>> Trepifajxl, 09. 10. 2015 22:28:37

já se i při pomalejším tempu než 7 min/km soustředím na to, abych za vteřinu udělala kroky tři, vlastně se na to ani tak moc soustředit nemusím, jde mi to skoro samo 

>> Trepifajxl, 09. 10. 2015 22:28:37

Pro začátečníka je každý běh nad 10 km dlouhý. Když dá 3 x týdně po 12 (v průměru) a k tomu nějaké kratší tempáčky, je na těch 50 km týdně. Stejně si pak musí aspoň jeden týdně postupně protahovat na opravdu dlouhé běhy, aby vůbec zjistil, co se s ním děje po dvou a více hodinách běhu…

Pomalý běžec může běžet vysokovou frekvencí, „cupitavým " způsobem, a ničit si tak klouby dokonce méně, než závoďák. Běhám takto pomaličku, po horách ještě pomaleji, a rozhodně nepadám z nohy na nohu, protože má stará kolena by mi to hned vpálila fakt dopadám pod těžiště, mám kratičké kroky, neskáču, prostě se šetřím. Není důvod, proč by se to začátečník nemohl za půl roku naučit. Je to dovednost spíš druhu "aha!“ než nějakého dlouhého tréninku.

S těma pěti hodinama jsem to myslela tak, že kdyby ty jsi vyvíjel to úsilí, co při maratonu, pět hodin, tak se odrovnáš určitě víc, než pomalý běžec. Pokud k tomu chceš nějaký jednoduchý výpočet, tak proto, že bys za tu dobu uběhl skoro dvakrát tolik. Pomalý běžec se ale tak nedrtí, netrápí. Stejně nezaběhne rekord ani nedoběhne na bednu.

Samozřejmě je maraton pro začátečníka nevhodný, to tu nikdo nepopírá, naopak. Iv. už aspoň chviličku běhá a ještě má přes půl roku času. I tak je to zbytečně brzo. Pokud ovšem dokáže běžet technicky jakžtakž, tak pouze ta skutečnost, že to bude trvat pět hodin, ji nezničí.

>> tinaB, 09. 10. 2015 22:40:28

tak to děláš dobře, jenže můj původní příspěvek nebyl o tobě, ale o těch masách, co tam doslova padají z nohy na nohu

samozřejě se najdou výjimky a čím jich bude víc tím lépe, obecně však platí, že to není vhodná trať pro začátečníky

Mně se prostě celé to maratonové šílenství jeví tak nějak dvojznačně. Na jednu stranu vítám, že lidi sportují a nepovalují se po hospodách, ale na druhou stranu mi přijde, že tyto masové „závody“ už nemají s pravověrnými sportovními soutěžemi příliš společného a že se jedná spíš o společenské akce chrakteru festivalu, poutě apod. kam se sejdou davy lidí aby společně vykonali nějakou rituální činnost. Této psychologické lidské potřeby se chytají organizátoři a dávají lidem chléb a hry a celé se to tak zvrtává do komerčního cirkusu. Já mám přístup k závodění tradičně sportovní a nezajímají mně nějaké marketingové šaškárny, doprovodný kulturní program apod. Závod si nechodím „užít“ ale jdu závodit (tzn. podat výkon, zamakat na hranici svých možností). Na trati mně zajímají parametry podstatné pro výkon (jak je rychlá apod.) a ne jak hezký je výhled na okolí (v zápalu boje to člověk nevnímá). Např. na pražský maraton je pěkný pohled v TV, rád se podívám, ale z běžeckého hlediska spíš vidím negativa v podobě dlouhého běhu po nepříjemném povrchu (beton, kostky, koleje). Současně chápu výhrady kolegů nesportovců, co nadávají, že je kvůli takové akci na půl dne zablokované centrum Prahy. Sám se domnívám, že závody se mají spíše konat na místech tomu určených (sportoviště) či v přírodě. Jenže to holt není tak komerčně zajímavé. Chápu běžce co mají obavy o svůj výkon a chtějí se raději schovat v davu. Sám také nechci být poslední, ale k tomu nepotřebuju kulisu tisíců lidí, stačí jich pár desítek. Vždycky se dá nalézt dost malých závodů, kde jsou lidi podobné výkonnostní úrovně s nimiž se dá důstojně soupeřit. Navíc když člověk neaspiruje na přední pozice, tak stejně především soupeří sám se sebou a snaží se zlepšovat vlastní výkony, ať už jsou jakékoli úrovně. Také netřeba platit přemrštěné startovné kvůli všelijakým těm komerčním přítěžkům. Postačující, aby byl splněn základní závodnický servis (zázemí pro převléknutí, úschovu věcí, hygienu, WC, případně parkování apod.). Hloupé když se startovné zdražuje kvůli vnějšímu pozlátku, ale to podstatné přitom nefunguje správně (viz. např. nedávné výhrady k posledním Běchovicím). Příliš nechápu jaký smysl má „uběhnout maraton“. Je mi cizí taková ta mentalita překonávání výzev a snahy o pokořování hranic vlastních možností bez patřičné přípravy a bez ohledu na možná rizika nepovažuju za hrdinství, ale za bláznovství. Tak by se dalo jistě pokračovat, ale to hlavní snad bylo řečeno. Nechci podněcovat zbytečné kontroverze, ani se někoho dotknout. Spíš jen vyjádřit oponentní názor proti současné převládající módě. Soudím, že maraton není legrace a mělo by se k němu přistupovat zodpovědně, s respektem a pokorou. Když po něm někdo zatouží, nemělo by jít jen o momentální rozmar a snahu udělat si rychle čárku pro ego, ale o opravdový hlubší zájem o běh a o postupný vývoj od nižších cílů až k tomu nejvyššímu.