatuji svoje zničené kamarády po několika letech takových vztahů (manželství) připomínající spíš impotenty než na začátku energií překypující muže. Jediným dlouhodobým řešením je oboustranně přijatelný kompromis a tolerance ke koníčkům partnera. Život je mnohem pestřejší než když patrneři tvoří „jednovaječná dvojčata“.

Milane, s tou Šárkou a Ctiradem to bylo myslený v žertu, ta přece s ním šla běhat do toho hájku, jenom aby byla s ním, když už ho nemohla uhnat jinde . Vždyť její odpověď byla: Tam ne, tam jsme už byli včera. Extrém je mimo mísu, to je pravda a nikdo nemůže chtít po druhém, aby holka s ním sdílela naplno jeho koníčky. Na to jsou jen kamarádi a kamarádky. Sporťandou jsem myslel taky spíš ten stav, kdy na sobě holka dělá, ne jako otrok ambic, ale aby měla více šamcí sdílet společný čas… A když vydrží podlahu na kole se mnou kámoška, tak mě jen občas mrzí, že ta moje trochu víc na sobě nepracuje… Roman

romikv: jsem rád, že to bereš s nadhledem, protože Ti kteří věří v „převýchovu partnera k obrazu svému“ bývají velmi zklamaní. :)