Zakládám nové téma, ke kterému mě inspirovala diskuse v tématu Postěžujme si. To by mělo být opravdu jen běžecké. Nabízím proto prostor pro naše životní bolístky, které mají i běžci a pokud se potřebují o ně podělit, mohou zde. Třeba nám to pak bude i líp běhat Jinak já toho k stýskání teď moc nemám, snad jen to břicho se mi pořád nedaří shodit , .

Měl jsem jet na MTB a udělalo se hnusně :-/ Navíc jsem pořád nachcípaný. A právě se chystám jíst druhý oběd. A místo, abych se učil na zkoušku z biologie, tak si stěžuju na internetu. :-/

Měl jsem jet na MTB a udělalo se hnusně :-/ Navíc jsem pořád nachcípaný. A právě se chystám jíst druhý oběd. A místo, abych se učil na zkoušku z biologie, tak si stěžuju na internetu. :-/

Jo předminulý týden jsem si pořídil nachlazení a naběhal prd! I jiné komlikace. SMRT Rhinovirům a jiné podobné verbeži!

To považuju za vynikající téma diskuze, vzhledem k tomu, že z nás stejně už žádné sportovní hvězdy nebudou a snažíme se sladit běhání s „normálním životem“. Tak tedy souhlasím s bjerndim, že nejcennějším, co máme je čas. Pak jsou 3 základní oblasti, mezi které se dá rozdělit: běh(sport), rodina, práce. Jsou i další pro někoho více či méně podstatné. V současné době by mi vyhovoval denní režim: Ráno 2 hod sportovního tréninku, pak asi v 10 na 2 hodiny do práce, dát si oběd, pak 2–3 hodiny práce, 2 hod pohrát s dětmi, pokecat s manželkou, 2 hod sportovního tréninku a večer podle situace řešit problémy s dětmi manželkou a zahrát si s dcerou na klavír. Protože takový režim je naprosto nereálný a asi nikdo není schopen si ho zařídit, vznikají všechny ty problémy, o kterých byla ta diskuze a hádky na fóru Postěžujme si. Někomu vadí, že musí pořád makat, pak být s rodinou a nestíhá běhat. Jinému vadí, že nemá dobrou práci, má z toho deprese a ztrácí chuť k běhání. Jiný má rodinné problémy. Někdo má zdravotní problémy atd. I když se to nezdá, všechno to z běháním souvisí. U mě například je běhání tak důležité, že jsem nepil asi 4 měsíce alkoholické nápoje a to naprosto přirozeně, prostě nebyl čas a večer jsem nemohl, když jsem ráno běhal. Dříve jsem si dal pivo nebo 2–4 deci vína skoro každý den. Přestal jsem chodit také na florbal kvůli regeneraci, nakupuji výjimečně, protože to je ztráta času atd. Je mi úplně jedno, v jakém jezdím autě, jakou mám televizi, jaký nábytek, oblečení a všechny ty krámy, co nám nutí konzumní společnost. Je to prostě můj pohled na svět a já jsem takhle šťastný. Bohužel, jak jsem psal, z té práce nejde dost dobře vycouvat a tam vzniká problém. Protože v podnikání jsou na mě tlaky dlouhodobé, jsem zralý na psychofarmaka. Běhání mi pomohlo, ale paradoxně ty úspěchy a zjištění, že mám jakýsi talent (můj trenér zcela vážně říká, že když jsem za 4 měsíce tréninku zaběhl půlku za 1:19, tak za 3–4 roky se mohu zlepšit o 5–8 minut a to už by mě musela respektovat i česká špička). Navíc se ještě neví jaký mám potenciál na maraton. Paradoxně by mi pomohlo, kdybych podával trochu horší výsledky a běhal pro radost. Takhle cítím i tlaky od trenéra a místního tisku a opravdu hrozí, že u psychiatra skončím. Samozřejmě řešením by bylo nechat podnikání, dát si pauzu od práce. Něco mám našetřeno, takže bychom pár let vyžili. Ale k tomu nemám odvahu. A tak se potácím v psychických problémech, nyní se snažím dělat poctivě byznys, věnovat se rodině a trénovat na maraton. Tělo zatím zvládá, hlava hůře. Tak uvidíme.

…a všetko toto je malichernosť a bezvýznamnosť…pred­stavte si naše smiešne pracovné problémy v porovnaní s chorým človekom…on má len jedno želanie…

chcel som len toľko nemáme nárok sa sťažovať…v Ugande je to o 1000% horšie…stačí byť optimista a vidieť pohár poloplný a nie poloprázdny…poďme behať a nie sa deprimovať

ale fakt ma s..e že neprší a je strašne sucho…sakra…už som upolievaný záhrady…

>> bouřňák, 21. 06. 2014 14:54:09 Myslím, že z nějakého důvodu se ve všem, a to i ve volnočasových věcech, orientujete na výkon, což nechci hodnotit, ale vzhledem k tomu, jak se o tom vyjadřujete, vám to činí problémy – a obávám se, že časem bude činit ještě větší. Pokud to nezačnete řešit u odborníka, budete se točit v kruhu. Je něco, u čeho jste uvolněný? Co vás jenom baví, ačkoli to k ničemu není?

>> anza, 21. 06. 2014 20:16:47 ..NENÍ!! Dnes 140 eur za 3.miesto v kateg.M40.Ma­raton.

>> anza, 21. 06. 2014 20:16:47 Jo, to jsem psal. To jsou chvíle s rodinou. Přijdu domů dáme s manželkou kafe, pokecáme, co novýho. Pak si třeba s dětma dám fotbálek na zahradě, nechám je vyhrát a oni jsou rády. Letos už jsem začal s dcerou běhat, dá už tak 2 kiláky, pak si dáme závěrečný sprint k brance. Dřív jsem koukal víc na televizi, teď už mi ty filmy přijdou takový stejný. Buď střílečky, nebo romantika. Sport už mě taky moc nebere, sledoval jsem jen biatlon a Pražskej maraton:-) Je pravda, že už se tady probíralo, že jakmile má běžec trenéra a tréninkový plán, tak je to vlastně další povinnost po práci, že to každýmu nemusí sedět. Zase na druhý straně on mě sám vyhledal, protože sám žádných úspěchů nedosáhl, tak mi chce pomoci k vítězství. Je to skvělej člověk a dost chytrej, umí perfekt německy, přečetl v originále Die Laufbibel od Marquardta. I pro něj chci ten maraton zaběhnout dobře a jeho 16 týdenní tréninkový plán splním do puntíku. Budu běhat i na dovolený, to mě problémy nedělá. Ale vím, kam asi míříte, že bych se měl dát do větší pohody a dělat, co se mě zrovna chce. Třeba dneska sem si dal 30 kiláků, pak trochu strečinku a šel jsem makat podle plánu na zahradu, ještě tam nemáme všechno dodělaný. Zase ale nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Rozhodně víc, než být s manželkou a dětma u tchyně na návštěvě. Já tuším, proč se mě ptáte na ty věci, je to asi kvůli tomu, že jsem psal o těch antidepresivech. Je pravda, že má potřeba se tady takhle vykecávat nesvědčí o mý duševní vyrovnanosti. Nicméně už se stalo. Mohl jsem předpokládat, že to vyvolá v někom reakci takovou, že mi chce pomoci. Jste hodná, děkuju. Ale myslím, že tady na fóru to asi nevyřešíme. Navíc jedna věc je jistá, ten maraton opravdu chci. Je to výzva a já už zvedl rukavici. Už jsem překročil svůj Rubikon a řekl všem soupeřům: Alea iacta est…

>> bouřňák, 21. 06. 2014 22:01:06

Evidentně se teprve hledáš (já taky), dej nějakej extrém (24 hodinovku nebo tak něco), věřím, že najdeš odpověď na všechny své nedořešené otázky. Nacházím se v podobné situaci: Vzdělání perfektní, práce perfektní, atd…, ale stejně něco pořád hledám, nevím jak to nazvat, ale věřím tomu, že v nějakém extrému to najdu…

neblbnete dyt jsou tady (taky) lidi

vlakno je stezovat si ale ne o behani !!!

>> Momo11, 21. 06. 2014 22:52:18 Nevím, co Ti mám odpovědět, je možné, že máš pravdu, ale do žádného extrému nepůjdu. Mám svou vlastní cestu a tou je maraton. Tam nebudou žádní černí sprinteři, bude to férová bitva bílých maratonců. Ale řekl bych, že problém bude spíš v tom, co psala anza, teď to ale opravdu nemůžu řešit. Musím prostě jít stylem všechno nebo nic, pak se uvidí. I trenér mi řekl, že se třeba složím a bude průser, nebo že vyhořím a složím se při svým přístupu potom, on už mě zná. Ale třeba taky ne. Budu pátej nebo desátej a potom jenom normálně nasranej a budu se dál hledat, kde jsem se ztratil . Prostě uvidíme.

>> bouřňák, 22. 06. 2014 00:17:09

Děkuju vám za odpověď, docela oceňuju, když jde někdo s kůží takhle na trh. Já si myslím, že i na vás platí věta, kterou o mně kdysi řekl můj kamarád: ty se prostě musíš ve všem vymáchat Mně se líbí, co píšete o rodině, z toho opravdu „cítím“ pohodu; a věřím, že vaše motivace zaběhnout dobře maraton je poctivá – a určitě vám závod tak či onak řekne, jak dál. Rady ostatních bývají bohužel na prd, i když jsou dobré. Člověk většinou dělá věci, co dělá, z nějaké nutností, která ostatním není jasná… Každopádně obecně, kdo se za něčím hodně urputně žene, tomu něco chybí, žejo. Ale na to na všechno přijdete, jen doufám, že se u toho nezničíte moc! :o)

To ještě stojí za reakci, protože mi přijde zajímavé, že jste došla ke stejnému závěru jako momo11. On mi psal, že něco hledám a vy, že mi něco chybí, což je podobná interpretace jedné myšlenky. Takže asi to bude pravda. Jedna z příčin je určitě, že miluju pocit vítězství. Zatím jsem vyhrál jenom jednu hůře obsazenou desítku, ale ten pocit se nedá nijak dost dobře popsat. Je to otázka chemie v těle to je jasný, ale v té chvíli je to prostě strašná pecka do hlavy. Člověk tam stojí na nejvyšším stupni a ten potlesk opravdu patří jemu. Člověk se rozhlíží, všichni se smějou a gratulujou. Ale to nebude hlavní příčina, i když si na to vzpomenu při každém tréninku.

>> anza, 22. 06. 2014 13:38:03

ked sa stalo v rade na rozum ze si sa Ty postavila viackrat ? podvodnicka, vsak raz Ti na to pridu

>> bouřňák, 22. 06. 2014 17:18:28

teraz chcem reagovat len na ten pocit-zazitok vitazstva na bedni

robil sa totiz psychologicky vyskum o pricinach dopingu a anonymne sa davali otazky sportvocom roznych sportov a roznych urovni, aj tych co su na OH urovni a jedna z otazok bola

zobral by si taky doping co by ti pomohol vyhrat zlatu OH ale do 2 dni by ta zabil tazke by si akurat vyhral dostal medailu vypucul si hymnu na bedni mal slavu nasledujuci den a tym by to skoncilo

a prekvapujuco vysoke % odpovedalo ze ano ze zazit raz taky pocit stoji za vsetko aj obetovat dalsi zivot.

takze fakt ze ludia su ochotni obetovat zdravie fyzicke i psychicke stastie rodinu zmysel zivota atd atd a to vsetko len pre akesi vitazstvo a bednu

je spolocensky akosi vysvetlitelny a pochopitelny

(ja sa s tym nestotoznujem ale akceptujem realitu)

>> bouřňák, 22. 06. 2014 17:18:28

Odpoved na stresy mimo rodiny a mozna prace (aj ked to druhe sa da zvacsa eliminovat, ak su pokryte zakladne potreby a clovek moc nebazi po zbytocnostiach) je: neber sa tak vazne! Ak si to zoberies objektivne a teraz sa neuraz – nikomu okrem teba na umiestneniach a drobných nepodstatných úspechoch v sporte nezalezi. Dokonca ani Tvojim najblizsim. Ti len chcu, aby si bol stastny a ze stojis na bedni na nejakom putaku? Nebud smiesny… Stres a ocakavania si teda na seba kladies sam. Ber to s úsmevom, na preteku bud k sebe nekompromisny (ak Ta to naplna), ak uspejes, uzi si to, ak nie, tak tiez.

To, ze mas rad pocit vitazstva je uplne prirodzene. Ved kto nema? Ak vsak zabudnes na to, ze je to len Tvoje hobby, tak mas problem sam so sebou a svojim egom.

To pocuvas od cloveka, co bral sport (nielen beh, ale aj iny, v ktorom som bol podstatne talentovanejsi a lepsi) roky prilis vazne a trapil sa s imaginarnym tlakom okolia, ktory nikdy neexistoval = iba v mojej hlave. Ked som si to pred cca 5-timi rokmi v sebe vyriesil, zacal som, paradoxne a mozno – prave preto – vyhravat omnoho castejsie. Najma som si vsak uvedomil, ze sutazny sport na amatérskej urovni je len o uspokojeni si vlastného ega. Takze tomu treba pripisovat prave taku dolezitost – minimalnu.

A a by som nebol uplne mimo temy- chcem sa postazovat na moju neschopnost zostat po tolkych rokoch kludny, ked sa stretnem s nesmiernou aroganciou statnej moci, hlupostou predstavitela jedneho z pilierov demokracie (sarkazmus najvyssieho stupna) a profesionálnou neschopnostou a neznalostou zákonov týchto beneficientov nasich dani. Po viac ako dekade v praxi som si mohol zvyknut, ale nezvykol som si. Najviac ma vsak nici, ked to musim vysvetlovat pisomne anglosasom, preco biela je na Slovensku cierna a v utorok seda, aj ked sa nic nezmeni.

>> Mato, 25. 06. 2014 15:31:15

super názor PALEC NAHORU

mato to většinou vystihne naprosto skvěle :)

>> Mato, 25. 06. 2014 15:31:15

100% souhlas a jen tak co byl ten druhý sport?Minule jsi mě překvapil trošku zmněněným pohledem na ultraběh po přečtení knihy ,,Běhej a jez,,

>> rudo, 23. 06. 2014 01:25:44

moc mi to žvaní, co

>> anza, 25. 06. 2014 21:20:19

nene

ved som napisal ze si si sla 2× pre rozum, nie 2× pre jazyk

hm ale aj z toho moze vzniknut zaujimava predstava

..aký bol ten druhý šport synu,to by si chcel vedieť?..haha..no ked tak velmi chceš,sadni si a počúvaj.Vyrozprávam ti velký, tajomný príbeh-príbehov,,ale musíš mi slúbiť,že to nikomu nevyzradíš.Slu­buješ?!

Tak určitě máš naprostou pravdu. Ale zase já se musím hecnout, jinak bych nemakal a nedonutil bych se k tréninku. Já to mám v podstatě v plánu, pokud mi to nevyjde, tak se na to vyfláknu a budu běhat jen pro radost. Spíš se budu věnovat dětem, aby něco dělaly a neskončily s partou na ulici. Další věc: až budu starší, rád si vzpomenu, že jsem dal solidní maraton a že jsem se třeba i umístil. Nebo myslíš, že budu vzpomínat na to, jak jsem makal jak debil, abych si koupil lepší fáro nebo lepší dovolenou? Ani náhodou. Já mám medaile a diplomy vyvěšený na stěně v kanclu a vždycky ráno, když přijdu, tak si řeknu „Tak pojď, rozbal to jako tenkrát v Železnici“ Prostě se tím motivuju, abych makal s nadšením, když už do tý blbý práce musím.

>> bouřňák, 25. 06. 2014 21:57:02

Mohu se zeptat? Jaký čas si mám představit pod pojmem „solidní maraton“? A co vlastně bylo v „Železnici“? 

Tak ať Ti vše vyjde!

>> kanovsky, 25. 06. 2014 22:10:24 Ten čas se těžko odhaduje. Víš přece, jaké jsem měl obavy, abych zaběhl 1/2M pod 1:30 a pak z toho bylo 1:19. Něco takového se může opakovat i při maratonu. Čas pod 3 hod by měl být samozřejmostí, pokud ne, končím se závoděním a vracím se znovu do období, které nazývám pobíhání. Jak moc to stlačím pod 3, nevím. Důležitá je samozřejmě také bedna. V Železnici jsem zvítězil na desítce. Maťo má samozřejmě pravdu, ale to neznamená, že se jím budu řídit. Já jsem svůj a jsem originál a musím si za tím jít. Je dobré znát zkušenost druhých a já mu děkuji za názor. That´s all.

Byl bych s prohlášeními typu „Pak končím se závoděním!“ hodně opatrný. Kor u maratonu. Maraton je pěkná potvora a i když budeš mít natrénováno, něco se může pokazit.